nero 13 komentáře u knih
Jak už zaznělo v komentářích přede mnou, bylo to takové kostrbaté, je znát že je to autorčina první kniha a není ještě pořádně vypsaná, chvílemi byl děj takovej divnej, vězeň si v klidu chodí nejen z kobky, ale i z hradu jak chce, potuluje se po hradním areálu, vyslýchá děvečky a nikomu to nepřijde divný, to mi přišlo docela zvláštní.
Z Moravských historických detektivek, je u mně tedy na prvním místě série Mocní a ubozí Markrabství moravského od Naďy Horákové, kde je kvalita o parník vepředu.
Překvapivě dobrý námořní román lehce ovlivněn Jane Austenovou, překvapivý je hlavně z toho důvodu ani ne tak proto že autor je žena, ale hlavně proto že je z vnitrozemského státu který nemá žádnou námořní tradici.
Paní Koubková si musela dát velkou práci s nastudováním námořních technických výrazů z konce 18. století, i když mám přečtených docela dost knih z tohoto období a prostředí, tak jsem vůbec neznal lodě třídy válečných nebo také dělových šalup, jednou z nich je i Invisible kolem které se točí děj této knihy, vždycky jsem si myslel že šalupa je jen trochu větší člun, ale teď jsem zjistil že dělová šalupa byla třeba i HMS Resolution na které se plavil slavný James Cook, takže děkuji autorce za nové poznatky.
Bohužel mně kniha Ve stínu války moc nechytla, strašně mi tady vadilo to neustálé skákání v ději a když jsem četl tak mě v hlavě neustále blikalo že je to hrozně zmatený. Také postavy na začátku nebyly moc dobře představený a nějakou dobu mi trvalo je někam zařadit, možná to časem zkusím znova a třeba to líp sedne, ale zatím můžu dát maximálně dvě hvězdy.
Nemůžu posoudit jak moc je Pokračování diplomacie ovlivněno Davidem Weberem, protože jsem od něj nic nečetl, ale mně se první díl ze světa Hirana líbil, první část je taková seznamovací, ale v druhé se to už pěkně rozjelo.
Pokračováním špatné diplomacie je válka a když to převedu do našeho světa, tak dnes vůbec nemám dobrý pocit že jedny z rukou na nukleárním tlačítku patří člověku který si plete nejen jednotlivé státy, ale i mrtvého syna s vnučkami.
(SPOILER) Na straně 254. Triréma by se mohla dostat přesně tam, kam by chtěla, a malou pirátskou loď z bezpečné vzdálenosti rozbít na kusy střelbou z děl z přední paluby.
Jan Kotouč stvořil opravdu zajímavý nový svět, vlastně celý kosmos, je tu trochu znát inspirace jinými známými sci-fi světy, hlavně bych řekl Star Trekem a Hvězdnou Bránou, ale to vůbec nevadí, protože vymyslet dnes něco úplně originálního to asi není žádná sranda.
Ve třetím díle se mi nejvíc líbilo seznámení s dalšími mimozemskými druhy, jednak s Lasiany vypadajícími jako obří mravenci a stejně tak se chovající, Lasiani žijí v gigantických hnízdech v čele s královnou a za druhé s Imaty vypadající jako vydry nebo ondatry, kteří žijí v symbióze s Ralgary.
Pokud jde o Ralgary, tak ti kreténi mně baví čím dál víc. Ti co četli ví že to není nadávka, ale spolu se sráčem jejich nejoblíbenější oslovení.
Příběh centrálního impéria nabírá na otáčkách a přesouvá se do galaktického sektoru Barrondo který ovládá firma Foster Group, jehož šéf John Norman Foster je takový nástupce Elona Muska a jelikož se příběh odehrává ve velkém vesmíru, tak zde všechno funguje ve velkém, takže se podíváme na planetu která je celá jedno velké kasíno, takový galaktický Las Vegas, navštívíme gigantickou, v průměru 350 kilometrů širokou stanici, na které jsem se překvapivě dozvěděl jak vznikla Velká bouře, která je počátkem jiné autorovy série, Nad Českými zeměmi slunce nezapadá, a kam se poděli kusy pevniny které zmizely ze Země a místo nich přibyla voda v oceánech.
Co mně nejvíc pobavilo, je náčelník Ralgarského klanu Nordel Tull, který si jako svoji nejoblíbenější zbraň zvolil lavičku na Benchpress.
Styl této knihy je trochu podobný Přemyslovské Epopeji od Vlastimila Vondrušky a vlastně dějově této Epopeji předchází. Celá série má být hlavně o Fridrichu Barbarossovy, ale zde v prvním díle se moc nevyskytoval, hlavní náplní knihy je střet mezi Štaufy a Welfy, který byl hlavním hybatelem Německých dějin druhé poloviny 12. a první poloviny 13. století. Na tomto střetu vydělaly Čechy a díky politice lavírování mezi Štaufy a Welfy, Přemysla Otakara I. povýšily Čechy z Vévodství na dědičné Království.
Sabine Ebert je druhá německá autorka píšící o německých dějinách kterou jsem v poslední době četl, první je Rebecca Gablé a ta je v tomto srovnání o něco lepší, nebojí se třeba popisu vojenských střetů, to mi u Sabine Ebert docela chybělo.
Jak autor píše, potřeboval vyplnit časovou prodlevu kdy jak Česko-slovenské království, tak Ruská říše zacelují ztráty z předchozích střetů a mohutně zbrojí, a tak napsal tuto špionážní vsuvku, myslím že to byl dobrý nápad, mně se to líbilo.
Harry Sidebottom se drží období 3. století a kniha Útěk z pevnosti Ticha proto volně navazuje na události ze série o Balistovi a setkáme se i s několika postavami z uvedené série.
Pokud jde o děj knihy tak do nitra Perské říše je vyslána malá jednotka složená převážně z Frumentáriú, což byli římští špioni, aby osvobodily uvězněného synovce Krále králů Šáhpúra a mohly ho využít v politických hrátkách proti Peršanům. Asi nejvíc mne potěšilo opětovné setkání s germánským kmenem Herulů jejichž část žila nějaký čas i na našem území.
Na čtyřlístku jsem vyrůstal, a proto jsem neodolal a vrátil se do dětských let a přečetl si tuto knihu kterou jinak máme připravenou jako dárek pro naší nejmladší rodinou generaci.
Jsem rád že čtyřlístek stále vychází a učí děti číst.
Dobře napsaný román o Spartakově povstání, docela se držící známých faktů. Spartakův příběh je pro mne taková srdeční záležitost, protože v páté třídě jsem dostal na dějepis výborného kantora který dokázal nádherně vypravovat příběhy, ten o Spartakovy byl mezi nimi a probudil ve mně lásku k historii, v šesté šel do důchodu a my vyfasovali soudružku učitelku která učila stylem, otevřete si učebnice na té a té straně a přečtěte si to sami a mě neotravujte. Takže zaplaťpánbůh že jsme ho měli aspoň ten rok.
Je znát že je to autorova prvotina, příběh nebyl vůbec špatný, ale styl vyprávění mi tak úplně nesedl.
Jako pozitivum hodnotím že jsem se dozvěděl něco nového z historie hradu Landštejna a jeho okolí, například to že hrad založil Přemysl Otakar první, vždy jsem si myslel že ho založili Vítkovci, jejichž jedna z rodových větví se podle hradu jmenovala.
Mám autorku rád, ale v této detektivce bylo opravdu hodně přešlapů, nebudu je vypisovat, protože je perfektně popsal už marlowe v komentáři přede mnou. Pozitivní na této knize je čtivost a druhá část kde už těch nelogičností tolik nebylo.
Ve Vládcích Říma pokračuje boj Britských kmenů s římskými legiemi, setkáváme se s druidy a jejich duchovním vůdcem Myrddinem, což je nejspíš nám známější Merlin, jak jsem v této knize zjistil tak Merlin nebyla jedna konkrétní osoba, ale byla to duchovní funkce něco jako Dalajláma, protože i Myrddin se po smrti reinkarnoval do nové osoby.
Vespasián se zde stejně jako ve Falešném římském bohu znovu setkává s Ježíšovou rodinou, myslím že se Robert Fabbri trochu inspiroval Šifrou mistra Leonarda od Dana Browna který ve zmíněné knize konspiruje s tím že Ježíšovy potomci se skrývaly mezi Kelty.
Ve druhé části knihy se děj vrací do Říma a Vespasián se svým bratrem Sabinem se opět zapletou do politických intrik, tentokrát bude jejich protivníkem císařovna Messalina. Je neskutečné kolik šílenců a perverzních osob bylo v první císařské dynastii, Messalina v některých věcech nebyla moc pozadu ani za největším šílencem Caligulou.
Milé překvapení, dobře napsaná, čtivá kniha z období Habsburské monarchie o kterém u nás narozdíl třeba od Přemyslovského nebo Lucemburského období zase tolik knih nevychází.
Jedinou výtku mám na to že i když kniha zabírá docela velký časový úsek a má několik dějových linek tak je docela stručná, ale jinak jsem spokojen a časem se podívám na další autorovy knihy.
Škoda že je to poslední díl, bude mi ta partička kolem Podrychtáře Václava chybět, tak doufám že pan Hrdlička už má v plánu napsat něco nového.
Tento díl je jakýmsi pokračováním 11.dílu Prétorián. Cato s Macronem se po návratu z Hispánie do Říma nechtěně zapletou do boje o císařský trůn po smrti Claudia, který vypukl mezi jeho syny Britannikem a Neronem.
Simon Scarrow asi nemá císaře z Juliánského rodu moc rád, protože Claudia vykresluje jako slintajícího, koktavého imbecila a Nerona jako hovado který nechá zapálit kus Říma aby měl kulisu k přednesu svých veršů. Je to samozřejmě autorovo právo je takto vykreslit, ale osobně si myslím že Claudius byl víc podobný tomu jak ho ztvárnil Robert Graves ve svém románu Já, Claudius. A pokud jde o Nerona i u něj někteří historici zpochybňují hodnověrnost antických pramenů pojednávajících o jeho tyranských činech.
Čtvrtým dílem skončilo vyprávění o Janu Rádlovi. Je to zároveň výpověď o generaci Čechů kteří museli narukovat do války aby bojovali za neoblíbené Rakousko-Uhersko, utekli do legií a na bojištích Francie, Itálie a Ruska pomohli stvořit svobodné Československo, v meziválečném období pracovali pro nově vytvořenou demokracii, aby se po okupaci zapojily do odboje a ti co nepoložily život za naší vlast se dočkali nástupu nenáviděných komunistů. Styl psaní Marka Skřipského mi dokonale sedl a nebojím se ho srovnat s jiným mým oblíbeným autorem Františkem Niedlem, doufám že se od Marka Skřipského dočkám dalších knih.
Autor je opravdu mistr psaného slova. Sasko - Vikingská sága je díl od dílu lepší a lepší. Chci také pochválit vynikající překladatelskou práci pana Jiřího Beneše, protože špatný překlad dokáže zabít sebelepší originál.