MuříNoha komentáře u knih
Je to skvělá kniha (četla jsem v originále), jen se u ní musí trochu přemýšlet.
Kniha sice vypráví o Bulharsku, ale poselství je hodně univerzální.
Kniha hlavně pro ty, kdo už zapomněli všechno z čs dějepisu. Autor pro Dány vysvětluje úplně všechno "od píky" - co byl Terezín, jak se znárodňovalo nebo jak se stavěl Stalinův pomník na Letné. Pro poučenější české čtenáře je tohle líčení kontextu často zbytečně podrobné. Příběh samotného Jana Ročka a jeho rodiny se tím rozmělňuje - na druhou stranu opakování je matka moudrosti...
Hrozně mě to bavilo. I sem tam nějakou myšlenku to má, nenápadně.
Opět příspěvek k otázce, kdo a co je v tomhle světě vlastně "normální". Geniálně napsané.
Objevné a překvapivě čtivé.
Problém knihy jsou některé pasáže, které až příliš zabíhají do švédské politiky včetně té lokální, to je opravdu jen pro geeky. Ale kdo se s nimi vypořádá nebo je přeskočí, dozví se strašně moc o problematice svobody projevu, o islámském fundamentalismu i pravicovém extremismu, o tom, "jak to v tom Švédsku doopravdy je" (a leccos se dá vztáhnout k celé Evropě). Spousta věcí k zamyšlení, bez jasných závěrů.
Kniha myslím čtenáře absyntovek trochu mate, protože tu nic není černobílé, žádná jasná linka dobro-zlo, ani ucelený poutavý děj. Ale o to víc poučení.
Nedá se odtrhnout. Jen člověk musí bojovat s pocitem, že se stalo přesně to, co FK vůbec nechtěl - aby se jeho soukromí a každý řádek, který napsal, do detailu pitval. Není to fér, ale je to skvělé. Během čtení nezbývá než se vrhnout i na jednotlivá Kafkova díla, která jsou díky znalosti kontextu ještě zajímavější. Kdo dočte, musí Kafku milovat.
Připadá mi, že snaha o stručnost a stravitelný přístup v tomto případě nějak nezafungovala a působí to celé jako náhodně z klobouku vytahané jednotlivosti, eventuálně hříčky s grafy. Dokonce ani úvodní argumenty, proč není dobrý nápad zrušit psaní i/y, nevyznívají zcela přesvědčivě (je to ustálené - OK...). Důvěryhodnost zrovna u publikace o lingvistice navíc snižují četné chyby v čárkách a vůbec odbytá korektura. Plusem je z mého pohledu přehled mluvnic češtiny od historie po dnešek a snaha naznačit šíři lingvistických podoborů.
Pouze pro fanoušky Institutu Václava Klause a spol.
Příběh mě vtáhl, vypravěčův hlas mi připadal intenzivní a přesvědčivý. Škoda, že kniha zapadla.
Četla jsem v originále a je to výborná kniha, depresivní, ale čte se jedním dechem
Výborné povídky, škoda, že už se nedají nikde sehnat!
Kallentoft mi připadá jako hodně přefouknutá bublina. Nejvíc mi šly na nervy jeho rádoby poetické, srdcervoucí vsuvky a rádoby sociální kritika, která tomu, kdo nahlédl do jeho autobiografické knihy Food Junkie, nemůže připadat jinak než jako pokrytectví.