MMacicekk
komentáře u knih
Třetí na řadě
Allison Brennan
Po přečtení cca sto stran jsem si uvědomila, že mě kniha bohužel vůbec nebaví. Děj se vyvíjel velice pomalu, autorka se příliš věnovala shromažďováním důkazů, které se táhlo, objevovaly se další a další postavy a přiznám se, že jsem v jejich hierarchii měla guláš. Postavy nebyly až tak špatně vykresleny, ke konci jsem si oblíbila agenta Costu, jeho průpovídky ve španělštině, jímž nechyběl vtip. Naopak Karu Quinnovou jsem nemohla nějak vystát, působila na mě nesympaticky a velmi mi vadila její vulgarita. Její vztah s Costou mě bavil, nerušil mě a spíše celou knihu okořenil, jinak bych četla jen suchou, emočně vyprahlou knihu, která by mě unudila k smrti. Třetí na řadě je dle mého nemastná a neslaná detektivka, která neurazí, ale ani nenadchne.
Kde končí nebe
Petra Lejsková-Langová (p)
Příběh je protkán mnoha žánry. Od esoteriky po romantiku, od detektivky k dramatu. Nejde však jednoznačně určit, který žánr převládá. Jelikož miluji detektivky, pátrání po tom, co se stane, mě velmi pohánělo při četbě vpřed. Měla jsem svůj tip, jak by vše mohlo dopadnout, ale byla jsem vedle jak ta jedle. Líbilo se mi, jak autorka dokázala napsat příběh s tolika zvraty, které jsem v žádném případě nečekala, ale i s takovými, které očekáváte, aby vše bylo nakonec úplně jinak. Tuto vcelku útlou knihu jsem si nesmírně užila a už se mi dlouho nestalo, aby mě kniha takového mixu žánrů tak upoutala a úplně přikovala ke stránkám.
Na závěr se přiznám, že příběh nedopadl přesně podle mého očekávání a byla jsem i trochu smutná z konce, který si autorka pro své čtenáře přichystala. Ale zřejmě to tak mělo být.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Knižní horory můžou být sebelepší a sebelépe napsané, ale pokud vás zklame konec, váš pohled na celkový příběh už to změní. Je mi jasné, že se autor nemůže trefit do vkusu všem čtenářům, ale v případě hororu je závěr docela zásadní. Nebýt tohoto konkrétního konce, který v hororech dle mého názoru nemá co dělat, byla bych spokojená a dala plný počet hodnocení. Takhle bohužel musím jednu hvězdičku ubrat, protože autorka má závěry ve všech knihách na stejné vlně a já bych si konečně přála nějaký realističtější a klidně i tragičtější.
Liška Šiška u doktora
Iva Gecková
Na první pohled vás zaujme krásná obálka s nádhernými ilustracemi Báry Buchalové, kterými je doslova obklopený celý příběh. S každou další otočenou stránkou se budete kochat nad kresbami zvířecích postaviček, které vás provedou vtipným a poučným příběhem. Liška Šiška u doktora je knížka, která okouzlí snad každého malého čtenáře. Rodičům, kteří mají malé děti, by tato kouzelná knížka plná nádherných ilustrací neměla v žádném případě uniknout. Byla by škoda přijít o poutavý a dobrodružný příběh, kterak liška Šiška zůstala zapomenuta u doktorky a jak si hračky, s nimiž si přes den hrají malí pacienti, krátí dlouhé chvíle bez dětí.
Nyxia povstává
Scott Reintgen
Přečtení celé série rozhodně nelituji, ale není to nic, z čeho bych si sedla na zadek. Příběh ve třetím díle se komplikuje a zamotává, ale jedna věc zůstává stejná – čtenář si zde opět užije spoustu akce a bojů, napínavých scén a zvratů. Tempo příběhu je zběsilé, možná vyjma začátku, kterým si autor připravil půdu pro další děj a zvraty. Opět jsem v knize našla pár slabších pasáží, ale nic, co by mi výrazně zkomplikovalo čtení. Věřím, že se mnohým čtenářům špatně loučilo s postavami, které si nevyhnutelně oblíbili, ale autorovi se podařilo příběh ukončit důstojně a já nakonec tedy smekám.
Nyxia nespoutaná
Scott Reintgen
Po prvním díle, ke kterému jsem sice měla nějaké výtky, ale nakonec jsem jej ohodnotila pozitivně, a jehož konec mě navnadil na pokračování, jsem se pustila do druhého dílu. Autor se bohužel nevyhnul určitým pasážím, které byly nudné a jaksi určené jen jako výplň. Takže se často v knize střídaly momenty, kdy jsem knihu hltala a nemohla odložit, ale naopak také části, které mě nebavily a četla jsem je jen ze setrvačnosti. Musím bohužel konstatovat, že druhý díl se mi líbil o něco méně než první, což se odrazilo i v mém konečném hodnocení.
Hawking
Jim Ottaviani
Když jsem dostala příležitost recenzovat tento komiks o slavném vědci, neváhala jsem ani na chvilku. Říkala jsem si, že přece jenom fyzika (která teda nikdy nebyla mým oblíbeným předmětem, bohužel) zpracovaná do komiksu bude lépe stravitelnější, než psaný text. S tím souhlasím. Autorům se totiž podařilo téměř nemožné, a sice koncipovat příběh tak, aby ho pochopil i laik – tedy víceméně tu první část. Bohužel s každou další stranou, resp. obdobím, na která komiks autoři rozdělili, a jedná se tak o jakési kapitoly, to bylo čím dál tím horší. Obrázky jsou někdy nad tisíc slov. V mnoha případech tedy. Bohužel ne vždy jsem byla s to pochopit všechny vzorečky a výpočty a později jsem měla tendence je přeskakovat. Kvůli tomu jsem musela své hodnocení snížit. Jinak se mi komiks velmi líbil a myslím, že mě i dost obohatil o mnoho zajímavých informací.
Hirošima
John Hersey
Tato kniha mě zajímala a lákala, už jen z toho důvodu, že jsem dosud žádnou knihu věnující se této atomové tragédii nečetla. První stránky mě ihned vtáhly – líbilo se mi, že autor střídavě sleduje šestici lidí a jejich příběh přeruší vždy ve stejný čas. Čtení mě tak pohánělo dál, chtěla jsem vědět, jak tito lidé zažívali okamžiky před katastrofou, ale i po ní. Až u této knihy jsem si uvědomila, jaké dalekosáhlé následky měla tato katastrofa, a že lidé, kteří výbuch přežili, ještě zdaleka neměli vyhráno.
Nové vydání od nakladatelství LEDA obsahuje bonusovou kapitolu Jak to bylo dál. Autor totiž šestici přeživších sledoval i v dalších letech, takže se čtenář dozví, jak pokračovaly jejich už tak dost pohnuté životní osudy. Nad touto kapitolou vyvstává otázka: Prožili by tito lidé jiný život, nebýt svržení atomové pumy?
Při čtení tohoto silného příběhu plného lidskosti a obětavosti, zoufalství a zmaru vámi budou cloumat emoce a jen těžko si budete umět představit, co všichni přeživší zažívali. Myslím si, že autorovi se to však podařilo výborně vylíčit. Tato kniha by tak rozhodně neměla zůstat bez povšimnutí. Doporučuji.
Krása, která přetrvá
Ashley Woodfolk
Autorce se velmi dobře podařilo vykreslit pocity probíhající uvnitř mladých hrdinů, jakými Autumn, Shay a Logan jsou. Jsou ve věku, kdy mají prožívat obyčejné starosti středoškoláků a místo toho jsou vystaveni smrti blízké osoby. Jak se poprat s pocity, které jsou pro ně nové, neznámé? Zoufalost a smutek střídá vztek a vzdor, než dojde k pomalému smíření.
Hlavním tématem je zde smrt blízké osoby, ať už se jednalo o nejlepší kamarádku/kamaráda či dvojče. Ať se mohou zdát na první pohled příběhy podobné, není tomu tak. Každá z postav prožívá svůj smutek jiným způsobem a snaha se s tím vším vyrovnat je také odlišná. Nakonec se postavy propojí a bude za tím hudba. Nejvíce mě „bavil“ Loganův příběh, autorce se velmi dobře povedlo vykreslit pocity mladého chlapce, který, ač zhrzený, ztratil svou životní lásku.
Hodnotím tedy nadprůměrně a ráda bych knihu doporučila především mladším čtenářům. Nebála bych se ji doporučit rovněž starším čtenářům, kterým má, podle mého názoru, rozhodně co nabídnout. Věřím, že si knihu užijete stejně jako já.
Nyxia
Scott Reintgen
Děj je plný akčních scén, už od prvních stránek se v knize neustále něco děje a autor vás nenechá ani na okamžik vydechnout. Začátek však může na čtenáře působit trochu rozvláčně, jakmile se postavy začnou utkávat mezi sebou. Postupem času vás může neustálé se opakování podobných soutěží začít nudit. Milovníci akčních scén si však zde přijdou na své. Autor si pro vás připraví i nejeden zvrat, z nichž ten závěrečný, který vás má zároveň nalákat i na pokračování, je asi nejsilnější.
Postav je v knize více, ale plést se vám nebudou. Jsou lehce odlišné nejen vlastnostmi, ale také rasou – setkáte se zde se zástupcem téměř z každého kontinentu Země. Autorovi však musím vytknout popisy jednotlivých hrdinů, neboť jejich charakterové vlastnosti byly spíše šablonovité a cesta k oblíbení si některého z hrdinů byla delší. Autor je popsal jen povrchně a čtenář neměl šanci nahlédnout do jejich nitra, alespoň u některých. Přesto jsem si ke konci některé hrdiny oblíbila, zejména Kayu, Bilála a nakonec i Emmeta. Jsem velmi zvědavá na pokračování.
Stíny jezera
Rachael Blok
Nejednalo se vůbec o špatnou knihu. Mám k ní však dvě výtky, kvůli kterým musím své hodnocení snížit. Autorka vypráví příběh ve třetí osobě, což by ještě nebyl až takový problém, ale v přítomném čase, který upřímně nemusím, a vadí mi. V kombinaci se jednalo o dost odosobněný příběh, zejména z pohledu Jenny, do níž jsem se nemohla vůbec vcítit. V jejích vidinách jsem spatřovala zajímavý prvek mysteriózna, který mohl příběh vyzdvihnout, ale nestalo se tak. I celkovou atmosféru (zasněžená krajina, adventní čas, mysteriózno, vražda dívky) autorka nevylíčila tak, jak bych si představovala. Druhou výtku mám k pachateli – jakmile se v knize objevil, tušila jsem, že jím bude on. Žádné překvapení se tak na konci nekonalo. Z knížky mám vcelku rozpačitý pocit, což se odrazilo i v mém hodnocení. Stíny jezera jsou průměrnou knihou, která neurazí, ale ani nenadchne.
Čtyři strany mince
Lukáš Záleský
Nemyslím si, že byste se u některé z povídek přímo báli, i když nakročeno měly slušně, ale všechny doprovází strašidelná atmosféra. Nejstrašidelněji na mě působila povídka Vítejte v Brownville, která opravdu dostála svému žánru.
Od Stephena Kinga mám sice přečteno jen pár knih, přesto však můžu Čtyři strany mince doporučit jeho skalním fanouškům. Myslím, že budete překvapeni. Knihu rovněž doporučuji milovníkům hororů a povídek jako takových. S touto knihou rozhodně nešlápnete vedle.
Celou recenzi najdete v záložkách (Zaostřeno na knihy).
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Tato kniha má už od prvních řádků zvláštní moc. Přitáhne vás a nepustí. Doslova vás vtáhne do sebe, a jakmile Lowen narazí na Veritinu autobiografii, je opravdu velmi těžké knihu odložit. Čtenář nutně potřebuje vědět, jak její příběh pokračuje dál, a žádné hezké čtení skutečně nemůže čekat.
Co mi na knize vadilo? Přemíra sexu a vulgarit – obojího bylo posléze už vskutku příliš. Další problém mám s koncem, tedy s tím čtenáři deklarovaným šokujícím zvratem, který je posadil na zadek. Něco podobného lze totiž čekat. Autorka nenapsala nic originálního ani nového, ale vše zahalila do atraktivního kabátku. Není pochyb o tom, že autorka psát umí, umí budovat atmosféru, vdechnout postavám život, přitáhnout svým příběhem čtenáře ke stránkám. Na druhou stranu bezostyšně napíše naturalisticky popsané erotické scény a nebojí se odhalit nejtajnější zákoutí ženské mysli, která je místy velmi zvrhlá. Často pak přemýšlím, zda se jedná o pouhou fantazii autora. V poděkování autorky mě ani nepřekvapila její prosba adresovaná synům a manželovi, aby knihu raději nečetli.
Ticho ve sněžném městě
Eva García Sáenz de Urturi
Ač má kniha necelých 500 stran a je psaná spíše drobným písmem, nenechte se tím vůbec odradit, protože Ticho ve sněžném městě je skrytý poklad. Pokud se vám již zajídají severské detektivky, zkuste sáhnout po této, odehrávající se na území dnešního Španělska, v autonomní oblasti Baskicko, které se od Španělska liší nejen jazykem, ale i geny. Autorka vás svými popisy architektury a uliček natolik nadchne, že se po dočtení budete chtít ihned vydat celé jí zmiňované území prozkoumat na vlastní oči.
Na postupném odhalování mnohovrstevnatého příběhu nebudete ušetřeni ani pořádnou dávkou napětí, která se s blížícím se vyústěním zápletky znásobuje. S tím souvisí i pozvolná gradace příběhu, která vás na konci doslova přiková ke stránkám. Samozřejmostí je překvapivé odhalení totožnosti vraha, i okolností, které jemu předcházely. Výborná záležitost od začátku do konce.
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Hon na mrtvého doporučuji všem čtenářům, kteří mají rádi detektivní příběhy plné akce a napětí, pátrání a objevování, šokujících zvratů a nečekaných konců. Vřele doporučuji i přes drobné výtky (např. snaha hlavního hrdiny pouštět se do nebezpečných a riskantních situací, z nichž vždy jako zázrakem vyvázne). David Raker je však velký sympaťák, kterému fandíte za každou cenu. Těším se na další díly.
Nezbytná opatření
Antonín Mazáč
Detektivek mám načteno celkem dost, a proto musím Nezbytná opatření hodnotit průměrně. Rozhodně bych však nerada svým hodnocením odradila další české čtenáře. Naopak. Autor psát umí, nejedná se o jeho první knihu, což je znát. Odhalování point v tom správném momentě je jeho nejsilnější zbraní a Nezbytná opatření mají rozhodně potenciál. Pokud autorovi odpustíte zdlouhavější úvod, a co se týče postav, nebudete tak nepozorní jako já, můžete si užít zajímavě napsanou českou detektivku.
Stín včerejší noci
Wendy Walker
Najít na této knize výrazný klad je velmi těžké. Děj nezachránilo ani jeho rozuzlení, které nejen, že působilo předvídatelně, ale především mi do celkového konceptu nezapadlo. Vzhledem ke konečnému rozuzlení jsem nepochopila předchozí natahování děje, které bylo ve svém závěru úplně zbytečné. Stín včerejší noci byl pro mne spíše zklamáním, nežli podařeným psychothrillerem. Nováčkům, kteří s tímto žánrem teprve začínají, by se naopak líbit mohl, pro ostřílené čtenáře je jen pouhou ztrátou času.
Vražda na blatech
Catherine Shepherd
Kdybych měla knihu hodnotit jako celek, chyběla mi její propracovanost, která byla slabší. Četla jsem již hodně detektivek/thrillerů, které byly mnohem více propracovanější, a tudíž si i zasloužily lepší hodnocení. Po zajímavém a poutavém prologu až příliš rychle opadlo mé počáteční nadšení. Děj se poté rozvíjel velice pozvolna, až začal stagnovat a příběh mě pomalu ale jistě přestával zajímat. Děj se nikam neposouval, celé vyšetřování se točilo v kruhu a než se konečně vyšetřovatelé dobrali k prvnímu podezřelému, uteklo mnoho stran.
Lepší to nebylo ani s postavami. Hlavní postavy byly ploché, bez významných charakterových rysů, u Floriana absentovala jakákoliv minulost. Ta Juliina obsahovala jedno obvyklé detektivní klišé. Je to opravdu škoda, protože ač i první polovina příběhu působila velmi ploše a jednoduše, v druhé polovině se děj o hodně zlepšil a příběh dostal najednou úplně jinou formu. Kniha se nečetla po jazykové a stylistické stránce špatně, ale spíše nudil děj samotný. Kapitoly byly krátké, čtení se celkem posouvalo vpřed, děj bohužel nikoli. Na tuhle knihu si po čase už ani nevzpomenu.
Jsme všichni sněhové vločky?
Holly Bourne
Nevím, jak to autorka dělá, ale pokaždé vytvoří zajímavý příběh se zajímavou hlavní hrdinkou a jejími problémy. I tentokrát se jedná o duševní problémy, které zde trápí šestnáctiletou Olive, načež ta nechce znát svou diagnózu. Čtenář tak může zpočátku tápat, ale myslím, že mu brzy z Olivina chování dojde, o jakou nemoc se nejspíše jedná. Kniha mě v tomto ohledu dost obohatila, protože jsem netušila, jak tato nemoc probíhá, co při ní člověk prožívá a cítí, a autorčiným příběhem se mi do tohoto duševního problému podařilo trochu nahlédnout.
Autorku jsem si oblíbila už jejími předchozími knihami, které se mi hodně líbily, a to překvapivě i přesto, že jsou určené spíše mladším ročníkům. Já si její styl psaní zamilovala, i to, jak umí nahlédnout do poraněné či nemocné duše. Touto knihou se mi to opět potvrdilo. Pro fanoušky Holly Bourne nutnost. Doporučuji.
Deset let se ségrou
Nicole Ehrenbergerová
Tuto knihu jsem brala jako příležitost Lucku a Nicole více poznat, zjistit, co je vedlo k tomu založit blog, jak se vyrovnávaly s úspěchy a pády, protože jsem je poznala až s prvním motivačním diářem, takže jsem pátrala, kdo vlastně tyhle sestry jsou.
Jedná se o lehce humornou a oddechovou knihu, kterou přečtete na jedno posezení. Dozvíte se v ní nejen o začátcích blogu A Cup of Style, ale také o cestování, které sestry milují a z toho plynoucí čerpání zkušeností, které jím nabyly. Knížka je to malá, útlá, vhodná akorát do kabelky na zpříjemnění dlouhých chvil.