netty.vanity komentáře u knih
Druhý díl Půlnoční rasy je mnohem lepší a poutavější,než ten předchozí-což je překvapivé,stává se to málokdy.Autorka se zřejmě poučila ze svých chyb a omezila své soustředění na zbytečné detaily,i když se tu a tam i tak nudné pasáže vyskytly. Tentokrát mají Bojovníci co dočinění s šarlatem,druhem drogy,který mění jejího poživatele ve Škůdce.Ve středu dění stojí Dante,který se snaží látku zneškodnit.Při hlídce je zraněn a proto se uchýlí k nejbližší pomoci-mladé veterinářce Tess. Dante se od ní napije a až později zjišťuje,že je Vyvolená.To odhalení mi připadalo trochu trapné,prostě ""obrovská náhoda"".Ale oceňuji,že Tess byla lidštější a sympatičtější než Gabrielle z prvního dílu-zrovna tak Dante,který netrpěl edwardovským syndromem vůbec a povahou se mi zamlouval.Jasně,je to úplně stejně nalajnovaný scénář jako u prvního dílů,předvídatelné
klišé.Ale tady alespoň Tess zjistila pravdu o tom,kdo je vlastně ona a její milovaný až na konci,díky čemuž byla celá kniha napínavější.
Když se mám vrátit ke kritice,tak mě akorát rozesmívalo to neustále a všude omílané-"Odjakživa byla..jiná."To si prostě autorka mohla odpustit.Už
tu větu nemůžu ani cítit.:) Každopádně slabší čtyři hvězdy.
Jen tak na okraj musím říct;příšerný obal.Prostě příšerný,příšerný,příšerný.
Ale ke knize samotné;Trochu vykrádačka Fallen s občasnou Hush Hush atmosférou. Není to nic nového, středoškolačka se zamiluje do nesmrtelného kluka. Až na to, že samotná hlavní hrdinka Ever není úplně obyčejná, po smrti rodiny má totiž jasnozřivé schopnosti.Postava Damena se mi líbila (tajemností mi připomínal Patche z Hush hush).. Ever byla o něco méně snesitelnější, měla klasický fantasyrománovský charakter,což je trochu zklamání.Ale pořád nebyla tak zabedněná a malicherná jako Bella.:Společný se Stmíváním to má jedině ŽÁNR. Jinak nic podobného na Napořád neshledávám (uff) a kdo ano,asi neumí pořádně číst. Líbily se mi fóry, občas bylo něco hodně mimo mísu (aneb jak si Ever představila Orlanda Blooma..)ale dalo se to snést.
Druhý díl mě obrovsky zklamal. Hned po přečtení prvního jsem se na něj vrhla jako sup, abych zjistila, že ten opětovaný čas nestál za to. Calla by zasloužila kopanec do hlavy za to, jak se chová, byla naprosto k nesnesení. Z tvrdohlavé válečnice se stala směšně působící otravná holka,která na všechno umí říct akorát "Ale Ren,já ho tam nechala"a stokrát opakovaný Renův výrok, který ji pověděl než ho viděla naposledy, taky není zábavný. Z Shaye je jen děcko, o které se všichni starají, ale on sám se ničeho nezúčastní, jen sedí s rukama v klíně. Calla se k němu chová naprosto hrozně, jednou chce, aby ji políbil, pak na něj křičí ať se o ni nestará (ale starost o druhého přece k lásce patří)a celkově je mi trnem v oku. Hrozně jsem se nudila, některé pasáže jsem musela přeskočit.Na poslední díl se asi nechystám,protože mě to její sebelítostivé vzdychání nebaví.První část byla taková,že jsem měla chuť knížku zahodit,jak to bylo vleklé a nudné,druhá už byla o něco lepší,ale stejně to bylo moc "KECACÍ".Pořád jen nějaké vysvětlování historie,mluvení a mluvení.. Hodně slabý díl.
Na knize mě nejdříve upoutal název - "A pak zemřeš"zní dost výmluvně, či-li jsem předpokládala,že půjde o nějaký napínavý příběh. I když jsem nebyla daleko od pravdy... Pořád to mohlo být lepší. Fotografka Bess odjede na "obyčejný"pracovní výlet do jakési bezvýznamné vesnice v Mexiku.Aby nebyla sama,vezme s sebou svoji sestru... když ve městečku objeví jen a jen mrtvoly,dojde jí, jak obrovskou chybu udělala.Netuší,že již před cestou byla jen součástí plánu.. Terorismus,virus,nájemní vrazi,CIA,láska.. to všechno a mnohem více najdete v thrilleru říznutém trochou té romantiky,který si už od začátku na nic nehraje a rovnou přejde k věci.Hrozně mě překvapilo,že jsem se v úvodu nedočkala pražádného natahování a zápletka se čtenáři odhalí hned na začátku.To bohužel přispívá k tomu,že děj není tak napínavý,všechno má hrozně rychlý spád.Na druhou stranu vás vývoj příběhu určitě několikrát překvapí..Mě dostalo,jak naplánované vše od začátku bylo.Bex přijela do smrtelným virem nakažené vesnice,na který jen tak mimochodem měla imunitu.Je to tak trochu sentimentální,hlavně ten konec,ale to mi ani tolik nevadilo.Spíš bych uvítala víc té romantiky,méně terorismu a méně keců.Mám nějak dojem,že se furt jen mluvilo a řešilo,až bych občas uvítala víc popisků okolí nebo situace.S hlavní hrdinou nešlo nijak moc soucítit(děsně tvrdohlavá věčně někoho obviňující ženská),celkově byly emoce docela dost na bodu mrazu.. takže zasloužené tři hvězdičky.
Je to vlastně příšerná kravina, a nechápu, že jsem se vůbec odhodlala k tomu ji za tři hodinky přečíst. Celý děj je neskonale primitivní, naprosto NEuvěřitelný.. a sice mám ráda nadpřirozeno, ale tohle nemá s nadpřirozenem pranic společného. Je to zkrátka hloupoust.. ale docela chytlavá hloupost. Bárbíny a modelky nejsou má krevní skupina, takže mi dost pasáží dělalo velký problém, ale přelouskala jsem je i tak a dopracovala se ke (ne)zdárnému (ne)konci.S Mediátorem naprosto nesrovnatelné, ale i tak se to docela dalo.. je to taková ta oddychovka při které prostě vypnete mozek a čtete.Uvidím, jestli se vrhnu na pokračování, ale každopádně by mě zajímalo,jak to dopadne se sblížením Em s Christopherem.Napsáno je to asi účelně pro patnáctky,takže mě k tomu napadá,že něco takového bych nejspíš vymyslela a byla schopna napsat taky,nejspiš i líp (promiň,Meg).A ty uječené pipky v příběhu!To by člověk vraždil.Ale asi to splnilo svůj účel a zasáhlo tu správnou věkovou kategorii, no.. takže takové horší tři hvězdičky za pobavení.
Pozoruhodná a velmi pěkně čtivá knížka. Pamatuji, jak mi z ní šel mráz po zádech, a jak moc mě Patch upoutal a hlavně nebezpečné situace, které Noře chystal. Jinak andělskou tématiku jako takovou nemusím, pokud ale není přehnaná (jako například ve Fallen, kdy toho na mne bylo opravdu přespříliš)tak to přetrpím. I když jednu dobu Hush,hush patřila k mým nejmilovanějším, pokračování mě zatím,kdo ví proč, neláká.
Asi můj nejoblíbenější historický román. Chápu, že to někomu nesedne, ale kdo zkrátka na tyhle slaďárny není, nejspíš by takovou knihu neměl ani otvírat;) Mně se příběh moc líbil, přijemná oddychovka.. Především mne zaujalo prostředí, ve kterém se příběh odehrává.
Příběh mě ihned oslovil,i když mi pár věcí nesedělo..ale číst o lásce Daniela a Luce a dopátrat se k rozuzlení,kdy vyjde najevo,že se oba hrdinové potkávali již v minulých životech mě příjemně překvapilo.Bohužel mi konec připadal poněkud přitažený za vlasy.Nemluvě o tom,že mě rozčílilo,že autorka neuzavřela příběh..na pokračování se tudíž zatím nechystám..
Miluji originální příběhy a ten Gaiin bezpochyby originálním je. Dívka pojmenovaní po bohyni má narozdíl od svých vrstevníků jednu takovou vlastnost- tedy spíš nemá. Nezná strach. A to v žádném měřítku. To jí samozřejmě přinese různé vyhrocené a zajímavé situace, které si určitě stojí za to přečíst.. Je to psáno velice jednoduchou avšak čtivou formou, i když mi to po letech připadá trochu přitažené za vlasy, kdysi jsem tu sérii přelouskla jedním dechem.
Mě to nic moc nedalo.. naprosto nesrovnatelné s My děti ze stanice ZOO.
Pokud jste teenager a přečtete si název, je vám jasné, že to bude o nějaké puberťačce, která má klasické problémy s láskou, rodiči.. a tak podobně. Ono to tak je. Jen se trochu vymyká úžasným humorem, který mě kdysi nutil se u knížky chechtat jako blázen.Na pobavení super:)
Jáma a kyvadlo je zkrátka klasika a Poe je bezpochyby mistrem svého oboru, ale mě tyhle hororové a ne moc záživné příběhy tolik neberou- bohužel..
Pamatuji, jak mi tu knihu kdysi babička koupila a já po jejím přečtení byla nadšená! Dojemný příběh malé Heidi uchvátí nejen děti, ale určitě i starší čtenáře:)
Neurazí, ani nenadchne. Svět Harryho Pottera miluju, ale tohle mne zkrátka moc nechytlo.
Z nostalgie tři hvězdičky.. jako malá jsem to děsně žrala:)Sice už skoro vůbec nevím,čeho se příběh týká,ale přetrvává ve mně v jádru dobrý pocit.
Asi nejnapínavější a nejzábavnější díl celé série.Pamatuju, jak jsem to přečetla jedním dechem a nemohla se dočkat šťastného konce.Nakonec jsem jej dostala i když trochu v nezvyklém duchu. Autorka to vymyslela vskutku bravurně!:)A Paul je asi mým nejoblíbenějším knižním záporákem..
Přiznávám se, že tíhnu spíš k "dospělejším" a temnějším dílům Harryho Pottera. Ale i ty první, sentimentální, dětinsky naivní a pohádkové nelze nemilovat. Jediné, co mi občas trochu vadilo byla Ginny, která celý díl v podstatě jen probrečela a Harry, který mi občas kvůli svým dedukcím připadal až moc hloupý - ale ono se tomu nelze divit, příběh byl přeci jen určen hlavně dětem starým stejně jako je Harry a já už jsem nějaký ten pátek o dost starší. Přesto, vychloubání Lockharta, dumání nad identitou Zmijozelova dědice, další vyšetřování trojlístku a zásahy skřítka Dobbyho jsem si náramně užila.
První kniha, kterou jsem i přes mé "oblíbené" téma zkrátka nedokázala dočíst. Anne Franková měla ten talent, že i popisování toho, kolik kdo snědl brambor napsala celkem čtivě a do všeho dokázala dát kus sebe. To Ana Novac neuměla. Nebo je to jen hodně špatný překlad, kdo ví. Téma silné, ale s takhle nudně napsanými zážitky jsem se ještě nesetkala. Člověk asi musí brát v potaz, že autorka chtěla uniknout realitě a zabít psaním největší množství času - na každém slově je ta úpěnlivá snaha ale až bolestně poznat. Jakobych četla prózu, ne dojemný lidský příběh.. jen pěkná slova, spoustu přívlasků a žádné emoce. Pouze popis nezajímavých rozhovorů. Já bych raději oželela to přikrášlování slov a přečetla si, co se tam vlastně odehrávalo, než jednu stranu metafor a přirovnání k holým lebkám. S lepší korekturou by to snad mohlo být čtivější. A mrzí mě, že to takto musím zkritizovat, ale nedá mi to.
Další kniha o černé skvrně v dějinách lidstva. Tentokrát ji vypráví člen sonderkommanda, což jsem považovala za "přitažlivé" téma a knihu ihned musela mít. Je pravda, že mi nějakou dobu trvalo, než jsem ji přelouskala. Čas na čtení mám především v noci a něco takového číst sama, uprostřed noci - zkrátka řekněme, že to působí na člověka ještě víc než za bílého dne. Když už jsem si myslela, že o hrůzách holocaustu vím dost na to, abych už nebyla překvapená, stejně mě Shlomovy historky šokovaly. Na tohle se prostě nedá jen tak zvyknout, pochopit to.. Škoda slov, tohle si každý musí přečíst sám..