Neo1tex komentáře u knih
Fůha... to byla jízda. Nečekal jsem moc a dostalo se mi vrchovatě. Skvělé čtení. Má to svoje mouchy, není to žádný hyper-propracovaný psychologický román, ale možná proto se to tak skvěle čte a baví to až do poslední tečky.
Nebylo to špatné čtení, ale pokud už máte od Chowna načteno, tak jednak zjistíte, že má prostě - ať píše cokoliv - nejblíže k vesmíru a kvantové teorii a tak je tato část knihy nejdelší a také, že se v knize dost často opakuje. Nicméně to stálo za to.
Poznámka k e-booku: Kniha Zlín tuto knihu vydala elektronicky bez funkčních odkazů v textu na poznámky autora. Na moji reakci odpověděli přibližně v tom smyslu, že spěchali a šetřili, a tak první vydání pustili prostě takhle s tím, že vysvětlivky nalinkují později. WTF??!! Jako by vám prodali auto, aby ho stihli dodat v termínu, ale volant poslali o měsíc později. Z mého, jinak velmi oblíbeného, nakladatelství, se stalo vcelku neoblíbené a arogantní nakladatelství.
Druhá polovina knihy je výrazně zajímavější, než první, přesto se jedná o velmi povedenou knihu.
Vzhledem k době, kdy to Asimov psal, je to fascinující čtení. S odstupem času jsou některé pasáže pochopitelně lehce úsměvné, nicméně přes to všechno si to označení "klasika" rozhodně zaslouží a jedná se o výborné sci-fi čtení.
Vynikající kniha. Po přečtení Skály jsem neváhal a další Mayovu knihu jsem koupil bez váhání. A udělal jsem dobře. Našel jsem tam opět vše, co se mi na Skále tak líbilo.
Výborně napsaná kniha. Děj je sice snadno předvídatelný a zajímavé zvraty se tu nenajdou, ovšem čte se to skvěle.
Docela často jsem při čtení přemýšlel, jestli mě ty autorovi alegorie baví nebo štvou. Ale bylo to fajn čtení...
Především předposlední kapitola je opravdu pořádná nálož... Skvělá kniha o lidech, jejichž smýšlení nikdy v životě nepochopím. A ani nechci.
Půl knihy jsem přemýšlel, co mi ten příběh připomíná. A potom jsem na to přišel. Znáte ty scény z amerických filmů, kde obvykle velmi sexy svalnatý hacker prolamuje zabezpečení nějaké super-tajné budovy, trezoru nebo vojenského objektu a jak mu za mohutného bušení do klávesnice pobíhají po monitoru efektní 3D obrázky a animace a nakonec s nějakou trapnou "hrdinskou" hláškou systém prolomí? Tak přesně taková je tahle kniha.
Pokud o těch věcech, o kterých kniha je, víte alespoň maličko, přijde vám velmi.... jak to říct.... směšná (v tom špatném smyslu slova)? Hloupá? Nevím, zda jsou to ty správná slova, ale asi jsou to ty nejbližší asociace, co mě napadají.
A nominovaná na Knihu roku 2013? Vážně? To v tom roce opravdu nevyšlo nic lepšího? Nechce se mi věřit. A taky nevěřím. Chvílemi jsem měl pocit, že Google, Amazon a Apple platily náklady na vydání a tučný honorář autorovi za reklamu, protože minimálně ta první značka je snad na každé straně dvakrát. Až mě to trochu sr...lo, a to mám Google rád.
Za moc to nestojí, ale čte se vcelku lehce. Kdybych tušil obsah, vyhnul bych se jí. Ale posuďte radši sami...
Nešlo to... nemohl jsem to dočíst. Příliš mě to nudilo, nemohl jsem najít nic, čeho bych se v knize chytil a šel po tom. Nehodnotím, protože jsem nedokončil, ale kdybych měl dávat hvězdičky, víc než dvě by to nebyly.
Kotouč je definitivně jeden z mých oblíbených českých autorů sci-fi. Četl jsem od něj tuto knihu a Příliš blízké setkání a musím konstatovat, že píše nesmírně poutavě, velmi jednoduše, ovšem nikoliv triviálně a jeho příběhy mě prostě baví. Vřele doporučuji k přečtení...
Přemýšlím, co napsat... Začalo to tak dobře. První odstavec knihy mě nahlas rozesmál. Potom už to šlo jen z kopce. O čem to je? O vcelku obyčejné holce, která to celé vypráví, dementním nesvéprávném otci, matce, která je pro příběh úplně nepodstatná a bandě "služebnictva", které vás společně s panem hrabětem bude po pár desítkách stran nesmírně iritovat, a to s každým dalším řádkem víc a víc. A to je asi tak všechno. Ano, je to vcelku vtipné, ne, není to originální, ano, velmi brzy se autor začne opakovat a přestává to být vtipné, protože dvakrát opakovaný vtip vtipem už moc není a ten opakovaný nesčetněkrát na pár set stranách je už spíš trapas. Klasickým příkladem je asi takovýto druh "fóru": "Kuchařka honila husu a potom ji měli k obědu (husu, ne kuchařku)." Ok, poprvé, podruhé... to funguje, ale když už tohle autor opakuje podvacáté, radši přeskakujete řádky.
Nicméně, není to špatná kniha. Číst se to dá, úplná nuda to také není. Mohlo to být tak o sto stran kratší a bylo by to fajn. Ale na odlehčení po něčem náročnějším to jde. No a byla ve výprodeji, tak proč ne... :-)
Perfektní kniha... mám moc rád tyhle "obyčejné" příběhy života.
Závěrečná kniha není špatná, předchozí jsou lepší. To je asi tak to hlavní, co mě ke zhodnocení napadá. V poslední knize už se příběh (na můj vkus) příliš prolíná, objevuje se příliš postav z minulosti, je tam příliš mnoho linií. Byly i části, které mě vcelku nudily, například válka. Ale i tak se jedná o důstojné zakončení jinak fantastické série.
Výborné čtení. Ovšem zvláštní je, že jsem přibližně za dvěma třetinami knihy zpozoroval to, co tu už několik čtenářů zmínilo. Najednou jsem jakoby ztratil nic toho, o čem kniha jen. Najednou příliš mnoho jmen z minulosti a stovek stran předešlých dílů a najednou nevěděl kde jsem, o kom čtu, o čem čtu. Nějakou chvíli to trvalo, než jsem se znovu chytil a finální pasáž je už zase vynikající. Zvláštní hluché místo - každému rozhodně nemusí vadit, pokud máte vynikající paměť, možná si toho ani nevšimnete.
Všechno podstatné už jsem napsal v komentářích k předchozím dílům. Dodám snad jen, že jsem hned vzal do ruky díl další. Tak dobré čtení to je...
Tohle je prostě vynikající kniha. A rovnou jdu na třetí díl. Geniálně odvyprávěno, fantasticky se čte. Krása... čistej fantasy-orgasmus.