Neo1tex komentáře u knih
Dobrá kniha. Na závěr to trošku uvadá, ale ne příliš. Obávám se, že mladší čtenáři už nebudou příliš vědět, o čem to vlastně je...
Jen o kapánek slabší, než první díl, ale, ale pořád je to nářez a především zábava.
Dočetl jsem první a hned se pustil do druhé... co víc dodat? Neskutečná jízda.
Nejdřív se dvě třetiny knihy nic neděje a všechny postavy (opravdu všechny) jsou vám tak nějak jedno. Potom se začne něco dít, nic moc, ale aspoň něco a pak už je tu, díky bohu, konec - nejslabší část celé knihy. Nevím, jestli měl být šokující, každopádně byl stupidní.
Už od první třetiny budete +/- vědět, jak to celé vlastně bylo, v půlce už budete mít jasno úplně. Celá kniha je něco jako policejní zápis. K postavám jen těžko najdete nějaký vztah, výprava stojí vcelku za prd. No co říct víc...? Snad jen to, že kniha má naštěstí jen 260 stran.
Nenechte se odradit příšernou kýčovitou obálkou (Argo - to fakt myslíte vážně? To animoval kdo, tuhle hrůzu?). Hosseini je fantastický vypravěč a já hltal jednu kapitolu za druhou. Po dlouhé době mě zase pohltila nějaká kniha tak, jako tomu bylo například u Klubu nenapravitelných optimistů. Excelentní kniha, excelentní příběh...
Velmi zábavný příběh. Moc se mi líbí spojení dokumentárního stylu výpravy s klasickým pojetím příběhu.
Rozhodně jeho nejhorší kniha, co u nás vyšla. Napětí žádné, zápletka slabá, pachatel jasný od půlky knihy, bez emocí, nuda, šeď a zase nuda. Být tohle prví kniha, kterou od něho čtu, další už do ruky nevezmu. Dočítal jsem to se silným pocitem, že už to chci mít za sebou a vzít do ruky něco zábavného...
Písečný muž je docela průměrný thriller, ovšem s velkým spádem, slušným příběhem, velmi dobrým napětím a nabídne vám na několik večerů zajímavou porci zábavy. Pokud nejste příliš náročný čtenář a dokážete autorovi ledacos odpustit, nahraďte si slovo “průměrný” za “dobrý”.
Moje podrobnější recenze zde: http://blog.palmknihy.cz/2013/11/pisecny-muz-aneb-jak-vzal-jiri-maly.html
Nebylo to špatné, ale konec byl už na mě příliš zdlouhavý a poslední část byla doslova utrpení. První dva díly trilogie jsou rozhodně lepší - jinak řečeno, tento je suverénně nejslabší.
Perfektní kniha. Měl jsem strach, aby autor víc nepoučoval o historických reáliích, než aby vyprávěl příběh, ale je tomu přesně naopak. Skvěle se mu podařilo zasadit zajímavá historická fakta do příběhu tak, že si čtenář ani nevšimne.
Ach, tohle byla bolestná zkušenost s Murakamim... Mám nesmírně rád jeho knihy, ale tohle se nejenže nestrefilo do mých očekávání (moje chyba - nemám očekávat), ale ani do mého vkusu. Příběh se mi často zdál velmi absurdní, zdlouhavý, nezáživný, příliš mnoho zbytečných slov a chvílemi jsem váhal, zda nečtu nějakou parodii na sci-fi nebo něco podobného.
Pokud bych měl jmenovat nějakou část knihy, která mě alespoň trochu zaujala, byl by tú úplný závěr. Posledních pět-šest kapitol. Ale to všechno před tím? Dlouho jsem se u čtení tak netrápil...
Prokousal jsem se prvními cca padesáti stranami a nenašel jsem důvod, proč číst dál...
Hájíčkovu Rybí krev jsem koupil jen proto, že byla v akci. Na knihu jsem se už dříve párkrát díval, ale říkal jsem si, že se bude jednat o další patetický příběh z doby nedávno minulé a tak jsem ji nikdy do košíku nevložil, dokud nebyla ve slevě. Jaká to škoda... Už mnohem dřív jsem se mohl bavit s tímhle skvělým románem v ruce.
To jsou ty předsudky, doporučení, recenze... Ke knize, kterou nakonec přečtete prakticky na jeden zátah se nemůžete měsíce dokopat a klasiku světové sci-fi, jako je třeba Duna, odložíte po sto stranách s tím, že už to nikdy znovu zkoušet nechcete (osobní zkušenost).
Když jsem v Kindlu otevřel tuhle knihu, bylo kolem desáté večer. Zrovna jsem dočetl jinou knihu, říkám si, že přečtu jen prvních pár stran, abych věděl, jaké to je a půjdu spát. Spát jsem šel, ale asi za dalších sto stran.
Hájíčkův styl mi perfektně sedí. Čte se skvěle. Zjistil jsem, že mě nesmírně baví tyhle civilní příběhy. Takové to "obyčejné" vyprávění ze života lidí, jako je právě Rybí krev, ale i Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch nebo Britannia Road 22 a další. Jestli jste na tom podobně, neváhejte ani minutu. Budete se skvěle bavit...
Série Zaklínače mi ležela ve čtečce hodně dlouhou dobu. Nevím proč, pořád jsem se do ní nedokázal pustit. Ale před pár dny jsem se konečně odhodlal a stálo to za to. Skvělé čtení, velmi příjemná fantasy. Dám si chvíli pauzu a jdeme na pokračování...
No.... dočetl jsem se asi do třetiny a pak jsem toho nechal. Nemá to ani hlavu, ani patu, ani logiku, ale promyšlenou nelogiku. Nehodnotím, protože jsem nedočetl, ale kdybych dočetl a pokračovalo by to stejně, jako první část knihy, musel bych dát jedinou hvězdu, ne-li odpad.
Seghers je prostě mistr. Dle mého názoru strčí do kapsy (až na jednu či dvě výjimky) většinu severských autorů, kteří jsou dnes tolik populární. Jeho psaní má jednu neuvěřitelnou vlastnost: trvá maximálně pět stran a má vás. Tedy kniha vás má. Autorův styl je neskutečně čtivý, poutavý, zajímavý, zábavný a jeho příběhy jsou mimořádné.
Když jsem před časem dočetl knihu Spis Rosenherzová, věděl jsem, že mám nového oblíbeného autora detektivních románů. Partitura smrti je ještě o kus lepší, než zmíněná kniha. Můžu vám garantovat, že se ani na okamžik nebudete nudit. Vynikající kniha, vřele doporučuji.
No.. tak je to konečně za mnou. A rozhodně to nebyla bezbolestná četba. Spíš naopak. Posledních pár stránek bylo ztělesněné utrpení. Nejdříve jsem se nemohl začíst. Ať jsem dělal, co jsem dělal, prostě to nešlo. Kdykoliv jsem bral knihu do ruky, bylo to proto, abych to dočetl, nikoliv proto, že jsem se na knihu těšil. Nutno říct - není to žádná extra tragédie. Ten příběh má hlavu a patu, má děj, logiku a možná i jednu - dvě zajímavé postavy, ale není to zkrátka ono.
Čekal jsem napětí, které se ovšem nedostavilo ani na okamžik. Čekal jsem zajímavá historická fakta - zase nic. Čekal jsem postavy, které bud mít rád, ale byly mi úplně ukradené.
Co mě však nejvíce štvalo? Chvílemi jsem váhal, zda čtu román nebo výkladový slovník. Text je protkán velkou řadou latinských slov a pojmenování, která se však po jisté době začnou donekonečna opakovat, což je dosti otravné. Nakladatel navíc zvolil ten způsob typografie, kdy je každé toto slovo napsáno kurzívou. OK, párkrát to nevadí, ale když je těch slov na stránce třeba deset, je to dost otravné. Navíc - a to bude možná způsobeno překladem, zní české věty, ve kterých je neustále a donekonečna použito to stejné latinské slovo, velmi divně a násilně. Často to také působí, jako by se autor snažil poučovat, což mě vadilo asi nejvíc.
Tohle je jen jeden příklad, kterých jsou ale v knize desítky: " Když byla mladá a začínala se učit, její pěstouni, jak se jim říkalo, ji jako jednu z prvních věcí naučili umění dercad - meditaci, jejíž pomocí dosahovaly četné generace irských mystiků stavů sitcháin čili míru." Následují další tři věty s minimálně třemi latinskými slovy a jejich výkladem a nesmí chybět jejich následné násilné užití ve větě, aby čtenář náležitě pochopil.
Některé věty jsem si však po přečtení musel skutečně poznamenat, protože patří mezi "klenoty". Tak například: "Na bratra Eanreda narazili ve společné levantur, čili prádelně, kde ho zastihli při namáhavé práci, pral totiž prádlo. Při jejich příchodu znervózněl, pak dále bušil do vlněného šatu, který pral." Fůůha - lekce logiky a latiny v jednom. Nevím, zda je to způsobeno blbým překladem nebo to tak autor zkrátka napsal...
Nejedná se o špatnou knihu. Určitě si najde a našla řadu nadšených čtenářů. Mě ale z výše popsaných důvodů nejen štvala, ale i nebavila, čili nudila.
Tahle kniha mě velmi překvapila. Moc jsem od ní nečekal a dostalo se mi vrchovatě. Ze začátku jsem moc nechápal, kde se v tom současném ději berou ty středověké scény. Po pár stranách už ale bylo všechno zřejmé. Skvělé čtení, které velmi svižně odsýpá a knihu přečtete, že ani nebudete vědět jak. Můžu vřele doporučit...