myreadingplace
komentáře u knih
Krásny svet, kdeže si
Sally Rooney
Myslím, že potřebuji napsat komentář k této knize už jen z důvodu, že jsem ji nechala dva roky rozečtenou (což se u mě opravdu nestává). Po dvou letech jsem se k ní vrátila a opravdu nic se nezměnilo. Táhlo se to, snažila jsem se nepřeskakovat emaily (jak sama autorka avizuje, není to divné?), ale ve výsledku mi to nic nedalo. Často tady čtu, že se lidé s knihou neztotožnili, protože řeší problémy mileniálů. No, sama jsem jedním, ale i na mě to bylo moc. Člověk se dokáže se spoustou věcí nějakým způsobem chvilkově ztotožnit, ale nedozví se nic nového.
Chování a myšlení hlavních postav bylo překombinované a bylo úplně minimálně vysvětlené. Ano, mělo by jít o další ,,Normální lidi", ale ať už se člověk pohybuje v jakékoliv skupině přátel, tak mi nepřijde normální, aby tato čtveřice vydržela společně trávit jakýkoliv čas... Ale i páry vzájemně mezi sebou.
Postava Felixe - hrůza.
Simon - nuda.
Alice - celou dobu se mluví o jejím mentálním zdraví, ale jediné co dostanete je nějaké její povrchní chování.
Eileen - ze začátku nejvíce ztotožnitelná, ale nakonec vlastně vůbec...
Z jejich setkání mi vyšlo pouze to, že si na sebe vlastně zbyli a v těch vzájemných vztazích přetrvávali ze setrvačnosti, aniž by jim to nějak výjimečně prospívalo. Asi si po dočtení zase pustím Přátele a bude mi líp.
Závěr knihy? Na jednu stranu cením, že nebyl konec výrazně otevřený oproti jiným autorčiným knihám. Na druhou těžko věřit, že takto už setrvají, vzhledem k tomu, jak se chovali celou dobu.
Kořist
Dirk Husemann
Ať už se v knize nacházela spousta těžko uvěřitelných situací nebo ne, musím říct, že mě velmi bavila. Myslím si ale, že první polovinu musíte vydržet.
Poslední dobou doháním návštěvu různých galerií, ale nikdy mě nenapadlo zamyslet se nad tím, jak je možné, že všechny tyto díla přežily až dodnes. A po shlédnutí fotografií, které byly pořízeny během evakuace Louvru, to ve mě vyvolalo neuvěřitelný pocit. Myslím si, že cílem autora bylo tento námět oživit a docela se mu to podařilo. Líbilo se mi i propojení jednotlivých dějových linek, ačkoliv v některých případech to bylo unáhlené. Vím ale, že po čase si stejně nevzpomenu na ty neuvěřitelné momenty, ale na zajímavosti a skutečnosti, které autor do knihy opatrně zamíchal.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Poslední dobou nemám ve zvyku vypisovat se u knih a i tento komentář píši s dvouměsíčním zpožděním. Kniha se mě ovšem tak dotkla, že musím. Jeden by řekl, že zde byla spousta klišé, ale opak je pravdou. Celá sounáležitost člověka s přírodou byla vykreslena takovým způsobem, že jste ji měli živě před sebou. Často bývá příběh dokreslen prostředím, ale zde byl příběh pouze kulisou. Představa nočního vstávání za sběrem mušlí, cesty bažinou na člunu s příměsí vůně benzínu. Bláto mezi prsty, písek ve vlasech. Sbírka ptačích per a hnízd po stěnách chatrče. Jediné co na mě v průběhu neudělalo dojem, byly básně. V závěru ale zafungovaly. Snad si brzy pustím i film s Daisy Edgar Jones, která je pro roli skvělá.
Plasticus maritimus: invazivní druh
Isabel Minhós Martins
Knížku jsem dostala jako dárek a nezamilovala jsem se do ní jen od pohledu, ale i obsahově. Úplně jiný styl podání problému plastů v oceánu a v našich životech, který je primárně určen asi dětem, ale obsahuje věci, které nechápou i někteří dospělí. Doplněno o nádherné ilustrace nakreslené pastelkami (ať si každý myslí co chce, ale už dlouho jsem neviděla tak originální umění). Pro mě jako mikrobiologa ještě perlička navrch použití rodového a druhového pojmenování. A co se týče samotného problému, snaha autorky se mě dotkla a přála bych si aby ovlivnila nejen mě, ale mnohem větší publikum.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Na Zrcadlového muže jsem se těšila už hodně dlouho, takže těsně před vydáním v ČR jsem si ho předobjednala v nejmenovaném knihkupectví. Původně měl dorazit za týden, ale co se stalo - den před vyhlášením lockdownu mi přišla sms, že už je pro mě nachystaný. Pravděpodobně to tak udělali se všemi objednávky, takže jsem si na něj vystálá dlouho řadu jako "na banány". Stálo to za to.
No a teď přímo ke knize. Prvních 400 stran se mi podařilo s velkou vůlí šetřit týden (což se mi u Keplera běžně nestává). Nakonec jsem ale posledních 100 stran zvládla za jeden tmavý večer.... A byla jsem hodně překvapená originalitou. Děj byl neustále v pohybu, žádná statická chvíle, kdy bych se nudila. Level brutálnosti zase nasazený do neuvěřitelných výšin. Ano, opět Joonova "nesmrtelnost" a časové rozložení událostí k polemizování, ale osobně mi to vůbec nevadilo. Co se týče vraha. Už asi všichni víme, že pachatelem je vždycky někdo, kdo se pohybuje okolo děje nebo je o něm zmínka. Nestává se, že by to byl někdo úplně cizí... Měla jsem vlastní typ, který se ukázal jako úplně mylný. Byla jsem opravdu překvapená, kdo to nakonec byl a jaké to nabralo obrátky. Cením.
Líbilo se mi lehké zapojení hypnotizéra (z popisu knihy jsem se bála, že většina času bude zaměřená jen na něj), ale chyběla mi tam Saga... Ovšem je mi jasné, že to byl čistě obchodní tah a příští díl bude zase zaměřený více na ni. A ze závěru je jasné, že se máme na co těšit :)
Černý úsvit
Rolf Börjlind
Druhý díl jsem zatím nečetla, tak nevím jak moc jsem přeskočila časově z doby, kdy byla Olivia na policejní akademii do chvíle, kdy už pracuje jako vyšetřovatelka. Nicméně uvědomila jsem si jednu věc... Kdyby tam postava Toma Stiltona nebyla, vůbec by mi to asi nevadilo. Každopádně právě díky Tomovi se čtenář dostane na neobvyklá místa s podivnou atmosférou a to je u thrilleru klíčové.
Téma rasismu bylo zajímavě, ale nechutně pojaté. Rozuzlení mě překvapilo až do momentu, kdy jsem si uvědomila (jak již někdo psal), že vlastně policie neodvedla svou práci pořádně... Taky některé rozhovory nebo pasáže z výslechů mi přišly ledabylé. Nicméně jedna věc je kniha, druhá realita... Nakonec stejně hodnotím kladně, protože se mi líbilo propojení a četlo se mi lehce.
Jeden z nás
Shari Lapena
Moje první kniha autorky a rozhodně nelituju. Bylo to sice spíše vztahové a nemůžu si pomoct ale připomínalo mi to Dívku ve vlaku, Zmizelou nebo Co jsi to za matku?, na druhou stranu velmi dobře se mi četlo a zvraty mě překvapily. Nakonec i mé tušení na pachatele se však potvrdilo... Vždycky je jasné, že postava, o které se v knize sem tam zmíníte,má podíl...
Nejsem živá
Anne Frasier (p)
Konečně se mi dostal do rukou druhý díl s Jude Fontaine! No musím přiznat, že jsem jej zhltla za jeden deštivý den doma, v pěkně pochmurné atmosféře, jaká thriller ještě více umocní.
Krátké kapitoly jsou k napětí jako dělané, ovšem někdy mi děj přišel zbytěčně uskákaný...
Rozebírání událostí z minulé knihy mi nevadilo, právě naopak jsem si říkala, že nakonec nezáleží jestli jste první díl četli nebo ne. Ano, ujdou vám některé souvislosti, ale to nehraje roli v případu, který je řešen v tomto dílu. Vraždy ve spojení s matematikou se mi líbily, tímto bych chtěla vyzdvihnout originální název: The Body Counter, který se teda s českým překladem naprosto vytratil... Zárověn jak již někdo zminoval, obálka je hezká, ale nevypovídající.
Za mě ve výsledku spokojenost a těším se na další díl!
Žena v Orient Expresu
Lindsay Jayne Ashford
Podobnou knihu jsem zatím asi nečetla. Hlavní hrdinka - Agatha Christie, kterou jsem znala pouze jako autorku detektivek. A zde byla zasazená ve svých 38 letech, v jednom z nějtěžších období jejího života a vylíčená jako obyčejná žena, která má problémy. Možná bylo taky dobré, že jsem od ní zatím nic nečetla a neměla zkreselnou představu.
Kniha byla pro mě spíše odpočinková, přesto se mi líbilo, jak si neustále udržovala tajemství a zajímalo mě, jak se věci budou vyvíjet. Čtení útočilo na všechny smysly a i když jsem přemýšlela, jak mohli v té době tak jednodušše cestovat a nebát se - obzvlášt v takových oblastech, měla jsem pocit, jakobych cestovala s nimi. Člověk se na taková místa jednodušše nedostane.
Po přečtení jsem měla pocit, jakoby mě kniha neskutečně obohatila a ihned jsem vyhledávala další informace z Agathina života. Doporučuju pátrat i po fotografiích z vykopávek na dokreslení :)
Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
Jonas Jonasson
Původně jsem chtěla hodnotit stejně jako minulý díl (3*), ale pak jsem si uvědomila, že ten stojednaletý otrava se mi vlastně četl líp. Možná to byla právě jedna dějová linka, která se mi líbila i u Analfabetky.
Politiky na mě bylo až až, neřekla bych ale, že to bylo na úkor humoru. Právě naopak, pohled na jednotlivé lídry byl veselý a určitě ne nereálný, ovšem člověk musí mít přehled o aktuálním dění a také nadhled.
Překvapilo mě, že nebyly vůbec zmíněny postavy z minulé knihy a vše se točilo jen kolem Alana a Julia, ale zase díky tomu jsme měli možnost poznat nové, velmi originální postavy, které získaly svůj prostor.
A na závěr chci říct, že na odlehčení k vyplnění času mezi vážnými knihami to bylo opravdu ideální. Člověk nesmí hlavně nic očekávat a brát vše tak, jak je. Koneckonců jako sám Alan.
Pan Pip
Lloyd Jones
Kniha, která mě stála 29,- kč... Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že cena není přímo úměrná kvalitě? A že podstatu knihy nelze na první pohled spatřit z její nevhodně zvolené "veselé" obálky, jak již někdo pode mnou psal.
Mám ráda naturalistické romány a právě k naturalismu má podle mě i tento román blízko. Nikdo z nás se pravděpodobně na podobný ostrov nedostal, přesto jsem si podle knihy prostředí dokázala představit a fascinovalo mě to neznámo.
Pan Watts byl pro mě otazníkem stejně jako pro Matildu a ostatní. Propojení s příbehem knihy od Charlese Dickense bylo originální a nečekala jsem, že se tak silně promítne do následných událostí... Až mě z toho pěkně mrazilo...
Poslední kapitoly už se mi sice tolik nelíbily, myslím si, že autor měl potřebu vypsat se z jeho fascinace Dickinsem, ale dokážu pochopit lidské nadšení.
Ztracený symbol
Dan Brown
Kupodivu za mě zajímavější než Andělé a démoni, i když i trochu překombinované. To by ale nebyl pravý Brown. Opět perfektní šifry, symboly a dokonalý popis míst. Nikdy ve mě Washington nevyvolával cestovatelskou touhu, ale po přečtení Ztraceného symbolu bych chtěla Kapitol navštívit a hlavně se podívat na Washingtonovu apoteozu v rotundě.
Postava Malacha byla naprosto šílená, ale dokonale šokující a z celé knihy asi nejvíce utkví v paměti.
Závěr už byl trochu moc filosofický a pro mě, jakožto vědce dost nesmyslný. I když některé myšlenky (vážení duše) mě zaujaly. Ve výsledku se ale četlo jedním dechem a nedovolím si ubírat hvězdičky...
Maestra
L.S. Hilton
K této knize mám hned několik připomínek. Tak nejprve - anotace knihy k ní vůbec nesedí a celou dobu jsem si myslela, že kniha povede úplně jiným směrem.
U většiny knih mi klišé vadí, ale zrovna tady bych ho asi ráda ocenila.. Jenže žádné něpřicházelo a vlastně nepřicházelo NIC. Možná právě proto je kniha označovaná jako "šokující" a věřím tomu, že někde ve světě svůj úspěch získala.
Rozuzlení (jestli se tomu tak dá říkat, protože já v tom příběh prostě nevidím) bylo zajímavé. Hodnotím průměrně kvůli snaze o uchopení námětu, ale jinak naprosto zbytečné číst..
Bábovky
Radka Třeštíková
Málokdy se mi stane, že knihu odložím a nedočtu. U Bábovek první pokus skončil na 120 stranách, nyní jsem se k nim zase s odporem vrátila, začala znovu a nakonec dočetla.
A po dočtení jsem si na papír nakreslila "rodokmen" postav a jejich propojení. Vypadalo to jako šílená čmáranice a nechápu, jak si v tom mohla Třeštíková udělat systém. Ano, líbil se mi nápad a ve výsledku, kdyby to propojení nebylo tak šílené, ocenila bych jej víc.
Nakonec bych to shrnula asi jako překombinovanou snahu o vměstnání co nejvíce originálnosti a hlavně motivu bábovek.
Co jsi to za matku?
Paula Daly
Nenápadná kniha se zajímavým titulem, kterou moje matka dostala na Vánoce od bratra jen kvůli pokusu o vtip... :) A tak jsem po ni v této době karantény sáhla a nestačila se divit, že dárek pokus omyl, mě opravdu bavil.
Bála jsem se, že přijde klišé ve formě ,,z obyčejné hrdinky je najednou skvělá vyšetřovatelka na vlastní pěst", ale ono se to nestalo!
A právě to, co bylo hlavním cílem autorky - poukázat na obyčejné každodenní problémy žen (práce, starost o rodinu, únava) a okořenit zmizením dívky, se mi velmi libilo. Závěr mě překvapil, a to už se dlouho nestalo, proto dávám 5*.
Krvavý květ
Louise Boije af Gennäs
Knihu jsem kupovala s nevědomím, že se jedná o trilogii, proto mě závěr na jednu stranu zklamal, na druhou mi zůstalo tolik otázek, že bych si další díly chtěla přečíst. Je mi ale jasné, že právě to byl autorčin záměr. Líbil se mi nápad s novinovými výstřižky, o to víc, že jsou skutečné, ale číst je všechny, byla poměrně ztráta času.
Hlavní hrdinka mě moc výrazně neoslovila a čekání na to, kdy se konečně probere a začne s tím vším okolo ní něco dělat, bylo dlouhé... Myšlenka, že nemůže nikomu věřit se mi líbila, ale o to víc jsem nechápala, že dokázala věřit kamarádce Belle. A právě k té postavě Belly mám i po přečtení nějvětší skepsi a přišla mi špatně uchopená.
Tereza Raquinová
Émile Zola
Moje pátá přečtená kniha od Zoly a zároveň bych řekla zatím top 3. Zdánlivě klasické téma, ale napsané velmi čtivě a překvapivě. Vede vaše oči, udržuje pozornost. Naturalisticky geniální.
Dlouhá cesta dolů
Nick Hornby
Námět se mi velmi líbil, u každé postavy jsem si něco našla, ale nakonec mi paradoxně největší smysl dávala Jess. A teď nemyslím proč byla na té střeše, ale její myšlenky a názory poté. Například:
,,Potřebujete sebedůvěru, abyste chodili do malejch obchodů se stálejma zákazníkama, do malejch knihkupectví, krámků s muzikou a restaurací a kaváren. Ve Starbucks nebo Pizza Express je každýmu všechno jedno a nikdo neví, kdo jste."
Ovšem, očékávala jsem opravdu víc. Třetí část už byla jen prodlužování, kdy čtenáři dojde, že nemůže očekávat klišé.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Co napsat? Nechápu.
Nedokážu si představit kolik práce si musela autorka dát, aby nás dokázala vyprávěním strhnout, když sama nic podobného nezažila. A přitom vše působí tak autenticky.
Zpočátku mi vadily pasáže vloženého Minčina příběhu, ale chtělo to jen čas. A když jsem se dostala až k Osvětimi, tak mi vše došlo. Kolik podobných osudů lidí muselo existovat? Lidí, kteří přišli na to, že i když nemůžou vyhrát svůj život, alespon po sobě zanechají stopu.
Knihu jsem si vychutnávala jako tu nejkřupavější rolku, kterou tatínek Mince připravoval. Ale nakonec jsem ji zhltla za dva dny. A závěr opravdu překvapil.
Přesto chci být i kritická. Někdy mi vše přišlo už moc překombinované a úmyslně zaměřené na oslovení publika, ale o to jde koneckonců každému. A myslím že zde autorka opravdu zapůsobila.
Wonderland: Země divů
Jennifer Hillier
Kniha se mi četla dlouho a vadilo mi neustálé opakování určitých věcí-Bezdomovec Harry, Kluk z ruského kola, Twitter, rudé vlasy Binacy Bishopové atd. V jednom momentě jsem taky odhadla hlavního pachatele a tudíž to pro mě bylo trochu předvídatelné a nezáživné, ale ve výsledku to bylo zajímavé počtení.
