muchomurka komentáře u knih
Na další díl jsem se těšila a zároveň se děsila, co autorka s postavami vymyslí. Přišlo mi, jak kdyby to byly a zároveň nebyly postavy z prvního dílu. Chybělo mi tam to špičkování, humor, utahování. Oproti prvnímu dílu mě Tessa vytáčela ještě víc a to jsem si myslela, že už to víc nejde. U Hardina mě mrzelo, že se stal takovým ufňukaným "bad boy".
Příběh se mi hodně líbil přesně do strany 404, pak to pro mě bylo utrpení číst, jak si ubližují úplně zbytečně. I ten rozkol byl zbytečný, taková nebetyčná blbost. To, jak si nedokázali nic vyříkat (i když na tom Tessa na začátku knihy trvala, že je to důležité, aby k sobě byli upřímní, s čímž naprosto souhlasím), neustále jeden nebo druhý utíkali a řešili veškeré věci jako dva puberťáci a ne skoro dospělí lidé. Jak už jsem psala, Tessa mě fakt neskutečně vytáčela, něco po Hardinovi chtěla, ale sama se tak nechovala. Upřímnost, jo, on musí všechno vybalit, ale ona ne? Wtf?
A závěr, ten mě fakt dostal. Na to, kolik měla kniha stran skončila prostě v půlce příběhu. Autorka to teda umí, člověka protáhnout emocionální smrští a napnout ho a pak utnout. Jsem zvědavá na další díl, doufám, že to také bude taková jízda, ale že Hardin a hlavně Tessa budou rozumnější. A jak tu už někdo psal, jdu vyhrabat slovník a začnu to číst v angličtině, tak dlouho čekat, jak to dopadne, se mi nechce.
Tahle knížka mě naprosto nadchla. Líbí se mi nápad, provedení a hravost, kterou má. Těším se, až si v ní budu jednou číst se svými dětmi. :)
Nevím proč, ale podle obálky jsem čekala knížku, kde bude magie, víly apod. Ale ne, byla jsem překvapena, tohle jsem nečekala. Příběh byl emocionální jízda na horské dráze.
Knížka má vysoké hodnocení a já se bála, aby mě nezklamala. Naštěstí ani ne, i když Tessa mě neskutečně štvala, hlavně ze začátku knihy. Chápu, že byla takové nezkušené telátko, ale občas mi přišlo, že se chová jako patnáctiletá rozmazlená princeznička. Ale líbilo se mi, jak jednala s cizími lidmi. Bylo to, jak kdyby v ní byla dospělá žena a zároveň puberťačka.
Ve vztahu neuměla chodit o nic moc líp než Hardin. Ten jejich neustálý kolotoč hádek a usmiřování byl občas na to, jednomu nebo rovnou oběma jednu vrazit, aby se vzpamatovali.
Ze začátku byl Hardin tajemný kluk, ale ke konci jsem dost dobře nedokázala pochopit, proč se chová hnusně. Ano, závěr byl bomba a chápu, že ho to celou dobu sžíralo a trápilo, ale přesto se nemusel chovat tak chladně, nenávistně.
Jsem zvědavá, co bude v další dílu a doufám, že to dopadne dobře :-) Jako přeslazeně dobře. Autorka to těm postavám vůbec neusnadnila, občas jsem si říkala, že je snad nenávidí, když je protáhla tímhle vším.
Já nevím, jsem z zmatená. Nějak jsem se nechytala, v příběhu byly náhlé skoky, často mi přišlo, že mi kus knihy chybí a já nevím, co se dělo. Celkově mi to moc nedávalo smysl. Vlastně ani pořádně nevím, jaký byl příběh, co bylo jeho smyslem, co chtěl říct. A jak to vlastně skončilo?
Je velká škoda, že kniha byla komiksem, myslím, že jí to uškodilo a že by byla mnohem čtivější a konzistentnější, kdyby to byla klasická kniha.
Naprosto skvělá knížka! Líbil se mi svět, který autorka stvořila, magie, tajemno, postavy, které do něj dala, humor, ironii, lásku, boj, intriky, detektivní zápletku. A také se mi líbilo vpadnutí do děje :) Rovnou akční, napínavé, strhující...
Celaene byla sympatická a normální holka, ne žádný super zabiják, což bylo osvěžující a skvěle se to četlo. Její povaha umožňovala se do ní vžít a příběh prožívat, jako bych ho prožívala přímo já sama. I když mému srdci už od prvních stránek se více zamlouval, líbil Chaol. Do budoucna rozhodně fandím jemu a Calaene, ale i tak doufám, že i si Dorian najde štěstí a lásku třeba u Nehmie. :) Ale to jsou má přání a spekulace. Jsem zvědavá, co bude v dalších dílech.
Také jsem zvědavá na Calaeninu minulost, byla jenom nakousnutá a já doufala, že z ní něco bude odhaleno už v tomto dílu. Celkově mi v příběhu nic nechybělo a nepřebývalo (sice mě otravovaly pasáže o lady Kaithlin, ale mají tam svou logiku a byly krátké :-D), takže já jsem nadmíru spokojená.
Škoda, že je to poslední díl série. Vždyť by se našly další postavy, o kterých je co psát. Líbí se mi styl, jakým autorka píše, její humor, propletenost s ostatními knihami.
Velmi jsem se zde bavila a užívala si přímočarost Bena o Reese, jak vše rovnou řekli natvrdo, žádné "měl/a poznat co si myslím". Wilma a Benovi sourozenci, celá banda byla super, doufala jsem, že se hodně děje bude odehrávat v domě u sadu :-) Reese byla ze začátku dost protivná a umanutá, ale jsem ráda, že se srovnala a vzala rozum do hrsti. No a závěr s Jackem, doufala jsem v to a jsem ráda, že to tak dopadlo a hlavně, že to bylo podáno s humorem :-D
Jen škoda, že zde nebylo více postav z předchozích knih, ale jen sem tam náznak.
Zbožňuju knížky Pavla Čecha. Jeho ilustrace jsou kouzelné, snové, lákavé. A zde si mi moc líbil nápad i provedení, milé verše a samozřejmě již zmiňované ilustrace.
Knížku jsem dočetla, protože jsem byla už dost daleko, abych ji odložila. Bylo mi líto času, který jsem jí už věnovala, abych to nechala rozečtené.
Naprosto příšerná knížka, která byla zaseklá jak kolovrátek - neustálé vzdychání nad božským Kelanovým tělem, Dennyho povahou, písničkami D-Genů. Dokola a dokola. Celou dobu mě na téhle knize neskutečně štvalo všechno. Od hlavních postav, přes příběh až po styl, jakým byla knížka napsaná. Bylo to všechno takové ploché, popisované bez emocí, často zkratkovité. Místo pořádného děje jen povrchní popisy. Kiera byla bezpáteřní mrcha, která si nezasloužila ani jednoho, nemastná, neslaná, nudná, nedalo se s ní naprosto sžít. Neustálé omílání jejího rozporu a absolutně žádná snaha to nějak vyřešit, pořád jen jak potřebuje čas a jak je zlomená - uáááá. Snad i docela chápu, že chtěla oba a nechtěla nikomu ublížit, ale to její chování, to jako vážně? A hlavně co - proč nikdy o ničem důležitém nemluvili? Děj se posouval jen díky tomu, že za ně všechno vyřešil vždy někdo druhý - Jenny, Denny, Anna. Oni se pořád jen utápěli v té prapodivné situaci a skuhrali. Je také škoda, že autorka se nevěnovala více ostatním postavám, třeba zajímavé mohlo být jiskření mezi Jenny a Evanem. Nj, měla svou uzavřenou bublinu, ve které pořád dokola řešila to samé s pár postavami. Škoda, i více humoru se z toho dalo vytřískat, vždyť kapela, čtyři různé charaktery, bar... Nemusela pořád jen rudnout a koktat. Jo a celkově těch slz, co prolila - uááááá, začala jsem na to být alergická.
Naprosto souhlasím s komentářem od Karolína18.
Tahle knížka se mi zatím za všech, které vyšly od J. Lynn, líbila nejméně, ale přesto jsem ji zhltla na posezení. Nick byl naprosto skvělý, jak se postavil čelem k problému, který vyvstal, i to, jak se choval v průběhu. Fantastický chlap. O Stephanii jsem si myslela, že je lehce jiná a to podle toho, jak se o ní zmiňovalo v knížkách s Camem a Jaceem. Na začátku její chování a povaho i celkem odpovídala mému očekávání, ale pak byla větší citlivka (i když to chápu), ale chyběl mi její břitký jazyk a humor. Také jsem si myslela, že se s ní nedokážu sžít, ale dokázala. Měla některé dost podobné názory jako já, a tak se mi vlastně také dostala pod kůži. Jsem ráda, že v příběhu byly i postavy z předchozích knih a že autorka dopřává čtenáři i náhled na pokračování vztahů těchto párů. Vždycky, když skončí kniha, tak jsem zvědavá, jak to s nima bude dál a je fajn si o tom počíst a že je všechno skvělé a růžové :-) Líbí se mi, jak jejich příběhy spojuje, proplétá, dává do nich humor.
Také jsem čekala, že zde bude více o Jillian, že si se Stef promluví. Ale přesto jen takto okrajově mi to, když se na to koukám zpětně, stačilo. Jen ten konec byl nějaký hrrrr, snesla bych ještě kapitolu, dvě... Chci další příběhy od J. Lynn. To bude dlouhé čekání.
Skvělá knížka, strhující jízda od začátku do konce. Líbí se mi autorův styl psaní, jeho humor, který do knih vkládá. Zde skvěle zastoupený Selexinem. Hlavní postavy byly sympatické, obdivovala jsem statečnost Holly. Škoda jen policisty Hawkinse, fandila jsem mu také. Konec byl rychlý, ale když tak o tom přemýšlím, naprosto vyhovující. Sice jsem i původně myslela, že by to ještě kapitolu chtělo, ale jsem spokojená. Jediné, co mi rvalo srdce (jakožto knihomolovi, který miluje knihy a atmosféru knihoven) je, že se souboj odehrával v knihovně, která podlehla destrukci (ehm, překvapivě - ironie) a že s ní i knihy, podle autora i vzácné a staré tisky. Srdce mi krvácelo.
Přesto však kniha byla super, líbí se mi uzavřené prostředí, ve kterých se děj Matthewa Reillyho odehrává. A to ve všech jeho knihách, které jsem zatím četla. Líbí se mi, že je to psané s nadsázkou, často až neuvěřitelné, se spoustou štěstí. A také mi velmi vyhovuje, že autor nelpí na rozličném filosofování hlavním postav nad smyslem kde čeho. Těším se na další příběhy!
Oproti předchozím dílům se mi tenhle tak nelíbil. Cain byl super, ale s Charlie bych pořádně zatřásla, aby se vzpamatovala. Chápu, že se musela ujišťovat ve svém rozhodnutí a důvodech, ale bylo to hrozně moc zdlouhavé. Celkově rozjezd příběhu byl zbytečně rozvleklý, pořád dokola se omílalo to samé, než příběh konečně pokročil a něco se stalo. Uvedení do děje je důležité, ale zde by o 100 stran méně na začátku nebylo na škodu. Charlie mi byla nesympatická, vím, že chtěla všechny chránit, ale měla Cainovi aspoň špetku věřit a nechat si pomoci a ne jen rozmazávat samé lži.
A ten konec se Samem? Na to jak byl přehnaně opatrný a paranoidní, mi přišel rychle vyřešený a shrnutý (ale díkybohu za to). Jen na konci bych právě uvítala o trochu víc příběhu na úkor začátku. Ale to už se opakuji. Ke Cainovi mám jen jednu nejasnost - když říkal, že nevěří na druhé šance, tak mi to nedávalo smysl. Proč jinak dával všem holkám v Penny´s šanci na lepší život, pomáhal jim? Vždyť to je přece druhá šance... Ale to jen na okraj. ;)
Přijde mi však, že autorka zde mohla mnohem víc využít potenciál příběhu, spousta věcí byla řečena jen povrchně a nic moc se člověk nedovědět. Ale minimálně dvě hvězdičky za Ginger, Nata, Bena a ostatní :)
Když jsem si knížku koupila, litovala jsem, že je tak tenká. Ale po přečtení vím, že je to akorát. V příběhu není nic navíc a nic tam nechybí (i když bych samozřejmě brala ještě nějakou tu kapitolu navíc). Líbil se mi celý příběh, jeho průběh, objevování, přiznání, bylo to silné, strhující, vtipné, hořkosladké a láskyplné. Tohle je jedna z knížek, ke kterým se velmi ráda budu vracet.
Přečteno jedním dechem, přesně tuhle knížku, kdy obracíte list za listem a hltáte ji, jsem potřebovala. Sice to byla menší jízda než příběh o Kacey, trochu obyčejnější. Také mi přišlo, že autorka psala pouze malé kapitolky, náhledy do života Livie, bylo to nesourodé, často utnuté a pak pokračování zase někde jinde.
Vím, že to byl příběh hlavně o Livii, ale bylo tam málo Kacey, Trenta, Storm a ostatních. Je to škoda, těšila jsem se na jejich škádlení a humor. Ale jsem ráda, že zde dostal více prostoru dokrtor Stayner, za trenéra veslařského týmu a další nové postavy.
Zprvu jsem nechápala, co je s Livii špatně, přišlo mi, přesně jak někdo zmiňoval (tuším), že z hodné, cílevědomé, nezkažené holky se snaží udělat alkoholičku, která neví co chce. Ale na konci knihy jsem pochopila, proč to bylo špatně a že ne všechno, ale pouze její autopilot. Celkově se ke konci příběh stal lepším, plynulejším.
A teda co mě velmi vytáčelo, bylo její neustálé slintání nad Ashtonem (který tam snad polovinu knihy ani pořádně nebyl), popis jeho božského všeho... Gr.
Celkově jsem ale moc spokojená a těším se na další knížku.
Na tuhle knížku jsem se moc těšila. Podle popisu napínavý horor. Ale jsem zklamaná. Příběh se neustále vlekl, nejen nechutné vzpomínky Luka na dětství bylo utrpení číst. A celou dobu, co jsem knihu četla, mě napadala pouze slova - depresivně nechutné, zdlouhavé, klaustrofobické. Přitom příběh nabízel takové možnosti. Stanice na dně moře, záhady - co se stalo s Westlakem, co se stalo na stanici Trieste. Fakt jsem se těšila na dobrou hororovou detektivku.
Další důvod, proč se kniha velmi špatně četla, byl ten, že ono hrůzostrašné to bylo nepředstavitelné. Nedalo se to nijak uchopit, popis byl k ničemu. Jak se něčeho takového bát? A navíc to strašně zdržovalo od čtení. Nudáááá. Plus Lukasovy vzpomínky a výjevy téměř šílenství tomu nepřidaly. Škoda. Možná jsem neměla čekat tolik a nebyla bych tak zklamaná.
Knížka měla dobrý potenciál, ale škoda že ji nenapsala J. Lynn. Chyběla jí lehkost, vtip a něžnost (nemyslím jen u erotických scén, ale tak nějak něžný podtón drsného příběhu), kterou mají knihy J. Lynn.
Zde bylo všeho příliš mnoho na velmi malém prostoru, jen lehce se všeho dotknout a vlastně nic neřešit. Že měli oba své duchy, fajn, ale že ne jen jednoho, ale rovnou několik a ještě takových vážných, těžkých, to bylo teda dost. Že se v tom oba patlali a vlastně si pomáhali a zároveň nepomáhali, to mi na tomto příběhu vadilo. Všechno navíc bylo řešeno povrchně, jakoby autorka jen potřebovala nějaký zhruba motiv pro to, aby mohla psát dlouhé pasáže plné sexu.
A ano, fandila jsem hlavním hrdinům, i když Nell mi často lezla na nervy, prostě rozmazlená holka. Colton byl fajn, líbil se mi mix drsnosti a něžnosti. A Kyle, když umíral, bylo mi do pláče a přišel mi hrozně fajn (opět se ukázalo, že Nell byla sobecká a rozmazlená, když ho odmítla). Jinak kde byli rodiče, že jim nevadilo, že Nell si ubližuje, pije a v podstatě je chodící troska? Aspoň náznak...
Hm, kniha má spoustu nedostatků, ale jako příběh na jedno zdlouhavé odpoledne nebo cestu vlakem, proč ne.
Neměla jsem náladu číst thriller, detektivku či horor, ale chtěla jsem něco jednoduché a nenáročného. A tomu přesně odpovídá tato kniha. Ze začátku byl Matthew nemastný, neslaný, takový odvar, napodobenina Drewa, ale nakonec se jeho styl vytříbil a byl to on, ne jen nápodoba. Příběhově to také bylo lepší než předchozí díly, roztržka rozumná a ne dlouhá. Přesto to mělo nevyužitý potenciál, a to jak na zajímavé zápletky, tak i na vtipy a humor, kterého mohlo být více. A nejlepší byla Mackenzie, je super. Také bych chtěla mít tolik skvělých strejdů :-) Hvězdička za ni.
První díl byl skvělý, zajímavý nápad, čtivý, neotřelý. Druhý díl byl nuda. Skoro celá kniha bez akce, jen jakési pafilozofování, neustálé dohadování a překřikování a nic, žádná akce, vysvětlení. Říkala jsem si, že se to snad rozjede, ale bohužel než k tomu stačilo dojít, kniha skončila. Za celou dobu se toho moc nestalo. Všichni byli neustále zranění, zmrzlí a hádající se. Odpovědi na otázky, které by odhalily aspoň něco, navnadily na třetí díl, se zde nekonaly. Jen hádanky a domněnky. A také jsem chtěla víc příběh Evana a Cassie, ne Esa a podivné náznaky ostatních vedlejších postav. Hm hm, připomíná mi to stejnou tendenci, jakou měly knihy ze série Labyrint, první díl skvělý, další jsou slabou nadstavbou. Lepší, kdyby byl první díl delší a ostatní díly by pak nebyly třeba.
Ale i tak si další díl přečtu, ať vím, jak to dopadne, ale snad vyjde dřív než tento, kdy jsem si první díl pamatovala matně.
Ze začátku se to nezdálo, ale tenhle příběh je něco. Celou dobu jsem si říkala, že bych Daru pěkně postavila zpátky na zem, byla protivná a rozmazlená. Kdežto Nick, u té mi přišlo, že je chudák starší sestra, která musí být ta chytřejší... Rodiče holek mi přišli takoví, že by sami potřebovali léčbu u doktora Leezaye.
Grafické zpracování knížky bylo zajímavé, ale obešla bych se bez fotek a novinových zpráv s komentáři uživatelů. Střídání před a po mě ze začátku mátlo, ale jakmile jsem objevila (skvěle zvýrazněné - ironie) značení na horní části stránky, dávalo to větší smysl. Co se týče konce, tak to jsem opravdu nečekala. Přišlo mi, že jsou části děje, kterým závěr neodpovídá (halucinace, ehm ehm). A také to, že mi přijde, že mě autorka o něco ochudila, celý příběh byl znázorněný jen po povrchu a konec jak kdyby byl moc rychlý, překotný a nedokončený.
Opět strhující, místy vtipný, děj, i když zde mi přišel delší rozjezd. Jsem ráda, že zde byla Liška i Břitva, že se na scéně objevil Book II a další hrdinové. Jako u předchozí knihy jsem jim všem fandila :-) Je pravda, že jsem se chvílemi ztrácela mezi všemi skupinami a zrádci, ale děj stál za to a nakonec to vše dávalo smysl. A zbožňuju neskutečné štěští a důvtip Strašáka.
Také mě příjemně překvapila postava pana prezidenta, zpočátku to byl takový nijaký panák, ale postupně mu autor dal charakter, za což jsem byla ráda, že to nebyla jen taková bezduchá loutka.
Přesto všechno byla Polární stanice prostě lepší.
Mám velmi ráda knížky od Julie Garwood a ani tahle mě nezklamala. Miluji její humor a u knihy jsem se hodně nasmála. Také se mi na ní líbilo, že i když na pozadí byl příběh akční, celkově děj plynul klidně a nesoustředil se tak na padouchy. Jen závěr mi přišel trochu rychlý, snesla bych ještě kousek :-)
Jediné, co je opravdu děsné, je obálka. Takto jsem si Cordii rozhodně nepředstavovala a ta slečna na obálce mě vytáčela (a navíc kromě tmavých vlasů ani nevypadala jako hrdinka, kterou J.G. v knize vylíčila).