Nerevanin komentáře u knih
Kniha dohromady o ničem, ale je to takové pohlazení po duši.
Přinejlepším průměrná kniha. Zápletka se tváří chvílemi jako špionážní román, chvíli jako detektivka, ale ve finále je celá zápletka spíše obyčejná (byť dost nafouknutá). Některé zvraty nedávají moc smysl a celý příběh je překombinovaný. Jednotlivé postavy jsou povětšinou charakterově ploché a chovají se naivně / nerealisticky. Autorka si neodpustila nejrůznější klišé. Nejhorší na knize je nicméně český překlad. Ten působí "odfláknutě" a jako kdyby si ho po sobě překladatelka nepřečetla. Některé věty nedávají smysl, některé mají děsivou větnou stavbu, některá slova působí v kontextu dost nahodile a když jsem se ke konci knihy dozvěděla, že jistá postava "doufá, že příště přivedou Taylora Swifta", tak mě chytaly mdloby. Dočetla jsem to jenom proto, že jsem neměla co jiného číst, jinak bych to zejména kvůli tomu překladu zahodila už dávno.
Největší předností této knihy je jednoznačně jazyk a způsob, jakým s ním autor zachází. Nedokážu posoudit, nakolik jsou zobrazované skutečnosti věrné realitě tehdejšího světa, nicméně autor se snaží barvitě přiblížit měšťanskou společnost té doby. Upřímně řečeno děj mi připadal takový nemastný neslaný, pořád jsem čekala, kdy se to skutečně rozjede a přijde na scénu nějaká veliká záhada nebo nečekaný zvrat, ale to se nestalo. Vlastně celý příběh se zlodějskou bandou mi připadal celkem okrajový a jako hlavní příběh jsem vnímala Lukášovy osudy. Určité výhrady mám také k milánskému vyslanci a jeho dceři, oba v knize působili jako klišé a berličky pro další pokračování. Vlastně celkem hodně postav představuje archetypy nebo klišé (nepříliš fyzicky přitažlivý chlapec s velkým talentem, pokrytecká Tekla, zákeřný mistr upřednostňující vlastního syna, hodná babička, zhýralá děvečka, tajemný mocný spojenec s překrásnou dcerou a podobně). Celkově bych ale knihu hodnotila jako zdařilou a doporučuji ji přečíst.
Zdařilé. Kniha je o vyrovnávání se ztrátou milované osoby a o zjištění, že svět není tak černobílý, jak to na první pohled vypadá. Zde je vše vnímáno z pohledu malého dítěte a prostřednictvím pohádek, které mu vyprávěla babička. To je relativně originální přístup, ovšem mně osobně úplně nesedl. Připadalo mi, že to zpomaluje tempo "děje" (kniha děj vlastně nemá, jde spíše o psychologický vývoj hlavní hrdinky, finální akční vložka působí tak nějak navíc) a navíc jsem si většinu času nebyla jistá, jestli se to nakonec nezvrhne do fantasy a nezjistí se, že pohádková říše je opravdu skutečná (možná ta nejistota svědčí o vypravěčském umu autora, ale mě to spíš rozčilovalo). Jednotlivé postavy jsou zpočátku spíše karikaturami, ale postupem děje dostávají hloubku (tento přechod je nejspíš záměrný). Autor velice dobře pracuje s jazykem a kniha je velmi dobře přeložená, různé narážky na současnou popkulturu pobaví stejně jako sarkastické komentáře hlavní hrdinky. Místy dojemné. Je to další kniha, která dokazuje, že pan Backman prostě psát umí, ale mně osobně se příliš dobře nečetla a vracet se k ní nebudu. Přesto doporučuji.
Nemohu si pomoci, ale musím knihu srovnávat s divadelní adaptací, za níž bohužel knižní předloha poněkud zaostává. Vlastně knize nemám co vytknout (snad až na přehnaný počet zemřelých postav), ale nemohu dát 5/5, když mám stále před očima nedostižnou Báru Hrzánovou.
Velice pěkné a povedené. Příběh dvou žen, které se odlišným způsobem, ovšem takovým, který asi nikoho nenechá lhostejným, vypořádaly s nelehkými situacemi, které jim život přichystal. Pro mě osobně byl zajímavější příběh Irmy, protože velkou část Editina příběhu poněkud přebilo téma okupace Československa, během níž Edita byla spíše svědkem událostí, které šly z velké části mimo ni. Motivace hrdinek mi občas připadala trochu zmatená a nevysvětlená. Proč se Irma někdy chovala jako silná žena a to už v době svatby, kdy si vydupala starou kuchařku Hedu, a přitom se po celý život nechá ovládat manželem a jen tiše trpí? Je to dáno výchovou, osobním přesvědčení, je to trest, který si sama uložila? Proč Edita zpřetrhala pouta s matkou? Z čeho přesně pramenilo její odmítnutí vypravěčky epilogu? Zatrpklost, strach, nejistota, výčitky svědomí? Ponechá-li se tohle stranou, kniha je výborně napsaná, je velice čtivá a napínavá a obsahuje několik velmi silných momentů (pro mě asi nejsilnější z nich byl ten, když se Irma rozhodne říct Kristýnce milosrdnou lež o tom, kdo je její otec, a následné vnitřní úvahy). Velmi zdařilé a doporučuji.
No nevím. Ze začátku to vypadalo docela slibně, celkový dojem ale takový nijaký. Nepřipadalo mi, že by kniha čímkoli vynikala nebo zaujala, za pár dní nevíte, že jste ji četli. Alespoň to neskončilo klasickým happyendem.
Dobré, doporučuji. Asi nejvýraznější složkou "Dědiny" je nářečí, kterým je celá napsaná. Jedná se o jakousi epizodku z venkovského života, která vlastně ničím nezačíná a ničím nekončí, důraz je kladen hlavně na psychologii postav. Velká škoda je, že jakmile se z některé postavy stane "vyprávějící postava", je celkem obtížné identifikovat, o koho se jedná, neboť v kapitolách, které vypravuje, obvykle není vůbec oslovená. Vůbec ve všech postavách je místy obtížné se vyznat, protože nejsou nijak uvedeny do děje, není vysvětleno, jaké mají postavení, s kým jsou spřízněné atd, takže v tomto ohledu kniha místy působí poněkud zmateně.
Při prohlížení ostatních recenzí se mi zdá, že jsem patrně něco nepochopila. Kniha mi připadala, že má velmi dobrý námět, nicméně jeho provedení mi připadalo polovičaté a jako vyplýtvaný potenciál. Nemám ráda, když v knihách z žánru scifi či fantasy si čtenář musí mnoho věcí vymýšlet o "lore" světa, což je případ této knihy. Knihu jsem dočetla jen kvůli tomu, že mi ji půjčil přítel a chtěl si o ní pak popovídat, jinak bych ji vzdala nejpozději v polovině.
(SPOILER) No jako dočetla jsem to, ale celkem s velkým sebezapřením. Celkově ve mně kniha vzbuzovala dojem, že autorka potřebuje přisypat do své rozpočtu nějaké peníze a tak se rozhodla vyždímat univerzum Hunger Games, jak to jde. Fakt, že se kniha dějově vrací do hluboké minulosti, je spíše na škodu, protože vytváření podoby Hunger Games je vlastně jen opakováním toho, co už známe z předchozích knih, a pobyt splátců v aréně (tedy nejatraktivnější část celé knihy) je vysloveně odfláknutý. K tomu neskutečně protivná hlavní postava. Konec byl asi překvapivý, ale vůbec mi na základě předchozího děje nedával smysl. Skalní příznivci Hunger Games tuto knihu možná ocení, ale jinak ji nedoporučuji.
Zdařilá a nadprůměrná kniha, jako ostatně všechny Backmanovy počiny. Na můj vkus kniha začíná poněkud zmateně, když se prolínají různé časové roviny a různé postavy, a některé části (jedná se zejména o úvodní část) jsou možná až moc filozofické. Podobně jako u některých jiných Backmanových knih jsem místy měla pocit, jako kdyby vykrádal sám sebe (např. postava zesnulé matky a manželky policistů silně připomíná babičku z Babička pozdravuje a omlouvá se). Až na tyto výtky se však jedná o celkem svěží a kvalitní četbu. V textu vyniká rozdíl mezi dialogy (často komické - a za mě nejlepší část knihy) a nepřímou řečí (v drtivé většině vážná). Knihu doporučuji.
Velice čtivé, místy až napínavé dílko. Zřetelně se zde objevují pohnutky, pocity, místa a další prvky vlastní hrdince Geniální přítelkyně, jedná se o velice podobný rukopis až do té míry, že jsem někdy měla pocit, že autorka vykradla sama sebe. Není to úplně lehké čtení, naopak je potřeba interpretovat různé symboly zde použité, zejména pak osudovou panenku, která zosobňuje harmonický vztah mezi Ninou a její dcerou. Rozuzlení celého příběhu mi připadalo poměrně slabé. Přesto doporučuji.
Kniha začínala co do děje celkem slibně, ačkoli styl vyprávění je nezvyklý a určitě nesedí každému (mně třeba ne). První polovina kniha je laděná jako duchařská historka, proto jsem byla druhou polovinou mírně řečeno zklamaná. Děj je vyprávěný napřeskáčku a podle mého názoru dost zmateně. Obě hlavní postavy (možná spíš všechny postavy) se podle mě často chovají iracionálně a/nebo nerealisticky a stejně tak jednotlivé stopy jsou čtenáři předkládány halabala a stylem "nemohl jsem uvěřit, co jsem našel...!", načež obsah tajemného nálezu je přiblížen až za nějakých 30 stran. Závěrečný monolog vraha pak nechává některé otázky nezodpovězené, příběh působí nedodělaně. Myslím, že nestojí za to tuto knihu číst.
Dobře napsané, ale je to taková červená knihovna. Rozhodně neurazí, ale taky nejspíš nenadchne. Z postav pro mě zdaleka nejzajímavější Clayton, škoda že mu nebylo coby vypravěči věnovéno více prostoru a že nebyl více rozpracován co do psychologie. Příběh obsahuje nejedno klišé a závěrečné vyvrcholoní je na jednu stranu poněkud zmatené, na druhou trochu působí jako oslí můstek. Přesto knize víceméně nemám co vytknout a mohu ji doporučit, byť se nejedná o nijak výjimečné dílo s originální zápletkou.
Velmi rozpačitý dojem. První cca půlkou jsem měla velké problémy se prokousat, několikrát jsem knihu skoro vzdala, byť jsem jinak velký příznivec "krváků". Pak se to trochu rozjelo, ale konec opět slabý. Na to, že se jedná víceméně o detektivku, počet podezřelých lze spočítat na prstech jedné ruky s několika amputovanými prsty a žádný překvapivý nečekaný zvrat při odhalení vraha se nekoná. Hlavní hrdina se nekonečně dlouho točí na místě bez jakéhokoli postupu vpřed, načež tajemství fotografií (jejichž význam pro vyřešení případu je přinejmenším diskutabilní, spíš to vypadá na berličku, jak vše udělat "detektivkovější" a záhadnější) i podivných vražd je vyřešeno náhle na pár stránkách. Děj nepřehledný, chvílemi moc nedává smysl, zvlášť při ohlédnutí zpět po dočtení knihy. Závěrečný post-mortem "happy end" je čirý děs. Nedoporučuji.
Atraktivní námět, provedení pokulhává. Poměrně čtivé, chvílemi napínavé. Dvě hlavní postavy v první půlce knihy alternují polohy "nejhloupější člověk na světě" a "nejchytřejší člověk na světě", načež ve druhé půlce knihy se přehoupnou do dalšího extrému a tím jsou fyzické výkony hraničící se sci-fi, které za mě výsledný dojem hodně srážejí (kdybych chtěla číst knihu o superhrdinech, tak si vezmu knihu o superhrdinech, ne tohle) a ke konci už se jim člověk může jenom smát. Ostatně závěrečná třetina děje už je celkově dost překombinovaná. Napínavé a chytlavé to je, ale žádná závratná kvalita.
Taková oddychovka. Neotřelé prostředí star(odávn)é Číny je atraktivní, ale nevyužité. Víceméně žádné skutečné reálie, přiblížení stylu života a podobně. Hlavní dějová linka není úplně špatná, finální zvrat ji pozvedává, ale výrazně by jí prospěl vyšší počet postav, protože ty se s mírnou nadsázkou dají spočítat na prstech jedné ruky a žádná z nich není nijak extra propracovaná. Na hlavní děj se nabaluje několik menších případů, které jsou ale vyřešeny stylem veni vidi vici, jinými slovy čtenář prakticky nemá šanci se do pátrání po pachateli zapojit, protože nedostane žádná vodítka a zničehonic soudce Ti záhadu vyřeší. To vše jsem ale schopná přejít. Co ale přejít nedokážu, je překlad. Původní text neznám, ale připadá mi přinejmenším zvláštní používat v knize zasané do tohoto místa a času slova jako "šéf", "indiskrence" nebo "transvestita" a další. Neologismus "zločinka" mě bude strašit ještě hodně dlouho. Knihu doporučuji jako prázdninové čtení čtenářům bez jazykového cítění.
Zajímavý nápad, ale provedení pokulhává. Ačkoli děj začíná slibně, v okamžiku, kdy se hlavní hrdinka rozhodne opustit rodnou vesnici, to jde z kopce (doslova i přeneseně) a s přibývajícími stránkami jsou nedostatky knihy stále markantnější. Od dlouhého intermezza, kdy hlavní hrdinka nepřestává vycházet z údivu nad blahobytem nově objeveného světa, přes únavné vnitřní pochody (ke konci je každá hrdinčina myšlenka zopakována nejméně třikrát za sebou) až po závěrečných cca 50 stran, kde byl děj velmi zmatený a často nelogický. Kapitolou samou pro sebe jsou pak absurdní fyzické výkony hlavní hrdinky (zejména výstup na horu působí jako tragikomická fraška), před nimiž by i Supernan bledl závistí, ačkoli hrdinka trpí podvýživou a její fyzička se rovná nule. Reálie knižního světa jsou nedovysvětlené a nejasné, už samotné dlouhodobé odříznutí vesnice od světa nedává v podmínkách popsaných autorkou moc smysl. Výsledný dojem z příběhu ještě více sráží jazyk. Lze se dohadovat, zda je na vině originální text nebo překlad (patrně obojí), ale o podivná vyjádření není nouze. Jeden příkad za všechny: jelikož takřka všechny postavy komunikují znakovou řečí, působí výrazy jako "řekla klidným hlasem" jako pěst na oko. Tuto knihu nedoporučuji číst.
No nevím. Jako není to špatné, ale asi jsem čekala víc. Konec mi připadal trochu nemastný neslaný, ale oceňuji, že se nejedná o klasický happyend "všichni se oženili a vdali a žili šťastně až do smrti". Hlavní hrdinka mi místy připomínala některé postavy Oscara Wilda, to bylo příjemné překvapení, ale bohužel tento dojem trval jen ze začátku knihy. V některých ohledech mi připadalo, že autorka se snaží současné problémy nasadit do minulé doby a to ční z celé knihy jako bolavý palec (hlavně uvědomělá feministka a průkopnice Martha, která se opakovaně mění na Martu a zpět). Význam titulní nestvůry, která byla zpočátku propírána pomalu na každé stránce dvakrát, postupně vybledl a vlastně si nejsem jistá, jestli nestvůra měla něco symbolizovat nebo jestli se jednalo jen o berličku ve snaze o cool titul knihy.
Dobré. Čtivě napsané. Škoda, že u některých popisů jsem měla trochu problémy si popisované skutečnosti představit. Také škoda, že (nešvar mnoha autorů) pozornost je věnovaná jen několika málo podivným dětem a tím pádem schopnosti zbylých zůstávají neznámé.