nerusa
komentáře u knih

Oblíbené "krtčí" leporelo s básničkou Michala Černíka.


Přečteno asi "stokrát" tam a zpátky i na přeskáčku, dle přání mladší dcery a někdy i té starší :-) Zkrátka se jí nemohly nabažit :-)


Příjemná kniha YA, tedy za mých mladých let "pro mládež", nicméně jí to neubírá vůbec nic na spádu a čtivosti i pro dospělého čtenáře.


Nejprve jsem viděla filmové zpracování a to bylo výborné. Ke knize jsem se dostala až nyní a byla jsem uchvácena - příběhem, stylem psaní autorky, postavami. Jak moc jsme rozuměla hlavní hrdince a nakonec jí i záviděla (pravda, až na ten tragický konec) tu úžasnou lásku a ten prostý život v horách.


Po dlouhé době jsem si zase užila slovenské vydání knihy, nějak mám ty slovenské překlady raději, ani nevím proč... Vonnegutův styl psaní je specifický a jen stěží můžete říct, jestli je ta kniha humorná nebo vážná, je vlastně obojí. Vonnegut ovládá vzácné umění psát humorně o vážných věcech tak, aby čtenář i přesto pochopil vážnost situace a neměl pocit nevhodnosti, pokud jde o žerty.


Ty úplně nejznámější pohádky tu nenajdete (snad kromě Budulínka a Perníkové chaloupky), ale to vůbec nevadí. Pohádek je tu přehršel dlouhých i krátkých, i pár pohádek ve verších tu najdete. Některé nářeční termíny budete muset svým dětem povysvětlovat, u nás to byla třeba "roba".


Možná se mnou nebudete souhlasit, ale pro mne bylo hlavní vyznění příběhu následující: Měnit vlastní minulost je sice pokušení, ale také risk a většinou zjistíme, že to jak se vlastně náš život původně vyvíjel byla asi ta lepší varianta, tedy nechceme-li skončit, jako laboratorní myš (obrazně i doslovně). Musím říct, že někdy jsem hlavní hrdince docela rozuměla :-)


Mně se líbila moc, dala bych i pět hvězdiček, ale holky zase tak unesené nebyly. Možná na byl jazyk pana Čtvrtka, ještě trochu složitější, ale zkusíme ji znova přečíst později a uvidíme :-)


Úžasná kniha z pera oblíbené autorky, já i děti její knihy milujeme.


Historické fresky patří k mým oblíbeným a pan Merle si vybral velmi zajímavé období francouzských dějin.


Tahle kniha vyvolala rozruch a řadu diskusí, neboť vyšla až po smrti herečky a řada lidí zpochybňovala její autorizaci.
Nemohu posuzovat, zda si autorka knihy nevymýšlí, neboť život Audrey mi není dopodrobna znám, vlastně znám jen její filmy, jako mnoho z nás. Také jsem zatím nečetla žádnou jinou knihu o jejím životě. Možná proto trochu nekriticky dávám čtyři hvězdičky v hodnocení.
Nicméně se mi líbilo, jak autorka herečku vylíčila..jako sice křehkou ženu zmítanou nejrůznějšími, zejména citovými, strastmi, ale také jako ženu překvapivě silnou. Osobně pochybuji, že bych byla schopna přežít válečné běsnění jen s cibulemi tulipánů k jídlu... hluboce smekám.


Krásná kniha plná slovanských pohádek a básniček.


Opět rychlovka na oddech. Tentokrát z dob před SDPP, tudíž bez Stonea, ale o nic horší, možná naopak.


Oblíbený Mark Stone, jednoduché, dá se říci, že prvoplánové čtení, ale skvělá odpočinkovka.


Jako rodilá brňačka jsem si knihu užila už kvůli reáliím. I když do současnosti se dochoval už jen Minoritská brána, ale kláštery a okolní vsi (dnes brněnské čtvrti) se pochopitelně na mapě Brna vyskytují doposud. Zorientovat se v příběhu nebylo vůbec těžké, tedy alespoň pro mne, ať už šlo o reálie nebo o zápletku.


Moc disneovkám nefandím, ale holkám se ty prvoplánové obrázky líbí, i když vlastně pořádně žádný příběh neviděly, kromě pár dílů seriálu o Ariel. Příběhy jsou v knížce pochopitelně očesané na dřeň, aby se jich do té útlé knížky vešlo co nejvíc, ale naštěstí mají hlavu a patu.


Půvabná kniha, psaná kouzelným jazykem, který může dnešním dětem činit potíže, provázená ještě půvabnějšími ilustracemi pana Milera. Na druhou stranu se mým dětem víc líbil ten večerníčkový Barbucha, než ten Milerův. No, mně tedy ne...


Oceňuji snahu přiblížit dětem "divadelní pohádky", obávám se, že zkratkovité podání však nemůže nikdy dosáhnout půvabu originálu. Nicméně, to autor jistě neměl v úmyslu. Děti nejvíce zaujal Čert a Káča a pak také Radúz a Mahulena. Poslední pohádka o Čochtanovi ji připadala dosti nepohádková, ale řekla bych, že až jednou shlédnou dílko pánů Voskovce a Wericha budou se bavit velmi dobře. Abych nezapomněla, ilustrace se velmi povedly, ačkoli děti někdy očekávaly zpodobněné jiné části příběhů. Ale nelze vyhověti všem :-)


Nelze než souhlasit s předchozím komentářem, i druhý díl o Paddingtonovi jsme si užily.


Bylo zajímavé si po dvaceti letech opět připomenout osobnost pana Markoviče. Je mi jasné, že ne všichni mají či měli tohoto pána v oblibě, to ostatně není ani možné ani žádoucí. Nicméně osobně jsem jeho humor vždy považovala za inteligentní. Velmi dlouho jsem ho již nikde neviděla, nějak se mi ztratil z očí. Teď po přečtení tohoto již historického rozhovoru jsem se jala o něm něco najít na internetu a tudíž již vím, že se do kin za chvíli dostane pohádka, kde pan Markovič účinkuje, takže se ze "showbysnysu" neztratil.
Kniha rozhovorů vyšla v době rozdělení republiky a bylo by bezpochyby zajímavé slyšet názor pana Markoviče na dobu po té a na samostatné cesty obou národů či zemí, chcete-li.
Jen přemýšlím, zda rozhovor skutečně proběhl v jazyce českém, nebo zda byla jeho jazyková verze vynucena?!
