Moňas17 komentáře u knih

Příběhy obyčejných lidí z hornických kolonií na karvinsku a především z města Karvinné, které již neexistuje a stálo několik km dál než než dnešní Karviná. Dnes z toho města zůstal právě jen tzv. šikmý kostel, kostel sv. Petra z Alcantary, který je šikmější než Pisa v Itálii a propadl se o cca 40 metrů.
Příběhy jsou celkem drsné, ale autentické. Říkala jsem si, že autorka vytěžila z tehdejšího života maximum a je to snad až příliš smutné, ale když jsem se nad tím zamyslela - díky šachtám jsem nepoznala ani jednoho dědu, zemřeli mladí. Jeden jako záchranář při velkém výbuchu v roce 1951, druhý v roce 1972, protože na něj spadl vozík. Moje rodina se s tím musela vyrovnat...
A tak i lidé z této knihy se museli vyrovnat s tragédiemi.
Z kritiky snad jen malinko tolik, že přece jen ti lidé nežili jen pro práci a holé přežití, uměli se i radovat. Jinak by to všechno nemělo smysl. A závěr je sice smutný, ale mohl být napsán malinko dramatičtěji. Autorka se tu navíc odvážila na tenký led česko-polských vztahů a celkově zamotané situaci mezi lidmi díky zpropadené politice. To je ovšem jen malinká výtka, román má mnohem víc předností a zcela mě pohltil. Musela jsem číst v každé volné chvilce, na jakémkoliv místě...

Čte se to jedním dechem, krásně napsáno!

12 29.03.2020

Skvělé napsáno, něco takového tu chybělo. Jen prvních sto stran mě úplně nebavilo. Potom to začalo být lepší. První díl se mi líbil o něco více. Hned na začátku překvapil poutí za solí a potom, jakmile se člověk zžil s postavami, tak začaly umírat (důlní neštěstí). V tom druhém díle se dlouho nic zvláštního nedělo. Pak to ovšem začalo být kruté.
Z postav mě zklamala Ženka :-). Zamilované dívky spíše dělají hlouposti a riskují kvůli své lásce cokoliv, tak mi to úplně nesedělo.
Ještě bych vytkla drobnost a to, že tam postavy jsou spíše ateisté (anebo se o tom nemluví) a pokud je někdo věřící, tak se to řeší zcela výjimečně. I když tam je zmínka o mši, nebo nějaké myšlenky Julky o víře, tak to je všechno a co si vzpomínám na babičky a jejich vyprávění, tak to bylo spíš naopak. Víra byla pro ty lidi velkou nadějí a upínaly se k ní. Neznamená to, že neměli pochybnosti, ale víra byla pevnou součástí jejich životů. Z příběhu mi to tak úplně nevyznívá.
Těším se na další díl! Krásně se čte o rodném kraji a o životě našich předků. Myslím na ty lidi, kteří už nemohou promluvit a dost si vytrpěli. A na krásné město, které už neexistuje.

7 06.06.2021

Už odmala mám ráda sci-fi. A historii, pravěk; nejvíc právě druhohory (ale i středověk). (Taky jsem pisálek a něco leží v šuplíku...)
A mám zrovna období kdy více čtu právě o dinosaurech. Crichton zatím bezkokurenční, ale Žamboch výborný! Miluju, když mrznu strachy a nepomáhá být zachumlaná pod peřinou. :-D V tom se příběh povedl.
Příběh má spád, je napínavý, zajímavý. Ale stalo se mi párkrát, že jsem si nebyla jistá prostředím - jak vypadá, nicméně akčnost to vyvážila a úplně mi to nevadilo.
Spoiler.
První lov byl trochu trapný. Sauropodi by lovce rozdupali...A proč dravec zároveň hned útočil na lidi, když se mu nic nedělo a měl před sebou hostinu. A toho taky lovci lehce sundali. Bylo mi tak líto těch zvířat! Přičemž příliš dlouho to měli lovci dost snadné. Až tak, že jsem se těšila, až to lidem dinosauři nandají! :-D
Ale zas nápad s extrémně inteligentním druhem masožravců byl zajímavý. I to jejich působení na lidi a maskování. Ovšem to, že ovládli tak obrovské množství zvířat k útoku na lidi, všemožných druhů, to bylo přitažené za vlasy. A pak ten epilog taky trochu příliš i když chápu - krásně se tak otevírá možnost dalšího dílu. Bude?
Každopádně - zvykla jsem si na to, že příběh je prostě hooodně sci-fi. Užila jsem si čtení na plné pecky, přenesla jsem se do jiného světa, zapomněla na starosti. Bylo to super!
Díky moc.

3 05.11.2023

Mám ráda čtení o 15.století a jsem ráda za Vondrušku. Ale ten druhý díl nějak koušu. Jsou části co jsem proletěla a části kde mi to připadalo, že čtu odbornou literaturu. Zcela nevyužité dramatické události. Chybí mi tam emoce. Ztotožnění s postavami. Anebo - Táborité přišli na pomoc Praze před Zikmundem a žádné hurá, jen podezírání. Vždyť jim všem šlo o kejhák. Vím, že ně každý byl nadšený jejich příchodem, ale vyznělo to hrozně negativně. A občas ani necítím proč vlastně do toho všeho lidi šli. Chybí mi tam to nadšení. Zažili jsme to i při sametové revoluci. Psaní příběhů je umění a až příliš pečlivá snaha všechno z historie zapsat ubírá na dramatičnosti. No, škoda. Ale dočtu to. :-)

3 28.02.2018

Super kniha pro Karviňáky. :-) Jen by potřebovala znovu tisknout, lidi mají o ni zájem a je dávno jen v knihovnách.

3 14.08.2017

(SPOILER) Paleontologie mě baví od dětství, takže jsem se na knížku moc těšila. Možná kvůli tomu těšení jsem přísnější, asi jsem čekala příliš.
Příběh mě úplně nevtáhl do děje. Ne, že vůbec, je to krásná knížka, ale netřásla jsem se strachy jako při čtení Crichtona. V okamžicích kdy se tam dalo vytřískat napětí do poslední kapky (krve nebo potu), začal autor vypisovat jak ten či onen dinosaurus žil a odbornou omáčku kolem. Na půl stránky. Proč? Stačí letmý popis, zbytek vložit do dramatizace děje, abychom pochopili o jaké zvíře jde. Zbytek si mohli říct u táboráku, nebo popis ve chvíli klidu. Tohle mě prostě nejvíc štvalo. :-)
A pak mi ještě chybělo hlubší vykreslení postav i nějaké detaily jejich chování, gesta, mimika.
Z toho pozitivního - autor krásně vložil do knihy všechny nové poznatky a objevy současné paleontologie, to jsem si užívala. A dramatizace se povedla ke konci příběhu, kdy už si všichni mysleli, že zemřou.
Bylo mi tak moc líto zvířat! A přírody. To bylo opravdu tristní. A vlastně pořád je mi líto, že to skončilo. Nemohl být ten asteroid drobet menší? Aspoň o kousek? :-D
Opravdu krásná kniha, bavila mě číst!

2 20.01.2024

(SPOILER) Knížku jsem četla, protože jsem byla zvědavá, čím vším se Karel Zeman inspiroval. Na mě je to málo záživné, protože se autor často utápí v edukaci. Tedy, jsou tam dramatické okamžiky, ne že ne. Jen celkově je to na dnešní dobu, pro mládež či děti zastaralé, zastaralý jazyk, styl.
Naštěstí scénář filmu Cesta do pravěku je celkově záživnější, jako celek. A zajímavější. Má to spád. Co je lepší v knize, tak role psa a zbraně v rukou otce a jednoho ze synů. Taková dramatizace filmu chybí. Nicméně je jasné, že tehdejší filmaři měli omezené možnosti. Zas filmu se dá vytknout chování kluků, kteří se občas chovají jako někde na výletě v dnešní době. Třeba ve chvíli kdy objeví mrtvého Stegosaura, nikdo nehlídá okolí, přičemž za těch několik hodin by u mrtvoly museli být mrchožrouti. O pár metrů dál se projde velký masožravec a nikdo neřeší, že je zrovna poblíž. Takových situací je víc, kluci by do prvohor nikdy nedošli. :-D Přičemž v knize, která je z roku 1927, se otec a dva synové chovají o něco opatrněji. Tam se taky nejdřív objeví v prvohorách, což je logičtější. Ve filmu jsou v prvohorách na konci. To je zas víc poetické. Ale nedovíme se, jak se dostali zpět do naší doby :-).
Knížku doporučuju nadšencům druhohor a filmu Cesta do pravěku. Je zajímavé vidět ty rozdíly v chápání paleontologie tehdy a dnes. A celkově myšlení tehdy a dnes.
Knížku jsem ovšem nedočetla a nevím zda ji dočtu. Došla jsem právě jen do druhohor. :-D

2 07.05.2020

Na knížku jsem narazila náhodou, jelikož Vondruška byl v knihovně beznadějně rozebrán...Čekala jsem tedy humor a napětí, na který jsem zvyklá od Vondruškových detektivek, ale tento příběh, styl vyprávění, je zcela něco jiného. Má jiný základ, jiné postavy co se týká charakterů (až na ty negativnější). Myslím, že díky zcela jinému pohledu na středověk (v tomto případě raný), se čtenáři otvírají zcela jiné obzory. Nejen na keltskou kulturu a jakéhosi konfliktu mezi křesťanstvím a pohanstvím, ale i hlubší a citlivý pohled do duší hluboce věřících lidí. Je tam vidět i ten rozdíl mezi křesťany, hlavně mezi preláty, protože slovo křesťan nebo prelát ještě neznamená zbožnost a lidskost. Protože i ateista nebo v té době spíše kelt, druid atd., mohl být velice lidský, stejně jako kterýkoliv křesťan, protože pravá zbožnost není bez hlubokého lidství a citu pro empatii atd. - není zbožnost, je to jen fasáda co slouží za prosazování sebe. V tomto příběhu je to hezky vidět. Ale je to především detektivka. Musím říct, že zloděj kostí by mě v žádném případě nenapadl, autor mistrně oblbuje čtenáře :-D.
Je to každopádně taková spíše relaxační detektivka s pokorným pohledem na život tehdejších lidí. A je taky vidět, že co autor, to názor na středověk. :-) Vondruška nejde moc do hloubky a souloží tam každý s každým :-D, jakoby každý chlap měl kondom a každá žena antikoncepci a nikdo při porodech neumíral. Nicméně je více zábavný.
Tento příběh je spíše pro citlivější a přemýšlivé duše.

2 23.11.2019

Je mi 45 let a tuto sérii čtu díky 15leté dceři, která nechala knihu na wc (ale přečetla jen asi půlku) :-D. Tento díl je trošku překombinovaný. Příběh nějakého království byl skoro pohádkový (ale je to pro děti, takže chápu). A závěr sliboval hodně napětí - tam to mohlo být dramatičtějí a trošku detailnější. Asi by tam měli děti udělat pořádný ohňostroj, aby všechno viděli opravdu všichni, jelikož je jasné, že vojáci byli vzhůru, ale vesničani přece spali. Mohlo to být prostě víc parádní a dramatické.
Jinak tleskám za Airbowan. Hodně zajímavé, zvláštní, originální fantazie. I když pro děti mi to přišlo trochu depresívní a temné.
Bylo by super, kdyby tento námět někdo zfilmoval. Prosím! :-)

Návrat do dětství. :-)

2 17.09.2018

Tato kniha ixkrát v dětství přečtená, nemůže mezi ostatními chybět. :-)

2 14.08.2017

Čtla jsem v dětství mnohokrát a nikdy jsem na ten příběh nezapomněla. :-)

2 14.08.2017

Přečetla jsem knihu téměř naráz, je perfektně napsaná. Pro ty, co ji nepochopili: je pro ty, co mají velkou fantazii. ;-)
Slepýš - slepý mladý muž, sochař, má velkou fantazii a při tvoření soch si pouští představivost "na špacír". Jenomže má zvláštní schopnost vidět věci dopředu i když ne úplně ostře. Trochu se to míchá, postavy se střídají, ale jeho "vidění" ve slepotě se vždy nějakým způsobem naplní. On o tom ale neví, myslí si, že jen sní, že si jen hraje s fantazií pro ukrácení času nad sochami. Vodítkem pro pochopení příběhu je Jindřich Drtikol - tzv. Drtič. Pokud člověk pozorně četl jeho slova, tak mu hodně dojde. Příběh končí vlastně tak jako začal...smrtí, jen na začátku nevíme kdo to je, na konci je jasné, že je to Slepýš.

2 14.08.2017

Pobavila jsem se, dobrý relax. Jen občas jsem si říkala, že jednání hrdinky je přehnané, jinak dobré. :-D

2 22.07.2017

Kniha, která mě v necelých sedmnácti letech otočila zcela jiným životním směrem. Těsně po revoluci.
Jinak příběh není fikce, osoby v příběhu většinou ještě žijí. Díky odvážnému pastorovi, který zachránil spoustu marných mladých životů vznikla celosvětová organizace Teen Challenge.

1 07.05.2020

Je to druhá kniha z této série, co jsem přečetla. Ve srovnání s Pokušením, je tohle hodně dobré. Příběh má plno záhad a já mám ráda detektivky. Fantazii autorka taky má. Líbí se mi napětí mezi těmi dvěma - mám ráda, když se ti dva jen tak dohromady nedají. Plus záhadný panter - byl mi podezřelý už v Pokušení, bylo jasné, že to není obyčejné zvíře. V Pokušení jsem si říkala proč ten záhadný čaroděj se v příběhu doslova mihnul a probudil mou zvědavost. Ve Stromu života jsou odpovědi. Moc se mi to líbilo, na relax a únik z tohoto světa, zcela jiný svět. :-) Plus pár zajímavých myšlenek, ani jsem v tomto žánru nečekala. Mám jen malou poznámku - konec je sice překvapivý, ale přesuny z budoucnosti do přítomnosti mě napadly, že by se mohly v nějakých dílech objevit. Čekala jsme nějaké napětí na závěr, nějaké drama, ale to nebylo. To je ovšem jen malá kaňka. Nejhorší je přebal. Nepatřím k těm, co sahají po stupidních přebalech, obsah bývá povrchní, lascivní, laciný, nebo pro nějaké patnáctky. Místo nahého těla muže bez tváře tam mohl panter na černém pozadí, les, za stromem medvěd. Nebo pár a panter v lese. To je fuk, ale ne jen nahé tělo. :-D

1 22.10.2017

Druhý díl se mi líbil podobně jako první. Možná byl víc humorný a zmizely protivné recepty, které mě tam rozčilovaly. :-D Jinak tam asi bylo méně dramatu. Každopádně, kniha k vodě a hlavně k moři super.

1 05.10.2017

Kniha se mi líbila, mám ráda prostředí nižší šlechty, málokdo o tom píše. Jen těch jmen bylo moc a občas některé vztahy a propletence byly na škodu. Není nutné znát všechna jména. :-)
Pro mě je tam ještě problém v tom, že ta promiskuita na vesnici mi přijde přehnaná. Každý autor to zpracovává po svém. Jen když se to ale přežene, tak to působí divně. Lidi se až tak nelišili od nás, ale ještě navíc zápasili o přežití a byli zbožní (každý po svém). V každé vesnici farář hříchy tepal (úspěšně, neúspěšně). Ženy navíc umíraly při porodech, antikoncepce nebyla, takže bych to neviděla až tak přehnaně, pomalu každý s každým. Ne že by vesničani řešili panenství jako šlechta. Krom toho právo první noci se u nás nepraktikovalo. Vesničani sice museli pány poslouchat, ale chudé panstvo, skoro bez moci, tam se to třelo. Je to i vidět v situaci kdy se vesničanům něco nelíbilo a šli do tvrze s vidlemi. Panstvo mělo strach. Je to zapeklité téma a pro mě vždy zajímavé - život vesničanů ve středověku.

1 05.10.2017

První kniha, kterou jsem od Nadi Horákové přečetla a budu pokračovat dál. :-)
Historii zná, umí vtáhnout do děje. Jen mě mrzí, že byl málo využit potenciál příběhu. Netoužím po popisu mučení, ale na to, co se na hradě odehrávalo, tak mi autorka nedala pocítit strach a hrůzu. Je to napsáno spíše jako soudnička. Jinak se mi to ovšem líbí, čte se to dobře.

1 14.08.2017

Knížku jsem dostala k narozeninám. Kdybych si ji půjčila v knihovně, tak mě odradí prvních cca 80 stran. Bylo to nějaké táhlé a hlavně sice začátek je dramatický, ale oživení oběšence? Který se houpal na provaze celý den, nebo celé odpoledne? Možná kdyby vážil jako pírko a byl sundaný velmi rychle, ale takto...:-D Nicméně zbytek super. Kdo má rád středověk a Jméno růže, středověké detektivky a mystiku, přijde si na své.
Dala jsem 5 hvězdiček. Kvůli tomu oběšenci a zbytečně rozvláčnému psaní jsem ubrala jednu hvězdičku.

06.01.2024