nero 13 komentáře u knih
Cortés konečně dorazí do Tenochtitlánu, městu postaveném na ostrovech v jezeře Texcoco, které už dnes neexistuje, a které sami Španělé ohodnotily že je pětkrát větší a desetkrát hezčí než italské Benátky.
Mexikové zpočátku přivítali Cortésovu výpravu celkem přátelsky, ale po internaci jejich nejvyššího vládce Montezumy se vztahy mezi nimi začaly prudce zhoršovat. Ke Cortésovy se připojila armáda Kubánského guvernéra Diega Velázqueze která ho měla původně zatknout, ale většinu jejich vojáků Cortés přesvědčil aby se k němu připojily, ani tyto posily však nezabrání vyhnání Španělů po mnohadenních bojích z Tenochtitlánu.
Tenochtitlán byl s pobřežím jezera propojen několika hrázemi, a právě na jedné z nich zažily Španělé onu smutnou noc, která je v názvu této knihy, přechod hráze při útěku z města jich minimálně půlka nepřežila.
Románově zpracovaná legenda o založení Říma je velmi čtivě napsaná a jsem s ní celkem spokojený i když se autoři trochu ve vyprávění od legendy v některých věcech odchýlili, například z Réma udělali docela slušného psychopata, asi aby obhájili proč ho jeho bratr Romulus zabil, zajímavé je že na počátku naší státnosti je taky bratrovražda.
Také legenda o Tarpeie podle které se jmenuje známá Tarpejská skála je zajímavější v původní podobě než jak ji zde Franco Forte a Guido Anselmi pozměnili.
I druhý případ finanční stráže je dobře napsaná detektivka z 19. století, příběh souvisí s válkami vedenými Rakouskou monarchií v Itálii což bylo zajímavé, nevím proč ale atmosféra vyšetřování mě trochu připomínala vyšetřování mého olíbeného soudce Ti.
Invaze navazuje na pátý díl série s Catonem a Macrem, Orlova kořist, tentokrát ale v hlavní roli s Horátiem Figulusem, který v předchozím ději byl Catonův optio.
Figulus je vyslán k britskému kmeni Durotrigů a je autorem hnán z akce do akce až mi ho bylo skoro líto, mám pocit že se v této knize nestačil ani najíst, ale jinak hodnotím za jedna, líbilo se mi to a ani nevadilo že se tam mí oblíbenci Cato a Macro nevyskytovaly.
Po skončení První světové války v Evropě rozhodně nezavládl klid a mír, ale probíhalo množství lokálních konfliktů a Baltská spojka popisuje jeden z nich, konkrétně střetnutí mezi Němci a Poláky v Horním Slezsku.
I když je kniha psaná ve stylu ti zlí Němci, hodní Poláci a ještě hodnější Britové kteří těm hodným Polákům vezou zbraně proti těm zlým Němcům, tak skutečnost není nikdy černobílá, nově vzniklý Polský stát totiž po První světové válce útočil na všechny své sousedy, Ukrajince, Litevce, Bělorusy, Rusy, Němce i na nás Čechy.
Letos uplynulo 100 let od sedmidenní války o Těšínsko kdy Českoslovenští legionáři kteří se vrátily z Francie zahnali Poláky z obsazené Karviné, Bohumína a dalších obcí zpět do Polska.
Bezva detektivka z gastronomického prostředí. Jelikož jsem sám strávil v pohostinství dost dlouhou dobu tak se mi to hodně líbilo, a jako bonus je tam i několik dobrých receptů, chystám se zkusit Tetřeva podle mužika dělaného ze slepice.
Pěkné, pokud je jenom pětina toho co prováděl Caligula pravda, vím že názory historiků se na jeho vyvádění liší, tak to byla opravdu šílená doba. Víc mne však zaujala postava která na začátku knihy zemře, a nebo taky možná nezemře ve svých třiceti třech letech, a jehož kult se vlastně začal rozšiřovat ne díky jeho učedníkům, ale díky Pavlovi původně Paulovi nebo Saulovi z Tarsu, který jeho sektu zpočátku pronásledoval.
Tak a Uhtred je konečně doma. Když jsem si zhruba před 10 lety kupoval Poslední Království, nečekal jsem že se to protáhne na takhle dlouhou ságu, u které jsem se těšil na každý nový díl. Myslím že Plamenonosič by měl celou sérii ukončit, už bych to dál nenatahoval.
Skvělé pokračování příběhů o podrychtáři Václavovi od Černého koně, magistru praeconum Šebkovi a biřici Petru Kolomazníkovi přezdívanému Vohnout, o tom jak osvobozovali krále Václava IV. z Rakouského uvěznění a přitom navštívili snad všechny Vídeňské hostince. U autora je znát že pracoval v gastronomii, protože při popisu jídel co si již zmiňovaní hrdinové dopřávali jsem vždy dostal chuť si to dát taky.
Tak nám skončily Napoleonské války a byla to tedy jízda, ještě zbývá jeden díl ale ten se má odehrávat 5. let po válce, a proto chci poděkovat za celou sérii panu Cornwellovi už teď, po těch 20. dílech se ze mě stal Sharpoholik a kdyby těch dílů bylo o 10. víc, vůbec by mi to nevadilo.
Pokračování příběhů inspektora Rádla, je napsáno stejně dobře a čtivě jako první díl. Velmi by se mi líbilo kdyby se námětu chopil nějaký schopný producent a režisér, a udělal z toho kriminalisticko-špionážní seriál z první republiky, mám takový pocit že by se to lidem líbilo.
Pro mně byl Korzár, až zbytečně moc akční, ještě dění v Somálsku se mi celkem líbilo, ale ta vlaková honička v Libyi už byla teda dost přestřelená, James Bond hadr.
A taky poslední dobu začínám být dost alergický na ten Americký hrdinský patos, jak v knihách tak ve filmech a seriálech kdy hrdinní amíci všude zachraňují svět. Ve skutečnosti poslední dobou kam Američané vstoupí, tak to tam totálně zvorají. I ty Somálský piráty nakonec zlikvidovaly Ruské a Čínské válečné lodě, které se s nimi moc nemazlili, o samotné Libyi nemá cenu ani psát, snad všichni vědí jak to tam dopadlo.
Druhý díl byl ještě o chloupek lepší než díl první a já mám nového oblíbeného autora. K mé spokojenosti zde bylo vysvětleno jak je možné že i když zmizeli ohromné kusy pevniny které byly zality vodou tak hladina moří a oceánů přesto stoupla, to mi přišlo v prvním díle divné, pobavil mně maskot Václav.
Dobrý sci-fi thriller, kde je smíchaná legenda o Atlantidě s hvězdnými branami, skrz které se k nám z jiné dimenze něco snaží dostat. Je to napsaný docela napínavě, ale co mi vadí je šílená nevzdělanost Američanů v zeměpisu, časově se děj odehrává v devadesátých letech 20. století, jelikož je tam zmínka o válce v Bosně, kdy se Sovětský svaz už rozpadl, ale autor v klidu píše o tom jak Rusko spolupracuje s USA, protože má na svém území u Černobylu jednu z těch bran, že je Černobyl na Ukrajině tak to už si autor nebyl schopen najít.
Dávám stoprocentně za pravdu Bobymu17, výborná kniha o Rakousko - Uherském námořnictvu, to Uherské jak jsem zde zjistil, se převážně vyskytovalo na Dunaji i když je to řeka tak lodě na Dunaji spadaly pod námořnictvo. Docela mne překvapilo že autor je anglosaský spisovatel který si jako hlavního hrdinu svých knih zvolil Čecha, takových asi moc nebude.
Ze zážitků Otto Prohasky, mně nejvíce pobavilo jeho sestřelení při přeletu Konopištského panství kde zrovna následník trůnu František Ferdinand d'Este s Císařem Vilémem II stříleli holuby. A asi nejvíc mne udivila debata s kapitánem Holandské Loďe který na začátku dvacátého století stále věřil že Země je placatá, ale jak jsem zjistil tak podle posledního průzkumu v roce 2018 si každý šestý Američan není jist že je Země kulatá, což hodně vypovída o americkém školství.
Moje třetí kniha od Fabiána a opět skvělej nářez, v první části kde je popisovanej výcvik mariňáků se mi živě vybavil můj přijímač, samozřejmě nebyl až tak drsnej jako zde, ale i tak tam bylo hodně podobných zážitků.
Druhá část knihy, kdy je jednotka vysazena na planetě kde je chce sežrat jak fauna tak flóra se mi líbila asi nejvíc, a třetí část při potlačování povstání na jiné planetě, je už klasická střílečka.
Moje druhá detektivka od této autorky a musím uznat že obě byly perfektní. V má rád hudbu, rád tančí je několik osob které by mohly být vrahem a až téměř do konce jsem neuhádl kdo z nich to je.
Kupodivu mi na rozdíl od dvou minulých dílů už nedělaly rodinné vztahy takové potíže a do rodokmenů jsem mrknul tak asi třikrát.
Jeden poznatek z této knihy mám negativní, asi tak odpůlky jsem začal být lehce alergický na slovo pomilovat bylo ho tam na mne až moc. To vše však pro mne vyvažuje autorova láska k naší vlasti, vyjádřená například promluvou královny Johanky z Rožmitálu k České šlechtě, je to až neskutečně nadčasové, budu citovat -
Tohle je zem našich předků. Ukažte mi v křesťanském světě národ, který by byl ochotný přenechat svůj domov cizákům! Ukažte mi urozené a vznešené muže, kteří by měli raději jiný národ než ten, z něhož vzešli. To co nás dnes trápí, je nedostatek úcty k téhle zemi.
Celá Epopej je úžasné dílo a před panem Vondruškou smekám.
Nebylo to špatné čtení, ale už to není ten Wilbur Smith v plné formě. Asi to dělá ten úctyhodný autorův věk nebo ti spolupracující autoři ale poslední knihy co jsem od autora četl už neměly takovou tu lehkost čtení díky které jsem jeho knihy hltal vždy téměř na jeden zátah.
Všechny čtyři díly o životě Brňanů ve středověku byly výborné a také velmi poučné. Zaujalo mne například že do vedení města bylo zvoleno dvanáct konšelů vždy na rok a každý se po měsíci vystřídal na pozici Purkmistra, oproti naší zastupitelské demokracii my tento systém příjde odolnější vůči korupci. A taky bych znovu zavedl funkci pranýře místo toho aby se zločincům na fotkách a videích rozmazávali hlavy aby jsme ty chudáky nemohly poznat až se budou chystat znovu spáchat nějaký zločin.