Nehorazna komentáře u knih
Moje první knížka od autorky a dělá na mě dojem, že má psychiatrickou poruchu... útlá kniha plná myšlenek, občas hlavní postava mele pátý přes devatý, celkově divně urychlený a neklidný vyjadřování, jazyk mi nevadil, ani způsob vyjadřování člověka, kterej je v mánii ... Ta kniha dělá pro mě zvláštni dojem, skoro pro český prostředí nezvyklá ... :)))))
Mám ráda osobnost Arnošta Lustiga, jeho upřímnost a pokoru, optimismus, sečtělost... a taková je celá jeho kniha. Nejradši mám zmíněné kousky děje z jeho knih, jak se udály s dalšími detaily ...
Psychologický profil, sonda do duše Alexe působí věrohodně... Ne že bych s Alexem sympatizovala, ale měla jsem pro něj jaksi pochopení, vyvolávalo to ve mě to správné čtenářské kontroverzní zděšení... jen poslední kapitoly, kdy se setkává se svými oběťmi bych oželela ... působí to nadbytečně...
Doporučuji.
První dvě povídky se mi líbily, další byly buď rozvleklé bez zápletky, některé zase přehnaně krátké na vytvoření emocí :) bohužel mám v hlavě nedávno přečtené povídky od G.d.Maupassanta...a ty oproti těmto fakt chytly .
Je mi to trochu líto, ale nemůžu lépe ohodnotit... ale k dočtení jsem se musela nutit.
Romány jsou od E.H. mnohem čtivější.
Nemohla jsem se začíst, způsob vyjadřování mě rušil, protože jsem se musela soustředit na každou větu. Při téhle knížce se mi žádnej film před očima nespustil... Děj zajimavej, podán trochu moc černobíle ... Všichni Češi jsme rasisti ??
Dlouho mi ležela knížka v knihovně a teď jsem z ní nadšená, přesně to irvingovské naťuknutí věci a za pár odstavců či stránek dovede myšlenku k dokonalosti, vtipu... proto na něj nedám dopustit.
Viděla jsem to jak film, na jehož závěru jsem byla dojatá :)
A rovněž jsem smutná z celkového hodnocení čtenářů, jak pisete pode mnou...
Po mnohých doporučeních přátel jsem byla z knihy zklamaná. Přehnaně patosu, vzletné vyjadřování ačkoli příběh sám o sobě je kouzelný a vyzněl by tak. Připomíná mi to spíš báji... a to není můj šálek...
Jiná díla od Coelha mám opravdu ráda... :)
V sedmnácti jsem si knížku koupila v antikvariátu, ale nedokázala jsem ji přečíst...teď ve třiceti uzrála a já se od ní nedokážu odtrhnout a přestat o ní přemýšlet... jsem z ní frustrovaná, teda z našich československých dějin, co jsme sami sobě stačili napáchat za války a hned na to v bledě modrém ( tedy v horším ) v následném komunismu...
Po trilogii Století člověk už tuší Folletův styl, takže laťka se zdá prostě níž a už jsem si to tolik neužila...
Jednou jsem knihu omylem otevřela a pak už od ní neodtrhla.
Je dobrou sondou do depresivní duše, kdy čtenář má naprosté pochopení pro zoufalé činy hrdinů, pro zoufalé myšlenky suicidálního autora...
Snad od Vonneguta moje nejoblíbenější. Řada myšlenek, který se tu a tam zase znovu objeví jen tak mimochodem v jiném příběhu - to prostě miluju, ty detaily. Ten absurdní humor vedle smutných prožitků jeho duše.
Bláznivé, pravdivé, nesmyslné, chytré....to všechno tam je a nestačím se divit, jak to někdo všechno dokázal dát na papír. Ten jeho styl ani nejde popsat :)
Nejvíc se mi líbil díl druhý. Ale pořád mi přijde , že Ken Follet byl přímo u stavby berlínské zdi, v Bílém domě, byl diplomat nebo špion....a vše co zažil ještě skvěle popsal do osudu lidí...jako vždy. Pro mě skvělá učebnice moderní historie, kdy čtenář se ocitá přímo v ději a chápe, proč zrovna takhle se historie udála...
V románu mě nejvíc dostávají pravdivá historická fakta a detaily naprosto přirozeně usazené do děje románu. Často jsem si nějaké události hledala na wikipedii a zjistila, že jsou naprosto shodné s událostmi, jak proběhly za války , jen jsou v románu přiřčené určité osobě...
člověka z toho mrazí a hlavně nechápu, jak tak obsáhlé dílo dokázal napsat obyčejný smrtelník...jak to dokázal? :) a jak to dokáže neustále ve svých dalších knihách a nezbláznit se z toho :). Po všech stranách knihy Kena Folletta obohacují čtenářského ducha.
...jen tak mimo soutěž, zkuste si najít ve vyhledávači sdělení Lenninovy závěti, nebo Aktion T4, bitvu o Midway, vylodění v Normandii.... prostě geniální
Kdo má rád Meanyho Owena zároveň rád chytá v žitě, bude tuhle knihu mít rád. Nic napsané zbytečně, každá věta posouvá děj, který je laskavý, občas filozofující a nebo tragikomický. Jen mi bylo líto, jak rychle jsem ji přečetla :)
Po pár stránkách čtenář začne tušit, jaké zlo bude napácháno a nechce, aby k němu došlo... Všechny principy lidské solidarity se postupně a mlčky nechutně zvrátí. Kniha ve mně nechává silné emoce.
Kniha mě nezaujala a musela jsem se do ní celou dobu nutit. Je to o tom, že autor někam jde, někoho potká, nechce se mu psát, v noci se m zdá sen a pořád dokola...tím, že kapitoly jsou psané asi opravdu každý den, je tam popsaná kdejaká nicneříkající zbytečnost, která nestojí za zmínku. Ztrácela jsem u čtení pozornost... Jsem dost zklamaná, asi jsem měla velká očekávání....
Podle obalu knihy jsem myslela, že mi dá kniha zabrat, ale je hezky čtivě napsaná a přečetla jsem ji za 3 dny ...
Překvapením byla pro mě osobnost Jana Marka, o kterém jsem nikdy neslyšela - všestranný vědec, lékař, fyzik ...( který se dá říct předčil Newtona ve svých pokusech :)
Složitější čtení, ale občas mě některé slovní obraty pobavily.
Zajímavé čtení, hlavně se mi líbilo zasazení otázky víry do historických okolností v Československu. Ale forma vyjadřování na mě moc sebestředná a ješitná, i velké události se dají vyjádřit s pokorou ....
Knížka přišla strašně strojená, vyumělkované dialogy ... Naštěstí je krátká, takže jsem ji nestačila odložit nedočtenou,... bohužel hodnotím jako zbytečnou ztrátu času.