Monika1717 komentáře u knih
(SPOILER) Nedovedu si představit, že by někdo přišel a řekl, že se musím do určité doby vystěhovat. Protože místo našeho města povede dálnice, bude tam přehrada nebo něco jiného, na čem je obecní zájem. I když příběh má slabší místa, lidem jsem porozuměla a bylo mi jich líto. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi české autory a české problémy.
(SPOILER) Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bohatí a mocní, čachráři s pozemky, ti, co se nechali opít rohlíkem. Rodinné klany, které se umí obohatit. Líbila se mi hlavní postava, její urputnost a snaha po nápravě. Jeho manželka touží po dítěti, nedaří se. Zbyněk má poruchy spánku, určitě to každý z nás zažil, probuzení uprostřed noci nebo nad ránem a myšlenky, myšlenky, myšlenky, neodbytné a jedna za druhou. Doporučuji všem, kteří mají rádi české autory a české problémy.
Pěkné fotografie, srozumitelný postup, pro všechny, koho honí mlsná ideální četba.
Kniha se stěhovala z jedné knihovny do druhé a ničím mě nelákala k přečtení. Cestopisy nečtu. Chtěla jsem ji odnést do knihobudky, několikrát jsem ji měla v ruce, ale vždycky dostala milost. A pak přišla čtenářská výzva a já jsem ji se smíšenými pocity vytáhla z knihovny a ........... přečetla. Omlouvám se, pane Heyerdahle. Vaše kniha vůbec není špatná, ba naopak. Jestli jsou všechny cestopisy tak zábavné, tak je asi začnu číst. A k tomuhle se určitě ještě někdy vrátím.
Krásný vánoční kočičí příběh. I slzička mi ukápla. Asi proto, že kočičky jsou moje velké lásky a chlupaté kamarádky.
Taková protivná zima, nálada nic moc, a tak si ji vylepšíme. Sáhneme po knize. Zvěrolékař sice odešel do armády,ale na své lidské i zvířecí kamarády vzpomíná každou volnou chvilku. A jeho vzpomínky se moc pěkně čtou.
Není problém se do knihy začíst, problém je se od ní odtrhnout, když máte nějaké povinnosti.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Ve druhé půlce mi i slzička ukápla. Rozhodně je to to nejlepší, co jsem o holokaustu četla. Nikdy nepochopím, kde se v jedněch lidech bere tolik krutosti a v těch druhých tolik vůle žít a překonávat překážky. Doporučuji všem.
Kniha se mi líbila,prožila jsem s ní příjemný víkend. Prolínání časových rovin mi nevadilo. Nápad na sepsání historie rodiny je skvělý, neotřelý. Hrdinka se mi líbila, byla v něčem jiná než její spolužačky. I Jan měl moje sympatie. Kromě Lososa v kaluži jsem přečetla od této autorky všechny knihy a tahle se mi líbila nejvíc.
České detektivky staršího data mám ráda. Jednoduchá zápletka, trochu krve, trochu násilí a jednoduché logické rozuzlení. Prostě jedním dechem oddechovka. Kdo nečetl, tomu doporučuji. Je to taková dovolenková jednohubka.
Knížku jsem si vybrala, protože o Vánocích čtu vánoční knížky. To jsem se ale sekla. Přesto jsem knihu dočetla a všem ji doporučuji. Je to moc pěkné, i když smutné čtení o 1. světové válce. I forma je netradiční - dopisy, balíčky, telegramy. Kniha se mi moc líbila, dávám 5 hvězdiček.
Knihu jsem dočetla silou vůle. Čerstvě rozvedená atraktivní docentka literatury Marie a její zatrpklá protivná sestra Veronika. Mezi nimi stáří a nemocní rodiče odmítající se odstěhovat z venkovské usedlosti u Krumlova. Marii zbyl po rozvodu krásný pražský byt, auto, úspěšná spokojena studující dcera, která bydlí se svým přítelem. Veronika neustále Marii peskuje,že se o rodiče nestará a všechno je jen na její rodině. Marie tráví tedy léto v Krumlově, dojíždí za rodiči, vozí je po doktorech. Prožije románek se studentem Filipem. Nevím, něco tomu chybělo, Marie pořád přemýšlí, co se životem dál. Je to takové nemastné, neslané, chvílemi mě to nudilo až běda. Ale dočetla jsem.
Magor,zřejmě velmi solventní magor, vystavěl obrovský dvojitý skleník, ve kterém vězní dívky. Dělá z nich motýly a po dovršení určitého věku je zabije a chemicky ošetřené vystaví ve skleněných vitrínách. Dívky se ani nesnaží utéct. Magor má manželku a 2 syny, jeden z nich je ještě horší než jeho otec.Víc z děje psát nebudu. Hvězdičku jsem strhla za malou uvěřitelnost a tu druhou za celkem nesympatickou hlavní postavu. Chvilkami jsem se nutila do čtení. Po tom, co jsem to konečně dočetla, jsem knihu vrátila do knihovny s tím, že se k ní už nikdy nevrátím. Další díly mě zatím vůbec nepřitahují.
Milé a příjemné čtení. Po knize jsem sáhla už podruhé, venku padal mokrý sníh a na mě covidový splín. Herriotových knih jsem četla několik / vede samozřejmě Zvěrolékař a kočičí historky / a vždycky mi zlepšily náladu.
Romantický příběh, na mě trochu zdlouhavý a předvídatelný. Přečetla jsem díky čtenářské výzvě, kniha dlouho ležela v knihovně. Postavy mi moc sympatické nebyly. Trochu mi to připomíná červenou knihovnu. Můj první Sparks a nic moc.
Kdyby knihu nenapsala paní Klevisová, asi bych ji jen tak projela a odložila. Takhle jsem pořád čekala, kdy to přijde, ta zápletka, to drama. Nepřišlo. Přesto si myslím, že kniha si své čtenáře najde. I když v první části čekáte na zápletku a ve druhé se těžko orientujete v propletenci vztahů.
Skvělý nápad. Po mnoha letech budu mít diář s knížkami místo s kočkami. A to je co říct.
Můj zatím nejlepší Carter. Trochu méně brutální, více psychologických úvah, motiv sebevraždy prolíná celým dějem, i když není dokonán. Poděkování na konci knihy bylo velmi emotivní.
Po knize jsem sáhla v mírné depresi, která se mě zmocnila, když jsem se povalovala doma s naštíplým kotníkem, který bolel víc a víc. Mám ráda klasické detektivky. Tady je skvěle vykreslené prostředí. Vzpomínám si na dovolenou na Šumavě, mlha, polotma, mrholení. Vůbec bych se nedivila,kdyby tam ta příšera běhala. Skvělá dedukce detektiva a vrah se nakonec chytil vlastně sám.
Za líčení irského venkova a celkový námět, za napětí, zajímavou zápletku a sympatickou komisařku bych dala 5 hvězdiček. Jednu ale odebírám za velké množství postav, někdy jsem se musela vrátit, abych věděla, o koho vůbec jde. Dívka, která je krutě mučena, se svým vrahem hovoří. Tak to snad ne, tomu by snad neuvěřil nikdo. Autora to tak stálo další hvězdičku.
Jen tak mimochodem, to v tom Irsku opravdu pořád prší?