mulderka komentáře u knih

A všimli jste si, že už ve světě 451F skoro žijeme???
Od současných mega TV k telestěnám je jen krůček... programy, které se nám servírují, jsou "Rodince", na níž je tak závislá Montagova žena a její přítelkyně, hodně dost podobné... politickou situaci všichni vidíme. A pokud jde o pálení knih - na to patrně dojde taky, leč doufám ne kvůli "závadnosti" obsahu, ale jednoduše pro nedostatek místa na skladování papírových knih, které budou všeobecně digitalizovány.
Pak už se budeme moci jenom modlit, aby nepřišel konec světa a totální výpadek elektřiny...

39 18.07.2016

Čistě subjektivně: číst Solaris, to je něco jako nastoupit na pořádně zvlněnou a smyčkovitou horskou dráhu. Výborný námět, nápady a úvahy určitě hodné zamyšlení, ale... ta nevyrovnanost. Občas jsem si musela přisednout ruce, neb měly silné cukání některé kapitoly, nebo aspoň jejich části, rovnou vyrvat a zahodit. Lem má obrovskou představivost, co se týče všelijakých popisů, krajinek, továren, to je typické pro většinu jeho dobrodružnějších děl. V případě Solaris se vyřádil, aby nám přiblížil procesy a útvary v planetárním oceánu, jenže zašel do totálního extrému. Než se prokoušete třiceti stránkami bezdějových citátů z odborných knih a pozorování zajímavých akcí a reakcí té protoplazmatické masy za oknem stanice, zapomenete, co se odehrávalo předtím. A tak dokolečka dokola, round and around.
Přitom to syrové psycho - až psychedelické drama, místy hraničící až s horrorem, kterého jsou Kris Kelvin a jeho druhové na Solaris účastníky, je něco, na co byste hned tak nezapomněli. Nebýt toho...
Přes všechny výhrady a kritizování... je to údajně Lemovo vrcholné dílo, patrně i opravdu bude. Ale holt ode mě, za ty chvíle nekonečné nudy a zběsilého listování, ať už se konečně zase něco děje, víc než čtveřici slizkých oceánských útvarů nedostane.

38 23.02.2021

Nedostižná, nadčasová báseň v próze, kterou už ACC nikdy nepřekonal. Četla jsem poprvé někdy ve 13 letech a dodnes si připadám jako začarována kouzlem, které, jak doufám, nikdy nevyprchá. Nechávám si 2001 jako lahůdkovou sváteční literaturu. Na rozdíl od dalších pokračování, které pro mě jsou "jen" kvalitní dobrodružné příběhy. Jednička je však výjimečné dílo. Dál mi docházejí slova.
PS. Překlad Vladimíra Svobody neváhám nazvat kongeniálním!

Jedna z nejlepších postkatastrofických SF, co jsem kdy četla. A to ji prosím napsal autor historických románů!! Ale proč ne, ten jiný, nežánrový úhel pohledu rozhodně stojí za to. Za sebe tedy pochybuju, že by mělo na vztahy v obrozující se společnosti až takový vliv náboženství, a z Emanuelovy dokonalosti by se taky dalo maličko ubrat... Ale četla jsem to jedním dechem již v minulém století, a když se mi knížka nedávno opět připletla pod ruku, ráda jsem si ten požitek zopakovala. :-)
PS. Mám takový pocit, že existují dva české překlady Malevilu, jeden příšerný, druhý - patrně pozdější vydání - velmi kvalitní. Na celkovém dojmu z knihy je to velmi znát, tak pozor, na který z nich padnete. ;-)

34 08.05.2018

Kdyby Carrie Whiteové tohoto světa měly možnost si o sobě včas přečíst, možná by z nich aspoň některá dopadla jinak - vždyť nehojící se skryté rány občas pomůže jen rozdrásat a vyčistit...
Za plný počet bez diskuze a pochybností.

Stačí bez zásadních změn přejmenovat na 2016 a máme zde literaturu faktu...

33 08.10.2016

Napoprvé kdysi v dávnověku mi to připadalo jako celkem blbost. Na druhý pokus, už po sametu, mi konečně došlo, že za vědecko-pohádkovými /dnes by se řeklo: science fantasy/ kulisami se maskuje dost ostrá satira a parodie. Už jen samotný název knížky, odkazující na stalinské údernické hnutí. A co ty básničky a budovatelská hesla na ústavní nástěnku. To si člověk teprve vzpomene na svá školní léta za komančů, kdy jsme přesně tohle museli dělat taky. Jenže tehdy jsme ještě nevěděli nic o pojmu "absurdita". Když nad tím tak uvažuju, nechápu, jak to že Strugackým počátkem 60. let ty fóry prošly. A nejen v tomto dílku, snažícím se ze všech sil předstírat, že je oddechovka.
Ale stejně bych se v takovém výzkumáku s radostí nechala zaměstnat. O dobrodružství akční i přemýšlecí tam nouze není a všechny ty mýtické postavy, které se pletou zaměstnancům pod nohy... pokud nejste velice zběhlí v ruské lidové slovesnosti, plno narážek nepochopíte. Velice informativní doslov překladatele naštěstí mnohé objasní. A čarodějové - do charakterů třeba ze světa Harry Pottera mají hezky daleko. Pomalu jedinou sympatickou postavou je vypravěč - programátor Saša, který se zničeho nic musí poprat se zapeklitým problémem, jak převést kouzelná zaklínadla do strohé počítačové matematiky.
Určitě to není čtivo pro dnešní masovou mládežnickou zábavu. To si užijeme akorát my pamětníci. Takže pokud se najde nějaký mladší zájemce, nechť čte rychle, dokud mu bude mít kdo vysvětlovat.

32 09.05.2021

Četla jsem mnoho, mnohokrát - tedy určitě víc než třikrát až pětkrát ;-), a pořád se mi na poslední stránce, kdy "největší vynález v dějinách lidstva byl učiněn!", valí slzy do očí. Slzy dojetí a radosti nad tím, že Mamutíkova a Kopčemova tlupa už nebude mrznout a hladovět. Tak moc jsem jim to přála!!

Kdo náhodou ještě nečetl, vřele doporučuju, ať tak učiní. Sám pozná, proč.

31 22.11.2017

Byly doby, kdy bych se stala velmi snadnou obětí záměrů pana Gaunta... vždyť co znamená jedna maličká lumpárna provedená někomu, koho sotva znám, při představě, že jsem konečně, konečně, konečně získala svůj životní sen???

A co vy???

TOHLE je na kingovkách nejcennější: ta schopnost prohrabat se naším /pod/vědomím a donutit nás přemýšlet o věcech, které si je málokdo vůbec ochoten připustit. K tomu napínavý strhující děj a hlavní postavy, kterým se dá fandit - hodnocení je pro mě jasné.
NV bez debaty patří do mých King Top 5.

31 02.08.2015

(SPOILER) Opět jednou umlácena okolní realitou, prchám /ne poprvé/ do říše Fantázie. A znovu a znovu mě šokuje, jak je tato už nesmrtelná klasika NEDOCENĚNÁ.
V jistém smyslu za to může zfilmování /samozřejmě budu psát výhradně o první části, ty další dvě hrůzy si zaslouží leda tak naházet do Nicoty/. Pozor, jde o vynikající dílo, nemusel se čertit v té době ani sám autor a už vůbec ne současní útlocitní progresivisté - chválabohu, že se film točil ještě v "drsných" osmdesátkách, děsím se představy, jaký paskvil by z toho vznikl dnes :-(( S diskutabilním ukončením se asi v rámci srozumitelnosti pro děti nic moc dělat nedalo. Akorát kdo napřed viděl a četl až dodatečně, bude z epizody se Starcem a císařovnou patrně lehce zmatený /já jsem tehdy cca v roce 87 rozhodně byla/.
A co bylo v knížce dál? Milé děti, nedivte se, že vám rodiče rvou Nekonečný příběh z rukou a chtějí číst taky. S Bastiánem coby zachráncem říše Fantázie totiž nenápadně přeskočíme z pohádky /hezky vysoko nad young adult/ k plnohodnotnému, přemýšlivému a tvrdě psychologickému románu /také/ pro dospělé. Vše samozřejmě zabaleno v lákavě dobrodružném ději. Ano, i já jsem na více místech cítila, že by stačilo jen zvednout oči od řádků a nahlédla bych do otevírající se brány mezi světy... A klidně se přiznám i k sevřenému hrdlu a mokrým kapesníkům čím blíž k závěru... jen si dodejte odvahu a vzpomeňte si na své vlastní dětství - všichni jsme tak či onak narušení, a co by pomohlo nám k uzdravení a nalezení své Pravé vůle??? Ano, je to náročné čtení, iniciační román jak vyšitý - a jak nádherně katarzní!!
Spojení neuvěřitelné představivosti + inteligence = Michael Ende. Doporučuji všem lidem i bytostem dobré vůle, a pokud si přečtete i podruhé, nebudete litovat -:)

PS. Pro vážnější zájemce - zde zajímavý hlubinně psychologický náhled:
http://ografologii.blogspot.com/2008/05/michael-ende-nekonecny-pribeh.html

PPS. Ze dvou existujících českých překladů /starší Příběh, který nikdy neskončí x další vydání jako Nekonečný příběh/ pro mě jednoznačně vítězí novější - minimálně o tři dračí délky!!

Ze všech jeho četných básnických a literárních zaměření mě E.A Poe nejvíc oslovuje - ó jaké překvapení - jako autor horrorů, občas i detektivek. Nedá se než obdivovat, s jakou odvahou se prokletý básník tehdy před - panebože, už skoro před 180 lety, vrhl do temnot lidské povahy a šílenství.
Například taková Berenice, Předčasný pohřeb, Zánik domu Usherů nebo Černý kocour, to jsou tak parádní studie psychiatrických diagnóz v době, kdy jediným lékem na vymykající se duši byla svěrací kazajka!
Nebudu tady jmenovat všechny svoje oblíbené kousky, jen snad:
- Jáma a kyvadlo mě svého času pořádně vyděsila, když jsem na ni /i s odpovídajícími ilustracemi/ narazila v jakémsi časopise pro mládež. A dovede mě vyděsit dodnes.
- Vrah jsi ty - když jsem se jako malá vloupala do zamčené části rodičovské knihovničky a ochutnávala "zakázané ovoce", málem mě ze závěru této povídky šlehlo!!
- a pokud byl Sud vína amontilladského dost dobrý pro Stephena Kinga, aby ho vykradl a přejmenoval na Dolanův cadillac, je dost dobrý i pro mě.
Samozřejmě neodmítnu ani dobrodružnější kusy typu Pád do maelstromu nebo Rukopis nalezený v láhvi.
Několik grotesek, burlesek nebo jak to nazvat, je jen okrajovým důkazem Poeovy nápaditosti a zvláštního smyslu pro humor. Místo nich se raději mohly zařadit třeba Fakta o případu pana Valdemara.
Na úplný závěr ironický vzkaz dnešním šoubyznysovým /a někdy i pisálkovským/ celebritkám, předhánějícím se na internetech, komu víc hrabe a kdo má větší depku: Počtěte si a plačte, a zkuste do svých 40 let dokázat aspoň zlomek toho, co EAP - na něj nemáte, vy máčky!!

28 23.03.2021

Na začátek otázka: kolik asi stránek by tak měla mít detektivka, aby čtenář, přidušený vycpávkovou vatou a znuděný nepřehledností, neztratil nervy a s bichlí nesekl?? Moje odpověď: určitě daleko míň než 720, na které to Mr.Galbraith/Mrs.Rowlingová ve čtvrtém pokračování dobrodružství Cormorana a Robin dotáhli.
Jenže dovolím si konspiračně zateoretizovat: JKR je tak slavná, že si nikdo v redakci nedovolí navrhnout nějaké ty ostré škrty. I když by moc a moc prospěly.
Žádná svižně ubíhající jízda se tedy nekoná a na akci se taky nehraje. Spíš se motáme od jedné dějové linky k x-té - ze zákulisí britského parlamentu přes Robinino manželské psycho až kamsi na koňskou farmu, a dál a zase zpět... Ve výsledku z toho vzniká cosi jako rozbředlá marmeláda a já si, přesunujíc stránky na displeji mé čtečky čím dál rychleji, říkám, kdy už to sakra nějak skončí??? Což o něčem vypovídá.
Zatím se mi ani nepovedlo vytvořit si k Cormovi a jeho asistentce nějaký bližší vztah. Poctivě jsem se snažila, ale vypreparovat z té masy papíru něco, co by těm dvěma vlilo trochu krve do žil, je solidní dřina. Tak aspoň info, že Robin konečně praštila do stolu a pořešila svoje "manželství", potěší :-)
Co už, no. Je to Rowlingová, kolikrát už dokázala, že když chce, má skvělé až vynikající nápady - cosi nad standard průměrné anglické detektivky se našlo i zde, tak to dáme taky na průměr.
Pokud začne šetřit britské lesy a srubne počet stránek dalšího dílu o polovinu, samozřejmě při zachování aspoň této detektivkářsko-literární úrovně, nevylučuji, že přidám ;-)

28 18.11.2020

Verneovka nejverneovatější, moje srdcová klasika... dobrodružství nemající v době vzniku knížky a ještě dlouho potom v literatuře obdoby. Zde jsem ochotná překousnout i zbytečně dlouhé lekce zoologie a jiných přírodních věd a pět hvězd letí do pravého horního rohu tohoto komentáře naprosto zaslouženě!!
P.S. Kdysi jsem si v rámci údržby znalosti jazyka zakoupila 20 000 mil v angličtině a s úžasem zjistila, že z českého překladu záhadně zmizela minimálně jedna velmi zajímavá kapitola...

28 16.10.2016

Nemůžu si pomoct, ale nikdy jsem toho chlapa neměla ráda. A přečtení této "autobiografie" - tedy spíš sbírky toho nejskandálnějšího a nejohavnějšího, co je taková "rocková hvězda" v těsné spolupráci s jezery chlastu a tunami všemožných drog schopná napáchat - mě rozhodně nepřimělo si Ozzyho nějak zamilovat.
Hele, co je moc, to je moc. Nedělám si iluze, že v divokých hardrockových 70. a 80. letech byl rockový šoubyznys přeplněný abstinenty, vegetariány a věrnými partnery, ale tohle je prostě extrém. Jediné, co Ozzyho v mých očích malinko omlouvá, je fakt, že se na stará kolena a s relativně čistou hlavou nesnaží ta svinstva s trapnými výmluvami zamést pod koberec, ale je schopen se za ně ex post i zastydět a pracuje s nimi jako s projevem své temné stránky /sakra, a má vůbec nějakou jinou stránku??/
Co se literárního řemesla týče, většinu práce patrně odvedl Mr. Ayres, neb od dyslektika Ozzyho se nedá očekávat, že by se chopil pera sám. Svěží dílko se čte skvěle, až natolik, že jsem si občas připadala jako hyena, listujíce stránkami v očekávání, jakou další magořinu ten cvok provede posléze. Pořád mám pocit, že by mi při popisu těch šíleností neměly cukat koutky, když je to spíš ke zděšení. Ozzy, Ozzy, Ozzy...
Rozhodně jsem si ale čtení užila /majíc v ruce originál, úroveň českého překladu nemůžu komentovat. EDIT: jak se teď dívám na jméno překladatele, bude určitě kvalitní/.
Tak čau dinosaure, a užij si svá další léta, jak umíš. Sympatický mi nikdy nebudeš, ale nic zlého ti nepřeju. Pořád jsi a zůstaneš hudební i lifestylovou legendou :-)

27 02.10.2022

Co napsat k dílu, které je a zůstane jedním z nejpevnějších pilířů SF světa? Přelomový nápad se zformulováním tří zákonů robotiky a jejich chytré využití v sérii už dávno klasických povídek udalo směr celé jedné odnoži žánru a žije z něho už několik generací SF autorů. A co na tom, že v naší realitě se směr vývoje robotiky od Asimovových představ znatelně odchýlil?
Nelze jinak než přidělit pět krásně naleštěných pozitronových mozků. Přátelé, kdo z vás to má??

27 14.11.2020

Asi moje první setkání s "dospělou" západní SF. Tehdy ve 12-13 letech to mému mozku, do té doby zvyklému na nenáročné kosmické dobrodrůžo anebo podřadnou českou/sovětskou produkci, dalo trochu zabrat. Teprve později mi došly různé narážky a souvislosti. To tehdejší první vydání, kdovíjakým zázrakem proniklé na náš trh, dodnes odpočívá v mé knihovně. Občas ho s potěšením opráším.
Po těch neuvěřitelných letech za 5 :-)

27 22.02.2018

Pipi - místy dost absurdní napůl pohádka. Děti z Bullerbynu - roztomilá, příjemně starosvětská idylka, nevím, jak se na ně tváří dnešní přetechnizovaná mládež. A Saltkrakan - to je skok rovnýma nohama do reality. Paní Astrid už nikoho neidealizuje, dospělí ani děti se nechovají vždy jen slušně a i na tak krásném ostrově se vyskytne smrt, smutek a uzdravení. Takový pohled je samozřejmě oceněníhodný a mladým čtenářům jedině prospěje. Přece z nich nechceme mít "sněhové vločky".
Knížku jsem neznala, ukořistila v knihobudce, s chutí si početla a teprve fotky mi připomněly existenci seriálu z mých hodně hodně mladých let. A ochotně se přiznám, že bych klidně spakovala svá mláďata a vyrazila na prázdniny směr Saltkrakan taky. S Melkerem bychom si určitě rozuměli a naše dítka navzájem taky :-) To byl život, ach jo...

PS. Nejemocionálnější kapitoly: Jděte už do háje se všemi začarovanými princi a Radost a žalost chodí ruku v ruce. Proč, to už si zjistěte sami :-)

26 17.08.2021

Když sáhnu po knížce, která je s velkou pompou a všemi marketingovými triky inzerovaná coby "vrcholně erotická" a "tabu bořící", očekávám, že se první /můj i hlavních postav/ orgasmus dostaví někdy po dejme tomu, 40 stránkách. Aby se, když už to má být jakože "literatůra", zachovalo jakési dekorum a proběhl jakýs takýs "úvod do problematiky". A potom? Jedeme, jedeme, a pěkně se vším všudy!
Cha! Literatůra, a dokonce vzrušující??? Leda tak Mnoho povyku pro nic a neuvěřitelný podfuk!
S pocitem, že Grey, Anna a nejvíc ta její vlezlá a všudypřítomná "vnitřní bohyně" by zasloužili zavčas umlátit vlastními důtkami, aby se ušetřil papír, jsem si dojatě vzpomínala na kdysi dávno přečtené paměti provozovatelky sadomaso salonu. Bohužel na titul si už nevzpomenu, abych vám ho mohla doporučit. Ty měly aspoň šťávu, a byly údajně podle pravdy! V tomto případě bych dotyčné dámě věřila, tam byl ten prožitek vidět. Padesát odstínů se akorát tak slilo v "kafebraun do zelena" čvachtající kaluž nudy, řvoucí do čtenářova mozku: "Sliby se slibují, blázni se radují!!!"
Ze čtečky jsem ilegálně staženou trilogii zatím nesmazala, ale pochybuju, že by se mi někdy zachtělo pokračovat dalšími díly. To už radši pořádné porno, kde se nikdo neolepí přeslazenou břečkou, ale tekutinami žánru přiměřenějšími ;-)

Jak si tak projíždím komenty, ještě nikdo zde asi necitoval jeden z nejvymazlenějších objevů pana Kaplana:
"Manželka od ducha je duchna."
Po x-té se složena v záchvatech smíchu válím pod stolem. Šišbardón!!

Ano, toto je zlatá Mistrova éra! Jedna z nejděsivějších knížek, kterou jsem kdy četla. A to nejstrašidelnější na ní nejsou popisy oživlých "zombíků" z mikmackého pohřebiště, ale představa - čeho všeho jsme schopni ze žalu a strachu před ztrátou toho, co milujeme... i když jsme byli předem varováni? Jak byste se zachovali vy... nebo já? Z toho mi běhá mráz po zádech a v tom je /byl/ pan King nedostižný.

26 14.07.2015