mulderka komentáře u knih
Na tehdejší dobu velice kvalitní a vtipná knížka o dětech a nejen pro děti. Později jsem ocenila svěží, krásně hovorový jazyk a styl a co se týče pasáží o schůzích a komunistech - no to prostě tehdy byla součást života, ať jsme chtěli nebo nechtěli... S odstupem mi některé nenápadné větičky přijdou i docela odvážné - vzpomínám si třeba na Honzovu otázku tatínkovi, jestli z toho komunista něco má. Bylo mu odpovězeno asi v tom smyslu, že když v tom umí chodit, tak má. Všchna čest vyjádření reality, ve většině tehdy vydávaných knížek toto rozhodně nebylo pravidlem.
Proti super prvnímu dílu šla tady kvalita bohužel dost dolů.
Nadčasová, vděčná inspirace Boříka, Mikuláše a určitě i dalších podobných klukovských hrdinů :-) Četla jsem s oblibou jako malá a i teď po letech se bavím.
Na francouzskou detektivku dost drsné a napínavé čtení. Jen škoda, že postavě komisaře Niémanse chybí propracovanější "background" - např. vůbec jsem nepochopila, proč má fobii ze psů... Ve filmu mi vůbec přišel víc "živější", v knížce tak trochu šustí papírem. Možná taky proto se s ním autor v závěru vypořádal :-( Celé je to mírně překombinované a některé detaily zápletky dost přitažené za vlasy, takže dávám 80-85%, na rozdíl od mnoha komentujících níže mně se víc líbil film.
Byly doby, kdy bych se stala velmi snadnou obětí záměrů pana Gaunta... vždyť co znamená jedna maličká lumpárna provedená někomu, koho sotva znám, při představě, že jsem konečně, konečně, konečně získala svůj životní sen???
A co vy???
TOHLE je na kingovkách nejcennější: ta schopnost prohrabat se naším /pod/vědomím a donutit nás přemýšlet o věcech, které si je málokdo vůbec ochoten připustit. K tomu napínavý strhující děj a hlavní postavy, kterým se dá fandit - hodnocení je pro mě jasné.
NV bez debaty patří do mých King Top 5.
Solidní námět zabitý nečitelným podáním. Moc jsem se v tom nevyznala. Kdyby to byla prostřední část dejme tomu, trilogie, dávalo by všechno asi větší smysl.Pro mě takto nic moc.
Ach jo, já debil, že jsem tuhle knížku kdysi dávno dala pryč... teď by se hodila. Třeba by místo Plants vs.Zombies začalo moje dítka zajímat, proč o sobě máma prohlašuje:
"Jsem kočka, která chodí sama."
Nepřekonané a nepřekonatelné Mistrovo dílo. Díky za ty čtyři noci napětí a hrůzy, když jsem četla poprvé. Ráda se ke knížce čas od času /ne moc často/ vracím, takovou lahůdku si člověk musí nechávat jen na výjimečné příležitosti. Ještě jednou: Thanks, Mr. King!! Forever!!
Vražte do toho po třetině Purpurových řek, Prokletí Salemu a Městečka Twin Peaks, přidejte nepřehledné množství neslaných nemastných postav, kterým se nedá fandit ani je nenávidět, zalijte lehce krvavou omáčkou z husté mlhy, v níž se celý příběh i se zápletkou dokonale utopí... a vznikne vám z toho poměrně nepoživatelná knížka, kterou jsem dočítala jen s velkým sebezapřením. Tak promarněné téma se jen tak nevidí. Navíc ten nezáživný, rádoby vysoce literární styl... Kdepak King! Na jeho místě bych se tímto přirovnáním cítila uražená. Dvě hvězdy jsou tak akorát. Škoda.
Ano, toto je zlatá Mistrova éra! Jedna z nejděsivějších knížek, kterou jsem kdy četla. A to nejstrašidelnější na ní nejsou popisy oživlých "zombíků" z mikmackého pohřebiště, ale představa - čeho všeho jsme schopni ze žalu a strachu před ztrátou toho, co milujeme... i když jsme byli předem varováni? Jak byste se zachovali vy... nebo já? Z toho mi běhá mráz po zádech a v tom je /byl/ pan King nedostižný.
Minirock: k Vašemu komentáři nemám co dodat, vystihl jste to i za mě. Bohužel, tak ráda bych napsala o Mistrových knížkách z poslední doby něco pozitivnějšího... Pořád ještě je kupuji, ale můj někdejší pocit neodolateleného natěšení se změnil v cosi jako - snad to tentokrát bude konečně aspoň trochu jak za starých časů Nezbytných věcí, Toho nebo třeba Svědectví... Chtělo by to pořádně přitvrdit!!!
Jako malá jsem si ji nosila z knihovny hodně pravidelně- taky bylo co číst a na co se dívat! Tak nádherné ilustrace a grafickou úpravu už dnes tak často nevidíme...
Vtipným a vynalézavým jazykem zpodobněná a - bohužel v duchu tehdejší ideologie shozená a zesměšněná strašidla všeho druhu... po X letech jsem si dala tu práci a propátrala antikvariáty. Děti mi ten skvost neustále rvou z ruky :-)
Z absolutního hodnocení odebírám 5% za snad už i z tehdejšího pohledu trapnou protináboženskou propagandu. A to jsem nevěřící!
Jsem tak šťastná, že tuhle knížku mám :-)) zub času sice místy lehce zahlodal, ale jádro pořád zůstává použitelné. Díky, pane profesore, za výjimečné téma - hodně jsem se poučila a dověděla nového. Například, dát si do souvislosti katatonního schizofrenika jako předobraz motivu zkamenění v pohádkách by mě v životě nenapadlo...
Jako základna pro další studium je tato knížka taky výborná, člověk pak do toho Freuda a Junga nevleze úplně nepřipraven...
Přečetla jsem se zájmem a jelikož louskání série od 5 dílu moc nepřeje pochopení souvislostí, určitě se poohlédnu i po dalších autorových knížkách. Jack je sympaťák, kterému už život dal vyžrat ode všeho, a proto mu budu fandit, aby se ze všeho nakonec přece jen neuchlastal.
Speciální bonus pro mě: nádherně se mi oživily vzpomínky na dávný pobyt v Irsku, úplně jsem viděla před sebou krásné Galway i ty hospody:-)
Oproti Chameleonovi a Smrtícímu šepotu o dva řády výš. Hned se pozná kvalitnější autorské řemeslo. Ani překlad nebyl tentokrát tak děsivý
Tak slaboučké zpracování případu si Mulder a Scullyová skutečně, ale skutečně nezasloužili!! A ještě k tomu poslední zbytky napětí zabije strašidelný překlad :-(
Dovolím si citovat jeden z komentářů níže:
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Selinute:
Na této knížce jsem doslova vyrůstala. Měla jsem ji moc ráda a společně s cérečkama jsem prožívala všechna jejich dobrodružství. Proč? Měla jsem k nim blízko. Skoro coby kamenem dohodil.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nemám, co bych dodala :-)
Platí pro všechny díly a díla A.Kutinové.
To už bylo drsné i na mě. Ale mám silný dojem, že abychom se poblili, bylo koneckonců autorčiným jediným a záměrným "poselstvím" a že se někde hlasitě řehtá, jak jsme naletěli na nějaké "lámání posledních tabu" či co se to píše v anotaci. Hodnotit se neodvážím.
Jak se autorovi podařilo vymazat z těch několika slibných akčních scén jakékoliv napětí, nejde mi na rozum :-(
A Wallander - nebýt toho, že mi byl sympatický ve filmech, velice pravděpodobně by mě knížky s ním minuly, stejně jako většina severských detektivek. Nějak mi tento styl psaní nesedí...