Neo1tex komentáře u knih

Dobré čtení... příjemný a poutavý detektivní příběh s množstvím zajímavých historických faktů. Mám rád, když se při čtení knihy dozvím i něco reálného.

11.06.2013

Poslední dobou mě nějak začaly bavit historické romány a tím spíš, pokud se jedná o historickou detektivku s prvky fantasy. Ordál je perfektní čtení a splnil všechna moje očekávání. Mimochodem: nevěděl jsem a hledal jsem.. Ordál je jiný výraz pro boží soud.

V příběhu najdete čarodějnice, ale v rozumné míře, šílenou šlechtu, která vás bude svým chováním štvát, trochu nadpřirozena, trochu milostné zápletky, ty dobré i ty zlé a všichni vám budou vlastně docela sympatičtí (až na ty záporáky). Zkrátka perfektně namíchaný příběh. Kdo jsou ti hlavní parchanti začnete s velkou mírou jistoty tušit už docela brzo, ale, nevím proč, příběhu to nijak neškodí.

Přemýšlím, co bych té knize vytknul, nenapadá mě však nic. Při čtení se budete náramně bavit. Co víc si přát...

02.06.2013

Před hodinou jsem tuhle knihu dočetl a do této chvíle si kladu jedinou otázku: co to sakra mělo jako být? Mám pocit, že si Miloš Urban snaží hrát na českého Dana Browna, ale upřímně - nedaří se mu to ani na sekundu.

Tahle knížka vyniká třemi aspekty. 1. její děj se odehrává a hrdinové se chovají naprosto nelogicky. 2. příběh je asi tak uvěřitelný, jako předpověď počasí na půl roku dopředu. 3. minimálně stokrát si při čtení téhle knihy řeknete něco jako "No to si dělá prdel, ne?".

Zkrátka. Mám rád sci-fi, mám rád fantasy, takže nemám problém číst něco, co není a nikdy nebude realitou. Ale autor zasadil svůj příběh do malé české kotliny a v příběhu se vraždí, věší lidi na plot, vyřezávají jazyky, střílí po policajtech ze sportovního luku a nic se neděje. Děj plyne dál, hlavní hrdina se svými kumpány jezdí po republice a Evropě, jako by se nechumelilo, hlavní záporáci ho všude sledují a všude ho najdou (asi jsou telepati, protože si to jinak neumím vysvětlit), u toho vraždí, nastražují pasti a kuchají lidi jako na běžícím pásu a nic se neděje.

A ten závěr? To už jsem se musel skutečně nahlas rozesmát. Jeho vznik si představuji asi takhle. Autor psal, u toho nahlížel do svých poznámek a najednou zjistil, že už v debilníčku nemá nic, o čem by mohl psát. Hmm... co s tím. No nic. Pošleme všechny postavy na jedno místo, zavřeme je do jednoho kostela (to jsou zase náhodičky - ale jsou to vlastně všechno telepati, tak proč ne) a na dvou stranách to odbudeme. Střílí se z pistole, z luku, propichuje se, krvácí se, na dva odstavce se vedou strašně oduševnělý kecy o Santinim a je to hotový.

Tohle byla jedna z nejhorších knih, co jsem kdy četl. Neskutečná blbost. Vyhněte se tomu obloukem. Od Miloše Urbana už nechci číst ani fejeton.

7 01.06.2013

Poslední dobou - nevím proč - často narážím na knihy, které se motají kolem války, ve válce, před válkou, po válce... tahle patří především do té poslední kategorie. A je to dobrá kniha...

Britannia Road 22 je adresa domu, do kterého se nastěhují manželé s malým synem. Všichni jsou Poláci, všichni prožili válku po svém, s vlastními problémy a s vlastními zážitky. Nutno říct, že většinou dost otřesnými.

Nečekejte čtení o detailech války samotné. Příběh se odehrává téměř výhradně na osobní rovině zážitků obou manželů, jejich syna a pár osob, kteří se kolem nich během období války motali. Autorka si vystačila jen s několika málo protagonisty a to hodnotím jako velmi dobré. Celý příběh se v podstatě odehraje kolem skupiny max. deseti lidí a díky tomu je velmi přehledný a je čas na to, abychom jednotlivé osobnosti docela dobře poznali.

Kniha se čte velmi dobře a v podstatě už ji není co vytknout. Snad jen jednu věc, ale ta je čistě osobní. POZOR SPOILER!!! Když jsem se blížil k závěru knihy, doufal jsem, že autorka nesklouzne k tomu standardnímu happy endu. No stalo se. Myslím, že ne vždy je nezbytně nutné, aby všechny příběhy dopadly dobře. Obzvlášť u tohohle mi to nějak nesedělo a docela dobře bych si uměl předsavit, že by kniha končila jinak. KONEC SPOILERU :-)

Pokud vás podobná témata baví, s radostí si knihu kupte a pusťte se do ní. Jedná se o velmi příjemné a dobré čtení. Zklamáni nebudete, hlavní dějová linka je velmi silná a umím si představit, že v poválečném období tohle prožily tisíce rodin.

1 25.05.2013

Navím, na čem Michal Ajvaz jel, když tuhle knihu psal, ale musela to být fakt dobrá chemie :-) Jinak si to vysvětlit neumím... Asi to není špatná kniha. Spíš to nebude kousek pro mě, ale prokousat se tímhle byla fakt nebetyčná dřina. Jediné, co mě utěšuje, je to, že byla ve výprodeji za 60 kaček a tak to nebyla ani velká ztráta peněz. Jen času...

2 20.05.2013

Skálu jsem koupil a začal číst na základě několika doporučení, takže jsem vlastně ani nevěděl, do čeho jdu. Po pár stranách jsem si říkal, že se půjde o dobrou detektivku. Alespoň se tak zdálo. Omyl. Vraždy, které se v příběhu staly, jsou vlastně jen vedlejší dějovou linkou a miniaturním dílkem skládačky celého příběhu.

May píše nesmírně poutavě a zajímavě. I jeho popisy krajiny, míst a zvyků jsou nakolik zajímavé, že by ta kniha mohla být jen o nich. Postavy vykresluje takovým způsobem, že už po pár řádcích je máte před očima a umíte si je živě představit. A ještě ke všemu je to zábava.

Skála je skutečně mimořádný příběh. Děj, který se odehrává ve dvou časových osách se prolíná naprosto přirozeným způsobem a zcela dokonale vykresluje celý děj knihy. Nenarazil jsem snad na jediný odstavec, kdy bych se nudil.

Excelentní kniha, vynikající čtení a nádherný příběh.

7 01.05.2013

Opět vynikající čtení. Murakami je prostě frajer a tyhle zdánlivě obyčejné příběhy mu jdou moc dobře....

3 27.04.2013

Autor nezapře jasnou inspiraci, kterou čerpal z Forresta Gumpa. A nutno říct, že se o to ani nesnaží. Prostě si jede svůj příběh bez ohledu na více či méně nápadné podobnosti se zmíněným dílem.

Stoletý stařík není špatná kniha. Je to vcelku jednoduché čtení, kde největší nápor na mozek znamená přečtení a zapamatování švédských vlastních jmen a názvů měst, po kterých se hlavní hrdinové přesouvají. Kniha je to vcelku vtipná. Ano, hodně krát jsem se opravdu dobře zasmál, ale že by to byl nějaký ukrutný humor, u kterého bych se řezal smíchy nebo mi do této chvíle utkvěl v hlavě (a to jsem tu knihu právě dočetl) to není. Nutno říci, že nejvtipnější je jedna z posledních kapitol, kde se celý příběh uzavírá.

Chvílemi je bohužel cítit, jak se autor snaží celý příběh až příliš podřídit formě, kterou zvolil. Odporuje to nejen do té chvíle používané logice hlavního hrdiny, ale zdravému rozumu a pozorného čtenáře to mírně uráží. Volně parafrázuji: Pojedeme za Mao Ce-Tungem. Proč? No protože proč ne. Aha, no to dá rozum. Proč ne.... Tak jedeme. Sorry, chápu, že se autor snaží "jet" v jednom stylu celou knihu, ale tohle, už na tak dost prostou rozumovou výbavu hlavního hrdiny, je až příliš jednoduchá úvaha.

Nicméně: Stoletý stařík je docela příjemné odpočinkové čtení. Neurazí, ale ani nenadchne. Pokud máte takhle jednoduchou literaturu rádi, budete si libovat. Pokud oceníte propracovanější příběhy, zápletky a charaktery, budete velmi pravděpodobně, stejně jako já, ke konci uvažovat, zda by zkrácení knihy alespoň o sto stran neprospělo. Prospělo.

5 23.04.2013

Upřímně jsem nikdy nepochopil, proč nás ve škole učili, že sci-fi, fantasy a další podobné žánry, patří do kategorie brakové literatury. Dokázal bych vyjmenovat nejednu knihu z jiných "uznávaných" kategorií, pro které je brak ještě příliš slabé označení a přesto se prodávají (většinou díky marketingu) po tisících kusech. Klasickým příkladem budiž aktuální titul Padesát odstínů šedi.

Dračice se zcela jistě neprodaly tisíce kusů, téměř s jistotou se dá říct, že tuhle knihu příliš mnoho lidí nezná a v knihkupectví byste ji asi hledali obtížně. Přesto je to naprosto vynikající čtení. A když říkám naprosto vynikající, tak to myslím doslova.

Kniha se skládá ze dvou příběhů, které na sebe volně navazují. Děj je parádní, hotový fantasy orgasmus pro všechny milovníky draků a magie. Styl psaní obou autorů je vynikající, slova se čtou téměř sama. V příbězích se střídají napínavé pasáže s popisnými a - světe div se - nejeden dialog je proložen skutečně vtipnými hláškami hlavních postav.

Dračice, je vynikající kniha. Navíc jsem ji pořídil ve výprodeji na Palmknihách asi za šedesát korun, což si tenhle titul ani v nejmenším nezaslouží. Opět jsem po nějaké době litoval, že kniha skončila tak brzy. Jste příznivci žánru? Máte rádi, drahy, kouzelníky, černou magii...? Tak neváhejte ani vteřinu. Dračice vás nezklame. Fantastické čtení. Doslova.

2 13.04.2013

Kateřina Tučková je vynikající spisovatelka. Příběhy svých knih umí podat mimořádně příjemným způsobem, nemluvě o tom, že samotné náměty jsou velmi silné a zajímavé.
U Žítkovských bohyní mi nejednou běhal mráz po zádech a především v záběru knihy byl tenhle pocit skutečně silný. Část, která se týkala téměř výhradně bádání v archivu, pro mě byla mírně nudnější, ale rozumím, proč ji autorka do knihy zařadila. Bez ní by kus příběhu nedával valný smysl a ve finále ji člověk ocení.
Přiznám se, že když jsem se do knihy pouštěl, čekal jsem tak trochu "čtení pro holky", ale Tučková je prostě Spisovatelka a tohle je skutečně krásná kniha...

11 07.04.2013

Nelíbila se vám Paganiniho smlouva od Keplera stejně, jako mě? Tak tohle vás bude bavit. Příběh plyne úplně přirozeně bez umělých šidítek, jako jsou sestřelený helikoptéry a nástražné systémy alá MacGyver. A že je závěr trochu netradiční? Opravdu to někomu vadí? Vážně nejásáme, že to nějaký autor ukončil vcelku originálně a laskavě nechá čtenáře, aby taky zapojil mozek a představivost?

Všechno tohle jsou dobré stránky této knihy. Jaké jsou ty špatné? Nevím, zda uvést délku. 260 stran není mnoho, ale na příběh tak akorát a když uvážím některé knihy Nesba, u kterých jsem si říkal, že měly skončit už před dvě stě stranami, je to vlastně dobře. Nenapadá mě vlastně vůbec nic. Indická nevěsta je velmi dobrá kniha
_____________

Někteří komentující (jeden příklad za všechny: myskula) by měli opravdu dostat ban a rozbít klávesnici (o hlavu) k tomu. Uvědomují si někteří autoři komentářů, že si je čtou i lidé, kteří knihu ještě nečetli? Rozum zůstává stát...

4 31.03.2013

Až překvapivě jednoduchý a civilní příběh jedné japonské rodiny. Přesto, pokud máte rádi Japonsko, jeho kulturu, zvyky a mentalitu, v knize na každé straně najdete důvod, proč číst dál. Hodnota příběhu téhle knihy spočívá právě v jeho jednoduchosti. Příjemná odpočinková kniha.

1 30.03.2013

Nejdřív se mi pořád nedařilo začíst. Zdálo se mi, jako by jednotlivé kapitoly na sebe vůbec nenavazovaly, nedařilo se mi přijít na to, o čem ten příběh vlastně je. Pak přišel moment, kdy jsem najednou pochopil a dočetl celou kniha na jeden zátah.

Je to vlastně jen úplně obyčejný příběh o pár lidech, kteří jsou punkeři, nejsou, ale žijou tak, snaží se být, ale nedaří se jim to a potom o těch, kteří se o to nesnaží, ani být nechtějí, ale prostě jsou a žijí tak.

Výborné čtení, skvěle napsaná kniha...

1 24.03.2013

Tohle byl už několikátý román japonského autora, co jsem četl. Mám nesmírně rád styl, jakým píšou. Po knihách jako Čáry, Autofikce nebo Černý déšť a Moře a jed jsem čekal skoro cokoliv. Ale tohle ne. Haruki Murakami se definitivně stal mým nejoblíbenějším japonským autorem.

Bylo až neuvěřitelné, jak hladce se tahle kniha čte. Vezmete ji do ruky, pustíte se do čtení a najednou zjistíte, že jsou tři hodiny a třetina knihy pryč. Kniha je plná sexu, morálních dilemat, vynikajících dialogů a co mě nejvíce překvapilo - i humoru. Nutno říct, že černého humoru. Že ale při čtení téhle knihy minimálně desetkrát vyprsknu v hlasitý smích, to jsem si vážně nemyslel.

Norské dřevo je naprosto fantastická kniha.

6 22.03.2013

Skvělá kniha. Vynikající příběh, skvělé vyprávění. Často jsem s postavami doslova cítil to, co prožívají... V tuhle chvíli, pět minut po dočtení, nevím, co víc napsat. Tato kniha rozhodně patří a bude patřit k tomu nejlepšímu, co jsem četl.

Mimochodem: Saša a jeho příběh je nenahraditelná a velmi silná část knihy.

5 17.03.2013

Je to asi deset minut, co jsem tuhle knihu dočetl. Přiznám se, že nevím, co bych napsal. Poprvé se skláním před překladatelem. Především začátek a závěr knihy - to musel být slušný oříšek, přeložit vše tak, aby to dávalo smysl a zároveň zůstalo zachováno to, co zachováno být mělo.

Podruhé se skláním před autorem. Růže pro Algernon je naprosto strhující dílo. Dokonalá kniha. Od začátku, až do konce... Připadá mi, že ať napíšu cokoliv, nevystihne to knihu samotnou ani okrajově.

Přečtěte si to. Fantastická kniha, fantastický příběh. Patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy mohl číst...

11 03.03.2013

Musím opravdu smeknout před Kateřinou Tučkovou, protože dokázala mimořádně zajímavým způsobem zpracovat téma o podstatném kusu dějin téhle malé republiky. Tahle část historie je, řekl bych, bohužel velmi málo známá, ve většině poznatků lidí zcela chybí, neví o ní nebo vědět nechtějí. Ti, kteří by si tuhle knihu potřebovali přečíst nejvíce, se k ní zcela bez pochyby nikdy nedostanou. Ti budou mít v ruce tak maximálně dnešní Blesk nebo Aha!.

Přitom autorka skvěle popisuje, že ani náš národ nebyl po válce žádný svatoušek. Ano, zajisté, dění té doby a frustrace z války... neprožil jsem, nemohu soudit. Němci dali nejen nám, ale celému světu, pořádné kapky, přesto je potřeba si uvědomit, že jakmile lidé dostali příležitost, nechovali se o nic lépe, než oni. Přesně podle názvu jedné z prvních kapitol: Když se kácí les, létají třísky. Prostě padni komu padni.

A potom závěrečná pasáž knihy - ta tak rychle zapomenutá, ale přitom nedávná historie... Dostává na síle i v těchto dnech, kdy Grebeníček přednáší v parlamentu svoje teorie o Janu Palachovi a motivech jeho činu. Ukazuje, že sice už nebyla válka, nepadaly bomby, ale lidé stále mizeli neznámo kam, stále přicházeli o svoji důstojnost, stále museli žebrat o to, aby měli kde žít, kde pracovat, co jíst.

Vynikající kniha.

6 25.02.2013

Tak jo, po Paganiniho smlouvě, kdy jsem se zařekl, že už severskou detektivku nikdy nechci ani vidět, beru tohle prohlášení zpět. Zkusím to napsat nejjednodušeji, jak se snad dá: Nesbo píše skvěle, Sněhulák patří mezi nejlepší detektivky, co jsem kdy četl. Je to promyšlený, zajímavý, zábavný, dojemný a především skvěle napsaný. Jestli číst jen jednu knihu od Nesba, tak tuhle.

4 16.02.2013

Jeden běžný japonec začne přepisovat svůj deník, aby dokázal nápadníkovi své neteře, že netrpí atomovou nemocí, že je v pořádku, že je vhodná partie na vdávání. Atomová nemoc bylo onemocnění, kterým trpěli ti, kteří zažili shození atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki.Všichni asi známe ten příběh svržení atomové bomby na tyhle dvě města, ale už ne tak často slýcháme příběhy těch, kteří u toho byli, kteří to opravdu zažili a mohou vyprávět.

Mám rád tyhle civilní příběhy. Nejsou tam žádní "záporáci" ani "ti dobří", nejsou tam žádné intriky, vraždy a podobné vymoženosti (nejen) moderní doby. Je to prostě příběh jedné rodiny, která vše prožívá od velkého záblesku na obloze, přes černý déšť, hromady mrtvých, běžné starosti, jak tuhle dobu přežít až do chvil, kdy je už všechno tohle pryč a jednou z mnoha vzpomínek zúčastněných jsou všemožné zdravotní potíže, kterými trpí.

Nejde o knihu z války nebo o válce, není to ani kniha o atomové bombě. Je to příběh jedné rodiny, který se už, doufám, nebude nikdy nikde na světě muset opakovat. Velmi dobrá kniha...

7 08.02.2013

No... co říct..... Milion postav, milion jmen, chaos a prakticky žádná akce nebo děj, který by stál za řeč. A když už se něco semele, tak je to nuda. Je to krátká kniha, ale i přes to jsem se nedostal dál, než za třetinu. Víc už to nešlo, byl to jen ztracený čas.