Nehorazna komentáře u knih
Hlavní postavy románu nejsou vlastně moc sympatické a graduje to v 12. kapitole, je napsána hrozně sebestředně a vlastně ani nezapadala do kontextu děje knihy… jen si tam honí autorka triko, jak je úžasná a všechno umí … hodně nepovedená kniha, ztráta času …
První kniha od Greena a styl vyjadřování mi seděl, ale pak to floutkovské chování a nuda zbohatlíka , to mě vytáčel , musím přiznat. Ale nutí mě hledat, co si dál přečtu
První polovina knihy se hrozně táhla, neměla spád, postavy něco v minulosti řekli a vše se táhlo okolo domněnek. Druhá poloviny knihy už byla čtenářsky zajímavá.
Jediné, co mě v textu opakovaně vykolejí , je autorky oblíbený obrat “ znechuceně mlaskl jazykem o patro…” :D :D
Ke konci jsem byla napjatá, jak se děj rozuzlí a otevřený konec mě zklamal... nebo mě někde něco uniklo ... ani už nevím, tím, jak to bylo na přeskáčku.
Přijde mi , že některým knihám neprospívá dělení děje... nezvýší to jejich hodnotu ani zajímavost a tohle je ten případ.
Můj tříletý syn tuhle knížku zbožňuje a chechtá se u ní jako blázen, za mě to až taková pecka není podle recenzí, kterými jsě se až moc navnadila...
Mám ráda zahraniční autory , kteří si vyberou české téma, napoví nám to, v jakém kontextu nás vidí zpoza hranic ...
Není standartní biografie ... nějaké vsuvky a osobní autorovy poznámky vyznívají zbytečně ... ale celkově se mi líbilo...
Četlo se hezky, nenáročné. Petr moc vykreslený v příběhu nebyl , škoda, dycky někam odešel do práce ... Jen mě občas rušili detaily, které jsem si nedokázala představit....
V autě: Petr si sedl mezi mě a Olinu, pak Olině spadla hlava na mé rameno a zůstala do konce cesty . ??? ( olina měří tři metry, nebo Hana seděla předkloněná ???nedokážu si v autě opřít hlavu dál než na sousedovo rameno...)
Odjela jsem( na kolej) s taškou a jablky ze čtyř jabloní ( asi byla velmi nuzná úroda? Nebo táhla v druhé ruce valník ...)
Uvařila jsem si čaj a postavila vedle postele... po spánku představitelka byla slabá, že nemohla zvednout ruku a vyleje hrnec do postele... na to silu měla? ze země, nebo hrnec si dala do postele a pak usnula??
Začáteční putování Alice s Jackem po přístavech mě nebrala, jakmile se děj ale dostal do dívčí školy, byla jsem čtenářsky doma a četbu jsem si po irvingovsku užila ... naznačení neštěstí a pak teprve se k němu postupně pročíst do všech detailů , to mě žene číst i obávat se číst dál zároveň - tím mě J.I. dycky získá...
Napínavý příběh, scény se chytře střídají, připadala jsem si jak ve filmu a ty spičky kovbojských bot - brrrrr , ty mi nedaly spát ...
Líbili se mi detaily dění u nás, jako by sám autor u toho byl a vše zažil.
I když jsem ročník 87 a o pražském jaru a následné invazi se jen dočítám a dozvídám zprostředkovaně... dycky mě to tak mrzí , jak to tu dopadlo... kolika lidem zničil komunismus život a zastavil veškeré dění, pokřivil smysl pro morálnost.
příběh jsem přečetla rychle, ale něco do pěti hvězdiček mu chybělo...
Celou knihu jsem cítila, že to nepíše muž, natož lékař. Ale že je to pohled autorky/ zdravotní sestry. Přehnaná snaha o ležérnost, rádoby hrubost, přehnaně slangu a divně neodborné rozhovory, které mají vypadat odborně ... komentování věcí, které v reálu doktora nestojí za slovo , naopak “alkoholik, ztracenec” řeší sestřičkovské vztahy, aby sestra nedostala pojeb od staniční ... to asi těžko :) prostě celé mi to vyznívá jako strojený seriál z nemocničního prostředí, který neodpovídá reálu ...
“Otevřelo se to, narychlo se splichtil vývod “ “ :D :D
“Už jsem ho zažil na sále, když se mu nedařila nějaká pitomost ...”,byla řeč o operaci - zajímalo by mě, o jaké operaci řekne chirurg, že je pitomost. Žádného takového neznám....atd.
“Na popálku” = na popáleniny ... to už bylo na mě dost ????????????
Nedokázala jsem číst pro chybění interpunkce... prostě mě to tak rozčilovalo, že jsem se nemohla soustředit na text.
Tuhle knihu mi vybrala do porodnice moje sestřenice knihovnice ... (kdo již přečetl, chápe , že sestřenice má dobrý knižní vkus a černý humor k tomu ) . Nicméně je to skvělá kniha, ale do porodnice bych ji nedoporučovala :))
První polovinu u knihy mi byla zima a měla jsem hlad... :) ke konci už jsem se u ní tolik nebavila, ale po dočtení jsem si nechala dva dny oraz od dalšího čtení, aby ve mně dál rezonovaly emoce příběhu :)
Něco horší něco lepší. První kapitola mě odrazovala dál číst , ale poslední jsem si díky Jackovi moc užila :D
Mně to zasáhlo ... musela jsem se hned do postav vcítit.
Autorka má skvělý smysl pro empatii a vykreslení psychologie hrdinů.
Knížku jsem dostala od kamarádky k Vánocům a k Vánocům ji dostal i její osmiletý syn. Oběma se nám líbila :)
Pořád o té knížce musím doma vyprávět... a objednala jsem aspoň jako dárek z Martin Greenfiel kravatu k Vánocům, abych měla vzpomínku.
Ten kontrast koncentračního tábora a poté života v New Yorku , jak zmiňováno pode mnou, mi vůbec nevadil...
Prvně jsem musela původní komentář nad rozečtenou knihou změnit.
Počáteční kapitoly knihy, kdy je děj ze současnosti, mě vůbec nechytly, přišlo mi to takové moc vymyšlené, nedobré a vůbec mě to nebavilo - nadbytečné odstavce, nicneříkající informace... Ale jak se děj dostal do druhé světové, jakoby autor byl někdo úplně jiný a vše dostalo spád a každá věta posouvala děj a nemohla jsem se odtrhnout !
Zpočátku mě kniha nebavila, podobně jako u Zločinu a trestu mě rušilo to neustálé omílání , kdo co komu řekl ....v druhé polovině už jsem se začetla a zajímal mě děj, ale dovolím si nesouhlasit s textem na obalu knihy, že Dostojevský si získává stále oblibu v generaci dalších čtenářů ... :)))