mourek-veronika komentáře u knih
Tuhle knížku asi není třeba představovat. Malý princ se sice řadí do povinné četby, ale neznám skoro nikoho, kdo by si ho přečetl jen kvůli tomu. Na těch pár stránkách se za jednoduchým princovým vyprávěním skrývá spousta věcí k zamyšlení a mnoho dosud aktuálních problémů společnosti. Malého prince jsem zatím četla třikrát - poprvé jako malá asi v 7 letech, potom v sekundě/sedmé třídě a naposledy letos před maturitou. Pokaždé jsem při čtení příběh vnímala jinak a vždycky jsem v něm objevila něco nového.
Horrorstor je knížka, která mě zaujala hlavně designem. Na první pohled totiž vypadá jako akční leták z IKEI, čímž značně vybočuje z řady. Nejvíc se mi asi líbilo autorovo pojetí hororu, protože na rozdíl od ostatních se nevyžíval v proudech krve, ale místo toho se zaměřil hlavně na psychiku postav a postupné propadání panice, beznaději a nakonec smíření.
Kromě toho mě potěšilo i to, že nikdo nezemřel zbytečně a někteří se dočkali záchrany, protože bezdůvodné zabíjení všech postav je další věc, která mi většinou vadí. Navíc je tu lehce otevřený konec, takže si každý může domyslet sám, jak vlastně celý příběh skončil. Další bonus je samozřejmě design, protože v knize najdete spoustu dokumentů z Orsku, dodací listy atd. a každá kapitola začíná představením jednoho kusu nábytku, se kterým se v příběhu setkáte včetně ilustrace. (Více v recenzi v záložkách)
Po předchozím dílu, který je podle mě nejslabší ze série, jsem se trochu bála pustit se do čtení, ale byla jsem velmi příjemně překvapená. Všechno, co se stalo minule, donutilo Eastona změnit styl života, míň pít, míň si užívat a víc přemýšlet nad důsledky svého jednání, což jsem opravdu ocenila vzhledem k tomu, jak moc mi to v Padlém dědici vadilo. Už to byl zase ten East, kterého jsem si oblíbila už v Papírové princezně. Konečně jsme se také dočkali i pohledu Hartley, která to hlavně zezačátku neměla kvůli své amnézii vůbec jednoduché. Nechápala jsem, jak mohla Felicity s Kylem takhle zneužívat jejího stavu a měla jsem chuť je oba něčím přetáhnout (a to ani nemluvím o tom, co udělat Kyle po té hádce v jídelně). Zároveň si ale myslím, že kdyby nebylo té amnézie, nikdy by se s Eastonem nedala dohromady, protože předtím o to nestála a pořád ho od sebe odstrkovala, zatímco teď všechno nechala volně plynout.
Poslední třetina knihy byla pořádně nabitá akcí a zvraty a závěrečný střet se Stevem byl tím nejdramatičtějším, co jsme s Royaly vůbec zažili. Byla jsem z toho v průběhu čtení dost vynervovaná, protože jsem neměla ponětí, kdo z toho vlastně vyvázne živý, a musím se přiznat, že to už bylo přece jen přehnané a nereálné. A co se týče toho otcovství, trochu jsem čekala, že to tak bude, protože když jsem se nad tím zamyslela už po zmínce pana Wrighta v Padlém dědici, bylo tam několik náznaků i v předchozích dílech.
Nejkrásnější částí byly ty poslední šťastné stránky, i když je pravda, že to bylo trochu klišé. Na druhou stranu mi ta svatba ale nepřišla tak nereálná, protože vzhledem k tomu, čím vším si prošli, kolikrát už byli oba v ohrožení života a jeden bez druhého, dává smysl, že se vzali dřív než běžní lidé. Pro mě to bylo krásné a důstojné rozloučení s Royaly a celá série bude navždycky patřit k mým nejoblíbenějším :)
Na Eastonovu knihu jsem se moc těšila, protože jsem se po Paláci lží ještě nechtěla s Royaly rozloučit. Eastona jsem měla z bratrů Royalových nejradši hned po Reedovi, ale musím přiznat, že mě docela nepříjemně překvapil. Myslela jsem si, že jeho chování v původní trilogii už bylo dost za hranou, ale tentokrát byl namol prakticky pořád, choval se sobecky, neustále měl potřebu se vytahovat a nejhorší na tom všem bylo, že si ani nepřipouštěl, že dělá něco špatně. Pokaždé, když se mu někdo snažil pomoct nebo ho trochu umírnit se na ty lidi akorát utrhoval a ještě si připadal děsně ukřivděně. A to, jak měl pořád potřebu připomínat, že to byl on, kdo se s Ellou líbal jako první, a tvrdil, že ji vlastně Reedovi přenechal, mě taky neskutečně štvalo.
Na druhou stranu Hartley jsem si docela oblíbila a mrzelo mě, že máme celou dobu k dispozici jen Eastonův pohled. Na to, kolik toho musela vytrpět, se snažila nedat na sobě nic znát, ke všem byla milá a přátelská, i když si to někdy nezasloužili. Moc ráda jsem viděla i kousky ze života Elly a Reeda, kteří pro mě byli takové světlo na konci tunelu a já skákala radostí pokaždé, když se v knížce objevili. Někde jsem četla, že Ella ztratila grády, ale musím říct, že se chovala stejně jako v předchozích dílech a nijak se nezměnila (a to myslím v tom nejlepším :)). Jak je už u Royalů zvykem, nejvíc šokujících věcí se stane na posledních stránkách a ani tady nechybí pořádně napínavý otevřený konec, takže další díl nejde moc odkládat.
Co se týče Poskvrněné koruny, byl to takový milý bonus. Gideona jsem si nikdy vyloženě neoblíbila, protože se v příběhu vždycky mihnul jen na chvíli, takže jsem neměla šanci ho moc poznat. Savana na mě předtím taky nijak velký dojem neudělala, ale v jejich příběhu byli oba sympatičtí a přála jsem jim, aby si minulost vyřešili a vrátili se k sobě. Trochu mi ale vadilo, že na jedné stránce je na něj Savana naštvaná a nechce mu odpustit a na další už spolu jedou na rande bez jakéhokoli předchozího vysvětlení. Měla jsem pocit, že jsem musela vynechat aspoň 20 stran, kdy došlo k nějakému smíru, a chvíli jsem byla dost zmatená.
Mohlo by se zdát, že Řekni něco legračního je jen další z letních romantických knížek o tom, jak se do sebe dva lidi zamilují, ale je to mnohem komplikovanější, silnější a smutnější příběh. Na začátku je sice jeden opilý telefonát, po kterém se Rana s Landonem postupně poznávají a zamilují, ale každý před tím druhým skrývá temnou minulost a bojí se okamžiku, kdy se o ní dozví. Oba hrdinové měli dost složité období dospívání a udělali několik hodně velkých chyb, které je pronásledují až do dospělosti. Autorka se nebojí věnovat pozornost věcem jako jsou těhotenství náctiletých, prostituce, nespokojenost s vlastním tělem nebo adopce. I přes všechny problémy se Rana a Landon snaží žít normální život a vzájemně jsou si velkou oporou.
Přes pomalejší rozjezd se dostaneme do první třetiny knihy, odkud už stránky pěkně ubíhají a vy čtete dál, protože se stejně jako oba hrdinové chcete co nejdřív dozvědět o jejich tajemstvích a věcech, které před světem skrývají. Líbilo se mi, jak se Rana a Landon podporovali, pomáhali si a přijali toho druhého i s jeho chybami. Moc jsem jim přála, aby byli konečně šťastní, takže mě ten aspoň částečný happyend opravdu potěšil :)
Původně jsem z téhle knížky nebyla úplně nadšená, ale nešlo mi do hlavy, proč se mi zrovna tahle od Erin Watt nelíbí, když všechny ostatní zbožňuju, a tak jsem si ji přečetla znovu. Jsem moc ráda, že jsem to udělala a nenechala se odradit prvním dojmem, protože tentokrát mě to bavilo mnohem víc, dokázala jsem se vcítit do obou hrdinů a prožívala to celé s nimi. Nevím, v čem byla chyba poprvé, ale od teď už knihu hodnotím mnohem líp.
Přemýšlím, jak knížku ohodnotit. Bylo to čtivé a bavilo mě to, ale od od dua Erin Watt a od Elle Kennedy samotné jsem zvyklá na trochu lepší knihy (Royaly i Off-Campus naprosto zbožňuju). Vlastně ani nedokážu říct, čím to bylo, ale měla jsem z toho trochu pocit, jako kdyby bylo všechno v příběhu vyřešené moc rychle. S ničím se nikdo nezaobíral déle než dvě/tři stránky a hned se všechno vrátilo do normálu, jen aby za dalších deset stran mohl přijít jiný problém, se kterým se vypořádá stejně nenuceně jako s tím předchozím. Pro mě zatím nejméně povedená kniha autorek, dávám 3,5 hvězdy.
EDIT: Původně jsem z téhle knížky nebyla úplně nadšená, ale nešlo mi do hlavy, proč se mi zrovna tahle od Erin Watt nelíbí, když všechny ostatní zbožňuju, a tak jsem si ji přečetla znovu. Jsem moc ráda, že jsem to udělala a nenechala se odradit prvním dojmem, protože tentokrát mě to bavilo mnohem víc, dokázala jsem se vcítit do obou hrdinů a prožívala to celé s nimi. Nevím, v čem byla chyba poprvé, ale od teď už knihu hodnotím mnohem líp.
Poslední díl o Elle a Reedovi byl stejně čtivý jako ty předchozí. Musela jsem prostě vědět, jak to dopadne s Reedem a celým vyšetřováním, takže knihu nešlo odložit a měla jsem ji přečtenou za jediný den. Doufala jsem, že se to nedorozumění nějak rychle vyřeší, ale postupně jsem už trochu ztrácela naději. Naštěstí mě zachránily poslední dvě kapitoly :)
Jediný problém téhle knihy byla postava Stevea. (Což rozhodně není kritika autorek, naopak jim patří poklona za to, jak dobře jeho charakter popsaly). Nemůžu si pomoct, ale celou knihu jsem ho nemohla vystát. Strašně mě štvala jeho povaha i chování - pořád se snažil působit důležitě a autoritativně, ale přesně jak řekla Ella, neustále se snažil vystrčit pryč důležité lidi z Ellina života, aby tam udělal místo pro sebe. A ten konec mě ani nepřekvapil, i když to asi částečně bylo tím, že jsem v něm viděla to nejhorší už od začátku.
Každopádně jsem si Ellu i Royaly opravdu zamilovala, takže se nemůžu dočkat dalšího dílu. Doufám, že i Easton konečně najde štěstí, protože si to zaslouží :)
Druhý díl Royalů je stejně čtivý jako ten první, možná ještě o trochu lepší. Moc se mi líbilo, že jsem měla možnost sledovat děj i z pohledu Reeda a "dostat se mu do hlavy". Strašně jsem si přála, aby mu Ella odpustila, ale na druhou stranu jsem chápala, proč to udělat nechce. Tenhle díl byl hodně o citech, což někomu mohlo trochu vadit, ale mně to naopak potěšilo. Stejně jako u prvního dílu je i tady otevřený konec, takže se čtením další knihy prostě nejde čekat :)
Skvělá kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout, protože jsem potřebovala vědět, jak to všechno dopadne. Na posledních stránkách mě však čekal otevřený konec, takže jsem hned musela sáhnout po dalším dílu :) Ella i Royalové (hlavně Reed a Easton) si mě získali od první stránky a já jim neustále držela palce, aby po tom všem, co si prožili, konečně byli šťastní.
Ze začátku jsem s knížkou měla docela problém - vadilo mi chování hlavní hrdinky, která se snaží působit strašně drsně, a přitom je vám jasný, že je to jenom póza. Navíc se mi nějak nedařilo ve většině vyhrocenějších situací pochopit, proč se chovala tak, jak se chovala, ale vzhledem k tomu, jak rozdílná je její povaha od té mojí, se není čemu divit. Naštěstí se to ale v průběhu knihy zlepšilo a podobných výlevů už bylo ke konci minimum.
Na druhou stranu musím přiznat, že všichni kluci, se kterými Mia bydlela, působili opravdu sympaticky a autorce za to rozhodně patří palec nahoru. Nechápala jsem, jak může mít Brad s Miou takovou trpělivost, protože já bych ji nejspíš za její chování poslala do háje.
Další plus je obálka, která celkem dobře vystihuje nádech příběhu i Miinu osobnost.
Jako oddechovou četbu můžu doporučit, v žánru romantických příběhů bych knížku zařadila jako průměrnou, ale z českých romancí jde spíš o nadprůměr.
Krásný, i když na jednu stranu smutný příběh o lásce mladé dívky k malíři, kterého nelze zkrotit a spoutat city jakkoli silnými, protože pro něj budou vždy na prvním místě jeho umění a obrazy. Příběh je velmi silný, s postavami prožíváte celou paletu emocí od čisté radosti a štěstí až po zklamání, zoufalství a nepředstavitelnou bolest. Knihu rozhodně doporučuji všem čtenářům, protože si zde každý něco najde. Určitě jsem ji nečetla naposledy a v budoucnu se k ní vrátím.
Tahle knížka se mi z celé série líbila nejméně. Možná to bylo tím, že Tucker působil až příliš dokonale a nereálně, možná tím, jaká byla Sabrina. Ze začátku jsem ji ještě chápala, ale potom, co otěhotněla, jsem už měla chuť ji něčím praštit, protože ta její tvrdohlavost mě přiváděla k šílenství. Ostatní knihy série i hlavní hrdiny jsem si zamilovala, ale tenhle díl mi přišel nejvíc nereálný a chvílemi trochu přitažený za vlasy, proto jen 3 hvězdy.
Tahle knížka pro mě byla trochu překvapení, protože jsem nevěděla, co od ní čekat, ale byla tak skvělá, že jsem se nemohla odtrhnout od čtení a celou jsem ji přečetla bez přestávky během 6 hodin (čemuž zpětně skoro nemůžu uvěřit :D). Hanně a Garrettovi jsem celou dobu strašně fandila, oba byli neuvěřitelně sympatičtí a hlavně Garrett je úplný zlatíčko :-). Knížku rozhodně doporučuju, pro mě byla z celé série Off-Campus úplně nejlepší, ale to je asi tím, že ostatní hráči a jejich přítelkyně mi už nepřirostli k srdci tolik jako Garrett s Hannou.
Většina lidí je z knížky i autora nadšená, ale já nějak nemůžu najít důvod. Nevím, čím to je, ale kniha mě vůbec nezaujala. Do čtení jsem se musela nutit a zhruba v polovině jsem to vzdala. Bylo to spíš uspávající, než abych se začala bát, postavy byly příliš depresivní a nezajímavé.
Ze začátku jsem měla problém se do knihy začíst, ale ke konci už jsem ji nemohla odložit. Příběh mě rozhodně zaujal, ale závěr a odhalení pachatele byl trochu zklamání. Chyběl mi zde uvěřitelný motiv a důvod, proč si vybral právě tyto dívky, proč obě a ne jen jednu z nich. Rozhodně však zkusím i jiné autorovy knihy.
Knížku jsem si hned po vydání přečetla v angličtině. Byl to úžasný zážitek a předpokládám, že v češtině to bude ještě lepší. Loučení s oblíbenými postavami bylo ještě smutnější než jsem očekávala. Pokud bych měla shrnout moje pocity do jedné věty, nedokázala bych to. Každopádně, zachránil mě epilog :) Nejvíc se mi líbilo propojení s postavami z TID a potěšilo mě, že jsme se dozvěděli mnohem víc o minulosti hlavních i vedlejších postav. Jsem zvědavá, jak se vyvine nadcházející série The Dark Artifices :)
Poslední díl Pekelných strojů byl mnohem víc akční než předchozí dva (alespoň podle mě). Tolik dějových překvapení jsem ani nečekala. Jak se to všechno schylovalo ke konci, nechtěla jsem pokračovat a zároveň jsem ani nemohla přestat. Taky jsem si pobrečela, i když ne u epilogu, ale u té části, kdy se loučil Jem (Zachariáš) s Willem v tréninkové místnosti. Jem, Tessa, Will... No, doufám, že se alespoň někdo z nich objeví i v CoHF.
Tuhle knižní sérii jsem se rozhodla přečíst hlavně proto, abych si zkrátila čekání na Město nebeského ohně a čekala jsem, že to nebude ani z poloviny tak dobré jako TMI. Ale musím říct, že jsem se spletla. Knížka se mi moc líbila, i když musím uznat, že TMI mě bavilo mnohem víc. Uvidím, jaké budou další díly.
Čtvrtý díl mě zase moc zaujal, ale ten konec...musím se rychle dostat k pátému dílu a dozvědět se, jak to dopadne!