kniznistranky komentáře u knih

Musím říct, že tohle bylo něco! Nemůžu říct, že se mi líbily všechny povídky (Černý pasažér v tramvaji č.5 se mi moc nelíbil, bylo to na mě moc sci-fi), ale všechno bylo bravurně napsané a vymyšlené. Autorova fantazie je opravdu neskutečná.

2 20.09.2017

Lisa prostě umí! Tentokrát jsem vraha uhádla dřív než detektivové, ale to vůbec neubírá na kvalitě knihy. Skvělá atmosféra - jako dělaná na sychravé podzimní dny a večery.

2 05.09.2017

Parádní čtení!

2 14.08.2016

BOMBA!
Tuhle knihu jsem dočetla něco po 4 hodině raní. Nemohla jsem jí odložit z ruky a i přesto, jak moc jsem se na ní těšila, vůbec mě nezklamala, spíš naopak mě příjemně překvapila a vyklubalo se z ní něco trochu jiného než jsem čekala - ale v tom dobrém slova smyslu samozřejmě! Moc doporučuju všem, kteří ještě pořád váhají. Jděte do toho, je to jízda!

2 30.07.2016

To byl tak hezký, milý a trochu smutný příběh :) Takové lehké čtení přesně dělané na horké letní dny. Moc se mi to líbilo, dobře se to četlo a moc doporučuju. Není to samozřejmě nic nad čím by jste přemýšleli třeba týden v kuse a po dočtení vykulili oči a řekli ,wow', ale pokud si chcete po náročném dni odpočinout nebo si v létě u bazénu přečíst něco příjemného a jednoduchého, takhle kniha je pro to jako stvořená :)

2 10.07.2016

Úžasné čtení plné napětí, tajemství a momentů, kdy zadržujete dech a obracíte strany tak rychle, že na konci nechápete jak je možné, že jste to tak rychle přečetli. Moc doporučuju!

2 15.06.2016

Tak to byla úžasné čtení! Tolik zvratů a momentů, kdy sem jen němě zírala na ta napsaná slova a nemohla uvěřit jsem snad ještě nezažila. Tess mě příjemně překvapila a po dnešním dočtení tohohle skvostu jsem si hned šla do knihovny půjčit další knížku od ní.

2 17.05.2016

Celou tuhle sérii o Křišťálech moci mám moc ráda a nedám na ni dopustit. Před několika lety mě právě tato kniha přivedla ke čtení ve větší míře a díky ní mě i začalo více bavit. Ve věku, kdy jsem tuhle knihu četla ( kolem 11 - 12 let) jsem si říkala, že knihu o 300 stranách budu číst tak rok :D Ale opak byl pravdou. Za tři dny jsem jí měla přečtenou a neodložila jsem jí skoro vůbec z ruky. Od té doby se k sérii neustále vracím a i když první díl za chvíli budu znát už nazpaměť :D nikdy mě nepřestane bavit. Teď jí čtu už tak min. po 8 a je to stejně kouzelné jako když jsme jí četla poprvé :)

2 02.02.2016

První kniha, kterou jsem od Lisy Jackson četla a strašně moc se mi líbila. Tahle autorka píše úžasně, napínavě a čtivě. Konec jsem si takhle vůbec netipla a dost mě překvapil.

2 03.11.2015

Internet je velice ošemetné místo. Nabízí spoustu možností - otevírá obzory, skrývá v sobě mnoho informací pro všechny, kteří se chtějí ptát a dozvídat nové věci. Poskytuje zábavu, zprávy, vzdělání… Člověk by řekl, že nic lepšího být nemůže. Ale! Jako všechno - má i svá negativa. Scotty ví své.

Scotty je celý život obětí šikany. Obyčejně neobyčejný dospívající chlapec, který díky svému populárnímu otci - velké hvězdě z reklamy v televizi - ví, jaké to je být v hledáčku všech. Ale i na zrádném internetu jsou místa, kde by mohl najít pochopení. Začne si psát s Rebekou. Dívkou, kterou vůbec nezná, neví jak vypadá, ale to, že se o něj zajímá, pro něj znamená hodně. Jenže i Rebeka má pár kostlivců ve skříni a navrhne Scottymu: „Co takhle spolu spáchat sebevraždu?“ A Scotty zpozorní!

Matthew A. Clarke napsal bizarro novelu o tom, jak dovede být svět internetu drsný a zkažený. Sám se dokonce s jeho skutečnou nemilosrdností setkal jako vydavatel - a to při tvorbě obálek knih z pomocí AI, za což schytal nepěkný hate.

Začátek příběhu na čtenáře může působit poněkud těžce, až depresivně. Chat dvou mladých lidí o plánování sebevraždy není zrovna žádným veselým úvodem. Ovšem v jednom bodě se pochmurná atmosféra zlomí a celá scéna se mění v humorné bizarro s vtipnými situacemi, do kterých se jedna z hlavních postav Scotty dostává takřka na objednávku.

Autor v krátkých svižných kapitolách proplétá bizarro s kapkou hororu, které jsou mu vlastní a hraje se čtenářem zajímavou hru: Do jaké míry je jeho text k zamyšlení se nad dnešní společností a kyberprostorem a do jaké je to odpočinková bláznivá záležitost, u které přemýšlet ani moc nemusí? Toť otázka…

Edice Zrnka temnoty opět dostála své pověsti a nabídla další kapku fantastiky říznuté hororem a bizarrem, který je trochu jiný, než na co je mainstreamový čtenář zvyklý. Svižné, chytlavé, nápaditě zpracované.

1 22.05.2024

Petra cestuje s přítelem Martinem na Srí Lanku. Jsou okouzleni místní krajinou, zvířaty, jídlem a hlavně slony! Hned první den, kdy přilétají do hlavního města Colomba a pokračují do Galle nabízí spoustu zajímavých míst a zážitků. A to jsou teprve na začátku celkem 22 denní cesty, během níž procestují ostrov křížem krážem.

Další inspirativní cestopis nabitý zážitky z cesty, tentokrát po Srí Lance. Autorka se se svým přítelem vypravila do tohoto ostrovního státu v jihovýchodní Asii a jak už samotný název napovídá, byla to láska na první cestu! Srí Lanka je okouzlí. Cestují autobusem, vlakem a na motorce, bydlí u místních, od kterých se dozvídají ne jen to, jak se na Srí Lance žije, ale dostávají i tipy na další výlety a místa, která musejí navštívit.

Byť korektura je taková jaká je - ne moc dobrá, což mě autorka varovala předem - i tak jsem si čtení užívala. Bylo to svým způsobem i osobnější, zkrátka psané tak jak to šlo Petře od pusy a jako by zážitky z cest vypisovala přímo pro mě, bez úprav textu někoho dalšího. Nerušilo to tak moc, jako by to bylo třeba u románu.

Moc milé a sympatické čtivo. A ty fotky! Ty byly kouzelné. Všude zeleň, kopce, výhledy i sloni! Jediné, co mě napadá k vylepšení by byla mapka Srí Lanky s vyznačenou trasou cesty, ale kdo che, dohledat si může i sám - od čeho máme Google, že jo. Na závěr je shrnutých i pár autorčiných rad a tipů pro ty, kdo by se na Srí Lanku také chystali vypravit, spolu s vypsaným itinerářem celé cesty. Čtivý cestopis, krátké fotky, sympatická autorka/cestovatelka. Věřím, že se dočkáme i dalších cestopisů a už se na ně těším.

1 06.04.2024

Lucie Kutrová je česká cestovatelka, zdolala Pacifickou hřebenovku a několik dalších trailů v Česku i zahraničí. Právě o jejích tipech na Evropské traily je tato její druhá kniha.

Od prvních stran je text svižný a vtipný. Lucka vše popisuje s vtipem a humorem ji vlastním a zároveň svými výšlapy na hory, cestováním a životními lekcemi, kterými si prošla inspiruje čtenáře v každém řádku. Máte chuť vyrazit na hory taky. Hned teď! A když ne na hory, tak aspoň na dlouhou procházku, třeba právě s vašim čtyřnohým parťákem stejně jako ona. Čímž se dostáváme k Marvelovi.

Marvel je ten chlupatý husky, který věrně doprovází Lucku na jejích cestách. Je s ní při výšlapech na vrcholy, zdolává jeden kopec za druhým, pár denní výlety a je její oporou i v těch těžších nelehkých chvílích, které si pro nás život připraví, aniž bychom s tím počítali.

151 dní po evropských stezkách v sobě skrývá několik tipů na traily právě tady u nás v Evropě, v sousedním zemích, ale i u nás doma v Česku pár hodin od domu. Každý nový trail je uveden odstavcem s přípravami, pak popisem co se každý den dělo a nakonec je i prakticky shrnuto kolik takový třeba týdenní trail Lucku s její společníky stál a je to dostupnější dovolená, než bychom si třeba mysleli. Navíc v krásné přírodě. A ty výhledy na fotkách, které v knize jsou, to je prostě čirá nádhera.

Velmi inspirativní slečna s chlupatým parťákem Marvelem, kteří vám díky této knize vykouzlí nejeden úsměv na tváři, nabídnou vám i pár věcí k přemýšlení a hlavně vás namotivují zvednou zadek a vyrazit ven!

1 23.03.2024

Každý máme občas hlavu plnou nechtěných myšlenek. Hlasů. Vtíravých a neodbytných. Stejně tak je na tom Petr, jehož věrný neviditelný společník mu každodenně našeptává co má a nemá dělat. Jenomže Petr nemá hlavu jen plnou nechtěných myšlenek. Petr trpí OCD - obsedantně kompulsivní poruchou - a tahle krátká knížečka zachycuje několik rozhovorů, které spolu Petr a jeho Vetřelec vedou v jeho hlavě.

Zkraje musím říct, že formát zpracování tohoto vážného tématu je nezvyklý, ale velmi sympatický. Vše stojí a padá na rozhovoru, který nemá hluchá místa, příjemně rychle plyne a ať čtenář chce nebo ne, vlezlost Vetřelce je místy i vtipná. Veškerá legrace ale ubíhajícími stránkami končí! A co teprve, když začne jít o život? Když Vetřelec začne narušovat Petrův běžný den a zasahovat do jeho rozhodnutí? Když si čtenář začne uvědomovat, že takových "rozhovorů" si lidé trpící OCD ve svých hlavách denně vyslechnout nespočet, legrace jde úplně stranou!

S touto novelou jsem vystoupila ze své čtenářské komfortní zóny a zase jsem si jednou potvrdila, jak jsou tyto výstupy fajn. A potřebné! Jak dokáží rozšířit obzory a dozvím se díky nim něco nového. Budete to mít přečtené za hodinku a autor vám za tu hodinu předá víc než sáhodlouhé odborné články o tomto tématu. Uděláte si větší představu o tom, co je porucha OCD a co asi zažívají lidé, kteří jí trpí.

1 30.10.2023

Samotný úvod nezačíná pro hlavní hrdinku Noru vůbec dobře. Čtenář se na prvních řádcích stává svědkem nešťastné události, která Noře úplně změní život. O rok později, kdy už se zdá, že bude vše jen lepší, ale nastává další šok - ztratí se malá Ema! Z každé věty sálá napětí, akce a velká bezmoc matky, která je se silami v koncích.

Po stylistické stránce je text velmi dobře a svižně napsaný. Autorka hezky pracuje s jazykem, buduje napětí a umí čtenáře zaujmout a vtáhnout do děje. Kapitoly jsou psány z pohledu hned několika postav a vzájemně se velmi dobře doplňují. Co čtenář během čtení jedné kapitoly považuje za podezřelé, je mu v jiné vyvráceno a tak je to pořád dál, až vlastně nevíte, komu můžete věřit. O atmosféru se postarají i černobílé fotografie napříč knihou.

Díky chytře zvolenému vypravěčskému stylu se nabízí možnost poznat téměř každou z postav. Všechny mají své osobité charaktery a je při čtení na první dobrou znát, čí kapitolu právě čtete. Je však trochu zarážející, že byť jsou všechny kapitoly psány ve třetí osobě, kapitoly Nořina syna Maxe jsou v osobě první. Není to rušivé, spíš jen lehce nezvyklé. Max je velmi důležitým článkem příběhu, ale hlavní aktérkou je tu stále Nora, která zažívá další velkou životní ztrátu a zvolení první osoby u jejích kapitol by se možná nabízelo víc.
(...)

(Celou recenzi včetně mini-rozhovoru s autorkou najdete na: https://www.forendors.cz/p/ef8b8d8a469f217c21a4db18f228c22f)

1 24.10.2023

Bývalý kriminalista Karel Koutný už netráví své dny vyšetřováním vražd a naháněním pachatelů. Policejní kariéru pověsil na hřebík a vztah s partnerkou hned na ten vedle. Všechno se mu hroutí. Teď tráví rána v kocovinách, střídá zaměstnání a volná odpoledne zaplňuje běháním a posloucháním audioknih. S vraždami, vyšetřováním, ani čtením detektivek už nechce nic mít. Bohužel, tahle snaha mu vydrží jen do chvíle, kdy najde v lese oběšenou dívku. Případ je téměř hned zaškatulkován jako sebevražda a dostane ho na svá bedra mladý nezkušený policista Martin Tůma, který už netrpělivě vyhlížel svou první velkou šanci ukázat, co v něm je.
(...)
Českou detektivku jsem už dlouho nečetla a tahle mě vtáhla od začátku. Text je čtivý, svižný. Autor se nijak nezdržuje zbytečně dlouhými úvody a hned na prvních stranách rozehrává akční napínavou scénu v lese, která perfektně otevírá celé dění.

(Celou recenzi najdete v online magazínu České detektivky:
https://www.pickey.cz/p/ed013b31a54fc23669995dad2e107df5)

1 11.09.2023

Španělsko. Madrid. Obecensvo shromážděné v kapucínském chrámu netrpělivě čeká na opatovo kázání. Ambrosio je považován za nejsvatějšího muže. V tutéž chvíli, na tomtéž místě se zároveň rozehrává milostný příběh.

Od samého začátku je text velmi čtivý. To bylo také to jediné, co mě drželo u čtení až do konce (když opomenu účast v projektu klasikomilové). Mělo jít o příběh s nějakými hororovými prvky. Když vezmeme v potaz dobu, ve které byl román psán, chápu, že jisté věci mohly být brány jako strašidelné. Paradoxně nejvíc to horor připomínalo až na posledních asi deseti stranách, což je u takto obsáhlé knihy celkem málo.

Velká část příběhu byla opravdu spíš taková telenovela. Vztahy se tu omílají téměř na každé straně, nějaké erotické a přesto decentní scény také, ale ve výsledku se vlastně nic moc neděje. Všichni mi tu přišli neskutečně ukecaní. Vyprávění událostí na několika stranách, kdy podstatných informací bylo jako šafránu. Opět - nebýt čtivosti, prala bych se s textem víc.

Za klasiku hodnotím průměrem, dá se to číst. Za knihu, co se mi dostala do ruky, hodnotím podprůměr. Četlo se to hezky, ale nějak mě ten děj nezaujal až tolik a spousta náboženství k tomu na mě už místy bylo taky moc. Jsem ale ráda, že jsem měla možnost se o autorovi a jeho tvorbě takto dozvědět a seznámit se s ní.

1 30.06.2023

Asi nejlepší Fitzek, jakého jsem zatím měla tu čest číst! Vždycky se mi líbí, když si autor dá práci s postavami a zakomponuje do jejich charakteru, fyzična nebo života celkově něco, co se jen tak nevidí a zároveň mě to jako čtenáře nějak obohatí i v jiné oblasti. Zkrátka, přinese mi to něco navíc, krom napínavého čtení. Hlavní hrdina této knihy je analfabet. To je něco, s čím jsem se v žádné knize zatím nesetkala a hodně mě to zaujalo. V kombinaci s Fitzekovým napínavým a čtivým vypravěčským stylem zkrátka kombinace snů!

Zamotané je to už od prvních stran, kdy jsme jako čtenáři hozeni do poněkud drsné scény, abychom se hned v další kapitole ocitli o dva roky zpět v jednom berlínském bistru. Fitzek je král zvratů a zamotaných dějových linek - a Dárek je přesně takový! Spousta teorií, spousta možností, které vás během čtení napadají a postupem času vám je autor buď rovnou vyvrátí, nebo si s vámi hraje až do posledních stran, kdy vám ukradne i tu poslední kapku naděje, že víte, o co celou dobu jde.

Tak jak psychothrillery moc nevyhledávám, Fitzek je za mě jistota kvality a jeho knihy si vždy moc ráda přečtu. Bez váhání doporučuju!

1 18.03.2023

Celé to na mě působilo jako pohádka. Zamilovaný pár, kterému osud nepřeje. Cesta do světa na zkušenou. Princezna. Lesní víly a divoženky - a nějaké to kouzlo k tomu.

Milá odpočinková záležitost na večer nebo dva, u které si čtenář odpočine a přijde na jiné myšlenky. Není to nic převratného. Takový "hloupý Honza" co se vydá do světa a všechno nakonec zachrání pravá láska. Toto Tylovo drama se mi četlo lépe a svižněji než Paličova dcera, ale děj byl v tomto případě o dost jednodušší. Po dějové stránce se mi Paličova dcera líbila víc. Strakonický dudák je dobré pohádkové drama s jednoduchou zápletkou.

Nebýt výzvy, k dramatům od Josefa Kajetána Tyla bych se asi nikdy nedostala a jsem proto moc ráda, že jsem si mohla doplnit mezery a zkusit další klasiku.

1 08.02.2023

Tylovo drama, které vypráví o tom, jak málo stačí lidem k tomu, aby si o jiném udělali svůj obrázek a odsoudili ho na základě neověřených informací ve stylu: jedna paní povídala. A také o tom, kam až to může zajít.

Dílo Josefa Kajetána Tyla se mi dostalo do rukou úplně poprvé. Nikdy jsem od něj nic nečetla a jen jsem doufala, že mi toto v podstatě náhodou vybrané drama sedne. A sedlo! Jak prdel na hrnec jak se říká.

S dramaty jsem nikdy neměla problém a vždy se mi četla dobře. Je to trochu jiné než číst klasický epický text kde je spousta popisů a čtenář si udělá lepší obrázek o tom, v jakém prostředí se děj odehrává a jaké jsou postavy. Dramata jsou v tomto o dost svižnější a čtení odsýpá, pokud je zápletka dostatečně chytlavá a dobře vymyšlená. U Paličovi dcery mě zaujalo už první jednání, kdy se ocitáme na hřbitově. Jasně, ne každý by to považoval za dobrý začátek, ale na úvod skvělé zajímavé a netradiční prostředí, které naláká k pokračování.

Postav je tu poskromnu a i když jsem se párkrát musela vracet na začátek, abych se podívala kdo je kdo, mezi těmi hlavními aktéry jsem se orientovala dobře. On ani ten děj není tolik složitý, aby se v něm čtenář během pár stran nezvládl zorientovat.

Paličovu dceru můžu jedině doporučit. Zajímavá zápletka a postavy dokonale vystihující charakter dřívějšího smýšlení lidí na vesnici a to, jak moc záleželo na tom čí, jste byli dcera a jaká pověst se s vámi pojila.

1 21.01.2023

Cestopisy mě moc baví a tento rok jsem jich přečetla hned několik. Je to jako číst něčí osobní deník, nahlédnout do jeho hlavy a duše a trochu ho poznat přes zážitky a patálie, které na své cestě zažil a se kterými se musel v tu chvíli vypořádat. V této knize autor popisuje svou 53 denní cestu osmi státy USA, využívá nejrůznější dopravní prostředky - i když hlavní gró hraje auto! - a my spolu s ním poznáme velkou spoustu měst, obcí, národních parků, jeskyně i kaňony, no je toho spousta!

Od Atlantiku k Pacifiku je cestopis ne jen o putování jižními státy USA, ale i plný velké spousty informací a fotek (které, jak jsem se letos sama nejednou přesvědčila, ne vždy v cestopisech jsou)! Každý navštívený stát zde má svůj úvod, představení, výčet zajímavostí a vtipných až podivných zákonů. Čtenář se také dozví spoustu věcí o národních parcích (a že jich Jiří Pokorný, autor tohoto cestopisu, navštíví hned několik), zvířatech, co zde žijí a rostlinách. Dozvěděla jsem se třeba o růstu obřích kaktusů v Arizoně nebo o největším sekvoji v Giant Forest. Také se tu nejednou zabrousí do historie vztahů mezi USA a Mexikem, jsou tu popsány kmeny původních indiánů (tyhle části jsem si moc užívala!), je tu toho spousta na to, jak útlá kniha to je!

Jiří má moc hezký, příjemný vypravěčský a čtiví jazyk a jeho předávání informací mě moc bavilo. Nebylo to strojené vypsání informací, ale plynulé přecházení z prožitých zážitků (občas i nelehkých a neveselých) na detailní popisy zajímavostí a faktů. Nemůžu si pomoct, ale kdyby takhle vypadaly učebnice zeměpisu, možná bych za svých studentských let neopisovala od spolužáků (:D). O to víc jsem všechny ty informace ocenila, protože stejně tak, jako mám u cestopisů ráda tu osobitost ve vyprávění autorů, mám ráda i ty informace. Proto ty cestopisy čtu a dozvídám se tak spoustu věcí formou, která mě osobně baví nejvíc - a to knižní.

Hodně se mi líbila část o Arizoně. Uznávám, že v tomhle jsem citově zainteresovaná, protože z Arizony pochází metalový zpěvák Alice Cooper. A metalisty zmíněný v knihách, ty já prostě opomenout nemůžu! A také tu bylo nejvíc indiánů, takže Arizona za mě bezkonkurenční!

Opakovala bych se pořád dokola nebo vyzrazovala víc, než je nezbytně nutné. Příznivci cestopisů typu Ládi Zibury budou určitě spokojeni. Stejně tak jako Láďovi cestopisy je i tenhle čtivý, troufám si říct, že možná i čtivější než Zibura, ale záleží na každém. A o humor taky nepřijdete. Jiří je sympatický a jeho vyprávění o putování po jihu Spojených států bylo skvělé a užité!
Na závěr jedno moje doporučení: čtěte v klidu a soustředěně, protože informací je tu dost a byla by škoda, kdyby vám nějaká utekla.

1 08.12.2022