Mrnda
komentáře u knih

Úžasná kniha!
Jako to nejlepší bych asi hodnotil její kompozici, protože díky ní má kniha všechno. Kapitoly se střídají jak na běžícím pásu a stejně tak se mění i vaše emoce. Přijede položka se smutkem, která následně odjede a přijede položka u níž se až za břicho popadáte. Ta zase zmizí a přijíždí myšlenka, která se vám uhnízdí v hlavě a hlodá v ní červíkem pravdivosti.
A na závěr jestě musím dodat: úžasná kniha a ještě úžasnější autor!


Není nad trošku absurdního scifi humoru.
Ručník vždy při sobě!!!


Příběh vedoucí k zamyšlení snad nad všemi geopolitickými konflkty.
Je snad to "geo" nebo "politické" důležitější než to, že jsme všichni lidé a chceme žít naše životy v klidu?


Děsivý náhled do děsivé minulosti. Děsivá myšlenka.
Jak si to zde tak pročítám, spousta lidí zde považuje začátek za nudnou a zbytečnou část děje. Jenže ta je neodmyslitelná. Dává "zrůdě" v podobě Langa lidskou tvář. A vůbec, nemůže se člověk stát zrůdou právě díky zrůdným podmínkám?


Krásný jazyk, krásný příběh. Tolik smutku a zároveň štěstí se jen tak nevidí. I cynik zaplakal...
Autorovi se krásně povedlo na pozadí ústřední linky zachytit prostředí Stalinovy Moskvy.
Zároveň se člověk nasměje u čertovského humoru. Navíc krásné skryté významy ve vzhledu démonických postav této knize dávají i hezkou vnitřní stránku.


Smál jsem se, až jsem se za armádní protézu popadal...


Krásné zobrazení dějin Sovětského svazu. Antibajka, ze které se snad lidstvo poučilo...


Kraťoučký příběh naplněný po okraj. Kdyby byl Márquez kuchařem, uměl by vykynout těsto na tisícinásobek své velikosti.
Márquez, jako vždy úžasný, s tak dramatickým závěrem jaký jsme snad nikdo nemohli čekat.
Zároveň je do příběhu přidán krásný příběh o lásce, který v dnešní době třpytících se upírů a všech možných odstínů šedé barvy musí každý ocenit. I srdce cynika zaplakalo...


Kniha kvalitou předbíhá film, ale jen o vous bratránka Miloše. Po přečtení doporučuji shlédnout.


Doporučuji ještě dokončit čtení autorovou esejí napsanou o 20 let později: Brave New World Revisited.

Ladislav Špaček vzpomíná na 10 let prožitých s nejvýznamnější osobností našich soudobých dějin. Při čtení budete se slzičkou v oku porovnávat majestát tehdejší hlavy státu se současností...
Knížka baví od začátku do konce a myšlenka je jasná: "Havel byl velký člověk." Nejvíce jsem se bavil u popisu faux pas, které nastali během zahraničních cest. Odteď budu hrníčkem po kávě vždy před číšníkem třepat....


Přečteno až na poněkolikátý pokus, ale stálo to za to. Přináší to člověku opět úplně nový pohled na celou historii Tolkienova světa a zároveň doplňuje spoustu otázek.


Snad každý chlapec, který zažil pubertu se musí bavit nad tím, jak Danny Smiřický prožívá ty stejné strasti, kterých jsme měli (máme) plnou hlavu i my.
Pánská puberta se prostě nikdy nezmění...


Příběh úžasný... kdybych však při jeho čtení neměl neustále před očima "hrdinu" autora, který na lov ryb vyrážel jedině s kulometem...


Návrat do dětských let, kdy mi přišlo divné, proč všichni ti chlapci na opuštěných ostrovech tak jednoduše přežijí. Golding mi konečně nabídl odpověď, po které jsem toužil.


Márquez stvořil příběh, který je krásně komplexní a zároveň čtivý. Ze začátku má člověk pocit, že autor se ho chystá pohřbít šílenými zástupy dlouhých španělských jmen. Po chvilce však čtenář zjistí, že se, ke svému vlastnímu překvapení, začíná v rodiné struktuře orientovat.
Často člověku srdce zaplesá radostí, když zjistí, že není ještě úplně blbý, jak si myslel, a objeví v knížce několik aluzí na jednu velmi proslulou knihu.
Sto roků samoty můžu jistě doporučit všem, kteří chtějí trávit příjemná odpoledne u čtivého a zároveň nádherného příběhu.


Teď jsem dočetl a ještě rozdýchávám posledních pár stran.
Příběh detektiva Robertsona je návykový plný nespravedlnosti, násilí, drog a sexu. Chvílemi máte pocit, že už tu knihu ani nechcete držet v ruce a netoužíte se dozvídat víc z jeho příběhu. Co víc říct než jen… dočtěte to, stojí to za to.


Pohled na rovnoprávnost od mistra fantasy a slovního humoru.
