mkarajda komentáře u knih
Knihu považuji za klasickou červenou knihovnu nebo jako pěkný námět na romantický film, ale jako bestseller rozhodně ne. Moc mi nevyhovoval styl pohledu různých postav, všechny působily povrchně, jakoby to psal někdo další, kdo se snaží popsat pocity dané osoby. Děj se ze začátku rozjížděl dost pomalu a trochu zmateně. Poté už to bylo takové příjemné, odpočinkové čtení. Jen na jednu stranu dost nereálné - v dnešní době internetu, kdy lze zjistit spoustu informací o lidech a událostech na druhém konci světa.
Občas někde slyším, nebo mi někdo doporučí knihu, já si ji zde dám do seznamu Chystám se číst a když nevím co vybrat, tak se k seznamu vracím. Takže jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu.
Knihu jsem dočetla včera a musím říct, že už se dlouho nenašla taková, která by mě tak chytla, která by mě tak vtáhla do děje, kterou jsem nosila u sebe a využívala každou volnou chvilku, abych mohla číst dál. Ve chvílích, kdy jsem nečetla jsem přemýšlela nad postojem Willa a přístupem osob v jeho okolí. Willa chápu i nechápu. Nečetla jsem tu všechny komentáře a souhlasím se zmíněnými pochvalami.
Mám jen jednu poznámku. Celou knihu jsem čekala na otázku na Willa " co bys chtěl ty?". Až do samého konce jsem si myslela, že Lou s touto otázkou přijde a konec knihy bude jiný. I sama Lou vymýšlela spoustu věcí, akcí, ale ani ona se ho nezeptala. On by možná řekl, že chce jet do Švýcarska, ale třeba ne. Třeba ten pocit, že si sám může říct, vybrat, rozhodovat o sobě bylo to, co mu chybělo, co by ho namotivovalo změnit názor.
I teď přemýšlím nad spoustou otázek a pohledů na život a smrt, které ve mě kniha vyvolala. Určitě jsem ji nečetla naposledy. (Už vím, o co si napíšu Ježíškovi) :)
Četla jsem, že se série s HH začne postupně z lepšovat, že knihy budou lepší a lepší, ale tato mě velice zklamala.
Knihu jsem dočetla před třemi dny a pořád jsem přemýšlela, co za komentář sem napíšu. Děj příběhu se dal odhadnout z prvních pár stránek. Autor vsadil na jistotu dojemného konce, který vezme za srdce skoro každého. Mě si kniha získala divadelní hrou, která v sobě ukrývá obrovskou myšlenku a díky které se ke knize ještě určitě vrátím.
tuto knihu jsem v dětství nesehnala, takže jsem si poslední restík z Foglarových knih dočetla až v dospělosti. Moc se mi líbila, jen ten konec byl takový rychlý.
Druhá kniha ze série HH , třetí od tohoto autora. Líbila se mi více, než první díl, kde čtvrt knihy hlavní hrdina prochlastal. Asi jsem čekala něco trochu víc, ale po přečtení komentářů zkusím další díly, které prý jsou lepší a lepší.
Kniha se mi velice líbila, vtáhla mě do děje a tak to zůstalo až do jejího konce.
ze začátku jsem se v knize trochu ztrácela, ale ke konci jsem si zvykla na styl a i se začetla.
Kniha je psaná čtivě. Vlastně se mi líbila, jen ti pokemoni mi tam vůbec neseděli.
Další díly této serie už čtu spíše ze setrvačnosti, ale příjde mi to stále větší a větší slátanina. Jediné co mě zajímá, jak se z toho chce autor vymotat jinak, než že všichni postupně umřou, jak se ostatně děje. Díl od dílu se mi líbí míň a míň. Škoda, první kniha byla moc pěkná.
Kniha se mi velmi líbila, byla mi doporučena a vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. První polovina knihy byla taková uvolněnější, druhá nutila každou chvíli nad zamyšlením. Knížka se mi moc líbila a určitě budu doporučovat.
na knihu jsem se chystala už dlouho a asi jsem od ní hodně čekala a proto mě to i trochu zklamalo, nepohltila mě ta, jak jsem předpokládala, ale určitě stojí za to si ji přečíst.
kniha mě nijak nenadchla. Byla to moje druhá kniha od této autorky, celkem brzy jsem došla k závěru, kdo je vrahem, což se mi v závěru potvrdilo. Poirot mi nebyl moc sympatický, takže další knihy už asi vyhledávat nebudu.
Moje druhá kniha od autorky. první byla s povídkami, které mě úplně nenadchly, což se naštěstí neopakovalo u této knihy. Příběh je napínavý, psaný čtivě. Už mám na stole připravenou další.
dlouho jsem přemýšlela, co do komentáře napsat. Chtěla jsem si ji přečíst hlavně proto, že film z roku 2007 Edith Piaf nevykresluje moc kladně, ale něco to ve mně nechalo. I když se jedná o biografii, trochu mi přijde, že je vidět, že autorka měla Edith velice ráda, což považuji za jediné, co lze knize vytknout. Celý životopis je velice propracovaný, doplněný spoustou citací z novin, osobních dopisů, písní i pamětí jiných lidí. Kniha je napsána čtivě a uceleně vykresluje Edithin celý život. Po přečtení této knihy nezbývá než před Edith smeknout.
poprvé jsem četla knihu, kde byl hlavním hrdinou pokoj. Kniha se mi líbila, jen od chvíle, kdy se v ději ze Skleněného pokoje stala tělocvična mi trochu připadalo, že čtu nějaký dívčí román. Pěkně byla vykreslena postava Laníka. Knihu hodnotím velice kladně.
Kniha se mi velice líbila, ale určitě by mezi čtenáři vyvolala i spoustu diskuzí. Při čtení jsem myslela na to, jak oni jeden ustálený stav ničí proto, aby jiný vytvořili. Autorka píše, jak díky tomu, že sloni zničili porost, se objevila spousta nových druhů zvířat, ale nepíše už o tom, které se díky tomu zas vytratily.
Tento díl byl zhruba od půlky lepší, než předchozí dva, ale čekat 1500 stran na nějaký děj, no nevím. Nerada nedočítám knihy, proto jsem celou trilogii přelouskala, ale nadšená z ní rozhodně nejsem.
kniha se mi líbila, jen v některých chvílích mi přišlo, že si trochu protiřečí to, co Dok píše v knize a co je v dopisech. Trochu mě překvapilo, že doktorka přemýšlí, jestli má léčba cenu a dělá to, co od pacientů nemá ráda. I tak její kombinace léčby, pobytu na stanici a výkonu fce doktorky je obdivuhodná. Moc se mi líbilo i popsané prostředí pobytu na polu.
byla to moje první kniha od tohoto autora a váhám, zda číst další. Z knihy jsem měla dojem, jakoby to byl nedopracovaná předloha pro typicky americký film. Jediné, co mě mile překvapilo bylo konec, myslím tím závěr, se kterým jely obě doktorky do Ženevy.