mol378 komentáře u knih
Trošku jiný Havlíček, než ho známe z jeho realistických románů či krutě satirických drsných povídek - ale taky to není žádná idylka. Moc dobře se to čte, má to plno fantazie - Havlíček je nedoceněný spisovatel světové úrovně.
Není mi vůbec jasné, proč knihy Pavla Bedrníčka jsou tak málo známé. Vodí čtenáře Prahou jako ve filmu, tak živé jsou popisy míst, jejich historie, života tamních lidí, dějů. Knihy jsou psány s detailní znalostí historie a lze je bez obav použít i jako studijní materiál. Kdo má rád Prahu a historii, tomu doporučuju.
Kniha, s kterou jsem vyrůstala, hodiny jsem trávila nad obrázky i textem vydání z roku 1950. Obrázky jsem si překreslovala, básničky samočinně pamatovala. Osiřelo dítě o půldruhém létě - nad tím jsem jako prtě plakala půl dne. Visí, visí visatec, pod ním sedí chlupatec. Jak visatec upadne, chlupatec ho popadne! Nad tím se zase dodnes směju. Má v mojí knihovně čestné místo, je to klasika. Stejně jako Alšův betlém je pevnou součástí mých vzpomínek na dětství.
Absurdní, promyšlené, poměrně lechtivé, ale také, jako každý Havlíček, i kruté a výsměšné. Ten člověk měl v sobě mnohé běsy! Jak autor, tak hlavní postava povídky.
Pro mě to bylo tíživé celé, přes veškerou snahu jsem v knize našla jen pár zajímavých pasáží, které mi něco řekly, něčím na mě zapůsobily. Nic jiného od autorky neznám a po tomhle váhám, jestli vůbec do těch reklamou zpopularizovaných knih jít. Chápu, že kniha měla vypovídat o složitosti vztahů a měla být tíživá, proti tomu nic, nevyznávám právě lehkou literaturu na koupaliště a banální jednoduché podbízivé příběhy autorů typu Moniová či Hartl, ale toto bylo - divné a nudné prostě. Pokusy o tajemné náznaky sexuálních tajemství a o úniky mimo realitu působily nesmyslně a samoúčelně. Toto že je ta opěvovaná Ferrante?
Chcete-li své děti pobavit, čtěte nebo dejte jim číst Emila z Lönnebergy, je to fakt sranda. Jedna z mých dcer to četla stále dokola, zřejmě to bylo podobností povah - jak ta si uměla vymýšlet! Inspirativní pro malé dareby, veselé pro rodiče a prarodiče, skvělé pro společné zábavné večery.
(SPOILER) Milovaná kniha od mládí - tajemná Kampa, maloměstské postavičky, no a závěrečný hovor Jožky se smrtí byl dokonalý. Kdo söš, co chcöš? - Já jsem smrť. Jak se říká - v okamžiku smrti si pro každého přijde ten, koho měl umírající nejraději. A pro Jožku si přišel on sám...
Taková lehká dystopie, Velký bratr vás vidí. Zasazeno do fantastického projektu (skutečného) města ve vytěženém lomu. Autorova fantazie v této knize zapracovala výjimečně. Mám ráda především jeho noir romány a tohle mezi ně nepočítám, ale balancuje lehce na hraně. Doporučuji.
Kniha založená na rozsáhlém výzkumu tématu, osobních setkáních s bohyní, rozhovorů s pamětníky. Doporučuji všem, kdo chtějí nahlédnout hlouběji než do roviny románového zpracování látky od Tučkové.
Doporučuji, je to protiváha (malinko neprávem kultovních) Žítkovských bohyní od Tučkové, dozvíte se, jak to opravdu všechno bylo. Velmi dobrá kniha, založená na osobních setkáních s bohyní a rozsáhlém výzkumu tématu.
Výborná, velmi promyšlená knížka. Dům za zdí, dá se říct, je taková menší svižná ochutnávka toho, co čeká čtenáře v Hodinách z kostí. Ty jsou mnohem rozvinutější, bohatější na střídání různých prostředí, věků, světů a postav, přitom vším prochází příběh sympatické Holly, která se celý život setkává s tajemnými věcmi mezi nebem a zemí. Autor nám laskavě dopřál šťastnou polovinu konce a o jeho druhé polovině si čtenář může domyslet, co chce. Ano, je to fantasy, ale podivně reálné. Rozhodně doporučuji.
Výborné jako všechny knihy této autorky s komisařem Adamsbergem - zalidněné více či méně bizarními Francouzi. Sám komisař je netradiční, nesoustředěný, nadaný příjemnou, nikoli nepravděpodobnou intuicí, sympaťák. Lehké tajemno je jako vždy přítomno, čtenář má dostatek vodítek, aby pátral zároveň s mordpartou a přesto je překvapen. Nic prvoplánového, velmi příjemná nebrutální detektivka.
Napětí, mystika, nadpřirozeno, lehká nadsázka, sympatický vyšetřovací tým - všechny knihy autora mě fakt baví.
Jaké by to bylo, nepřijít první světová, nebýt Sarajeva, zůstat Rakousko Rakouskem? Nad tím se zamyslíte při četbě o životě následníka trůnu, jeho manželky Žofie Chotkové, kterou si prosadil přes odpor císaře, o jeho myšlenkách a plánech na směrování monarchie. Ač kniha historická, je velmi dobře čtivá nejen pro nás, příznivce monarchie a panování osvícené šlechty. Ona totiž přes všechny své chyby své země nedrancovala, nýbrž snažila se spravovat je co nejlépe jako budoucí dědictví dalších generací.
Daleko napínavější než první kniha série V lese visí anděl. Vše je navzájem provázané, vyprávění má spád. Zalidněno psychopaty nebo aspoň lidmi velmi labilními, včetně vyšetřovatelů.
Autorka udržuje čtenáře v napjaté pozornosti, i když pachatel je de facto známý na 99,9% hned na začátku. Nečekejte náhlé zvraty a zákruty v pátrání, i když úplný závěr mě přece jen překvapil. Výborné psychologické a sociální drama, sonda do uvažování lidí zničených výchovou a vztahy. Pár úplných magorů by se tam našlo, člověk je chápe, ale děsí se jich. doporučuju těm, kdo mají rádi nepřímočarou a složitější četbu.
Nádherná knížka pro všechny, kdo mají rádi návraty do časů uplynulých, kdo o nich rádi čtou, kdo mají rádi kouzlo zašlé Prahy. Řečeno s Bohumilem Hrabalem: "Moje je Libeň!" Velmi podařená edice, obohatí každou knihovnu nejen konkrétními informacemi, spoustou fotografií a obrázků, ale i poezií města.
Daleko lepší než neprávem téměř kultovní Žítkovské bohyně od téže autorky.
Ach, Provence. Ze stránek voní tymián jak od Pagnola a člověk se dozví plno zajímavých věcí. Styl zpravodajský, ale vztah autora k té zemi je tam cítit.
Autorka má víc poloh, než se po úspěchu Čokolády zdálo, vypadalo to, že bude pokračovat ve stejném stylu a ono ne. Tyhle její mysteriózní romány (a povídky) jsou správně temné, záhadné i kruté.