muchomurka komentáře u knih
Já nevím, na knížku jsem se těšila, ale byla pro mě celkem zklamáním. Děj mi přišel zmatečný, Pierce se rozhodla Johna zachránit, ale i přesto, že nevěděla kam jít a co dělat, pořád se někam hrnula. Nikoho nenechala domluvit, vždycky po první úvaze, něčem řečeném, to bylo to ono a nikdy to nebyla slepá cesta.
Závěr jsem teda nečekala (myslím to s Alexem). Škoda, knížka měla super náběh - dost dobrý nápad, střípky skvělého humoru, správné postavy.
Správná knížka na letní dovolenou. Přečteno velmi rychle a čtení jsem si užila. Příběh není nic převratného, ale to nevadí. :)
Evelyn byla fajn, tedy hlavně do té doby, než utekla. Pak začala být taková ta ufňukaná chudinka a to mi k ní nesedělo a rozčilovalo mě to. Předtím mi připadala jako pohodová holka, která život brala s nadhledem a lehkou ironií a humorem. To mi ke konci knihy chybělo. David byl naštěstí suprový celou knihu a nevzdal se. Jsem ráda, že pak Evelyn dostala rozum, ale toto je takový šrám na jinak pohodovém příběhu. Jsem však ráda, že netrval dlouho.
Ale jsem zvědavá a těším se na další knihy od autorky.
Zajímavý nápad, moc jsem se na příběh těšila. Sice byl celkem čtivý, ale hrozně se to táhlo. Prvních 200 stran se nic moc nedělo, pořád dokola se opakovalo to samé. Navíc mi vadilo, že Lash přecházel různé náznaky a informace (např. co mu řekla před smrtí manželka superpáru dvě). Nebo jsem čekala, že bude řešit problém s bankou a mizející poštou, autor to rozvedl do kapitoly a pak v další nic.
Závěr jsem již trošku tušila, ale nebylo to špatné, příběh dostal spád. Celkově takový lepší průměr.
Dobré nápady, podrobné návody (které jako začátečník potřebuji). Knížka se mi moc líbí.
Není to špatná knížka, dobré nápady. Ale u některých postupů bych potřebovala podrobnější návod. Někdy to bylo lehce zkratkovité. (Jsem začátečník a šít se postupně učím, proto toto hodnocení).
Další suprová knížka od Kathy Reichs. Nečekané rozuzlení bylo příjemným překvapením. Jen oproti předchozím knihám mi tu více chyběla "antropologie", doufala jsem, že bude Tempe porovnávat a odhalovat nějaké tajemství nalezených kostí a toho se mi moc nedostalo. Naopak moc nemusím, když si Tempe hraje na detektiva a nedá si poradit. A co to mělo být s tím Andrewem? Jako výsledek fajn, ale ty důvody... Grrr. Snad to bude v dalším díle lepší. :)
Sem tam zajímavý nápad, ale dost morbidní. Králíček páchající sebevraždy je přeci jen o něco lepší. Styl kreseb mi nebyl příliš sympatický.
Bála jsem se, že další knížka po Polámaných panenkách bude slabší, něco jí chybět, ale naštěstí to není tento případ. Knížka byla stejně dobrá, jako předchozí. Byla jsem napnutá a četla ji jedním dechem. Líbí se mi, jak Winter uvažuje, jeho nekonvenčnost. Ale občas mi přišlo, že se fixoval na nějaký fakt a vůbec netuším, jak k tomu došel (třeba že vzkaz psal Dan Choat. Proč to nemohl být vrah?), a hlavně, proč si tím byl tak jistý, když to byla jeho domněnka. Ale to knize nic neubírá a už se moc těším na další příběh.
Konečně jsem to dorazila. Žádný zázrak, sem tam jsem se zasmála. Ale nechápu, proč když mají takový skvělý vyvážený vztah, jedou do Vegas, kde to hrozí průšvihem jen při pomyšlení na to místo hříchu. Sice se Drew držel a i přes to místo neudělal žádnou hovadinu, ale i tak, žádná sláva.
Přečteno na jeden zátah. Skvělý příběh, sympatické postavy, napětí, akce. Moc se mi líbí autorův styl psaní a to, že je to permamentní thriller, žádné dlouhé úvahy a přemítání.
Jediné, co mě zarazilo, bylo, že když CJ ukryla agenta CIA do výtahu, tak i přesto, že v celém areálu nejel proud, výtah fungovala a jel. A nejen tento. Ale to je drobný detail, který autorovi ráda odpustím.
Často je kniha srovnávána s Jurským parkem (nedivím se), ale mně se teda více líbila tato kniha. Už se moc těším na další knížky z pera Matthewa Reillyho. :)
Dost dobrá detektivka. Jsem si kolikrát říkala, že už je to jasné a o čem chce autor psát a hle, vždycky bylo něco dalšího. Bylo to neskutečně uvěřitelné, běhal mi celou dobu mráz po zádech. Brrrr. Jediné, co mi na knížce vadilo, byly kapitoly s Rachel. Bez těch bych se určitě obešla. A také jsem doufala, že pachatel bude hoooodně trpět.
Knížka se mi líbila, měla správné napětí a zajímavý příběh. Ale že by byla strašidelná, to ne. I když jsem to podle anotace čekala, navíc se příběh odhrával v zábavním parku. Ale když jsem se od tohoto předpokladu odprostila, přelouskala delší rozjezd a spoustu pohledů od různých osob, knihu jsem zhltla naráz. Nedokázala jsem se od ní odtrhnout.
Na knížku jsem se moc těšila, ale bohužel jsem z ní celkem zklamaná. Příběh byl takový unylý, často zmatečný. Přeskakování během odstavce na různé časy příběhu či na různé osoby bylo nepříjemné. S Melissou jsem se nedokázala sžít. Na mě byla příliš laxní, apatická, nudná. Víc by se mi líbilo vyprávění o Maxovi. :) Normální chlap se smutnou zkušeností, který má určitý nadhled, ironii, ale nezahořkl.
A přišlo mi moc líto, že Eleanor, na to, že ho táááák strašně milovala, mu nenechala ani dopis, ze kterého by se mohl těšit, až tu nebude, navíc když už dceři věnovala celou knihu. A další - to Melissa tu knihu otci nemohla dát přečíst? Nebo aspoň kousek? Po tom, jak se k ní hezky choval, staral se o ni atd., to mohlo být to nejmenší, co pro něj mohla udělat.
Za konec jsem moc ráda, ale stejně, Melissa si Sama nezasloužila. Ale zcela chápu, že láska je láska. :)
Poslední poznámka na konec, která by mohla vysvětlit mé vlažné hodnocení. Před nějakou dobou jsem četla knihu Co by mé dcery měly vědět, která je tematicky podobná. Ale to byla skvělá. Čtivá, milá, láskyplná, měla spád a šmrc. To je to, co mi v tomto příběhu chybělo. Ale možná jen Deníku na rozloučenou křivdím, protože jsem ho četla ve stíhu Co by mé dcery... Nevím, ale takto to vidím.
Uf, přečteno. S příběhem (se všemi díly) jsem celkem spokojená, byla to pohádka, vždycky kousek před spaním pro sladké sny. :D
Třetí díl se mi celkově líbil nejméně. Ana byla na zabití, kolikrát jsem si místo jejích odpovědí vymýšlela své vlastní, než které říkala ona, jinak bych musela nad jejím chováním a uvažováním řvát. Hodně řvát. Pořád chtěla po Christianovi dospělé chování, ale sama se kolikrát chovala jak umanutá puberťačka. Naopak Christian byl skvělý, tady se mi moc líbil.
A paradoxně mě víc bavila první polovina knihy (a pak tedy závěr), než se to začalo kazit. Takový přeslazený příběh, zprávy z ráje, to mi vyhovovalo. :) Konec pak byl dost šup šup a je hotovo, snesla bych ještě nějaké dovysvětlení. I když pravda, už to bylo dlouhé i tak víc než dost. Od knížky jsem dostala to, co jsem očekávala. Jsem spokojená.
(A naprosto souhlasím s komentářem od evasamankova. Chápu, že se některým čtenářkám kniha nelíbí, každý jsme jiný, ale nemusí to obecně shazovat a hanět.)
(Obsahuje spoilery.)
Na knížku jsem se hodně těšila a jsem zklamaná. Doufala jsem, že příběh bude mít "to ono" a že prostě bude končit dobře. Ale takový závěr? Co to vůbec za konec je? Asi je dobrý, ale jen pokud si to tak člověk přebere. Pořád jsem doufala, že se probudí a že si také bude pamatovat ty dva roky s Avery. A že navážou v opravdovém světě na ten svůj.
Ale stejně mám mám pocit, že té knize chybí poslední kapitola, dvě. Přece to nekončí takto divně... Se s tím koncem nějak nemůžu popasovat, srovnat. :(
Jinak nesouhlasím s chováním Joshe ohledně Hope. To prostě nedává smysl. Vzhledem k tomu, jak se celou dobu k Averey choval, si myslím, že když mu řekla, že se jí to nelíbí a nechce to, by spíše jeho povaze odpovídalo to, že Avery vyjde vstříc, pochopí ji a udělá pro ni cokoliv.
Hm, jsem z toho zmatená a zklamaná a rozčarovaná. Krásná katastrofa byla boží knížka, tak jsem očekávala i od této jisté kvality, ale bohužel. :(
Jsem ráda, že druhý díl víceméně v poklidu plynul a nekonaly se nějaké příšerné zvraty. Nejdřív jsem si říkala, že všechny rozjeté dějové linie byly často utnuty, ale ve výsledku jsem za to ráda. Jen jsem občas měla chuť Anou pořádně zatřást, to její chování bylo minimálně na vyčinění. Christian se snažil, ale jí to kolikrát přišlo málo? Věděla, jak to s ním je, takže o co jí jako šlo? Grrrr.
Když už jsem přečetla dva díly, dočtu i ten třetí. Nečte se to tak špatně, ale žádné třeskuté dílo to není. Myslím si, že všechny ty víc jak 600 stránkové knihy, by stačilo napsat na jednu 300 stránkovou.
Knížka se mi moc líbila, dobře vybrané prostředí, napínavý příběh. Sice se to rozjíždělo těžkopádněji, spousta postav tomu také nepomáhala, a konec byl šup šup a hotovo, ale i tak jsem knihou nadšená - pořád jsem musela číst, abych už konečně věděla, jak to dopadne. Co je to za tvora a hlavně, zda Jack zachrání Emmu a dostanou se zpátky na Zemi.
(Spoiler) Jediné, co mě trochu mrzelo, bylo, že autorka ze začátku celkem svižně nechala zahynout spoustu postav (třeba celou Emminu posádku, Luthera ad.). :( A proč Haning vlastně neřekl ostatním, že mu trocha té látky při otevření vytekla? Hned by věděli, kde pátrat a to, proč myšky začaly umírat. Ano, byl v hlubokém zármutku, ale pořád to byl kosmonaut vytrénovaný pro různé nepředvídatelné situace, takže ho to úplně neomlouvá.
A velmi jsem si oblíbila Jacka, to byl správný chlap, jsem ráda, že s Emmou šli do sebe. :)
Všichni tuhle knihu komentují, srovnávají s ní, takže jsem se nakonec odhodlala si ji také přečíst. A vzhledem k tomu humbuku, co kolem této knihy byl, jsem čekala něco fantastického (i když ne hodnotného) a ono nic moc. Příběh, co by snesl tak 250 stran, je roztahaný na 600. Uznávám, stránky ubíhaly rychle, ale přesto bych snesla knihu kratší.
Vzhledem k tomu, že je to takový až fenomén, jsem zklamaná. Vím, že autorka s touto tematiku byla první, a ostatní ji více méně napodobují, ale je smutné, když příběhy inspirované Odstíny jsou kolikrát lepší než samotný originál. Mně se například mnohem více líbila série od autorka J. E. Malpas. (Mají celkem podobné prvky, linie příběhu, ale nevím, zda se J. E. Malpas inspirovala Odstíny, či je to náhoda. Nechci nikoho obviňovat z plagiátorství apod. Tohle je pouze jen můj pocit a domněnka!!)
Další dojmy z této knihy jsou, že nenávidím vnitřní bohyni. To je zase obrat. Další pak bylo, že neustále zírala na své ruce. Ale to by se dalo ještě skousnout.
Celkově - dalo se to přečíst, ale není to nic třeskutého. Další díly si ale přečtu, protože s takovýmto koncem bych se nevyrovnala. To prostě musí končit happyendem. Proč jinak takové příběhy číst? ;)
Mám ráda napínavé thrilery - napětí, záhada, drama... Knížka se mi líbila, četla jsem a četla, protože jsem chtěla vědět, co to tedy je, co se stalo. Ale závěr se mi nelíbil, doufala jsem v něco jiného, méně abstraktního. Také mi tam chybělo více pátrání v kosmické lodi - proč tam ztroskotala, jaký měl cíl letu, co se stalo s posádkou atd. Bylo to jen vlažně nakousnuté a jinak nic. Chápu, že ta koule byla fascinující, ale i tak, to mě neuspokojilo - skvělá loď s neznámou technologií - a oni jsou k tomu téměř neteční?
U hodnocení váhala, zda dát tři nebo čtyři hvězdičky. Tři byly málo, čtyři hodně. Ten konec to pohřbil, ale zase na druhou stranu v knize bylo dost zajímavých myšlenek (hlavně od Harryho). Na to, jak to ze začátku vypadalo na boží thriler, tak tomu konec neodpovídal. Ale 290 stran bylo napínavých, čtivých, tudíž dávám čtyři hvězdičky.
Krásná knížka, i když jsem si ji měla nechat na období adventu, ale nemohla jsem odolat. Úplně na mě z poličky volala. I přesto jsem si ji užila. Některé příběhy se mi moc líbily a zůstanou ve mně dlouho, jiné nebyly úplně to pravé, ale za ztrátu času jejich četbu rozhodně nepovažuji.
Moc se mi líbila hned první povídka. Měla tu správnou náladu. Fantastická byla To je Yulský zázrak, Charlie Browne. U téhle mě moc mrzelo, že je tak krátká a není to celá kniha. A další dvě, které mě hodně oslovily a mohly by být knihou - Vítejte ve Vánocích, CA a Betlémská hvězda. Moc jsem chtěla vědět jak dopadnou a zároveň jsem je nechtěl dočíst, protože to znamená, že už ten příběh skončil.
Ostatní příběhy byly fajn, ale něco jim chybělo, co měly zmiňované povídky. Něco, co mě okouzlí a strhne.