narcisonanis komentáře u knih

Je vůbec možné převést do psané podoby tak složitý a z velké části abstraktní svět vůní? Ano – a ještě k tomu kvalitně a čtivě! Na katedře literatury jsme se o Süskindovi bavili jako o postmoderním autorovi, konkrétně právě ve vztahu k jeho knize Parfém. Chvíli jsem nad tím musel přemýšlet, než mi došlo, co knihu tak odlišuje od "klasické" literatury.
Je to z velké části ono téma vůní, které se stalo hlavním gró knihy. Pro literární svět vytvořený německým spisovatelem není podstatný ani tak příběh, jako samotné uchopení principů vůně. A to se mu povedlo dokonale. Výborná zápletka románu a emoce nevzbuzující (přitom zabiják) hlavní hrdina jsou jen třešničkami na dortu. Tleskám a těším se na další díla tohoto autora.

P.S. – Stalo se to, co nepřejeme ani těm nejhorším nepřátelům. Viděl jsem film dříve, než jsem zaregistroval, že je podle knihy. I přesto mne spíše navnadil, než odradil :)

4 31.08.2014

Jako folkloristovi a člověku tíhnoucímu k tradicím jsou mi lidové příběhy Galušky sympatické blízky, poznávám v nich podobu vyprávění mých vlastních staříčků a navrací mě to tak ke kořenům a zpátky do dětství. Malé i větší žertíky a naschvály vás rozesmějí a leckdy vám nad nimi zůstane rozum stát.
O hvězdu méně dávám z osobních důvodů... hlavní vypravěč stařeček Pagáč mi nebyl zrovna sympatický a trochu to tak ovlivnilo můj pohled na věc. Jednotlivé příběhy jsou sice krátké a tím pádem také čtivé, po čase mi však i tak některé přišly nudné a předvídavé. Se slováckým dialektem nemám problémy, jen mi jeho psaná forma trochu nešlo "přes oko" – zkrátka nářečí patří do huby, ne na papír :)

3 28.08.2014

Nechci podceňovat naše ratolesti, ale tenhle komplexní příběh o radostech a strastech života pro děti určitě není. Jistě, pochopí krásný princip přátelství mezi malými kluky, jejich společné dobrodružství při odhalování nového neznámého... ale mohou dítka rozpoznat hloubku myšlenek umírajícího člověka, který ve svých posledních chvílích přemýšlí či přímo blouzní o největší "chybě" svého života, kterou prožil jako malý kluk?
Pocity viny, výčitek svědomí a konečného usmíření se nám míchají se vzpomínkami na bezstarostnost dětství s takovou lehkostí, až vás to děsí a tají se vám dech. Tomu mohutně dopomáhají nádherné kresby, s kterými si Pavel Čech opravdu vyhrál a nejednou jsem měl pocit, že bych si je nejraději nechal vytisknout a zarámovat. Zkrátka úžasné ilustrace!! Chválím také zvolení velkého formátu knihy, který knize dodal punc výjimečnosti a pohádkovosti. Těším se na další díla...

7 26.08.2014

"VODU NE! PÍSEK!"

Absurdní situace, které dokázal Jirotka v příbězích o Saturninovi vytvořit, vás budou neskutečně bavit. Dědečkova strohost, rčení pořekadla tety Kateřiny do každé situace, Miloušův knírek, vážnost hlavní nepojmenované postavy... chechtal jsem se nahlas na celé kolo jak blbý, opravdu výborná humoristická kniha. Abych však zmínil také nějaké negativum, občas mě neskutečně nudily zdlouhavé pasáže líčení vesměs zbytečného konání či prostředí. Ale vždycky se to nakonec zachránilo další kapitolou, která byla vtipná a dynamická :)

"Milouši, chlapče, když už ti něco takového vyrostlo, možná by sis měl ve společnosti před nosem přidržovat kapesník..."

4 22.08.2014

Cormac sice píše skoro pořád stejně (stejně odporně, ponuře, depresivně, nechutně atd.), ale to mu asi nikdo nezazlívá, jelikož autorů, kteří by i naproti takovýmto ne zrovna atraktivním přívlastkům psali také kvalitně a poutavě... těch skutečně není moc.

Ač je příběh postapokalyptického světa rozvláčný a jen zřídka protkaný rychlejšími pasážemi dynamického dění (útěk z domu před nebezpečím, šarvátka na ulici města), stejně dokázal upoutat mou pozornost a vtáhnout mě do hnusného prostředí, v kterém se dva hlavní nepojmenovaní protagonisté pohybovali. Varuji vás – kdo nemáte rádi pocit tísně a deprese a nedělá vám to vůbec dobře, této knize se raději vyhněte. Pokud to však dokážete zkousnout a chcete si vychutnat bravurně napsané dialogy mezi dvěma odpadlíky civilizací opuštěného světa... směle do toho :)

P.S. – Za zhlédnutí stojí také film Cesta, který byl natočen ve stylu ctrl+c a ctrl+v. Tudíž si knihu můžete vychutnat i v audiovizuální podobě :)

7 22.08.2014

Skvělá novela. S citem uchopený příběh první nesmělé lásky mezi mladým účetním (ne, není to takové klišé, jak by se mohlo zdát) a dívkou ze sklárny-hospody na pozadí protektorátní okupace. S lehkostí nám autor servíruje milostné prožitky hlavního hrdiny, který hltavě touží po krásné Viole. Nevím, jestli to bylo mým momentálním rozpoložením, ale dokázal jsem se plně vcítit do pocitů, které protagonista zažíval. Chválím také vyvrcholení knihy, která nekončí happyendem, ale srdcervoucím (dobře, to už možná přeháním, ale fakt mě to štvalo :D) tragickým koncem, kdy jsem si říkal, že by to přeci jen Kadlec mohl ukončit jinak. Pro dobro čtenáře...

Je zvláštní, že někdy člověk od knihy nepotřebuje moc... a dostane mnohem víc! Knihu jsem zakoupil při výprodeji skladu mé domovské knihovny za pět korun. Jen tak, abych neodešel s prázdnou. A dostalo se mi zasloužené odměny kvalitního čtiva :)

12.08.2014

Nejsem nijak zvlášť obdivovatelem Verna, ale jeho knihy mi nevadí, rád si je přečtu. Když se mi však náhodou dostalo do rukou Ocelové město, nevěděl jsem, co od toho čekat, nějak mi nezapadlo do klasických světoznámých děl slavného autora vědeckofantastické literatury.

S chutí jsem se proto začetl do příběhu o dvou konkurenčních městech, které byly vystavěny dvěma vědci-zbohatlíky. Zajímavý katastrofický děj, kterým Verne způsobem sobě vlastním předběhl svou dobu, graduje knihu až do šťastného konce, který je možná až moc optimisticky pozitivní a sladký. Zarazilo mě také přísně černobílé vyobrazení hlavních postav, které mi však posléze v kontextu jiných Verneových děl k příběhu docela sedělo. Kdo má rád starší sci-fi, mohu jen vřele doporučit! :)

4 02.08.2014

Pratchett nezklamal, opět královsky pobavil. Tentokrát si vzal na paškál fotbal, který na Zeměplochu přenesl dokonale. Nenáviděl jsem tamější hooligans stejně, jako je nenávidím i v reálu. A miloval jsem vyvolanou atmosféru při popisu fotbalu, jako ji miluji i naživo v našem světě.

Nevídaní akademikové je jedna z posledních knih britského fantastického humoristy, kterou napsal (a která mi chyběla do kompletnosti mé sbírky "přečteno"). S jejím dočtením jsem si uvědomil, že mi tento pán bude velmi chybět, až tu na světě nebude. Ale aspoň to jeho úžasné dílo tady s námi přetrvá navěky. Tak hodně zdraví, pane Pratchette! A stále plodnou a bystrou mysl.

P.S. – románky Haštal/Julie a Sráž/Gystýna jsou perfektní. Milé a vtipné. A konečně jsme se dozvěděli něco o lady Morgolottě :)

3 27.07.2014

Guy de Maupassant je autor, na něhož nedám dopustit. Hlavně povídky přinesly vypravěčskému talentu slávu a oblíbenost již za jeho mládeneckého života, mě však kniha povídek Strach příliš nenadchla, mám raději jeho romány. Některé příběhy mě nudily, neměly pro mne šťávu, nechtěly se mi číst do konce. Možná to bylo nevhodnou dobou, kdy jsem knihu četl (letní počasí, já raději čtu za škaredých dnů)... ale zkrátka mne neoslovila. Vyzdvihl bych však povídku Zbabělec, která mne příjemně překvapila, především její pointa na konci.

16.07.2014

Již po pár stránkách mě autobiografické vyprávění osudů rodiny Benjamina Mee příjemně překvapilo. Čtivé, dynamické, dojemné, člověk si říká, že přesně něco podobného by chtěl zažít. Koupit zoo park, přestěhovat se do něj a starat se o exotická zvířata. Zdánlivě sen mnoha milovníků zvířat. Co však k tomu potřebujete? Bláznivou rodinu stojící za vámi, obrovské finance a chuť obětovat se pro dobrou věc a právě pro ten svůj sen. Ne každý by měl asi koule udělat to, co lenivý žurnalista dokázal v řádu jednoho roku (či tak nějak). Jistě jej k tomu motivovala – jak sám píše – i nelehká situace s těžce nemocnou manželkou, kdy potřeboval pro klid své duše i pro svou rodinu udělat něco velkého, něco nového a nečekaného.

Měl jsem zajímavou cestu k tomuto dojemnému příběhu rodinky, co si koupila zoologický park. Nejdříve jsem slyšel v radiu filmových melodií nádherný soundtrack k filmu Koupili jsme ZOO. Byl jsem jím učarován a hledal jsem film a následně knižní zpracování. Pokud mohu doporučit, POSLECHNĚTE si při četbě zmíněný soundtrack, zde odkaz na kouzelnou ústřední melodii: http://www.youtube.com/watch?v=pw1ahI_o388

1 16.07.2014

Na základě doporučení od známého jsem bral do ruky Tufova dobrodružství s mírným skepticismem. Ó jak jsem se mýlil :D Bravurně a vtipně napsané příhody klidného a vyrovnaného milovníka koček mnohonásobně předčily mé očekávání. Knihu jsem přečetl na jeden zátah, tak mě celého pohltila. Co na ní bylo tak výjimečného?

Tempo, jakým kniha odsýpá. Žádné zbytečné a nudné pasáže, naopak se Martin rozepisuje o tom, co je pro čtenáře zajímavé. Sympatický hrdina, kterému budete v jeho zapeklitých problémech vždy fandit. No a samozřejmě komické i ne vždy tak legrační situace, které vám však vždy vykouzlí úsměv na rtech a budete se divit, jak to nakonec všechno dopadlo. DOPORUČUJI, královsky se pobavíte :)

3 07.07.2014

Dlouho mě kniha nepohltila tak, jako to provedl Konec světa japonského autora. Sympatická hlavní postava osudu odevzdaného třicátníka, který na sklonku života přece jen zjistí, že ještě nechce tak brzy zemřít. To je podle mě základ dobrého příběhu, aby se čtenář dokázal do protagonisty vžít a byl mu blízký. Dějové linie výborné, zpočátku mi nedávaly moc smysl, avšak postupně s každou další kapitolou se více a více přibližují a začínají se otáček kolečka porozumění.

Murakami píše velice čtivě a poutavě už se nedivím jeho celosvětové oblíbenosti. Pro Evropany netradiční asijské kulisy v tomto díle takřka nejsou rozpoznatelné. V doslovu se píše, že Konec světa není typickou Murakamiho knihou. Nic moc k tomu nemůžu říct, jelikož je to od dotyčného autora má prvotina, poprvé jsem se setkal s jeho tvorbou. Po této zkušenosti však můžu říci, že to není naposledy :)

02.07.2014

Série knih s Toničkou Bolavou se stala mou oblíbenou, ze všech příběhů s ní spjatých mi však tento přišel nejméně zajímavý a výrazný. Možná jak se dělal zbytečný humbuk kolem Úskočného muže, kterého nakonec Tonička vcelku jednoduše a lehce přemohla... a "mají se rádi – nemají se rádi" dějová linka s Rolandem, která nebyla ani překvapující, ani však očekávatelná. No, nevím. Stále si Obléknu si půlnoc drží vysokou kvalitu, od Pratchetta se však dočkám jinde i víc.

24.06.2014

Perfektně napsaná a vtipná kniha, u které se vždy vrátím do dětství, když jsem Bylo nás pět poprvé četl a také sledoval seriál v TV :) Svět kluků-uličníků, kteří vnímají vše kolem sebe jako pomůcky a kulisy pro své rošťárny a výplody fantazie... to je zkrátka úžasné. Dětská mysl nemá omezení a Poláček to dokázal ve své humoristickém románu skvěle vyobrazit.

Jednu hvězdu ubírám za "snovou" sekci. Neskutečně mě nudila a byla zdlouhavá. Je ale zajímavé, že pocity "ať už to sakra skončí" jsem měl nyní stejné, jako jsem zažíval tehdy před 14 lety, kdy jsem držel knihu v ruce poprvé. Celkově to však nepokazilo můj výborný osobní dojem :)

2 24.06.2014

Hlavní protagonista Charlie je zvláštní osobnost. Budete jej milovat pro jeho rozporuplnost – je vyrovnaný a rozumný jako málokdo v jeho věku, zároveň je emočně a citově poznamenán z dětství jednou událostí (nebudu konkrétní, ať neprozradím důležitou pointu), která jej v některých aspektech života neskutečně táhne zpátky, je kvůli tomu citově labilnější.

Samotný děj knihy pokrývá celý život dospívajícího teenagera: první láska, první kamarádství "na život a na smrt", drogy, alkohol, vyhranění se hudebním stylem, sex... zkrátka všechno, co k tomu patří. O tom všem a o zkušenostech s těmito pozlátky Charlie vypráví anonymně formou dopisů svému "příteli", de facto nám. Nebojí se ani zabrousit do soukromí své rodiny, vztahů mezi jednotlivými členy a její minulosti. Dostáváme tak úplnou informaci toho, jak byl Charlie formován do stádia života, v kterém ho nacházíme my... no, vlastně ne tak úplnou, ale to bych zase spoiloval, takže raději mlčím. Jen prozradím, že konec mi opravdu vzal dech a nečekal jsem to, což shledávám jako brilantní tah autora.

Ačkoli sám nevyznávám utápění se v depresích, pokuřování, drogové a alkoholické dýchánky po sklepech spolužáků a kultovní hudbu, okolo které se vše točí... uznávám, že to má své kouzlo. A jedinečně to dokresluje atmosféru. Dle mého soudu perfektně napsaná kniha a VÍCE než zajímavý příběh o NEJEN dospívání a útrapách mladého člověka.

4 13.06.2014

Má druhá kniha od tohoto již zemřelého světového velikána současné literatury (shodou okolností skonal ten den, kdy jsem začal knihu číst). Zaujalo mě Marquezovo literární zpracování skutečné události, byl jsem zvědav, jak se s tím popere – s takovou zdánlivě "neakční" situací, jako je přežití 10 dní na moři. Člověk by si řekl, že přeživší přeci jen pomalu umírá ve člunu a čeká, než ho někdo zachrání. Není tomu tak. Příběh jsem doslova hltal očima! Když jsem stránku po stránce obracel knihu a čekal, co dalšího se přihodí hlavními hrdinovi.

Pokud mohu doporučit, je to perfektní kniha na cestu – ne moc dlouhá ani složitá, poutavě napsaná, ale dobře rozčleněná, takže je možnost se v ději zastavit a neztratit nit. Pět hvězd.

2 06.05.2014

Mé první setkání s Rudišovou tvorbou bohužel neproběhlo nejlépe. Netradiční jazyk, kterým se v Národní třídě prezentuje, mi nešel po chuti, po pár desítkách stránek jsem měl pocit, že čtu stále něco stejného – neskutečně se (na můj vkus) opakoval.

Nebylo mi příjemné ani celkové prostředí knihy, čišela na mne bolest onoho ztraceného sídliště, žádné vyhlídky na slušnou budoucnost, nevyhnutelnost a zmar. To mohu autorovi uznat za pozitivum, že tu nechutnost popsal opravdu důvěryhodně, i když dost prvoplánově. Každý přece známe tyto hospodské typy a jejich kecy.

A abych nezapomněl, závěrečné rozuzlení mě příjemně překvapilo. Možná přeci jen dám ještě Rudišovi šanci.

09.04.2014

Strata se mi dostala do rukou náhodou. Nečetl jsem žádné recenze, nevzal jsem ji na vědomí kvůli doporučení přátel, zkrátka jsem ji jen namátkou nahmátl v knihovně. Po přečtení textu na zadní straně jsem byl rozpačitý... co očekávat od tradičního fantasy autora Zeměplochy, když se vrhne na přeci jen odlišnou dráhu scifíčka? Začetl jsem se a... trochu mě to zklamalo. Děj nebyl u příběhů ze Zeměplochy vždy to nejdůležitější, ale aspoň trochu tam o něco šlo a dokázalo vás to vtáhnout. To jsem u Straty absolutně postrádal. Mnohem více mě upoutaly a bavily informace spíše vedlejší (např. zajímavosti o kultuře Mixů, kungů a podobně).

Aspoň jsem si potvrdil, že to, že nějakého autora takřka zbožňujete a nedáte na něj dopustit, ještě neznamená, že nedokážete být vůči celému jeho dílu jakž takž objektivně kritičtí :)

31.03.2014

Žánr steampunku (nejen knižní) byla pro mě jedna velká neznámá, ale těšil jsem se velice a vůbec jsem nebyl zklamán. Leviatan je poutavá kniha o alternativní historii konfliktu první světové války, kde proti sobě stojí dvě "skupiny" – do strojů zažraní industriálové v čele s Německem a Rakousko-Uherskem (jak srdce potěší, když je v krásně ilustrované mapě zaznamenána Praha) a proti nim darwinovci coby Anglie, Francie a Rusko, kteréžto státy se zaměřily na šlechtění geneticky upravených zvířat, které jsou využívány ve všech možných polích pokroku. Už postavení těchto dvou stran proti sobě je setsakra zajímavá záležitost! :)

Aby toho ale nebylo málo, děj je velice poutavý a já tak hltal stránku za stránkou. Ano, jak i píšou jiné komentáře, kniha je asi určena trochu mladším čtenářům, nicméně to ničemu nevadí, aby si i "dospělejší" čtenář (kdo to vlastně je, že?) odnesl z knihy jen ten nejlepší zážitek. Jediné mínus, co mohu vytknout, jsou četné chyby v textu, což občas odvádělo mou pozornost. Snad je to jen chyba vydání, co jsem dostal do ruky, bojím se však, že to bude i u ostatních knih.

Závěrem mohu dodat jen to, že po dočtení jsem se okamžitě sháněl po druhém díle. Co jiného si u dobré knihy přát?

--- "Mažete své válečné stroje, nebo je krmíte?" ---

09.03.2014

Gaiman je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, a proto když chci sáhnout po kvalitní fantasy knize, jdu vždycky po něm. Proto mne spíše negativně překvapil jeho společný počin v podobě díla Mezisvět. Nechápejte mne špatně, kdyby to nebyl Gaiman, královsky se bavím a přejdu knihu s benevolentním "a tak jo, bylo to fajn". Od něj jsem však přeci jen čekal něco více. Možná je to spoluautorem, kterého bohužel neznám, tudíž nemohu soudit.

K samotné knize... příběh je svižný, rychle odsýpá a my jako čtenáři dostáváme fantasy příběh naservírovaný tak jednoduše a bezostyšně přímočaře, že jsem hltal každou vymyšlenost a fantastičnost jeho knihy, kterou fanoušci Neila Gaimana tak milují. Co mi však vadilo bylo to, že některé pasáže nebyly dostatečně rozvinuty, zkrátka taková ta omáčka kolem. Hlavní hrdina Joey Harker je sympaťák, s kterým se čtenář dokáže lehce ztotožnit, nicméně během děje mi chyběl jistý vývoj jeho postavy.

Co můžu vypíchnout je konec knihy. Gaiman ukončil děj v tom nejlepším, co mohl. Měl jsem dojem, že mi chybí ještě nějaké další dobrodružství hlavní postavy a jeho kamarádů, co bych si mohl přečíst. Beru to tedy tak, že mi bylo líto, že příběh končí. Což není zas tak špatná známka kvality, no ne? :)

1 09.03.2014