MorriconeTheGod
komentáře u knih

Absolutní, bezduchá zhovadilost. Umíral jsem nudou od prvního odstavce, až do posledního - a málem jsem si ukroutil hlavu, jak někdo mohl takovou blbost zplodit. Kdybych k tomu nebyl nucen (dočíst to), jebnul bych to do krbu nejpozděj po dvou stránkách. Tak tragicky špatně napsané postavy a zápletky, tak zoufale nevynalézavý příběh a pozadí, tak neúnosně natahované, zbytečné dialogy, tak neskutečně dlouhé mlácení prázdné slámy. Tohle mohl klidně vysmrknout nějaký pokročilý algoritmus od googlu, na takovou bezduchost není člověka zapotřebí - ba je to přímo plýtvání zdroji.

Nejlepší Vaňkova kuchařka, která nádherně shrnuje ty skutečně "nejfundamentálnější" pokrmy současné a tradiční české kuchyně. Recepty jsou popsané velmi pěkně a vše je dělané sakumprásk od podlahy, ne ve stylu ...kupte si těsto a vložte do mikrovlnky nebo guláš v prášku od vitany a pět minut povařte. Pro mě jako vyučeného kuchaře vůbec nejlepší kuchařka co znám!


Je to trochu rozporuplné. Autorka předkládá zcela zavádějící informace nebo uvádí jen jednu z teorií (někdy jde o teorie menšinové, ne-li překonané) jako samozřejmost. To může strašně mást lidi, kteří se v dané tématice neorientují. Je mi jasné, že není úkolem knihy rozpitvávat něco do hloubky, stačila by ale změna formulace, aby čtenáře ťuklo, že jde jen o jednu z domněnek a třeba se o to potom hlouběji zajímal...
Např. hned na začátku je autorka hned hotová s datováním příchodu Slovanů, s jejich pravlastí i s tím, že se zde usadili v míru. O prvních dvou záležitostech existuje hromada různých teorii a žádná vysloveně nevede. Poslední "fakt" je načisto vycucaný z prstů. Mýtus o mírovém příchodu Slovanů je propagandistický blud z doby národního obrození, není žádný logický důvod ani jiný důkaz, abychom se domnívali, že se v naší zemi přišedší Slované chovali méně násilnicky než kdekoli jinde.
(Autorka - i podle věku - je asi ze staré školy a spoustu věcí v tomhle duchu si pamatuje ještě ze základky a z knih, co zdědila po babičce a víc už nepátrala. Ostatně snad jediná citace v knize pochází od Z. Wintera, který zemřel v roce 1912, pokud autorka vše čerpala z podobných zdrojů, tak se není čemu divit.)
Podobné takřka mystifikace (či pololži, neúplné a zavádějící informace) provázejí knihu i dále. Dalším problémem je nejasné datování. Kniha se zaobírá velkým časovým údobím a autorka třeba při popisování různých technologii apod. zdaleka neuvádí jasné rozpětí používání, ale naopak vše zdatně kamufluje a zobecňuje.
Na druhou stranu je kniha velice dobrá ve své čtivosti a v tom, že se zaobírá skutečně životem v dané době a "banálními" věcmi z každodennosti, po kterých se v historických knihách těžko pátrá - nebo se objevují v knihách úzce zaměřených, ale podobných širokotématických knih je málo (napadá mě například od Vondrušky Život ve staletích a Město a Vesnice, což jsou však publikace přece jen podstatně fundovanější, anebo zajímavé publikace Míly Lince Středověký svět 1 a 2, ve kterých je naopak asi ještě víc faktických chyb než tady u paní Jarolímkové).
Celkové hodnocení je těžké - pokud budete číst obezřetně (tj. dozjišťovávat si fakta i jinde), tak i 4 - 5 hvězdiček.


Děj tohoto dílu není moc akční, ale o to víc z něj dýchá atmosféra, hluboká melancholie a sentiment, ale bez nejmenšího náznaku kýče, budovaný umně, velejemně - přirozeně a samozřejmě z knihy vyplývající. Osamocený podzim (nejen jednoho roku), kdy ty nejkrásnější časy se zdají už být pryč a zůstávají jen ve vzpomínkách, kterým se mezi padajícím listím snažíme znovu dát alespoň trochu života.


To už je na mě přece jen příliš, jak se autor zaplétá do fiktivních detailů smyšleného světa, jak když schizofrenik žije ve své vlastní komplikované a kostrbatě nekoherentní říši, kde musí všechny souvislosti donekonečna vysvětlovat a obhajovat, aby to trochu dávalo smysl. Chybí tomu už i ta dobrodružnost, atmosféra a lehkost a bezprostřednost Hobita. Je to příliš urputné a přitom samotný příběh je prostinký. Ale v podobě očesané audioknihy je to na spaní víc než dobré


Knihu je nutno brát v kontextu doby. Já měl to štěstí, že jsem sci-fi objevoval chronologicky, takže mi určitá "zastaralost" díla nezkazila dojem. Neumím si ale představit, co bych si o tom myslel, číst to třeba po Asimovi, Clarkovi apod.


Příběhy mistra Holmese jsou trochu naivní a rezonuje v nich takové to dobové opojení racionalismem, kdy vědci byli přísní úzkoprsí akademici a svým skvělým analytickým dovednostem a erudovaným názorům přikládali mnohem větší váhu než jakou měli. Tohle je nicméně Holmesovka, kterou můžu - a to kvůli úchvatné ponuré atmosféře blat - a možná i díky tomu, že se tam Holmes moc nevyskytuje.


Pravděpodobně jediný román svého druhu o české mytologii, který se sice asi nezařadí po bok Gravesova Zlatého rouna nebo Fühmannova Promethea, ale konečně tu máme převyprávění vlastní pověsti, k níž Urban přidal mytické prvky a popral se s tím velmi dobře. Vždy mě připadá, že knihu psala ženská, celá je procítěná, o ženách, snad bez stopy nějakého mužského principu. Nevím, jestli se Urban umí opravdu tak vžít, nebo je to něčím jiným - ale pomiňme spekulace. Tohle dílo bych si chtěl představovat především jako start k novému trendu, první díl nějaké rozsáhle potencionální antologie - z toho důvodu je škoda, že se mu nedostalo většího ohlasu. Dílo je velmi sugestivní a s pověstí nakládá řekl bych velmi dobře, ale rozsahově a dějově je poněkud komorní a útlé (to nesouvisí s množstvím stran). Pověsti by asi svědčila větší epičnost. Knihu si myslím ještě daleko víc užije ženská část populace (mě by se líbilo spíš převyprávění takové lucké války nebo podobně). Jelikož jde o mýtické vyprávění, diskutovat o tom, zda věž ze soli je praktická, drahá nebo jaká, a o podobných věcech může jenom opravdový ychtyl - to je jako přemýšlet, jestli titáni náhodou nebyli moc velci, aby se nezhroutili pod tíhou vlastního exoskeletu. Mimochodem, audiokniha se Somrem je naprosto skvělá.


Jak je u stoiků zvykem, tak i Seneka nám podává velmi jadrný, příklady ze života opředený, etický návod. Všechno je dokonale srozumitelné a na dnešní poměry už pro značně naivní, vyjádřené podstaty jsou však natolik zásadní, že dokážou lidský život nasměrovat zcela novou cestou.


Heidegger vytvořil vlastní jazyk a neobtěžoval se poskytnout k němu ucelenější a srozumitelnější slovník. Z toho důvodu je jeho dílo (jako celek, nejen Bytí a čas) těžko stravitelné. Myšlenky v něm obsažené však stojí za to rozluštit.

Žádné sr..í s mladou paní aneb Nietzsche a jeho filofozování kladivem. Silné dílo, jehož geniální autor se skutečně nikdy nebál říct, co měl na srdci. Psané nikoli formou souvislého textu, ale jakýchsi poznámek či aforismů. Úžasně pronikavý vhled a zároveň schopnost rozbořit stavidla zpuchřelých hodnot, to je Nietzscheho devizou. Nečekejte žádný strukturovaný, propracovaný filozofický systém, ale úžasnou hustotu fascinujících myšlenek.


Bohužel, jedná z mála česky vydaných knih, které se zabývají helladským obdobím a mykénskou kulturou v Řecku. Ale tato kniha, byť starší, je obsáhlá a kvalitní náplast. Chtělo by to revidované vydání - a taky mnohem víc knih o tomto období v češtině.


Opravdu striktně ženský román pro ženy. Hned na první straně se dočteme o menstruační krvi - protože to je hrozně in o tom mluvit, tak to tam musí být. Ženy v knize jsou soustavně buď těhotné nebo menstruují nebo dělají jiné přísně ženské věci, aby bylo všem jasné, že jsou to skutečné ženy - nikoli pouze muži s parukami a vycpaným dekoltem (jako to kdysi udělal mocný Achilleus). Autorka se dívá na svět tehdejší doby svým přísně ženským supermoderním pohledem - a to není styl, který b mě osobně ve spojitosti s Iliadou nějak zvlášť oslovoval (vlastně ani ve spojitosti s čímkoli jiným, ale tady dvojnásob). Dočteno s tíhou asi do poloviny, takže nehodnotím. Ale věřím, že někomu jinému se to může líbit moc, napsané je to celkem dobře.

Poch je dokonalý sebepropagátor, ale nepříliš dobrý autor. Stíny jeviště připomínají něco mezi kostrbatým slohovým cvičením úporně se snažícím o květnatost a osobním deníčkem pubescenta.


Jako přečetl jsem to, ale jen opravdu z nudy. Pro mě dost o ničem, někdy až vysloveně otravné. Jediná opravdová výhoda je, že je to fakt krátké.


Moc pěkné ilustrace, které mi stylem trochu připomněly obrázky od Alana Lee v mojí oblíbené knize z dětství Černé lodě před Trójou. Napsané je to taky trochu podobným, mytologickým stylem - takže v tomto opravdu super. Zamrzí, že jsou přítomny jenom takové ty banální pověsti, všudypřítomné a základní pověsti - ale je to kniha pro děti, ne mytologická nebo etnografická studie, tak nemůžu nic říct.


V podstatě je to jako by mi to někdo napsal na míru. Prostředí irska, temná hororová detektivka a pak hlavně zapojení mystiky a keltských mýtů. Říkal jsem si, že tohle bude můj dokonalý vánoční dárek. Nevystřelilo mě to nakonec sice tak do nebes, jak jsem doufal, ale rozhodně mě to potěšilo.


Začátek mě pohltil a nepustil. Crichton je klasicky velmi detailní a to se mi v tomto případě líbilo. Slábnout to začalo někde za polovinou. Paradoxně ta část, na kterou jsem se těšil (ta v minulosti) byla ta slabší. To bylo pořád uvěznili nás, utekli jsme, uvěznili nás, utekli jsme... a iritující začala být i jakási nesmrtelnost a až podezřelé štěstí aktérů, škoda.
