Naraca
komentáře u knih

Povidky s milostnou tematikou poskladane do souboru z ruznych stredovekych predloh. Obsahuje i me oblibene exemplum o jeptisce z Olomouckych povidek.


Cteni s obrazky, pro zacinajiciho ctenare asi dobre, pro rodice na predcitani detem nic moc, priznam se, ze mi nektere obrazky daly zabrat - neplest si tatu s klukem, poznat piskoty, dvere od domu vypadaly jako dvere od lednice. A protoze tu pisu o obrazcich, tak si jeden zaverem taky dovolim - :-D.


Opět váhám s hodnocením, 2 nebo 3 hvězdy? V každém kritickém komentáři zde nacházím své vlastní výtky - kniha je sice čtivá, ale obsahuje dost nedomyšlených momentů, které mi svým způsobem kazí dojem z celé série. Co nebylo zmíněno, nebo jsemsi toho v žádném komentáři nevšimla - smrt Aba přestává dávat tak docela smysl. (SPOILER) Opěvovaný a nejnadanější lovec své doby má pod domem bunkr a v něm nemá jedinou zbraň (?!), pro kterou by si mohl dojít a bránit se? Že vážně nemá v tak perfektně vybaveném bunkru schovanou zbraň, obzvláště když ví, že si o něm vlastní rodina myslí, že je blázen... Tak to je asi vážně blázen.
Nicméně si i 5. díl přečtu.


Jsem ráda, že jsem si při půjčování téhle knížky neověřovala hodnocení zde, protože bych ji jinak zavrhla a nechala v knihovně na polici. Je to lehké oddechové čtení, taková jednohubka. U některých "pohádek" jsem se upřímně smála, především u té svatební. Nicméně jsou to pohádky opravdu spíš pro rodiče, neumím si představit, pro jakou věkovou skupinu dětí by ta kniha mohla být, aby je aspoň trochu bavila.


U prvních dvou knih série jsem neměla problém přestat číst (klidně na týden, číst souběžně jinou knihu, atd.), třetí díl mě opravdu potěšil, je znát, že se Kotleta v postapo světě dobře aklimatizoval.


Tentokrát jsem s hodnocením na vahách. Připadá mi, jako by si autor místy říkal - Jak bych to vše jen ještě víc zkomplikoval a natáhl? Tím se pro mě stal děj dost předvídatelný a některé rádoby překvapivé situace rozpačité. Milostný příběh dvou podivných dětí na mě působil nemotorně, jako našroubovaný až dodatečně - Jo a abych nezapomněl, oni se vlastně milují, tak jim to tam taky napíšu!
Ale (!) stejně musím v sérii pokračovat, protože mě tenhle podivný svět jednoduše baví a jsem zvědavá, co přinese další díl. Pochopitelně budu doufat, že se odkudsi objeví naše ztracená podivná kamarádka.

Zapomeňte na film a nějaké nálepkování, prostě si užijte příběh jednoho sympaťáka, který přebíhá mezi deštivým počasím ve světě obyčejných lidí a sluncem ve světě smyček a podivínů. Fotky klidně přeskočte, pokud si chcete užít více své vlastní fantazie (mně se ale líbí).


Celkem se ztotožňuji s Joanne Harris, která je citovaná na zadní straně knihy: "Některé knihy prostě čtete. Jiné si vychutnáte. A některé knihy (jako je tato) prostě vstřebáte, srdcem i duší."
Vyvolává ve mně pocit tepla, přesně se hodí do dešťivých dnů, kdy jsem ji četla.


Asi nejvhodnější slovo, kterým definovat tyto krátké pohádky pro dospělé, je "milé". Milé čtení.


Pokud se nemůžete rozhoupat k radikálnímu větrání skříní, polic a vůbec, může být tahle kniha malým popostrčením - najdete tu návod kde začít, jak postupovat a čeho se vyvarovat. Nebudete muset vymýšlet vlastní taktiku úklidu, ten samotný si pochopitelně odedřete sami (a nebo můžete zůstat líní jako já a užívat si všechny ty věci, které vám dělají radost, protože vyhazovat je by vám radost nedělalo =) ).

Četla jsem ji někdy na 1. stupni a moc se mi líbila.


Už při luxování nebudu myslet na nic jiného než na to, kolik vesnic a měst jsem pobořila...


Vlasně jsem se při pročítání docela bavila. Mám teď ještě raši chmel, jitrocel a další všeléky =D.


Lomikel nemá nosu - co by si s ním v kanálech taky počal! Nemá oči a uši, protože je vševědoucí a nemusí tudíž poslouchat nějaké kecy.


Soudruzi, to zde je traktor!
To je důležitý faktor.
Až to všechno zvoráme,
tak ten traktor prodáme.


Po přečtení prvního dílu jsem se přidala k početným Alanovým příznivcům, další rok života tohto přestárlého dědka byl tudíž povinnou četbou. Pravda, stoprvý rok je o něco slabší než předchozí, ale stejně naplnil má očekávání - lehké čtení a humor.
Po poslední stránce drhého dílu tudíž hodlám mezi Alanovými příznivci zůstat. A přestože mu přeji ještě dlouhý život plný tajných agentů, kořalky a výbušnin a lepší společnosti než Kima a Donalda (ten mě hodně pobavil), doufám, že ho prožije pouze v autorově mysli, protože třetí kniha už by mohla být nepoživatelná jako čaj z třikrát použitého sáčku (nebo si doplňte jinou vhodnou metaforu pokud se vám ta moje nelíbí).


Murakami se musí v klidu vychutnat, vyžaduje bdělého čtenáře a souvislejší četbu. To se mi tentokrát nepoštěstilo a knihu si za čas musím zopakovat. Poté přidám i tu poslední hvězdičku, kterou si Hon na ovci určitě zaslouží.
