narcisonanis komentáře u knih

Co dělá tuto knihu průkopnickou je, že je to NĚMECKÁ komedie o Hitlerovi. Čtenářům v české kotlině to možná nepřijde, jelikož máme v národní povaze dělat si srandu ze všech a ze všeho včetně nás :) Co já ale vím (a nasvědčují tomu rozpaky při vydání této knihy nejen Německu, ale i třeba rozporuplná hodnocení zde na databázi), když se Němci pokoušejí být vtipní, nacismus je poslední věc, která je jim k smíchu. Ďábel a jeho ideologie byly zkrátka, co se humoru týče, dlouhá léta tabu.
Časy se ale mění a s ním i (nejen) německá společnost; avšak asi nic moc k dobrému. Proto mohl vyjít a uspět i nadmíru vtipný a vkusně napsaný román, který popisuje návrat Hitlera do dnešní doby. Opět šikovně proklamuje své dávné zvrhlé cíle – nadřazenost rasy, diskriminaci menšin, fašismus. Tyto hrozné myšlenky se ale bohužel objevují i v nynější společnosti. Přeje se smrt uprchlíkům, homosexuálům či muslimům. Vermes tak ve své knize nastavuje zrcadlo nám samým. „Vtipné“ (uvozovky, protože jak pro koho) je to, že je to pomocí postavy nejméně očekávané, Adolfa Hitlera.

5 04.01.2016

Wilde dokáže přes více než staletou propast sáhnout přímo do srdce. Skrze dobrotivého prince a věrného vlaštováčka... Pomocí příběhu o obětavém slavíkovi, který pro nevděčnou lásku položil svůj život... Díky sobeckému obrovi, kterému roztálo srdce nad upřímnou radostí dětí... a tak dále.
Krásně dojemné a smutné příběhy ukazují, jak hořkosladký může život být. Tajemný irský homosexuál to zkrátka se slovy umí :)

5 11.10.2015

SEX!! SEX!! DROGY! CHLAST!

Tak, super. Teď, když jsem tímhle starým trapným trikem snad přitáhl vaši pozornost, vám chci sdělit jediné – pokud se jen trochu rozmýšlíte, zda si ovčí detektivku přečíst, už NEVÁHEJTE a ZAČTĚTE SE. Věřte mi, že nebudete litovat. Tak jako já jsem nelitoval, že jsem na tuhle knihu čirou náhodou narazil a ponořil se do ni :)

Jakkoli je to nepravděpodobné, v ovčím stádu se najde plno individualit, které vás překvapí svou různorodostí. A právě takové ovčí stádo v irské vesničce Glennkill přijde o svého pastýře, který je zavražděn, a rozhodnou se jeho nenadálou smrt vyšetřit. Že to nemůže dopadnout dobře a autorka to při psaní přehnala s irskou whiskey? OMYL! Výborně napsaná kniha plná vtipných a svěžích dialogů, zvratů... Roztomilý pohled ovcí na nejrůznější situace vás pobaví a někdy i donutí zamyslet se. Co víc dodat?

„Ovce by se měly pást, ne ptát.“

Naštěstí to neudělaly a máme tu skvělý příběh!

5 15.03.2015

Stoletého staříka Alana Karlssona si zkrátka zamilujete, a pokud mu nefandíte hned od začátku, určitě si na konci knihy budete sypat popel na hlavu, že jste tak neučinili (hlavně potom, co chudák zjistí, že mu vlastně ta erekce po sto letech i docela funguje). Když si odmyslíte některé jeho chyby, vyjde vám najevo hrozně sympatický a jednoduchý návod na spokojený život – nenechat se vydivočit a být v klidu. Jó kdybychom na světě byli všichni takoví... Závěrem: vtipná kniha s kouzelným koncem. Nic víc, nic míň.

Jestli si má člověk vybrat mezi tím, jestli být nasraný, nebo nebýt nasraný... vždycky by měl zvolit nebýt nasraný.

5 13.02.2015

Kniha, u které jsem nechodil čůrat a nejedl, potažmo ji bral s sebou. Kniha, kvůli které jsem zapomněl na výročí a nešel na rande. Kniha, kvůli které jsem nebyl den na facebooku a neklikl na lajky, abych zachránil děti v Africe. Kniha, kvůli které jsem vynechal školu a práci a koleduju si o malér. Nestačí to jako dostatečné vysvětlení, proč je Válka hluku skvělým sci-fi dílem, které stojí za to přečíst?

Výborné zvraty, (ne vždy) nečekaná úmrtí, skvělé vtáhnutí Sádráků do hlavního děje, symbolický konec geniálního ultrazáporáka starosty... a ten KONEC! Neříkám, že byl bůhvíjak úžasný, ale rozhodně nebyl odfláknutý a nekonal se sluníčkový happyend, který by shodil celé dosavadní směřování trilogie. Celý příběh skončil tak optimisticky akorát, abychom my, čtenáři, nebyli smutní – a přitom neměli dojem, že se nám chce někdo zavděčit i navzdory vlastnímu (autorskému) přesvědčení :)
Patrick Ness nás zkrátka přesvědčil, že umí. Těším se na jeho další díla.

„Volej mě dál, Violo –”
„Páč já už jdu.”

5 27.01.2015

Po našlapaném prvním díle přichází o něco (malinko) slabší díl druhý, pro mě si však přesto drží laťku vysoko. A to ačkoli se děj výrazněji posouvá až ve druhé třetině knihy. A že se občas Todd chová dosti zvláštně, opravdu až neuvěřitelně. Toliko negativa knihy.
Pozitiva jsou, že vás opět Ness dokáže naplno vtáhnout do příběhu své „hlučné” trilogie. Příběh Todda a Violy vás zcela uchvátí a vyostřuje se, obě hlavní postavy si k sobě naplno najdou cestu a vy jim fandíte. Protože snaha dvou mladých lidí po opětovném shledání v podmínkách krutého, nelidského světa se knihou vine jako červená nit – a vy jim to setkání jednoduše přejete. A proti tomu starosta, staronový záporák, kterého budete nenávidět do konce celé série a přát mu budete rozhodně něco jiného!

Mile mě překvapil způsob, jakým se v Temném ráji nově nahlíží na činy a akce všech postav. Věci přestávají být černobílé, jako čtenáře mě to drželo v nejistotě, kdo je vlastně hodný/špatný... a že bych tak možná vůbec neměl uvažovat. A samotný konec druhé knihy trilogie je parádní a já se zase vrhám nedočkavě na tu třetí!

„Já jsem kruh a ten kruh je já.”

5 26.01.2015

Vtipná a smutná kniha zároveň o sebevraždách a životním optimismu. Že je to protiklad? A přesně to kniha o zdánlivě mrzutém stárnoucím muži je, plná protikladů. Rozesměje vás, ale dokáže vás přinutit zahloubat se do nostalgie a smutku. Střídají se vzpomínky neradostné i veselé. Síla románu vychází z toho, že v ději přeskakujeme z dob minulých do současnosti. A vidíme, jak se život Ovemu (ne)proměňoval. Až přijde jedna rodinka, ale to už bych vyzradil více, než bych chtěl.
Nejvíce mě zasáhla chvíle, kdy si člověk uvědomí, že ten protiva je mu blízký a sympatický. A že ho má třeba taky ve svém okolí (otce). Anebo třeba schovaného v sobě.

„Ale fungovalo Fungovalo by to! Na to můžeš vzít jed!” utrhl se Ove na kocoura.
Kocour raději zamířil do obývacího pokoje, a jako by si při tom mumlal: „Ale jistě, jistěže by...”
Pak si dali oběd.

5 09.01.2015

Z pera na plátno a z plátna zpět do pera – animované příhody Simon's cat vyústily do světové obliby tohoto kočičího postrachu svého beznadějně odevzdaného "páníčka", lépe člověčího otroka. A tak když jsem jednou v knihkupectví narazil na jeho psanou verzi v podobě komiksu, neváhal jsem a knihu si hned pořídil. Nelitoval jsem, i rukou psané příhody jsou neskutečně vtipné a každý majitel/spolutrpitel kočky se v nich rychle pozná.

Animované příběhy jsou však přeci jen o něco chytlavější, jelikož zvuk předení, mňoukání či další pazvuky vám kniha zkrátka nevyloudí. I tak pět hvězd. Mňau!

5 05.09.2014

Chybí Cizince vůbec něco? Charismatické postavy, záporák, kterého budete nenávidět, poutavý a napínavý příběh, velké morální dilema, láska a sex, boj a dobrodružství, nespoutaná divokost skotské Vysočiny... takhle bych mohl ve výčtu pokračovat dlouho. Pokud hledáte po všech směrech zajímavou knihu, která vám i chvíli vydrží, určitě sáhněte po Cizince. Zklamaní rozhodně nebudete! A pokud ano, napište mi a já vám koupím pořádného panáka whiskey :D

4 01.10.2015

Paráda! Od první stránky po tu poslední jsem nevycházel z údivu. Dlouho jsem nečetl takovou knihu, která by mě dokázala k sobě přišpendlit v každou volnou chvíli, kterou jsem během dne měl (kvůli ní jsem dostal ze zkoušky Déčko, protože jsem si místo učení četl). Patrick Ness očividně ví, jak čtenáře navnadit. Každá kapitola končila něčím překvapivým a novým, co vás navnadí a nutí vás číst dál. Sympatičtí mladí hrdinové, vtipný a oddaný pes Manchee, nezničitelný nepřítel Aaron, originální děj a zápletka, zkrátka všechno ve vás vyvolává přesně ty emoce, co byste od knihy tohoto druhu čekali. Nemůžu se dočkat, až se dostanu domů a vezmu do rukou druhý díl. Věřím, že mě nezklame.

„Když padne jeden z nás, padneme všichni.”

4 15.01.2015

Je vůbec možné převést do psané podoby tak složitý a z velké části abstraktní svět vůní? Ano – a ještě k tomu kvalitně a čtivě! Na katedře literatury jsme se o Süskindovi bavili jako o postmoderním autorovi, konkrétně právě ve vztahu k jeho knize Parfém. Chvíli jsem nad tím musel přemýšlet, než mi došlo, co knihu tak odlišuje od "klasické" literatury.
Je to z velké části ono téma vůní, které se stalo hlavním gró knihy. Pro literární svět vytvořený německým spisovatelem není podstatný ani tak příběh, jako samotné uchopení principů vůně. A to se mu povedlo dokonale. Výborná zápletka románu a emoce nevzbuzující (přitom zabiják) hlavní hrdina jsou jen třešničkami na dortu. Tleskám a těším se na další díla tohoto autora.

P.S. – Stalo se to, co nepřejeme ani těm nejhorším nepřátelům. Viděl jsem film dříve, než jsem zaregistroval, že je podle knihy. I přesto mne spíše navnadil, než odradil :)

4 31.08.2014

"VODU NE! PÍSEK!"

Absurdní situace, které dokázal Jirotka v příbězích o Saturninovi vytvořit, vás budou neskutečně bavit. Dědečkova strohost, rčení pořekadla tety Kateřiny do každé situace, Miloušův knírek, vážnost hlavní nepojmenované postavy... chechtal jsem se nahlas na celé kolo jak blbý, opravdu výborná humoristická kniha. Abych však zmínil také nějaké negativum, občas mě neskutečně nudily zdlouhavé pasáže líčení vesměs zbytečného konání či prostředí. Ale vždycky se to nakonec zachránilo další kapitolou, která byla vtipná a dynamická :)

"Milouši, chlapče, když už ti něco takového vyrostlo, možná by sis měl ve společnosti před nosem přidržovat kapesník..."

4 22.08.2014

Nejsem nijak zvlášť obdivovatelem Verna, ale jeho knihy mi nevadí, rád si je přečtu. Když se mi však náhodou dostalo do rukou Ocelové město, nevěděl jsem, co od toho čekat, nějak mi nezapadlo do klasických světoznámých děl slavného autora vědeckofantastické literatury.

S chutí jsem se proto začetl do příběhu o dvou konkurenčních městech, které byly vystavěny dvěma vědci-zbohatlíky. Zajímavý katastrofický děj, kterým Verne způsobem sobě vlastním předběhl svou dobu, graduje knihu až do šťastného konce, který je možná až moc optimisticky pozitivní a sladký. Zarazilo mě také přísně černobílé vyobrazení hlavních postav, které mi však posléze v kontextu jiných Verneových děl k příběhu docela sedělo. Kdo má rád starší sci-fi, mohu jen vřele doporučit! :)

4 02.08.2014

Hlavní protagonista Charlie je zvláštní osobnost. Budete jej milovat pro jeho rozporuplnost – je vyrovnaný a rozumný jako málokdo v jeho věku, zároveň je emočně a citově poznamenán z dětství jednou událostí (nebudu konkrétní, ať neprozradím důležitou pointu), která jej v některých aspektech života neskutečně táhne zpátky, je kvůli tomu citově labilnější.

Samotný děj knihy pokrývá celý život dospívajícího teenagera: první láska, první kamarádství "na život a na smrt", drogy, alkohol, vyhranění se hudebním stylem, sex... zkrátka všechno, co k tomu patří. O tom všem a o zkušenostech s těmito pozlátky Charlie vypráví anonymně formou dopisů svému "příteli", de facto nám. Nebojí se ani zabrousit do soukromí své rodiny, vztahů mezi jednotlivými členy a její minulosti. Dostáváme tak úplnou informaci toho, jak byl Charlie formován do stádia života, v kterém ho nacházíme my... no, vlastně ne tak úplnou, ale to bych zase spoiloval, takže raději mlčím. Jen prozradím, že konec mi opravdu vzal dech a nečekal jsem to, což shledávám jako brilantní tah autora.

Ačkoli sám nevyznávám utápění se v depresích, pokuřování, drogové a alkoholické dýchánky po sklepech spolužáků a kultovní hudbu, okolo které se vše točí... uznávám, že to má své kouzlo. A jedinečně to dokresluje atmosféru. Dle mého soudu perfektně napsaná kniha a VÍCE než zajímavý příběh o NEJEN dospívání a útrapách mladého člověka.

4 13.06.2014

Jako člověku citlivému na nářeční a jiné dialektologické rozdíly mi vadilo látání mnoha jazykových jevů dohromady v audio podobě knihy, kterou jsem si vybral k poslechu. Možná to bylo jen špatnou interpretací mluvčích, ale nedokážu si představit, že se takhle někde mluví (míchanice hanáckých, jihomoravských dialektů s obecnou češtinou a slezskou krátkostí). Zkrátka takový mišmaš mi tahal uši. Ale kdo ví, třeba nějaká taková divná dialektická enkláva někde na Vysočině existuje – bájná dědina :)

Zpětně mě mrzí, že mi to často odvádělo pozornost od knihy jako takové, resp. od tématu...

3 15.07.2020

PŘEČTĚTE SI TO!

Kdyby můj ne zrovna duchaplný začátek komentáře nalákal aspoň jednu důvěřivou dušičku, stálo mi to za to. Takhle zažraný jsem do knihy dlouho nebyl. Každá povídka vás nutí číst dál a dál co nejrychleji, abyste se dozvěděli, jak to dopadlo. Nápady jsou originální, neotřelé, úžasně roztodivné a navzájem nesouvisející. Jak psal komentující přede mnou, občas chybí trochu akčnější konec, o to více ale nechají prostor pro vaši obrazotvornost. Zasloužených pět hvězd pro tento nepovšimnutý klenot mezi scifi soubory povídek :)

3 11.01.2017

Nemůžu si pomoct, ale soudě podle komentářů a hodnocení kniha často rozděluje čtenáře na dvě skupiny, a to na muže a ženy (ŠOK!).

Ti první nejsou Achilleovou písní dvakrát nadšení, neboť pověst o trójské válce znají buď z Petiškových řeckých bájí nebo z Homérovy Iliady, a tudíž kniha jako taková nepřináší po dějové stránce absolutně nic nového, pouze vykrádá své starší předlohy. Jediný přínos knihy je dodané rozpitvání vztahu největšího řeckého hrdiny své doby Achilleem s vyhoštěným princem Patroklem. Nemusím být nutně antihomosexuální zpátečník, aby se mi nelíbil tenhle uměle vytvořený romanticko-sexuální vztah mezi dvěma chlápky z teplých jižních krajin (ok, tohle mi uklouzlo :D). Jde mi spíše o to, že to opravdu nestačí na to, abych to nepovažoval za pouhé zneužití již napsaných děl a využití jejich kvalit k vlastnímu literárnímu počinu...

Druhá skupina (žen) naopak vypadá, že dokáže ocenit romanci mezi hlavními hrdiny, dávku emocí, kterou kniha skýtá (údiv, strach, rozčílení, smutek, erotika), možná i děj, jelikož se možná dostaly méně často k tematice trojské války...

Summary – kdyby v knize nebyli hlavními hrdiny (de facto) dva gay chlapíci, pravděpodobně by to nevzbudilo takový ohlas, jaký kniha má. Jestli to bylo prvotním záměrem, přijde mi to dehonestující a neuctivé.

3 19.02.2015

Vždycky jsem si myslel, že je to jen o fotbalu. Ale ne. Jsou to příběhy o poctivosti ducha, bratrství mezi muži a o píli a čestnosti, se kterými lze dosáhnout těch nejvyšších cílů. Až se mi z toho zamlžila má morálka. Konec mi přišel trochu zbytečně natahovaný, sráží to hodnocení celé humoristické povídky. Klapzubákům zdar.

3 09.01.2015

Ad acta aneb Jak nasrat lidi (potažmo mě) a přitom si stále zachovat jejich přízeň :D Záběr útlé knížečky je opravdu široký, jsme účastníky hry s příběhem, jazykem (tím převážně), textem a hlavně také hry s námi – s čtenáři. Nelze jednoznačně určit žánr knihy, já jsem se bohužel bláhově v (rádoby) ději zaměřil na tu detektivní část... a pak jsem byl na konci knihy nevýslovně zklamán (čti nasrán), že jsem byl autorem podveden a nedostavila se mi závěrečná pointa a rozuzlení. Ale vzápětí jsem si uvědomil, že jsem něco takového mohl čekat, že jsem to v knize četl, ale skoro záměrně to ignoroval. Dobře mi tak!!
Miluju jazykové hrátky a lingvistické tajnůstky a podobně, v čemž se Ouředník také rád vyžívá. Za to a i jiné dávám plné hodnocení a těším se na další knihy :)

3 07.09.2014

Jako folkloristovi a člověku tíhnoucímu k tradicím jsou mi lidové příběhy Galušky sympatické blízky, poznávám v nich podobu vyprávění mých vlastních staříčků a navrací mě to tak ke kořenům a zpátky do dětství. Malé i větší žertíky a naschvály vás rozesmějí a leckdy vám nad nimi zůstane rozum stát.
O hvězdu méně dávám z osobních důvodů... hlavní vypravěč stařeček Pagáč mi nebyl zrovna sympatický a trochu to tak ovlivnilo můj pohled na věc. Jednotlivé příběhy jsou sice krátké a tím pádem také čtivé, po čase mi však i tak některé přišly nudné a předvídavé. Se slováckým dialektem nemám problémy, jen mi jeho psaná forma trochu nešlo "přes oko" – zkrátka nářečí patří do huby, ne na papír :)

3 28.08.2014