MrsFantasia komentáře u knih

Fascinující příběh malého člověka, ze kterého se pod tlakem stává diamant se všemi kazy, které k lidské nedokonalosti patří. Příběh o boží milosti, která je tak neuvěřitelná, že si jí nemůžeme být jisti, a i v příběhu tak skrytá, že snad ani skeptikovi nemůže vadit. Velmi subtilní autorský styl, nehledající klišé a velká slova pro vyjádření hlubokých věcí. A děj nesoucí se ve znamená slov hlavního hrdiny, který by tak rád dočista ztratil svou ztracenou víru: "Proč bychom měli koneckonců očekávat, že Bůh potrestá nevinné pokračováním života?"

4 30.09.2021

Podivná, roztodivná kniha - a to vlastně vůbec nemyslím špatně. Plná neuvěřitelně prozíravých momentů a krátkých úvah, ať už uspávačových či Jesvelových. A hlavně tak podivně nepochopitelná. Hledala jsem v ní smysl. Ale ony hry asi smysl vždy mít nemusí, že? Někdy prostě mohou být příjemné. A kniha rozhodně příjemná byla, četla se lehce, plula stejně jako vzpomínky Hilleborg na Tam, které je jiné než Hugovo Tam...
Na závěr se mohu pouze opakovat - podivná, podivná kniha, hra, co není veselá ani čistě divadelní.

31.03.2017

K úvodu bych snad chtěla říci, že mi vlastně dalo zabrat, než jsem se dostala do děje. Ke čtení této knihy jsem se odhodlávala dlouho. Prostě jsem měla vedle Tohra naprosto zafixovanou Wellsie. Ale jak už to J. R. Ward umí, hezky rychle jsem si oblíbila Nijakou jako novou kandidátku.
Navíc jsem někde mezi spletí příjemně napsaných knih naprosto podlehla Lassiterovi - ten chlap je fakt anděl...
Jistě, je toho už dost. Dost knih, dost dobrých knih. A ještě pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mají klesavou nebo stoupavou frekvenci. Jako čtenář jsem strašně ocenila absenci linky bezduchých, kterou jsem vždycky přetrpěla jen při prvním čtení. Naopak linka Bastardů mi přišla svěží a prostě super, stejně jako počátek párování, který se tu rýsuje.
Celkově vzato jsem si knihu užila - dobře napsaná, dobře psychologicky zvládnutá, dobře dějově připravená - jednoduše příjemná a mile odpočinková.

2 09.05.2014

Nejde to nazvat jinak než symfonií. Vtipu, lásky, krásy, stylu... Jako hodně dobrý dort. Nevázlo to v krku, nebylo to třeba zapíjet. Prostě jste si vychutnali to, jak vám to klouže do žaludku a pak najednou zjistili, že jste snědli tři kousky - nebo spíše přečetli celou knihu.
Prostě taková kniha, která by si zasloužila nálepku kvality na přední straně. I přes vysoká očekávání mě nezklamala.
Jistě, jako správný milovník thrillerů jsem zaplakala nad -spoiler- nepříliš akčním koncem se sladkou nekrvavou tečkou, ale po uvědomění si, že tato kniha prostě není detektivka ani thriller jsem vše s úsměvem skousla -konec spoileru-.
Charaktery byly prostě perfektní. Bručivého Henryho jsem se nadobro zamilovala u výtahové scény v předchozím díle, takže v přitažlivosti už jsem k němu přistupovala se srdcem naprosto poblázněným. Nutno říct, že očekávání beze zbytku naplnil.
A Emily byla stejně jako celá její rodina tak sympaticky vykreslená, že mi ani nevadila v roli slečny v nesnázích. Možná to bylo ostrovtipem, který chvílemi uplatňovala, možná jejím ochranářským komplexem, ale oblíbila jsem si ji už na první straně.

Shrnuto s podtrženo - další výtečná kniha od výtečné autorky. A já už jenom pomrkávám po Kevinovi, i když tuším, že zcela zbytečně...

4 09.05.2014

U Karoliny Limrové jsem věděla, do čeho jdu.
Do kvality.
A ani tato kniha mě nezklamala. Neuvěřitelně čtivá, až záhadně příjemná, milá, originální. Co víc si přát.
Marie alias Pamela je milá a vtipná, nelze ji mít nerada a přesto jí stejně jako ona sama sobě občas nadáváte za všechny ty lži, za zbabělost. A pak si uvědomíte, že byste ji spíš měli poplácat po rameni a vzdát jí hold.
A Aaron? Tak toho už teprve nejde nemilovat. Nikdy nelže. Nikdy nedělá nic proti svému přesvědčení. A pak do toho spadne jako každý druhý chlap. A to je na něm právě tak neuvěřitelně živoucí a roztomilé. A tak jsem se blbě usmívala při každé jeho pasáži.

To, že je kniha výborně napsaná jsem brala jako malou samozřejmost. Přesto mi znovu vzala dech ta čtivost, hravost, lehkost, s jakou jsou písmenka poskládaná, stejně jako různorodé a příjemné charaktery. Prostě úžasné čtení do kabelky, nebo i k večerní svíčce a čaji. Milé pohlazení s krásnou zápletkou...

3 23.03.2014

Klasika je často překvapivě hezká. Příjemná. Milá.
A tahle kniha? Splňuje vše. Je napínavá, přiměřeně vtipná, má působivou zápletku i zajímavé postavy. Možná jsem chvíli zápasila s tím, že jsem si nedokázala najít oblíbenou postavu. A možná to i za tím účelem bylo psáno.
Mít ráda Kateřinu? Nemožné. Sebestředná, krutá a často až zlá. Přesto na ní bylo cosi tak podmaňujícího, že jsem Heatcliffa z celé duše chápala.
A on samotný. Ano, měla jsem tendenci v něm, stejně jako Isabela, hledat to dobře schované dobro. Ale to se možná ani najít nedalo. Ano, svou krutostí se ke Kateřině hodil. A přesto byl krutý jen kvůli ní.
Zas tolik jsem o knize nevěděla, takže mě skutečně překvapilo, když hlavní hrdinka zemřela kdesi v polovině. Ale tím kniha de facto začala, odstartovala se ta správná jízda.
Mladší Kateřina? Měla jsem tendence ji omlouvat, mít ráda. A pak jsem ji viděla v konfrontaci s Haretonem a začala jsem ji skutečně nesnášet. Vlastně, v důsledku, byl Hareton jediná postava, kterou jsem skutečně měla ráda. A proto jsem byla tak moc ráda za ten konec, pro něho nakonec šťastný.
Vše bylo velice působivé. Zvláště pak ty drobné momenty, které ukázaly, že Heatcliff není jenom stroj, že má city. Zvláště jsem pak ocenila počáteční scénu s oknem, a pak hodně ty v sadu.
Prostě krásná, netradiční symfonie písmenek, kterou jsem si skutečně užila.

3 23.03.2014

Myslím, že Rytíž ve zlaté zbroji pro mě byl čtenářsky o něco slabší než pár dalších skvostů, které jsem od Deveraux četla.
Našli jsme zde jedno z klasických schémat její hrdinky, pak klasické schéma hlavního hrdiny s několika málo obměnami (ono co taky po té spoustě knih vymýšlet, že?). Děj byl hezký. Romantický, místy vtipný, jen ty vážné scény se mě moc nedotýkaly. Kdo ví, možná byla chyba ve mě.
Já jsem totiž celou dobu čekala, jak se to rozplete. A ano, i konečný konec knihy mě napadl, ale zavrhla jsem ho pro nevhodnost. A on tam nakonec byl... Pravda, to mě možná na knize zklamalo nejvíce.
Rytíř je krásné odpočinkové čtení, které moc netrhá na kousky a nevyžaduje příliš mozkové aktivity. Ale je hezké. Milé. Nic nezkazí.
Proto knihu doporučuji s ohledem na předchozí odstavec.

30.10.2013

Musím přiznat, že jestli první díl byl pro mě výborným začátkem série, tak druhá kniha jednoznačně překonala moje očekávání. Jistě, opět jsme se dočkali lehce průhledné zápletky, v níž se všechno dalo zhruba v polovině odhadnout, ale jak už jsem psala u knihy předešlé - žádná autorka bohužel nemá všechno. A to ani Mead, přestože je pro mě nejlepší autorkou upířiny, kterou jsem kdy četla.
Ale abych se dostala k postavám. Je pro mě až fascinující, jak jemně a přirozeně se mění charakter hlavní hrdinky. Jistě, jestli má skončit s Adrianem, tak je to zcela nezbytné, ale Mean zvládá tak velkou přeměnu s učiněnou grácií. Dokonce s takovou, že ani čarodějná vložka mě neštve tak, jak jsem původně očekávala. Vcelku bez hořkosti a myšlenkách o přeplácanosti sleduji čarodějnou linku a čekám na moment, kdy to autorka přežene, přičemž úpěnlivě doufám, že se tak nestane.
Ale kdo mě nejvíc fascinoval na celém příběhu byl Adrian. Sakra, nevěřila bych, že to je možné. Nevěřila bych, že ho můžu mít ještě radši. I on se mění. Ne tak patrně jako Sydney, ale dost patrně na to, aby člověk chvílemi četl s otevřenou pusou. U něho totiž starostlivost a skrytá něha není nic nového, ale přece jenom, když člověk čte to, co říká... Ano, mistrovské dílo, možná nejlepší blázen, o kterém jsem četla. A jeho pocity pronikající skrze Jill skutečně nikoho nenechají na pochybách. Mám slabost pro dvě scény, které se pravděpodobně budou shodovat s všeobecným míněním - těžko lze totiž překonat tu plesovou a poté tu závěrečnou... Učiněná pastva pro oči.
Závěrem - kniha mě rozhodně nezklamala, což je s podivem vzhledem k tomu, že jsem do ní šla s velkým očekáváním, které ještě zvládla předčít. Dialogy, postavy a jejich psychologie, zápletka, zpracování.... Vše jsem si maximálně užila. Nezbývá mi nic jiného než knihu vřele doporučit.

12.10.2013

Ano, těsně po přečtení se nemůžu zbavit úžasného dojmu, že autorka chytila nový dech. Oproti šestému dílu předchozí série byla pro mě toto hotová nirvána. Jak už jsem očekávala, kniha byla předvídatelná - ale nikdo nemá všechno, ani Mead. Asi od poloviny jsem si zvládla poskládat, jak skončí a jen jsem protáčela oči nad lehkou zaslepeností hlavní hrdinky, ale ani to vlastně nebylo na škodu.
Mám pocit, že poslední dobou se proti mě všichni autoři spikli. Nikdy jsem totiž nemusela hlavní ženské hrdinky. Ale i o této knize můžu směle tvrdit, že hlavní hrdinka byla inteligentní, sympatická a přece lidská. Měla své slabosti i silnější stránky, vše na ní bylo nádherně vyvážené. Prostě a jednoduše mi až neuvěřitelně sedla.
O Adrianovi snad ani nemá cenu mluvit. Už v předchozích knihách jsem ho téměř nekriticky zbožňovala. A tady? Ano, byl na zabití. Byl nevrlý, sobecký, drzý... A taky byl milý, ochranitelský a okouzlující. A právě ty lepší vlastnosti v kontrastu s těmi horšími ještě vynikly. Prostě a jednoduše, jsem ovce a zcela podle záměrů autorky jsem z něj naprosto vedle.
I ostatní postavy byly výborné - i když i to se dalo očekávat. Slizoun byl slizký blb, Eddie ochranitelský ťulda, který by si zasloužil štěstí. A nové postavy měly prostě grády, stejně jako dějová linka.
Budiž autorce ke prospěchu vypracovaná dějová linka, což jsem ostatně očekávala; brilantně propracované charaktery, které dokonce i v rozhovorech výborně seděly; hlavní i vedlejší dějové linky i jemná vějička pro další díl, na který se už teď těším. Takže ano, knihu můžu s čistým štítem naprosto doporučit všem, kterým se líbila Vampýrská akademie. A nakonec naprosto nepokrytě odhaduji, že další díly budou lepší. A mileráda to půjdu zkusit zjistit...

05.10.2013

Něžná kniha o jednom idiotovi, který vlastně vůbec nebyl idiot. Ano, jedna jediná věta stačí na charakteristiku tak různorodé knihy. Vlastně ani nevím, proč jsem jí dala pět hvězd. Ale možná je to tím, jak mě uchvátila, jak jsem ji slupla jako malinu.
Protože vy tomu sympatickému a dětskému hlavnímu hrdinovi prostě musíte fandit dokonce. Musíte tiše trpět, protože on trpí taky, i když si to vlastně ani neuvědomuje.
Forrest Gump jako kniha je neuvěřitelně sugestivní, nemůžete se zbavit toho filmového obličeje v nových a nových situacích.
A přestože vám občas přijde, že z těch oficírskejch sraček vlastně nikdy nevyleze, a na konci zjistíte, že polovičatý happy end vám musí stačit, tak vás ta kniha bude fascinovat. A taky si aspoň na chvilku budete přát rozumět fyzice a umět hrát šachy jako on. A možná, ale jen možná, taky zjistíte, jak to vlastně má být. Protože na konci ty peníze z upřímného pohledu hlavního hrdiny neznamenají nic, protože každý by radši měl svou Jenny...
Takže jo. Asi to není čtení pro každého a já sama občas tekla z absence pravopisu, ale knihu můžu s čistým štítem doporučit.

4 02.10.2013

Co na tuto knihu říct?
Dala mi zabrat. Opravdu moc mi dala zabrat. Minulé díly jí nastavily vcelku dosti vysokou laťku, navíc mi zpočátku příliš nesedla dějem, takže se přiznám, že jsem ji normálně odložila. Z části díky tomu, že jsem prostě od začátku věděla, že Adrian s Rose neskončí, ať si to přeji sebevíc. Nic to ale nemění na tom, že nebýt jedné neodbytné dušičky a touhy přečíst si Adrianův příběh, nikdy bych knihu nedočetla.
Nakonec se ale musím přiznat, že kniha byla dobrá. Vývoj postav na jedničku, Dimkovo miluji tě splněno, dokonce i ta jeho formální schránka na poslední stránce porušena.
Navíc, coby romantičku mě z dušičku mě vyloženě potěšilo znovuschledání Soni a Michaila - svým způsobem snad i víc než romantická tečka, která čekala na hlavní pár.
Jo, od začátku jsem věděla, že se Lissa stane královnou, což mi taky jemně kazilo náladu, rozhodně mě ale překvapilo, jakou roli v tom sehrála Nezletilá. A taky jsem bohužel od začátku díky nevyžádanému spoileru věděla, kdo zabil královnu, což mi přece jenom lehce zkazilo zážitek z čtení.
Celkově byla kniha neuvěřitelně čtivá a příjemná, i návrat Sydney mě neskutečně potěšil. O to víc mě ale potěšil Zmeja, toho hajzlíka nejde mít nerada.
Celkově zastávám názor, že tahle série je vlastně to nejlepší upířina, kterou jsem pro náctileté četla. Má to mozek, má to styl, zápletku, překvapení, dobře promyšlenou zápletku, psychologii postav, chvílemi dokonce i vtip, hlavně vtípky o nových sourozencích a nečekaném řešení Christiana a Lissy jsem ocenila... Celkově můžu vlastně říct, že tahle série jako taková má všechno, co po knížce chci. Takže jo, rozhodně doporučuji, i když knize z podivných důvodů dát pět hvězd, které by si určitě zasloužila. Možná pro mou zahořklost vůči Adrianovi. Ale spíše proto, že jsem při čtení neprožila to nádherné vytržení jako u předcházejících dílů. Jistě, kniha byla opět výborná, plná napětí a zvratů, ale... Jo, je těžké dělat si vlastní konkurenci.

1 01.10.2013

Velice příjemný středověký románek... Moc se mi líbilo celkové pojetí, je až neuvěřitelné, že toho bylo opravdu napsáno ve své době. Příjemně hravá ironie, barvité a uvěřitelné postavy, výborné rozhovory.
Občas jsem se v některých pasážích ztrácela, někdy jsem se zasekla nad některými slovíčky. Četla jsem staré vydání, toto nové jsem bohužel v rukou neměla, takže nemůžu říct, jestli byl starší překlad i zde...
Co se týče postav tak Elisabeth byla velice příjemná hlavní hrdinka. Byla inteligentní, i když někdy příliš zbrklá, člověk jí opravdu fandil. a navíc, její proslulá ironie byla opravdu výborná...
A pan Darcy, i když ze začátku poněkud nafoukanější, byl prostě pan Darcy... Sladce úžasný.

Ke knize jsem se dostala až po shlédnutí filmu a byla jsem velice spokojená, jak dosti přesně byla zfilmována. Nemůžu říct, že bych měla knihu radši než film nebo naopak. S obojím jsem strávila krásné chvilky.

4 22.09.2013

Ach, copak takové knize lze odolat? Copak ji lze nemilovat? Něžná, klidná, přesto se autorka neštítí příjemného spádu děje, nečekaných zvratů a dalších a dalších zápletek.
Nejvíc je ale na knize podivuhodná hlavní hrdinka. Stává se mi to jen občas, protože jsme zahnutí fádními hrdinkami, ale ano, tady to malé děvčátko nelze nemilovat. Celá hra na radost se z mého už takřka dospělého pohledu zdá dětsky milá, ale přesto... Copak na všem opravdu nejde najít něco krásného?
Ale ani ostatní postavy neztrácejí na zajímavosti. Tetička Polly je stejně jako obě dvě mužské postavy neuvěřitelně živá, příjemně fascinující, přesto vlastně obyčejná postava každodenního dne. A právě to je na tom příběhu tak úžasné. To, jak je obyčejný. Takový, který se může stát ve vedlejším městě, naprosto bez problémů, v té každodenní šedi dní, na níž přece vždycky jde najít něco dobrého.
Co na to říct? Polemizovat nad tím, o kolik by byl svět hezčí, kdyby všichni hráli hru na radost? Nebo jen skromně říct, že v autorčině podání byly proslovy upovídané Pollyanny neskutečně živé a přesto však úžasně přehledné... Ne, stačí jen říct, že tahle kniha by se měla stát povinnou četbou...

5 04.09.2013

Přiznám se, měla jsem problém s hodnocením. Jako první jsem viděla film, velká a zásadní chyba, protože ten mě neuchvátil. A právě proto jsem se ke knize dostala až o něco později. A přiznávám, nijak mě neuchvátila. Jistě, byla příjemně napsaná, ale styl psaní mi chvílemi drhl. Navíc, ani dějově jsem nepadla na zadek - pravděpodobně tím, že už nejsem cílovou skupinou jako takovou.
Děj je dozajista originální, má rychlý spád, moc na nic nečeká. I postavy jsou vcelku snesitelné, žádná z nich mi nevadila, žádná z nich nespadala do šedého průměru.
Velice se mi líbilo jemné hraní s mytologií, Hádes, Áres i Poseidon byli úžasní bohové.
Hlavní hrdina byl chvílemi trošku plochý, ale jak jsem říkala, nezvládla jsem si ho dostatečně oblíbit, protože už nejsem osobou, pro kterou je kniha určena. Stejně tak mi příliš nevyhovovalo hrdinské chování hlavních hrdinů...
Prostě a jednoduše jsem se na celý svět Percy Jacksona dívala už moc dospěle - to však není chybou knihy. Je to další z řady příjemných, odpočinkových a čtivých knih, nijak však, alespoň pro mě, nezáří mezi knihami stejného žánru.

2 25.08.2013

Kniha byla rozhodně poutavá, běžela hezky rychle, plynule přecházela z jedné zajímavé situace do druhé. Styl psaní byl lehký, na nic si nehrál, nikde nedrhl a hezky se četl - takže naprosto splňoval status odpočinkové knihy. Ta celkové nebyla nějak náročná ani co se týče psychologie - ať už se to týče postav nebo náročnosti scén. Jinými slovy, mě, neuvěřitelného cíťu, ani jednou nerozbrečela. To k ději a stylu psaní.
Když bych se měla podívat na postavy, tak u mě takřka jednoznačně vede Krasomil Pohroma. Je to výborná postava, přesně dle mého gusta. Trochu zlá, vcelku nečitelná, občas velice nepříjemná... Prostě výborná. Na nic si nehraje, je vlastně sobecká... a přesto pomůže.
Valentýn je taky výborný záporák, ne bezduchý, skvělý manipulátor, přesto mě nijak zvlášť neuchvátil.
Hlavní hrdinka je kapitolou sama za sebe. Není prudná, umí se o sebe postarat, přesto je často pro ostatní spíš závaží. Velice ráda jí to odpouštím, přesto doufám, že ji v dalším díle autorka naučí bojovat. Status křehké květinky nemůže být věčný. Každopádně oceňují její výdrž beze spánku - ze strany autorky jsem to považovala za nesmysl, nenechat jí tak dlouho spát, ale budiž...
Jace... No, předčasně vyspělý dosti sebevědomý sexy týpek. Co víc dodat? Občas jsem mu nerozuměla, nepřišla jsem na to, jestli je to překladem nebo mou nedostatečnou inteligencí. Možná za to mohlo obojí.
Čím mě ovšem autorka dosti naštvala, je závěrečná situace mezi ním a Clary - pevně doufám, že se to nějak vyřeší.

Závěrem - kniha nijak nezměnila moje názory na fantasy jako takovou. Jela v dobře projetých, mnoha knihami osvědčených, kolejích, hltala jsem ji bez rozmyslu. Byla příjemná, nic nekopírovala, výborná jako odpočinkové letní čtení...

3 25.08.2013

Mám slabost pro příběhy z druhé světové války. Je v nich určitá společná linka, dá se říct, že v nich vystupuje hmatatelné zlo. Protože kdo neslyšel o deportaci židů, o desítkách mrtvých. Už od malička nám vtloukají do hlavy německé zlo a my posloucháme. A právě proto člověka toto období tak zvráceně fascinuje.
Co říci k samotnému příběhu? Dynamický, tvrdý, reálný. Čtenář chtě nechtě musí ocenit detaily, chladnou výstavbu příběhu, který k něčemu spěje. Mám problémy s knihami, které v anotaci prozrazují příliš. Zde však všeprozrazující anotace budí čtenáře ke čtení, burcuje. Kdo by už po pár řádcích nechtěl poznat Clémenta, kdo by nechtěl vědět, jestli bude hlavním milostným hrdinou on nebo Benoit.
Jistě, francouzské fráze v textu mě často takřka iritovaly... ale pak... Není to tak opravdovější? Najednou víte ještě méně než neznalá hlavní hrdinka a... jste v její kůži. Styl psaní mi nevyhovoval. Zpočátku. Pak byl příběh natolik strhující, že jsem to přestala řešit.
A pak...pak ještě poslední věc. Jedna jediná scéna, která mě svou skrytou prostotou a přímočarostí přímo dostala na kolena...
---SPOILER. Nastává ve chvíli, kdy Alice/Marian!Laurence/Anne-Marie prchá z obklíčené čtvrti a dostává se z ní pomocí jeptišek. A pak, pak tam proběhne ten krátký poslední rozhovor mezi ní a jeptiškou a - a já do teď nevím, jestli to ta jeptiška věděla. Jestli věděla, že pomohla utéct agentce. KONEC SPOILERU---
A to je nejspíš důvod, proč si někdy,v budoucnu, přečtu knihu znovu. Až zapomenu, jak mě rozložila na atomy. Protože se mezi řádky budu snažit zjistit, jestli to ta jeptiška věděla...

3 19.05.2013

Kniha byla lépe napsaná než první díl, o tom se prostě nedá diskutovat. Už jen jízda do Celtiky způsobuje příjemné mrazení - a to nemluvím o dalších událostech, které se v průběhu objeví.
Navíc - k mé neuvěřitelné spokojenosti - se zde objevuje více scén s mou oblíbenou postavou, Gilanem. Horác se zde ukazuje už ve své vyspělejší verzi a musím se přiznat, že jsem pro něj v závěru knihy uronila nemálo slz, scény s ním se totiž staly doslova strhující.

Postava Evanlin mě nijak zvlášť neuchvátila. V poměrně slušné dávce originality, kterou se autor projevuje, mi přišla lehce klišoidní. Chápu ale, že musel hrdiny nějak obeznámit s Celtickou situací.

Celkově vzato velmi povedená a čtivá kniha, to ale nic nemění na to, že mě závěr svým způsobem velmi zklamal. Nemám totiž ráda, když je děj tak velmi otevřen mezi díly. Chápu, jedná se o velmi dobrý tah pro investora, já však zastávám názor, že jednotlivé knihy by měly být alespoň náznakem odděleny a uzavřeny, což mi zde schází. Proto také dávám čtyři hvězdy místo pěti. :)

1 23.07.2012

K této knize jsem dostala doslova jako slepý k houslím - kromě povědomého názvu jsem o ní nevěděla naprosto nic. Proto jsem byla taky tak příjemně překvapena čtivostí a pružností děje.
Vše je výborně vyváženo, napínavé a dechberoucí scény střídají odpočinkové a vtipné pasáže, není zde příliš srdceryvnosti, přesto postavy velmi hezkým způsobem dávají najevo své pocity.
Kdybych se zaměřila na postavy, musela bych jich vyzvednout nejméně polovinu.
Will je se svou dětskostí a zvědavostí, která se ale zároveň mísí s předčasnou vyspělostí sirotka, okouzlující. Snad každého musí chytnout jeho upřímnost a schopnost pomoci.
Halt je kapitola sama pro sebe. Už při první zmínce mě doslova uchvátil. S dobře skrývaným smyslem pro humor, schopností naučit a svým způsobem i vychovat. Svými vlastnosti mi vlastně strašně připomíná mou mámu, možná proto jsem tak zaujatá.
Kdo mě ale svým způsobem nejvíce zasáhl, byl Gilan. V prvním díle nepříliš frekventovaná postava dokáže i v malém prostoru, který dostává, opravdu zaujmout. Je to takový Halt v trošku mladším vydání, možná s lehkou příměsí Willa (jinak řečeno naprosto originální)...
Rozvaliny Gorlanu jsou čtivá, odpočinková a svižná kniha bez hluchých míst a nedomyšlených scén, právě proto si ode mě právem získává čtyři hvězdy. :)

1 23.07.2012

Jen tři hvězdy za to neuvěřitelně buranské zakončení... Jinak velmi dobrá fantasy kniha. :)

15.07.2012

Nemůžu si pomoct, ale myslím, že ten konec, jaký byl ve trojce, měl zůstat. Bylo to smutné, ale krásné. Tenhle díl mi připadal skoro jako páté kolo u vozu. Styl psaní opět téměř žádný, ale už se to dá číst.
Určitě tam byly zajímavé situace, hlavně postava Bonnie hodně dospěla. I Meredith tak trošku odložila masku a stal se z ní normálnější člověk.
Asi jsem necita, ale Stefanovo zoufalství mě neprosto nepokládalo na lopatky. Bylo to popsané naprosto uměle, nedokázala jsem se do toho vžít a navíc se tam opakovaly stejné formulace.
Damon naopak opět nezklamal. Jeho: Pracky pryč od mého bratra, mi vehnalo slzy do očí a blesk mě taky dostal. A závěrečný dialog on, Stefan a Elena mě chytl za srdíčko víc než srceryvný návrat Eleny, který se mi zdál zbytečný a k tvrdému jazyku reality, která se tím vším táhla, se naprosto nehodil. Nemůžu si pomoct, ale Elena měla prostě zůstat tam, kte byla a Stefan měl jít za ní.
Jinak, o pět musím ocenit záporáka. Zdá se mi, že Smith má na líčení zlých postav nadání. Jsou vždycky lepší než ostatní postavy dohromady.

5 13.10.2011