msjadepaton komentáře u knih
Vlastně se mi moc nelíbila, když jsem ji četla. Ale je to jedna z těch knih, která pak člověku chvíli vrtá hlavou. A čím víc mi vrtala hlavou, tím víc se mi líbila. Budu si ji muset přečíst ještě jednou.
Začátek mě hodně bavil, ale postupem času jsem se začala nudit a nespravil to ani konec. Thrillerem bych to rozhodně nenazvala, nic napínavého na tom nebylo. V podstatě jsem celou dobu čekala, že mě třeba něco překvapí, že nastane zvrat, ale to se nestalo.
Mezi pozitiva řadím humor (i když trochu černý), občas jsem se docela zasmála (například u těch testů z literatury) a to, že se kniha celkem snadno četla a některé pasáže mě dost bavily. Navíc hlavní hrdina pracuje v knihkupectví, takže některé situace mi byly důvěrně známé.
Celkově je to u mě ale slabší průměr. Teď si musím přečíst něco, kde bude aspoň jedna postava normální. Možná nějakou sladkou romantiku, kde nikdo nikoho nepronásleduje a neschovává si jeho kalhotky (hm, takže Božský bastard to nebude :D).
Nerozumím srovnávání se Zmizelou ani titulu bestseller a kniha roku 2015. Je to průměrný psychologický thriller s poměrně slabou detektivní zápletkou (slabou proto, že už ve třetině se dá vydedukovat, co se asi stalo). V knize se nevyskytuje jediný normální člověk, všichni lžou a mají buď destruktivní nebo sebedestruktivní tendence.
Světlou stránkou pro mě byla Rachel, což zní šíleně, ale navzdory tomu, jak byla otravná, zajímalo mě jak to s ní bude a jestli se dokáže svým problémům postavit čelem. Musím uznat, že se celkem snažila (místy) a občas jsem jí i docela fandila.
Předpokládám, že kniha se bude hodně lidem jevit jako nudná, vzhledem k tomu, že kromě konce skoro nic nedělo a všechny byť jen trochu napínavé momenty byly napsané tak rozvláčně, že to vlastně vůbec napínavé nebylo. Ke konci (v kontrastu se zbytkem knihy) se sice všechny postavy chovaly, jako by jim bylo všechno úplně jedno, ale možná právě proto měl příběh trochu spád.
Nebyla to celkově vzato žádná katastrofa, ale za výkvět světového thrilleru se to považovat nedá.
Na tuhle sérii jsem málem zapomněla. Nedávno jsem ale viděla pár gifů ze seriálu a zaujalo mě to. Jediné, co bych knize vytkla byl poněkud klišé přístup, co se týče vztahů hlavní hrdinky (větší klišé než milostný trojúhelník snad ani neexistuje). Ale vzhledem k tomu, že je to YA, jsem to měla čekat. Chování postav je celkově hodně předvídatelné, možná tak na dvě výjimky.
Přesto ale knihu hodnotím velmi vysoko. Děj se hýbe a samotná zápletka, která se netýká vztahů Clary (záměrně zdůrazňuji jejích vztahů, protože ty ostatní jsou celkem zajímavé), rozhodně nenudí. Hlášky některých postav mě naprosto odzbrojily a párkrát jsem se v tramvaji musela smát nahlas. Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem a už teď se nemůžu dočkat, až otevřu druhý díl. Tohle opravdu vypadá na skvělou sérii.
Edit 2019: Napodruhé slabší. Asi jsem se od té doby, co jsem to četla poprvé, posunula trochu jinam. Srážím na tři hvězdy.
Je rozhodně potřeba, aby byla na trhu kniha, která bude na toto téma vyvolávat diskuze, a aby to fungovalo, musí být trochu kontroverzní. Spitzer toho zřejmě dosáhl, ale rozhodně doporučuji číst tuto knihu s jistým odstupem.
Pokud očekáváte nezujatou, odbornou studii, ani tuto knihu neberte do ruky. Spitzer se sice celou dobu tváří jako odborník, ale nechová se tak. Už na samém začátku stojí jasně proti všem digitálním médiím, aniž by se snažil maskovat fakt, že s nimi příliš nepracuje (naopak to prezentuje jako výhodu). Celá kniha je pak v podstatě pouze výčet různých studií, které jeho názor podporují. Protiargumenty neexistují, pokud je nemůže obratem vyvrátit. Člověk by si myslel, že v televizi se vysílají pomalu pouze reklamy a Teletubbies a počítačové hry existují pouze ve formě vesmírných a jiných stříleček.
V mnoha bodech se se Spitzerem dá souhlasit, ale pouze výjimečně to jde bez výhrady. Z knihy si nejspíš pár věcí odnesu, ale celkově mě svým postojem nepřesvědčil. Na stromy se kvůli němu nevrátíme.
Asi jsem čekala něco dost jiného. Kniha nebyla špatná, ale příliš mi to zavánělo takovými těmi přehnaně optimistickými esoterickými publikacemi typu Čtyři dohody nebo Jak si správně přát. Nazývat to naučnou literaturou je trochu přehnané. Musí se ale nechat, že o autorovi jsem se toho dozvěděla spoustu :).
V podstatě jsem při čtení zjistila, že digitální dietu vůbec nepotřebuji, protože nevlastním čtyři chytré telefony, notebooky, iPody, iPady a jiné vychytávky a nepíšu na sociální sítě každý den, co jsem měla k obědu a jaké mám ponožky.
Některá cvičení by možná stálo za to vyzkoušet a pár tipů v knize mě zaujalo, ale celkově mi to nic nedalo.
Jinak nedoporučuji číst to společně s Digitální demencí :). Protože Sieberg aktivně nabádá čtenáře, aby používali bezpočet aplikací k usnadnění různých činností. Spitzer by z toho dostal záchvat.
Zajímavá kniha. Flashbacky mi vůbec nevadily, naopak mě hodně zajímaly a byla jsem zvědavá jak se to tehdy událo dál, i když jsem četla o "přítomnosti". Na druhou stranu jsem ale trochu v rozpacích, co si vlastně o tom celém mám myslet a celá kniha mě v té nerozhodnosti až do úplného konce (včetně toho konce) podporovala. Takže jsem dočetla, ale moc nevím, co s tím mám dělat. V podstatě se cítím, jako by mě někdo pozval na výlet na nějaké tajné místo a pak mě uprostřed cesty surově vykopl z auta, aniž bych se dozvěděla, kam jsme vlastně mířili. Paradoxně mi chybělo uzavření příběhu právě u vedlejších postav. Autor ukončil jen Liliin příběh a všechny ostatní tím prostě utnul.
Možná s výjimkou Grety na mě všechny postavy v knize působily jako když mají nějaké postranní úmysly (i když jsem se nedozvěděla jaké) a u samotné Lili mi chvílemi přišlo, že tam bude ještě nějaký jiný problém než "jen" transsexualita. Ačkoliv je dost dobře možné, že to celé byl způsob, kterým se vyrovnávala s něčím, co tehdy nebylo lidem známé. Těžko říct.
Každopádně, ačkoliv bych ocenila nějaký konec, celkově se mi ta kniha líbila, bavila mě a osobně jsem tam na žádná velká hluchá místa nenarazila. Ale hodně podle mě záleží, proč člověk tu knihu čte. Pokud to čtete vyloženě jen kvůli té ústřední zápletce a nic jiného vás nezajímá, tak se možná místy nudit budete. Ale pokud vás zajímají ty postavy jako takové, řekla bych, že oceníte i ty odbočky.
Moc milá, pozitivní knížka. Mám jen problémy s otevřenými konci, proto hvězdička dolů. Jinak skvělé čtení. Přečetla jsem ji, ani jsem nemrkla.
Nebylo to vůbec špatné. Po většinu knihy jsem smíchy brečela (například "Hitler a televize" byla výborná část). Hitlerova pověstná cholerická povaha ve spojení s neznalostí moderního světa vyústila v neuvěřitelně vtipné a většinou dost trefné popisy pro nás všedních věcí a činností. Konec byl, co se humoru týče, o dost slabší, ale řekla bych, že to bylo kvůli efektu. Ze závěru totiž mrazí.
*pozor, možné spoilery*
Plný počet bodů prostě dát nemůžu, i když důvod k tomu je podle mě zároveň účelem knihy, takže je to spíš můj osobní pocit. Celou dobu jsem byla zvědavá, jak tohle může skončit, a napůl jsem čekala, že závěr bude otevřený. Něco podobně zlověstného jsem nečekala a u knihy, kterou čtu jako humornou, je to pro mě prostě moc velký šok. Jistě, byly tam celou dobu výroky, které rozhodně vtipné nebyly, ale bylo to natolik malé procento, že mě to na účinek závěru nepřipravilo.
Na druhou stranu jsem si ten konec možná vyložila chybně nebo až příliš vážně, protože to spousta lidí tak zjevně nechápe. Pro mě byla ale ta paralela evidentní a autor na ni sám v průběhu knihy několikrát poukazoval.
Na závěr musím vyzdvihnout autorovu brilantní znalost Hilterova života.
Moc příjemné odreagování. Oceňuji nenáročnost vzorů a pestrý výběr témat. Většina omalovánek pro dospělé bývají jen mandaly a květiny a ty dost rychle omrzí.
Velice čtivá, příjemná kniha. Navzdory poněkud pochmurnějšímu tématu je příběh svižný a lehký, s poměrně sympatickými postavami (i když zrovna Sunny nebyla moje nejoblíbenější). V malé kavárničce se protínají příběhy několika žen z různých kultur a koutů světa. Každá na situaci v Kábulu nahlíží trochu odlišně, i když některé věci zůstávají stejné (vzrůstající agresivita Talibánu například).
Bylo to příjemné překvapení. Velké plus dávám za milostnou zápletku (a ne tu Sunnyinu), která byla nenásilně a velmi dobře zpracovaná.
NIc úplně převratného v knize nenajdete. Je to spíš taková pomůcka, abyste na nic nezapomněli. Občas se mi zdála trochu moc radikální, ale ve výsledku je stejně na vás, jak si to upravíte.
Jako u většiny podobných knih, ale autorka předpokládá, že všichni lidé jsou kancelářské krysy, které pracují od devíti do pěti, pouze ve všední dny, zavalené horami papírů. V tomhle směru je ta kniha dost neflexibilní.
Opravdu zajímavé a silné čtení. Samotný příběh o útěku je spíš prostředkem k popisu situace v Severní Koreji za vlády Kim Čong-Ila a jejího porovnání s Čínou. Je skoro neuvěřitelné, kolik věcí, které jsou pro nás naprosto samozřejmé, je v Severní Koreji nemyslitelných i pro výše postaveného člena strany, natož pro obyčejného člověka. Z popisu hladomoru, který v KLDR tehdy řádil, běhá mráz po zádech.
Jediným zásadním nedostatkem bylo neuvěřitelné množství překlepů a chyb, které připisuji odfláknuté korektuře. Zvlášť ke konci to bylo hrozné.
Každopádně je tahle kniha dobrý způsob jak se dozvědět něco o jednom z nejkrutějších režimů současnosti a zároveň sám sobě trochu otevřít oči. Rozhodně doporučuji!
Oddechové, lehké čtení, které udrželo moji pozornost od začátku do konce. Hlavní hrdinka mi byla opravdu sympatická a hlavní hrdina byl přinejmenším zábavný. Bylo hezké mít oba úhly pohledu, i když si myslím, že bylo dost zřejmé, že i Bennettovy vstupy psala žena. Ale co, fantazie je fantazie.
Jediné, co mi docela vadilo byl místy trochu váznoucí překlad, díky kterému každou chvíli někdo koulel očima a někdo se po někom vozil, přestože autorky tím evidentně myslely něco jiného.
Za většinu knihy bych dala pět hvězdiček, ani bych nemrkla. Bohužel, přišlo mi, že v poslední části to autor trochu přehnal. Přišlo mi to trochu moc na to, aby mě to mrazilo tolik, jako první dvě části, které mě doslova uchvátily. Ve třetí části jsem se přestala s Winstonem ztotožňovat, protože už to nebyl Winston, a právě proto pro mě nebyla tak silná.
Musím vyzdvihnout bravurní popisy, které navozují velmi realistickou atmosféru. I přes poslední část, jedna z mých nejoblíbenějších knih z kánonu.
Žádná katastrofa to nebyla, ale rozjezd trval půlku knihy a i pak to občas kolísalo. Příběh drží pohromadě, ale zdlouhavé historky vedlejších postav o jejich minulosti a australské bajky si autor mohl odpustit. Zbytečně to zpomalovalo děj a to knize bylo na škodu. Na druhou stranu, kdyby se to vynechalo, nevydal by zbylý příběh na celou knihu. Vztahové záležitosti byly další část, u které jsem usínala.
Harry Hole je ale docela sympatická postava, dokud mu nedáte do ruky flašku, takže možná zkusím ještě jednu knihu ze série.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih z dětství. Četla jsem ji několikrát a nikdy mě neomrzela.
Tuhle knihu jsem milovala. Už strašně dlouho jsem ji nečetla, ale musím si to brzy zopakovat. Pořád si ji pamatuju, i po všech těch letech.
Normálně historické romány z období 20. století vůbec nečtu, ale tuhle mi doporučila kolegyně z práce a já jsem jí za to opravdu vděčná. Velmi působivý příběh. Poslední část je dějově slabší, ale první dvě opravdu stojí za to!
Tuhle knihu jsem četla ze série první. K Narnii jsem se dostala až v 15 letech a to naprostou náhodou, když jsem se snažila číst něco jiného a z vedlejšího pokoje jsem zaslechla, jak moje známá předčítá tuto knihu svému synovi. Nedokázala jsem přestat poslouchat a ještě ten večer jsem si knihu půjčila a dočetla. Není to moje nejoblíbenější ze série, ale přesto nádherná. Četla jsem ji už několikrát a pokaždé v ní najdu něco nového, čeho jsem si předtím nevšimla.