Missynka komentáře u knih
Překrásně zpracovaná a užitečná kniha. Určitě doporučím fanouškům moderního bydlení s rostlinami.
Dívčí blog vložený do pár stránek papíru. Díky změti fontů se mi kniha četla opravdu dost špatně. Motivačně na mě kniha bohužel nedýchla ani trochu.
Velmi silný a smutný příběh. Tajné spolky, šikana, láska. Postupně se rozkrývající události. Mrazilo mě, když jsem si uvědomila, jak reálně vykreslený příběh je a jak křehké a zároveň zákeřné některé dívky (a nejen ty) můžou být.
Skvělý thriller, který je psaný zase trošku jiným stylem a odhaluje nám hlavního padoucha už na začátku. Vy spolu s vyšetřovateli jen zkoumáte jak rychle si vše spojí a co se za tím vším skrývá a proč. Otevřený konec knihu pozvedl ještě výše. Tleskám a ráda si přečtu další knihy autorky.
Jedna z klasik, které jsem si dala za úkol přečíst. Úkol to byl pro mě obzvláště těžký, protože čeština použitá v knize se mi opravdu nečetla zrovna jednoduše. Každopádně jsem ráda, že mám tuto útlou knihu za sebou a jsem o pár slov moudřejší. Příběh jako takový mě taktéž moc neoslovil, sympatická mi nebyla ani jedna z popisovaných postav.
U těchto populárních knih pořád čekám, že mě naladí na tu správnou vlnu a téměř nikdy se to nestane. V knize je mi velmi sympatická spousta receptů, návodů i myšlenka jako taková. Ale pořád si myslím, že zbytek knihy je prostě omáčka. Zbytečná. Pořád jen statistiky a čísla. Opakování. Fotky jsou pěkné, formát roztomilý, ale asi jsem čekala něco jiného. Škoda. Méně je více i co se týče obsahu...
Někdo cizí v domě je pro mě opravdu slabým odvarem předchozí knihy autorky s názvem Manželé odvedle. Hlavní zápletka byla tak jednoduchá a prvoplánová, přitom jsem se na knihu od začátku tolik těšila. Když už se děj začínal trošku zamotávat a já se radovala, že jsem konečně neodhadla jak to všechno dopadne, začalo vše opět sklouzávat k tomu, co dle mého bylo víceméně jasné od začátku. Knížka je čtivá, odsýpá, ale bohužel děj tolik neupoutal.
Krásná a čtivá novela na pozadí 2. světové války. Láska mezi árijským chlapcem a židovskou dívkou. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla až teď, bez nucení čtenářského deníku. Opravdu povedené dílo, skvěle napsaný příběh ke kterému se budu určitě znovu vracet.
Velmi krátká novela o mladém, zamilovaném páru, který si svou první zamilovaností prochází v Paříži za doby 1. světové války. I když člověk ví jak celý příběh skončí, stejně je šokovaný a smutný.
Fajn oddechovka, kterou ale už nepotřebuji číst znovu. Některé pasáže byly opravdu čtivé. Velmi mě zaujala cesta do Afriky, popisování norských zvyků a tradic nebo popisování dětství, které jsme měly dle Tereziných slov hodně podobné.
Co mi však vadilo bylo právě ono 'šlehačkování'. Až moc pohádka, moc cukříku, až se mi křivila ústa. Kdyby byl příběh více ucelenější a bez zbytečné omáčky a rozplývání se nad tím, jak je v Norsku tráva zelenější a nebe modřejší, byla by kniha určitě zajímavější. Nicméně pro fanoušky blogu to bude určitě skvělé čtivo. Za mě průměr. Hvězdičku navíc dávám za zpracování knihy, obálku a kresby. :)
Terce držím palce a věřím, že další kniha bude lepší a ucelenější.
Knihu jsem četla až dlouho po tom, co jsem viděla film s Julianne More, která byla naprosto neuvěřitelná. A stejně taková se mi jevila kniha. Velmi poutavé čtení, které vás chytilo a nepustilo. Emočně vyšťavilo. Představovala jsem si, jaké to musí být ztratit sama sebe, ztrácet vše, na čem vám záleží, to, co jste celý život budovali. Kniha jde rychle kupředu, nepouští se do žádných klišé, neslibuje žádný 'hepyend'. A velmi děkuji za konec, jiný bych si nedovedla představit.
Hodně těžké čtení. Pokud se nepřenesete přes 'ono' zvláštní psaní, přes popis pětiletého kluka, pak nejspíš ani knihu nedočtete. Já Pokoj četla na několik pokusů a teprve napotřetí jsem se do děje ponořila a na výpravu malého Jacka jsem si zvykla. Jsem opravdu ráda, že jsem se donutila knihu přečíst, protože se jedná o opravdu silný příběh malého chlapce a jeho mami. Příběh je protkaný touhou žít, přežít, nalhávat si, ale hlavně milovat. Co všechno se dá snést? A s čím vším se člověk musí vypořádat, když je najednou všechno jinak?
Původně jsem chtěla dát o dost nižší hodnocení. Nicméně v druhé polovině knihy mě příběh naprosto pohltil. Děj mě strhl s sebou a nepustil do poslední strany. Příběh Šarlatových byl opravdu skvělý, dobře napsaný, napínavý a děsivý zároveň. Těším se na třetí díl.
Každopádně musím trošku vytknout doplnění knihy fotografiemi, které s dějem moc nekoresponduje. Více než klauny a prostředí lunaparku bych uvítala fotografie více k tématu, i když věřím, že je to asi méně proveditelné. Představovala bych si tajemné domy, sekty, pláště, tváře za maskami... Takhle spousta z nás očekávala, že se děj bude vyvíjet trošku jinou cestou.
A víte co? Mně se knížka líbila. Ano, je nejspíše psána pro mladší čtenářskou základnu, ale i já ve svých 26 letech jsem se bála a fotky, které jsou provázeny celou knihou ještě více umocňovaly jakousi stísněnost. Knihu jsem měla hodně rychle přečtenou. Zajisté za to mohou větší písmena nebo rozdělení kapitol.
Asylum se poměrně rychle rozjíždí, hodně věcí se postupem děje rozkrývá a věřím, že co nevysvětlil první díl, vysvětlí druhý nebo třetí. Za mě se jedná opravdu o pěknou YA knížku s hororovými prvky a tíživou psychologickou atmosférou. Přece jen, jako puberťák se asi nechcete úplně ocitnout v bývalé psychiatrické léčebně, kde se odehrávala léčba sériových vrahů za pomoci šílené vědy.
Nádherný a citlivý příběh. Pro chovatele pejsků povinnost přečíst stejně jako první díl. Celý život jsem obklopená těmi roztomilými chlupatými kuličkami, které jsou šťastné za vlídné slovo a vaši lásku. Psí cesta mi přišla ještě o něco citlivější a emotivnější než předchozí díl. Opět jsem si poplakala a přála si, aby tento příběh skončil krásně. A taky skončil.
Je mi vždycky strašně líto, když čtu podobné knihy. Je mi líto těch lidí, kteří zemřeli naprosto zbytečně a za otřesných podmínek. Je mi líto těch, kteří tato léta přežili, přesto nemohou být šťastní, jelikož přišli o všechno. O svoje zdraví, duši, příbuzné, střechu nad hlavou a společenské postavení. Nikdy těchto knih nebude dostatečné množství. Takže děkuji autorce za tuto knihu, která mi opět otevřela oči a ukázala i noční můry z jiných oblastí. Pobaltské státy v podobných knihách bývají dosti opomíjené. Co jiného ještě říct ke knize? Jedná se o velmi čtivou, emocemi nabytou záležitost, která se může zdát jednodušeji napsaná, ale také si musíme uvědomit, že hlavní hrdinkou je zde (na začátku) 14 roků staré děvče a její malý bráška...
Jedním slovem vyčerpávající. Při detailním popisu zážitků třech statečných žen a jejich rodin jsem opravdu měla slzy na krajíčku. Husí kůži. Plnou hlavu. Nikdy, za žádných okolností bych si nepřála, aby se něco takového znovu opakovalo. Kniha byla napsaná opravdu čtivou formou, doplněná fotografiemi a já nemám co dodat. Hodnotím pěti hvězdičkami. Jedná se o jednu z nejlepších knih na toto téma.
Příjemná oddechovka. Seriál zatím neznám, teprve se na něj chystám, takže srovnání nemám. Každopádně jsem se zase dozvěděla něco nového. Čekala jsem sice od knížky něco trošku jiného, ale vzhledem k tomu, že se jedná o soupis opravdové události, nedá se očekávat zase tak moc vzrušujících okamžiků. Závěrem musím naprosto souhlasit s koncem knihy, kdy se autorka, zároveň bývalá vězeňkyně zmiňuje o tom, že vězeňský systém v USA opravdu nefunguje. Ale kde ano, že.
Nemám slov. Paní Mornštajnová dokázala napsat knihu, která mě a nejenom mě opravdu zasáhla. Ovlivnila emoce a donutila opět zapřemýšlet nad tím, jaké hrůzy se děly a jak to tu vypadalo. Celý příběh byl tak silný, vše bylo tak živě podané, že jsem opravdu měla před očima celý příběh a se 'slečnou Haničkou' prožívala rok za rokem. Určitě si ráda přečtu další knihy této Paní spisovatelky.