mulderka komentáře u knih

V roce 80 sotva třináctiletá holka, poslouchající Abbu a Mládka - versus neskutečná náhoda, díky které se jí tahle sbírka dostala do ruky - a jak se praví v klasickém filmu:
"Byl to začátek krásného přátelství." A brzy se to přátelství změnilo ve fascinaci a celoživotní vášnivou lásku k písničkářům, rocku a folku vůbec ;-)
Všechny zde uvedené génie /a samozřejmě desítky dalších/ miluju dodnes - snad kromě Okudžavy, kterého beru jako pro vydání nutný kompromis. Na zařazení Vysockého tehdy doba ještě zdaleka nenastala.
A kompromisu musel podlehnout i výběr textů a možná taky překladatele. Nebudu ale po 40 letech vymýšlet, co by mohlo být, kdyby... na knížce, která takto mocně změnila můj život, se přece mouchy nehledají :-)
Píšu tento koment a v TV zrovna dávají dokumentární film o životě a díle Boba Dylana. Vzpomínám i na Simona, Cohena, Donovana... a napadá mě, jaké máme štěstí, že jsme jejich současníky. I když tyhle písničky jsou už teď nadčasové a patří do kulturního dědictví lidstva.
Náhodo nebo osude, děkuju vám!!!

26 24.05.2021

Když sáhnu po knížce, která je s velkou pompou a všemi marketingovými triky inzerovaná coby "vrcholně erotická" a "tabu bořící", očekávám, že se první /můj i hlavních postav/ orgasmus dostaví někdy po dejme tomu, 40 stránkách. Aby se, když už to má být jakože "literatůra", zachovalo jakési dekorum a proběhl jakýs takýs "úvod do problematiky". A potom? Jedeme, jedeme, a pěkně se vším všudy!
Cha! Literatůra, a dokonce vzrušující??? Leda tak Mnoho povyku pro nic a neuvěřitelný podfuk!
S pocitem, že Grey, Anna a nejvíc ta její vlezlá a všudypřítomná "vnitřní bohyně" by zasloužili zavčas umlátit vlastními důtkami, aby se ušetřil papír, jsem si dojatě vzpomínala na kdysi dávno přečtené paměti provozovatelky sadomaso salonu. Bohužel na titul si už nevzpomenu, abych vám ho mohla doporučit. Ty měly aspoň šťávu, a byly údajně podle pravdy! V tomto případě bych dotyčné dámě věřila, tam byl ten prožitek vidět. Padesát odstínů se akorát tak slilo v "kafebraun do zelena" čvachtající kaluž nudy, řvoucí do čtenářova mozku: "Sliby se slibují, blázni se radují!!!"
Ze čtečky jsem ilegálně staženou trilogii zatím nesmazala, ale pochybuju, že by se mi někdy zachtělo pokračovat dalšími díly. To už radši pořádné porno, kde se nikdo neolepí přeslazenou břečkou, ale tekutinami žánru přiměřenějšími ;-)

Jak si tak projíždím komenty, ještě nikdo zde asi necitoval jeden z nejvymazlenějších objevů pana Kaplana:
"Manželka od ducha je duchna."
Po x-té se složena v záchvatech smíchu válím pod stolem. Šišbardón!!

Ano, toto je zlatá Mistrova éra! Jedna z nejděsivějších knížek, kterou jsem kdy četla. A to nejstrašidelnější na ní nejsou popisy oživlých "zombíků" z mikmackého pohřebiště, ale představa - čeho všeho jsme schopni ze žalu a strachu před ztrátou toho, co milujeme... i když jsme byli předem varováni? Jak byste se zachovali vy... nebo já? Z toho mi běhá mráz po zádech a v tom je /byl/ pan King nedostižný.

26 14.07.2015

(SPOILER) Huh. Dvě příjemná překvapení.
První - knížky jsem se dočkala o něco dřív, než jsem se obávala v komentu ke Strachu. Druhé - úroveň pokračování se pokud možno ještě "zvedla".
Nebo "klesla" - jak to /pochvalně/ definovat u příběhu, který neustále pracuje s pojmy jako sestup do pekel, propasti a nekonečná - skutečná i metaforická - temnota Darknetu i lidského nitra. K tomu se dost podstatná část děje odehrává v hnusných kanálech, sklepeních a katakombách. Tedy v tomto případě - čím hloub, tím líp. Sharko, celý tým a rámcově i zbytek lidstva dostali zase hooodně zabrat. Kdo asi nejvíc???
Navíc ta tísnivá shoda okolností, že v roce 2021 to nečteme jako napínavou historku pro zábavu, ale jako literaturu faktu.
Posledních cca 60 stránek jsem hltala mocně vynervovaná. Jak dějem, tak obavami, že buď závěr zase zůstane otevřený, nebo se dramatické rozuzlení na tom omezeném prostoru odflákne. Chcete to vědět???
Tak jo - pozor spoiler: tak trochu ani jedno, tak trochu obojí. A už zase netrpělivě řvu na vydavatele: jak jste daleko s dalším dílem??? Prosím dělejte, fráninu neovládám ;-)

25 23.03.2021

Při prvním čtení, coby mladá zajda bez dětí, jsem fandila Tedovi. Už jen proto, že ve filmu ho hrál /tehdy/ krásný Dustin Hoffman. Dnes, coby občas pěkně vyčerpaná matka tří darebáků, jsem Joannu pochopila a našla bych pro to, jak se zachovala, milion omluvných argumentů v její prospěch.
Závěr? Všechno je špatně, pokud partneři-rodiče nemají porozumění a lásku nejen pro dítě, ale hlavně jeden pro druhého. A to nejen v Americe 70. let minulého století.

25 27.03.2020

Co dělá frontman legendární metalové kapely, když zrovna neječí na pódiu? Nooo... tak třeba šermuje /na úrovni reprezentanta/, nebo se prohání nad světem jako kapitán megajumbo dopravních letadel... nebo píše nějakou tu zábavnou knihu a bádá, "co dělá tenhle knoflík".
Což je rozhodně originální název pro vlastní životopis. Jako motivace vzít v obchodě knížku do ruky a začít listovat v naději, že se dovíme, co měl slavný metalista za lubem, to skvěle funguje. Během několika minut jsem se začetla do té míry, že už mi nezbylo než si knížku koupit. A tak jsem odhalila knoflíkovou záhadu a ještě mnohem víc.
Zajímavé, jak to z 99% vypadá, nestandardní dětství je nezbytná podmínka, aby se z mláděte vyvinul umělec - asi aby se z toho, co je bezprostředně obklopuje, nezbláznili dočista /potěší, stále mám ještě šanci, aby i ze mě něco bylo :-D/
V případě mladého Bruce D. se podepsala i "úžasná" internátní škola, v níž strávil pár let /nevycházím z údivu a zděšení, co všechno bylo v takových zařízeních oficiálně možné ještě v 70. letech/. Historku s důvodem, proč ho z dotyčného ústavu na minutu vyhodili, je velmi zábavné číst. Kdyby čtenář předem nevěděl, že pan D. je Angličan jako poleno, už z pár prvních stránek by nebylo pochyb. Typický suchý humor se ze stránek jen práší. Občas se uculíte, občas se v záchvatu smíchu sesypete pod stůl. A jak si tak ten prach průběžně vytíráte z očí, zjistíte bohužel také dvě dost zásadní problematičnosti.
First: je v tom chaos. Hned jsme na turné, tu zas v šermířské škole, vzápětí se Bruce rozhodne, že by se mohl naučit pilotovat, a než si ty papíry stihne vylétat, už zase píšeme nový materiál na album. Anebo vaříme metalistické pivo. Všechno to tak trošku při vší zábavnosti klouže po povrchu a časová linie spíš než přímku připomíná zamotanou vlnu na svetr. Kdo se v tvorbě Iron Maiden 100procentně a z hlavy neorientuje, bude mít zmatky.
Za další: samá práce, žádné soukromí. Budiž, v závěrečném dovětku to Bruce zdůvodnil, proč nechce psát o manželkách, dětech a rozvodech. Je to jeho rozhodnutí, podle mě to ale knížce a jeho image u čtenářů uškodilo. Jinak mu samozřejmě přeju jen to dobré :-)
Tohle byly výhrady k autorovi a jeho psaní.
A co se překladu týče? Asi tak do dvou třetin OK, pak čím víc k závěru mi delší souvětí občas jaksi přestávala dávat smysl. Taky se zvýšil počet nevychytaných pravopisných chyb. Při dnešních cenách knih by snad trochu solidní korektura byla na místě. Za zločin pokládám i vynechání kompletně všech fotografií, které byly v originálu.
PS. A co teda dělá tenhle knoflík??? No, jak kde... na palubní desce Boeingu asi něco jiného než třeba na mixpultu :-)

24 08.08.2021

Tak tohle je masakr. Hlavně proboha nevěřte kecům, že jde o pohádky. Kdeže princové a princezny. Pouze obyčejní lidé žijící v současnosti své obyčejné, většinou nepříliš šťastné životy. A že se octnou uprostřed zápletky klasického příběhu, jim moc nepřidá. Nene, tady se na happy endy nehraje. V kruté realitě 21. století jsou fantasy příběhy vláčeny šedivým bahnem bezútěšnosti, které občas zbarví rudá krev.
Kdo touží po depresi, nechť čte. Komu se líbí "jiný úhel pohledu", nechť čte. Kdo je s otevřenou myslí ochoten připustit, že ano, takhle by to mohlo vypadat, kdyby se to opravdu stalo, nechť čte. Nebude nás takových moc.
Určitě tuhle knížku ale nedávejte do rukou dětem. Nemusí přijít o iluze zrovna takovýmto způsobem.

24 19.05.2021

Jaký to rozdíl od romantických, lehce pohádkových a dokolečka stejně vtipných mayovek, na kterých jsem vyrůstala! Jezdec z neznáma byl pro mě tenkrát kdysi v myých cca 13 letech poněkud šok. Spěchám dodat, že velice příjemný šok. DIvoký západ zobrazený z úplně jiného úhlu, velice atmosférický děj zhuštěný do pár desítek stránek, na nichž osudové napětí nezadržitelně stoupá, až se stane to, co se stát musí.
Osobně si hodně cením faktu, že vypravěčem je malý kluk. Přes své mládí velice ostře a citlivě vnímá dění a vztahy kolem sebe a ta krátká doba, na kterou do života jeho a jeho rodiny vstoupil záhadný pistolník, ho navždy poznamená. A dovoluji si tvrdit, že četba této westernové klasiky poznamenala i mě.
Další kousek z mé sbírky, který si nechávám na zvláštní příležitosti. Na rozdíl od většiny mayovek, které si kdykoliv klidně otevřu odprostředka při obědě. Shane za to stojí!

24 27.05.2020

Ne že by zrovna tahle knížka byla mým oblíbeným šálkem anglického čaje, znám i srandovnější kousky od jiných autorů. Ovšem možná je na vině fakt, že jsem Tři muže četla v jakémsi stařičkém překladu z 50.let. Několik nezapomenutelných ostrůvků smíchu uprostřed poklidně a občas i nudně plynoucí řeky /ne spoiler, ale lákadlo, které označuju hodnotícími hvězdičkami/:

- studium lékařské knihy v Britském muzeu a to, co následovalo - recept dodnes s oblibou cituju, když je třeba :-D
- balení výbavy na výlet
- otvírání konzervy
- cesta vlakem s bochníkem sýra

Pokud seženu lepší překlad, počtu, srovnám a možná i přidám ;-)

EDIT 1.6.2020: lepší /=novější a svižnější/ překlad jsem sehnala, přečetla, ale stejně nepřidám ;-)

24 28.04.2020

Koukám, že Eraserhead /viz níže/ mi ušetřil práci a skoro všechny postřehy, které mě k Panství napadaly, už uvedl za mě.
Takže jen několik ryze subjektivních poznámek:
Kromě Deníku z Hirošimy jsem snad nečetla realističtěji zpracované jaderné postapo. Pan Herbert opravdu nevynechal žádný drastický a nechutný /a jeden každý z nich v rámci děje naprosto opodstatněný/ detail. Nejdřív v rámci těch "mikropříběhů" s osudy různých lidí, které se jen tak mihnou dějem... což nás teprve připraví na tu pravou noční i denní můru.
Neb krysy z předešlých dvou dílů teď konečně dostaly tu pravou šanci vypořádat se s nepřátelským lidským druhem a pak... kdoví co by se svými novými netušenými možnostmi dokázaly...?
Malá skupinka přeživších musí zoufale bojovat o holý život, samozřejmě jich s počtem přečtených stránek příslušně ubývá... ještě že mezi sebou mají - ano, typického thrillerového "hrdinu" - ač tak trochu proti své vůli, a sem tam mu někdo i pomůže. Ta další klišé, ke kterým má Eraserhead výhrady... tak nic originálního to skutečně není, pouze to, co čtenář spolehlivě očekává, ale zase... co inovativního se v hranicích žánru dá vymyslet, aby to nepůsobilo násilně a samoúčelně? Po tom všem si snad ta hrstka zbylých /a patřičně okousaných/ zasloužila aspoň malinko naděje!
A Steve Culver mi byl náhodou velice sympatický ;-)
Pokud se vám zdá současná covid-doba už nesnesitelná /jako že mně pomalu čím dál víc/, dejte si Panství a kromě pořádné dávky akce, napětí a krvavých epizod se vám dostane i nějaká ta útěcha. Tahle magořina kolem nás je už, mírně řečeno, totální otrava, ale... no, nebudu srovnávat nesrovnatelné.
K dokonalosti knížce přece jen něco chybí, takže rozmilá zvířátka a několik statečných to ode mě mají za čtyři a půl rozsekaných zmutovaných potvor.

23 27.11.2021

Rozdíly mezi knižní klasikou a jejími četnými filmovými zpracováními:

Filmy: / osobně mám nejradši verzi s Michaelem Yorkem :-) /
- mušketýři jsou vylíčeni jako sympaťáci největší a mylady s kardinálem jako bezmezní zlouni
- více akce, méně roztahaných dialogů /samozřejmě, na plátně/obrazovce musí děj odsýpat ;-)/

Kniha:
- pro dnešní zrychlenou a povrchní dobu trochu moc rozvláčná a natahovaná, něco by se vynechat určitě dalo, jenže kdo se odváží upravovat?
- ale: zase je tu lépe popsána a charakterizována doba 17. století se všemi tehdejšími zvyky a mravy a rozdílností v myšlení tehdejších lidí. A to už se nám zářní hrdinové mění v lidské bytosti s rozmanitými nectnostmi, smýšlející a chovající se podle úplně jiných zásad a motivací, než bychom od nich čekali. Hezky to o pár komentů níže shrnuli uživatelé Claudius a Majdule.
Když to nějak uzavřu: pokud se chcete jen tak na dvě hodinky pobavit, anebo se s mušketýry teprve seznámit, pusťte si film. Knížku budete louskat o hodně déle, zato se spolu s prožitkem napětí a dobrodružství hodně poučíte, jak to před těmi už pomalu 400 lety chodilo.
No a hodnocení? Klasika klasikovatá, která se čte už skoro 180 let, to už samo o sobě volá o maximální počet hvězd. Půlku té poslední bych ubrala za výše zmíněnou nadměrnou délku. Pan Dumas byl prostě ukecaný :-D

23 12.01.2021

Na začátku byl Sirotek lowoodský, tedy prvních cca 10 kapitol vydávaných samostatně pro mládež. V současnosti je pro mě /už kompletní/ Jana Eyrová jeden z mála románů pro ženy, které uznávám tak, abych si je i pořídila domů.

Osobně na Janě nejvíc obdivuji, jak se z odstrkovaného a týraného sirotka dokázala vypracovat a dospět v hrdou mladou ženu, která přesto, že není bohatá ani oslňující kráska, si je vědoma své hodnoty a dovede bojovat o to, na čem jí v životě záleží. Tak silných osobností mezi ženami na počátku 19. století určitě moc nebylo.

Tímto ti, Janičko, přes propast skoro dvou století skládám hlubokou poklonu!

Není to knížka pro každého. Když jsem ji před X lety měla v ruce poprvé, příliš mě nebavila a totální obrat nastal až po zhlédnutí filmu. A taky po pár nových životních zkušenostech. Dnes si Jméno růže opatruji ve své knihovně a ráda se k ní čas od času vrátím. Není marné odtrhnout se od dnešního chaotického a přetechnologizovaného světa a podívat se o pár století do minulosti. Nad starostmi, jaké tehdy řešili slovutní mudrcové, nám dnes zůstává rozum stát /ale jim by zase zůstal stát nad těmi našimi ;-)/ A jako detektivka pro fajnšmekry s hlubokým filozofickým přesahem se to taky nečte špatně.
Kéž by se víc takových intelektuálů z jakéhokoliv oboru bylo ochotno a schopno "snížit" k beletrii. Úroveň bestsellerových žebříčků by určitě razantně stoupla :-)

23 11.09.2015

Já vám nevím. V tom správném věku mě Pú a spol. bůhví proč minuli. Pak po letech jsem zjistila, že jsem se tehdy přece jen setkala s jakýmsi převyprávěním. Mám ale dojem, že mě nijak moc nebralo. A originální knížka, kterou jsem nakonec prolistovala ze studijních důvodů /haha, dobrá výmluva, proč v mém věku číst pohádky/ dodatečně taky ne. Mláďata to /v disneyovské verzi/ taky moc nemusela.
Takže klasika neklasika, víc než tři nedám. A to jenom s přihlédnutím k faktu, že mě nedávno pobavil nějaký meme s výčtem psychiatrických diagnóz, přiřazených každé postavě. Pamatuju si z toho, že Ijáček byl /logicky/ těžce depresívní a Kryštůfek Robin trpěl poruchou mužské identity. Což mi po dnešním zhlédnutí filmu o jeho tátovi a zároveň autorovi A. A. Milneovi dává hluboký smysl.
Na konci dotyčného filmu se tvrdí, že Medvídek Pú je prý nejmilovanější dětská knížka všech dob. Hm, asi jak kde. Dle mého názoru existují /nejen/ v anglické literatuře i lepší kousky.

22 22.08.2021

Bruce Springsteen je Boss, rocková megastar, a nestydí se za to. Je také složitá lidská bytost, od mládí mučená a vláčená depresemi /kdo z nezasvěcených by to do něj řekl/ a nestydí se za to. A ještě k tomu umí psát...
To nejsou normální paměti, ale spíš zpověď. Pochopitelně ne úplná a se vším všudy, stále ale na můj vkus jde až šokujícně do hloubky. Muselo to Bruce stát dost přemáhání, aby se takto svěřil. O svém vztahu k otci, o neustálém utíkání před vztahy /a vůbec před vším, o čem podvědomě tušil, že je pro něj vlastně dobré/, o tom, jak složité je vést legendární kapelu, jak udržet rovnováhu mezi svou představou o umělecké výpovědi a vyjitím vstříc fanouškům... Jak přežít fakt, že chlapec z dělnické třídy se silným sociálním cítěním se najednou topí v miliónech...
Absolutní pravda, že "It´s Hard To Be A Saint In The City" - a Bruce ze sebe taky svatého nedělá. Ta léta psychoterapie nebyla nakonec nadarmo...
Mám Bruce a jeho písničky moc ráda už od nepaměti a teď, když o něm vím tohle všechno, není možné, abych ho nemilovala ještě víc. Rozhodně budu muset dohnat nějaké ty resty a doposlouchat několik celých cédéček, neb "vyzobávání hrozinek" už evidentně nebude stačit.
Pokud se o rock zajímáte, Born To Run je jedna z knížek, které si půjčíte a po dočtení zjistíte, že je nutně potřebujete mít doma :-) Takže já jdu shánět a vám to doporučuju taky!

22 08.08.2021

Hele, já vím, že Strugačtí = klasika, že si jich před pár desítkami let pochvalně všimli i za poctivě zadrátovanou železnou oponou... leč za tuhle reputaci určitě nevděčí Hotelu U mrtvého alpinisty.
Bráchové se rozhodli, že si trochu orazí od SF světa Poledne a střihli si pokus o jakousi detektivku ze současnosti. Lehce ve stylu Agathy Christie zavřeli do zasněženého horského hotelu partičku lidí (?), jednoho detektiva a pro začátek jednu mrtvolu (?). A teď jak z této "neotřelé" zahajovačky uklohnit něco doopravdy zajímavého.
Bez dlouhého zdržování : nic extra to nebylo. A může za to v první řadě styl psaní a ich-forma. Hotel a jeho hosté se nacházejí kdesi v západní Evropě, Strugačtí se ale neobtěžovali jazykově tomuto faktu přizpůsobit a vyprávějí svým typicky ruským rozvleklým "holoubkoidním"
způsobem.
Což do poměrně solidně klaustrofobicky husté atmosféry zapadá asi jako častuška na rockový fesťák.
A když se konečně dovlečeme k rozuzlení, s úlevou, že to mám za sebou, odhazuji Hotel v dál a mířím si spravit chuť třeba Broukem v mraveništi.
Ne vždy se vše povede. I když jste v jiném žánru elita.

22 07.05.2021

Panebože, už je to pár desítek let, co jsem tuhle knížku četla, ale jedno je jisté, že na tu popisovanou hrůzu nadosmrti nezapomenu. A neměl by zapomenout nikdo.
Ještě teď mám z těch naturalistických popisů obětí nemoci z ozáření občas noční můry. Málokdy mi bylo při čtení hůř, a to jsem shltala už ledajakou drsňárnu!!
Vlastně se dost divím, že při současné módě knížek o Osvětimi a holocaustu si na tenhle Deník sotva kdo vzpomene. Určitě by si zasloužil nové vydání. Je to síla, a autor-očitý svědek ani nepotřeboval používat žádné pateticko-nadnesené výrazové prostředky. Nechť mluví prostá fakta a bezprostřední dojmy, nakonec máte co dělat, abyste ten raněný a zděšený křik vůbec ustáli.
Nikdo tuto knihu neodloží, aniž by zůstal nezměněn.

22 19.02.2021

Dostali mě.
Rozbili můj doposud velmi negativní /z 99% založený na seriálech z českých dětských časopisů a pravděpodobně těžkým brakům ze světa/ názor na existenci comicsu coby pakultury pro blbečky, kteří jsou líní, v horším případě neschopní číst a vnímat normálně psaný text /Terva a ostatní zde přítomní comics fandové mi snad prominou.../
OK, od té doby, co jsem napřed shlédla a potom přečetla Watchmeny, pokorně uznávám, že existují výjimky. Protože tohle byla šupa. Temná, drsná a tak hlubinně psychologická, že se mi podlomila kolena a protočily panenky.
Detaily děje a postavy krásně popsal o něco níže Klempy2. Takže já rovnou přejdu k šokujícímu zjištění, že knižní zpracování cituje takové šajby jako jsou Nietzsche, Einstein a údajně hlavní inspirátor celého námětu Bob Dylan. Tak tohle opravdu pro blbce není...
Po x-té za poslední týden si jdu přehrát tu dotyčnou písničku, nádhernou i samu o sobě:

"At midnight all the agents
and superhuman crew..."

Díky, moje dcerko, že jsi mě přesvědčila, abych ti Watchmeny /v originále!!/ objednala. Po filmu už mě k přečtení nikdo nutit nemusel :-)

22 04.12.2020

Méně Sharka, více týmu - vypadá to, že se autor posunuje malinko do mcbainovského pojetí detektivky. No, je fakt, že takhle propletenou záhadu by Velký detektiv sám těžko zvládal. Pomalu, ale jistě se zde sbližují nejen dvě linie vyprávění, ale také jisté postavy. A všichni dohromady se ocitají ve skutečném pekle, které natahuje své drápy od /doslova/ podzemního klubu zvrhlíků až po mezinárodní chobotnici nelegálních obchodů s... přečtěte si sami, s čím.
Sympaťák Sharko si v rámci vyšetřování zacestuje opět do Jižní Ameriky, zatímco jeho skorožena Lucie se už po dvou měsících na mateřské nudí a mermomocí se chce fyzicky zapojit do akce. Což já osobně nechápu, ale proti gustu žádný dišputát.
A mě zase poslední odstavce Strachu přiměly bleskově zapátrat, jestli už existují další díly. Nuže, máme se na co těšit! Otázka je ovšem, kdy...

22 27.09.2020