myreadingplace komentáře u knih

Poslední dobou nemám ve zvyku vypisovat se u knih a i tento komentář píši s dvouměsíčním zpožděním. Kniha se mě ovšem tak dotkla, že musím. Jeden by řekl, že zde byla spousta klišé, ale opak je pravdou. Celá sounáležitost člověka s přírodou byla vykreslena takovým způsobem, že jste ji měli živě před sebou. Často bývá příběh dokreslen prostředím, ale zde byl příběh pouze kulisou. Představa nočního vstávání za sběrem mušlí, cesty bažinou na člunu s příměsí vůně benzínu. Bláto mezi prsty, písek ve vlasech. Sbírka ptačích per a hnízd po stěnách chatrče. Jediné co na mě v průběhu neudělalo dojem, byly básně. V závěru ale zafungovaly. Snad si brzy pustím i film s Daisy Edgar Jones, která je pro roli skvělá.

18 04.08.2022

Kniha, která působí na první pohled neškodným dojmem, ale ukrývá neuvěřitelné příběhy. Ani nevím, proč jsem ji začala číst. Anotace rozhodně nevybízí k přečtení a sama kniha podle mě hodně lidí odrazuje tím, že ji pokládají za knihu pro děti. Tohle rozhodně neni kniha pro děti a kdyby ano, museli byste být jako Elsa. Po dočtení to ve mně vyvolalo neobvyklé pocity, usměvavý smutek. Snad se taky naučím, jak se dostat do Miamasu bez Babičky.

10 02.03.2016

Nevinnost, nerovnost, respekt.
Po přečtení mě napadají právě tato 3 slova.
Věděla jsem, že se jedná o jedno z nejlepších amerických děl minulého století a očekávala nějáký originální děj. Chyba. Jedinečnost díla rozhodně nění v něčem novém.
Sílá této knihy je v celé knize. Dospíváté s ní jako malá Čipera (Scout) a nahlížíte na svět trochu jinýma očima.
Rozhodně nězapomenu na ,,Ahoj Bubu". Byl to pro mě naprostý zlom, jako by můj život dával najednou smysl.

Na Zrcadlového muže jsem se těšila už hodně dlouho, takže těsně před vydáním v ČR jsem si ho předobjednala v nejmenovaném knihkupectví. Původně měl dorazit za týden, ale co se stalo - den před vyhlášením lockdownu mi přišla sms, že už je pro mě nachystaný. Pravděpodobně to tak udělali se všemi objednávky, takže jsem si na něj vystálá dlouho řadu jako "na banány". Stálo to za to.
No a teď přímo ke knize. Prvních 400 stran se mi podařilo s velkou vůlí šetřit týden (což se mi u Keplera běžně nestává). Nakonec jsem ale posledních 100 stran zvládla za jeden tmavý večer.... A byla jsem hodně překvapená originalitou. Děj byl neustále v pohybu, žádná statická chvíle, kdy bych se nudila. Level brutálnosti zase nasazený do neuvěřitelných výšin. Ano, opět Joonova "nesmrtelnost" a časové rozložení událostí k polemizování, ale osobně mi to vůbec nevadilo. Co se týče vraha. Už asi všichni víme, že pachatelem je vždycky někdo, kdo se pohybuje okolo děje nebo je o něm zmínka. Nestává se, že by to byl někdo úplně cizí... Měla jsem vlastní typ, který se ukázal jako úplně mylný. Byla jsem opravdu překvapená, kdo to nakonec byl a jaké to nabralo obrátky. Cením.
Líbilo se mi lehké zapojení hypnotizéra (z popisu knihy jsem se bála, že většina času bude zaměřená jen na něj), ale chyběla mi tam Saga... Ovšem je mi jasné, že to byl čistě obchodní tah a příští díl bude zase zaměřený více na ni. A ze závěru je jasné, že se máme na co těšit :)

6 13.11.2020

Málokdy se mi stane, že knihu odložím a nedočtu. U Bábovek první pokus skončil na 120 stranách, nyní jsem se k nim zase s odporem vrátila, začala znovu a nakonec dočetla.
A po dočtení jsem si na papír nakreslila "rodokmen" postav a jejich propojení. Vypadalo to jako šílená čmáranice a nechápu, jak si v tom mohla Třeštíková udělat systém. Ano, líbil se mi nápad a ve výsledku, kdyby to propojení nebylo tak šílené, ocenila bych jej víc.
Nakonec bych to shrnula asi jako překombinovanou snahu o vměstnání co nejvíce originálnosti a hlavně motivu bábovek.

6 20.04.2020

Nenápadná kniha se zajímavým titulem, kterou moje matka dostala na Vánoce od bratra jen kvůli pokusu o vtip... :) A tak jsem po ni v této době karantény sáhla a nestačila se divit, že dárek pokus omyl, mě opravdu bavil.
Bála jsem se, že přijde klišé ve formě ,,z obyčejné hrdinky je najednou skvělá vyšetřovatelka na vlastní pěst", ale ono se to nestalo!
A právě to, co bylo hlavním cílem autorky - poukázat na obyčejné každodenní problémy žen (práce, starost o rodinu, únava) a okořenit zmizením dívky, se mi velmi libilo. Závěr mě překvapil, a to už se dlouho nestalo, proto dávám 5*.

6 20.04.2020

Podobnou knihu jsem zatím asi nečetla. Hlavní hrdinka - Agatha Christie, kterou jsem znala pouze jako autorku detektivek. A zde byla zasazená ve svých 38 letech, v jednom z nějtěžších období jejího života a vylíčená jako obyčejná žena, která má problémy. Možná bylo taky dobré, že jsem od ní zatím nic nečetla a neměla zkreselnou představu.
Kniha byla pro mě spíše odpočinková, přesto se mi líbilo, jak si neustále udržovala tajemství a zajímalo mě, jak se věci budou vyvíjet. Čtení útočilo na všechny smysly a i když jsem přemýšlela, jak mohli v té době tak jednodušše cestovat a nebát se - obzvlášt v takových oblastech, měla jsem pocit, jakobych cestovala s nimi. Člověk se na taková místa jednodušše nedostane.
Po přečtení jsem měla pocit, jakoby mě kniha neskutečně obohatila a ihned jsem vyhledávala další informace z Agathina života. Doporučuju pátrat i po fotografiích z vykopávek na dokreslení :)

5 16.05.2020

Melancholie, jemnost a úžasné osobnosti. Nebyla to má první kniha od Murakamiho, ale i přesto se mi líbila, a to díky té jednoduchosti. Jsem však trochu skeptická jak knihu ohodnotit. Mám si nechat rezervu na další díla? V tento moment nebudu řešit omáčku, ale celkový dojem. Četlo se mi lehce, skoro jako bych byla taky někde u moře, v jiném světě a opravdu mi to zpříjemnilo dny.

5 26.05.2016

Byla jsem v knihovně a náhodou Analfabetku objevila v ,,Dnes vráceno". Stoletého staříka jsem četla, ale přiznám se, že mě Analfabetka nelákala. Jeden důvod byly negativní komentáře na této stránce a druhý byly postě jen předsudky. A právě ty předsudky opět ukázaly, že si každý musíme udělat na věci svůj vlastní názor. Riskla jsem to, vzala si Analfabetku domů a právě ted po dočtení musím říct, že to byla super volba. Dokonce mi kniha příjde v mnoha ohledech lepší než Stařík. Opakuje se tu hodne podobných témat až mi někdy přišlo, že se chce autor přiblížit svým minulým úspěchům, ale rozhodně mi více vyhovovala jedna dějová linie. Ze začátku to šlo pomalu nevinně a nkonec to nabralo ty správné Jonassovské obrátky. Postavy mi byly sympatičtější a oficiálně prohlašuji Holgera I. za nejvíce nervy vytáčející knížní charakter!

5 22.01.2016

Konečně se mi dostal do rukou druhý díl s Jude Fontaine! No musím přiznat, že jsem jej zhltla za jeden deštivý den doma, v pěkně pochmurné atmosféře, jaká thriller ještě více umocní.
Krátké kapitoly jsou k napětí jako dělané, ovšem někdy mi děj přišel zbytěčně uskákaný...
Rozebírání událostí z minulé knihy mi nevadilo, právě naopak jsem si říkala, že nakonec nezáleží jestli jste první díl četli nebo ne. Ano, ujdou vám některé souvislosti, ale to nehraje roli v případu, který je řešen v tomto dílu. Vraždy ve spojení s matematikou se mi líbily, tímto bych chtěla vyzdvihnout originální název: The Body Counter, který se teda s českým překladem naprosto vytratil... Zárověn jak již někdo zminoval, obálka je hezká, ale nevypovídající.
Za mě ve výsledku spokojenost a těším se na další díl!

4 04.08.2020

Noční cirkus si mě k sobě nějákým neuvěřitelným způsobem přitáhl a já ani nepostřehla jak. Možná se mi o něm někdy zmínil kamarád, ale jako vždy jsem to ihned vytěsnila z hlavy. Najednou jsem jej ale držela před sebou a ocitla se na úžasném místě, které bych si sama nikdy nedokázala vysnít, natož představit. Mé smysly byly v pozoru na 120%, ani jsem nedýchala. Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by mě obklopila svou atmosférou při každém slově. A to nefandím fantasy, magii a romantice. Tady to bylo ale ve skvělém poměru, nic přehnaného a dokázalo to obměkčit i realistu jako jsem já. Nezaváhala jsem a dávám opravdu zaslouženě 5*.

4 12.03.2016

Pokud jste knihu dočetli, dozvěděli jste se v doslovu, jakým způsobem vznikala, že neměla žádný určitý cíl a sám autor o publikaci pochyboval. Proto mě mrzí, jak v knize někteří hledají další originální román. Na konci je také zmíněné, že pokud jste fanda pouze do běhání, Murakamiho, nebo jen chcete vědět jak se stát spisovatelem, dost možná dílo přeceníte. Já se považuji za ideálního čtěnáře této knihy. Obdivuji autora, miluju sport a psaní mě též zajímá. Myslím si hlavně, že se zde nemusí najít pouze běžci, ale celkově sportovci jako já, kteří dokáží ocenit popisy dřiny, pocitů při tréninku nebo odhodlání. Kniha ale znamená více než jen běhání. Je to odraz života jednoho výjimečného člověka, jehož výjimečnost tvoří běhání a psaní.

4 06.03.2016

Druhý díl jsem zatím nečetla, tak nevím jak moc jsem přeskočila časově z doby, kdy byla Olivia na policejní akademii do chvíle, kdy už pracuje jako vyšetřovatelka. Nicméně uvědomila jsem si jednu věc... Kdyby tam postava Toma Stiltona nebyla, vůbec by mi to asi nevadilo. Každopádně právě díky Tomovi se čtenář dostane na neobvyklá místa s podivnou atmosférou a to je u thrilleru klíčové.
Téma rasismu bylo zajímavě, ale nechutně pojaté. Rozuzlení mě překvapilo až do momentu, kdy jsem si uvědomila (jak již někdo psal), že vlastně policie neodvedla svou práci pořádně... Taky některé rozhovory nebo pasáže z výslechů mi přišly ledabylé. Nicméně jedna věc je kniha, druhá realita... Nakonec stejně hodnotím kladně, protože se mi líbilo propojení a četlo se mi lehce.

3 28.10.2020

Moje první kniha autorky a rozhodně nelituju. Bylo to sice spíše vztahové a nemůžu si pomoct ale připomínalo mi to Dívku ve vlaku, Zmizelou nebo Co jsi to za matku?, na druhou stranu velmi dobře se mi četlo a zvraty mě překvapily. Nakonec i mé tušení na pachatele se však potvrdilo... Vždycky je jasné, že postava, o které se v knize sem tam zmíníte,má podíl...

3 19.08.2020

Kniha, která mě stála 29,- kč... Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že cena není přímo úměrná kvalitě? A že podstatu knihy nelze na první pohled spatřit z její nevhodně zvolené "veselé" obálky, jak již někdo pode mnou psal.
Mám ráda naturalistické romány a právě k naturalismu má podle mě i tento román blízko. Nikdo z nás se pravděpodobně na podobný ostrov nedostal, přesto jsem si podle knihy prostředí dokázala představit a fascinovalo mě to neznámo.
Pan Watts byl pro mě otazníkem stejně jako pro Matildu a ostatní. Propojení s příbehem knihy od Charlese Dickense bylo originální a nečekala jsem, že se tak silně promítne do následných událostí... Až mě z toho pěkně mrazilo...
Poslední kapitoly už se mi sice tolik nelíbily, myslím si, že autor měl potřebu vypsat se z jeho fascinace Dickinsem, ale dokážu pochopit lidské nadšení.

3 29.04.2020

Kupodivu za mě zajímavější než Andělé a démoni, i když i trochu překombinované. To by ale nebyl pravý Brown. Opět perfektní šifry, symboly a dokonalý popis míst. Nikdy ve mě Washington nevyvolával cestovatelskou touhu, ale po přečtení Ztraceného symbolu bych chtěla Kapitol navštívit a hlavně se podívat na Washingtonovu apoteozu v rotundě.
Postava Malacha byla naprosto šílená, ale dokonale šokující a z celé knihy asi nejvíce utkví v paměti.
Závěr už byl trochu moc filosofický a pro mě, jakožto vědce dost nesmyslný. I když některé myšlenky (vážení duše) mě zaujaly. Ve výsledku se ale četlo jedním dechem a nedovolím si ubírat hvězdičky...

3 29.04.2020

Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem se rozhodla, že Anna bude můj letní challenge. (Možná to je tím množstvím stránek) A jelikož jsem opravdu trpělivý člověk, tak jsem ji po dvou týdnech přelouskala. Ano, nerozuměla jsem polovině myšlenek, které se autor snažil vyjádřit. Ano, přiznávám se, ani jsem jim nechtěla rozumět abych se k tomu konci vůbec dostala. Ale jsem tady se závěrečným dojmem. Byl to skvělý zážitek a zkušenost. Celou dobu jsem přemýšlela, jestli se ještě vůbec najde někdo jako Leo, kdo by dokázal tak dokonale psychologicky zhmotnit osudy těch neobyčejných lidí. A rozhodně bych vyzdvihla hlavně Levina a jeho vnitřní boj, ve kterém se svým způsobem najde každý člověk.

3 20.07.2016

Konečně. Konečně jsem se ke knize dostala! Rok jsem její přečtení vlastně odkládala, protože už mám přečtené všechny díly s Joonou Linnou a chtěla jsem mít pořád jeden v záloze. No a jak jsem s ní spokojená? Necítím žádně zklamání, ochuzení. Úplný závěr mě malinko překvapil, ale chápu to. Občas mi v knize přišlo až moc průhledné popisování neznámých osob, u kterých bylo jasné, že nedopadnou dobře. Proto radím, k nikomu se moc neupínejte, at nejste zklamaní. Na závěr dávám 4*, protože začátek nebyl tak působivý.

3 20.05.2016

Přemýšlela jsem jaké dát knize hodnocení a nakonec jsem se rozhodla pro 4*, ale kdyby tady byly i ,,půlhvězdičky" tak by to bylo nejspíš 3,5. Je to první kniha autorky a nepůsobí na mě žádným přehnaně originálním dojmem, jak jsem nejprve předpokládala. Líbí se mi že se drží při zemi co se týče miniaturistiky a nezachází do fantasy.
Začátek byl opravdu hodně krkolomný, četlo se mi strašně těžko, ale s příchodem zvratů mě to začalo hodně bavit. Nejvíce na celém dojmu ocenuji nepředvídatelnost. Moc často se mi to nestává, většinou dokážu odhadnout další průběh děje. Nevím jestli bych knihu někomu doporučila, ale jestli už jste se ke knize dostali, neodsuzujte ji hned na začátku.

3 05.02.2016

Když jsem si brala svůj anglický výtisk na prázdniny, tušila jsem, že mě od něj nic neodpoutá. Tak jako většina lidí jsem viděla jako první film a po přečtení musím říct, že jsem snad lepší shodu filmu s knížkou neviděla. Ve filmu bylo skvělé obsazení, žádné mainstreamové soundtracky a atmosféra, kterou jsem pak v knížce doslova cítila.
Jsem si jistá, že podobných komentářů je pode mnou mraky, ale i já se musím přidat. Bylo to citilivě napsané, plné úvah a jasně ukazuje, jak není vůbec jednoduché být teenagrem. Někdy mi přišlo, jakobych dopisy psala sama. Zajímalo by mě jestli budu za 20 let cítit to samé, nebo naopak nechápat, proč jsem knihu někdy četla. Ano, nemá děj, je mírně naivní, ale tento typ knih není o neuvěřielném příběhu, ale obsahu. Myslím si, že právě proto jsou někteří lidé z díla zklamaní. Měli by si však uvědomit, že život není jako zkreslené braky, které jsou nám každodenně cpány a jsou plné toho, co všcihni podvědomě chtějí.
Život se píše sám.

3 08.01.2016