NGC6715 komentáře u knih

Kniha není zdaleka tak špatná, jak píše TheRaven v přechozím příspěvku. Nějaké chyby zde jsou (a v které knize ne?), ale tvoří jen minimum knihy (ale zato celý předchozí komentář – mimochodem to, že ve znalostní soutěži uspěje bohatý člověk skutečně lze považovat za nespravedlnost, protože bohatí lidé mají lepší přístup k informacím a více času věnovat se nesmyslům jako jsou podobné testy – není to tedy úplně fér hra). Je nutné vzít v úvahu, že je to populárně naučná literatura se snahou publikovat vlastní názor a nikoliv učebnice. Je psaná tak, aby to lidi zaujalo – jenže pokud mají jiné názory, chápu, že je to spíše vydráždí. Přesto podle mě mnoho věcí popisuje správně a zajímavě. Její kritika korporací a MMF a další jevů dnešního kapitalismu (ale oni to kapitalismus už nenazývají ani ortodoxní zastánci kapitalismu, je otázkou, kdo to tedy chce) je v podstatě správná, byť je zprostředkována spíše příběhy než nějakou teorií. Popis vlády Margaret Thatcherové je také celkem racionální a mnoho dalšího také. Mimoto je to psané celkem čtivě – alespoň mě celkem bavila. Vzhledem k evidentnímu podhodnocení u předchozího komentáře já knize v hodnocení něco málo přidám.

1 07.11.2021

Začátek knihy, kde se řeší víra v Boha mě příliš nezaujal, nicméně jakmile se kniha snesla na zem, byla velmi zajímavá. Autor poukazuje na nebezpečí víry, ale zároveň uznává, že je v něčem dobrá. Já bych možná zašel ještě dále. Každý musí věřit v určité ideologie a jiné věci. A to proto, že prostě není možné, abychom si všechno dokazovali – nemáme na to kapacitu mozku a často ani informace. Nejnebezpečnější jsou lidé, kteří jsou příliš přesvědčeni, že to, v co věří, je nezpochybnitelný fakt.

„Kdo mezi sběrači přece jen získá jistou autoritu, funguje v tlupě nikoli jako vůdce, ale jako vyjednavač a předkladatel návrhů. Jeho autorita není založena na síle, tvrdosti či agresivitě, musí být štědrý, srdečný a psychicky odolný. Ani jemu ale tyto kladné vlastnosti nepomohou, kdyby se pokusil získat výjimečné postavení (například pokusy o vůdcovství, šikanováním méně schopných, neochotou dělit se o maso či snahou připravit některého z mužů za použití síly o jeho ženu) – nejmírnější reakcí by bylo omezení společenských vztahů či výsměch.“

„Rovnostářství není selanka, jedná se o velmi dynamický proces. Touha prosadit se, předvést se, být obdivován, hromadit majetek a vládnout je příliš velká, než aby jí všichni dokázali trvale odolávat.“

„Extrémním důkazem lidského sklonu k podřízenosti je stockholmský syndrom. Je nazvaný podle událostí, ke kterým došlo při bankovní loupeži ve švédském hlavním městě: skupina lupičů tehdy držela několik rukojmí, přičemž v této mezní situaci začala část rukojmích ke svým věznitelům vzhlížet, mezi jednou z obětí a lupičem dokonce vznikl milost-ný vztah. Existují případy, kdy oběti svým únoscům pomáhaly a policisty považovaly za společné nepřátele. Bylo tomu tak, protože v extrémně zátěžové situaci se může naše psychika bránit infantilizací – toužíme snížit neúnosný stres blízkostí spřízněné osoby, a pokud ta není na blízku nebo je stejně nemohoucí jako my, vytvoříme si ji z tvůrců našich strastí.“

„Nízké zařazení na firemním žebříčku tak je zdrojem většího stresu než úmorné pracovní vypětí. Koneckonců zkuste žádat o ruku své vyvolené a tvrdit přitom jejím rodičům, že se živíte obsluhou toalet. Takový stres! Uznání našeho okolí je pro nás tudíž životní potřebou a posilovat své sebevědomí ať se děje co se děje je v zájmu našeho zdraví a je to důležité i pro plození potomků.“

„Kdo s námi sdílí naše přesvědčení, se nám zdá inteligentnější než stejně chytrý člověk jiného názoru.“

„Slušný člověk jako by se tak nacházel mezi Skyllou a Charybdou – buď zůstane pasivní a pomůže zlu, nebo pozvedne zbraň, aby nakonec zjistil, že to bylo to nejhorší, co mohl učinit. Existuje vůbec nějaký způsob, jak rozeznat domnělé nebezpečí od skutečného? A jak rozlišit státníka od demagoga? Historie nakonec každého zařadí do patřičné kategorie, ale to už bude pozdě.“

„ „Zvětšování“ svobody je (často) hra s nulovým součtem. Svou svobodu můžeme zvýšit jen na úkor zmenšení svobody někoho jiného.“

„Nicméně kdo se ve starověku a středověku chtěl prezentovat coby ctnostný člověk, ten tvrdil: „Já věřím v boha(y).“ Tato víra se nedávno přetransformovala ve víru v národ, svobodu, lidského ducha atd., a kdo se chce nyní náležitě sebeprezentovat, tvrdí: „Jsem skeptik,“ nebo: „Já nevěřím v nic.“ Jenže to není nic než ukázka víry, která se přizpůsobila novým podmínkám a využila naší nedostatečné sebereflexe.“

knihu je možné dohledat online - odkaz mi bohužel vymazali

1 10.10.2021

Kniha je velmi podobná knize Život s vysokou inteligencí. Působí více vědecky a méně kontroverzně, přesto se mi však Život s vysokou inteligencí líbil o něco více. Navzdory svému názvu se kniha snaží být trochu přehnaně optimistická a často dává trochu knížecí rady. Celkově ale byla dobrá a nechci ji přehnaně kritizovat. Neřeší jen inteligenci, ale také nadání a jiné odlišnosti. Velmi zajímavý je například rozbor šířky soustředění – většina lidí se zaměřuje při řešení problému na ty věci, které s ním viditelně souvisí. Někteří lidé však vnímají věcí více, což jim na jednu stranu komplikuje myšlení i normální život, ale na druhé straně jim to umožňuje vidět a pochopit i některé věci, které ostatní nevidí. Další zajímavou věcí je nevědomá inteligence, kdy inteligentní lidé prostě nějakou věc ví, je jim jasná, ale nejsou schopni vysvětlit, jak ji ví. Celkově souhlasím s tím, že inteligence může být a velmi často také je spíše problém než něco, co vám umožní úspěch.

1 09.10.2021

Kniha obsahuje celkem ucházející popis toho, jak stroje přebírají práci lidem. Různé příběhy jsou zajímavé, ale čeho je moc, toho je příliš – po nějaké době mě to začalo nudit. Když ale autor přejde k řešení problému, je najednou naprosto mimo.

„Belinda Parmarová, britská technologická komentátorka, která říká, že chce „změnit korporátní svět, aby se středem veškerého podnikání stala empatie,” cituje zjištění průzkumu, že „číšníci, kteří dokážou lépe projevovat empatii, si vydělávají na spropitném asi o 20 procent víc” a „vymahači dluhů s empatickými dovednostmi dostali zpět dvakrát tolik dluhů”
1) i stroj může vyvolávat emoce a působit empaticky
2) pokud lidé nebudou pracovat ve výrobě, ale jen empaticky, budou skutečně vlastníci kapitálu chtít koupit tolik empatie, aby to uživilo miliardy dalších lidí?
2) Pokud lidé nevydělají peníze, jakákoliv empatie je z nich nedostane, ani za zboží, ani jako splátku dluhu

Kromě toho autor ukazuje, jak bude užitečná komunikace. Jak? Ta komunikace i ta empatie je užitečná na oblbnutí lidí, kteří mají peníze nebo na podporu ostatní činnost, například výroby – samostatně se jimi živit nejde. Jeho názory jsou hezké, ale pokud lidé nebudou tvořit konkrétní produkty, tak to prostě fungovat nebude. Dále autor mluví o tom, že musí přežít nejzdatnější. Pokud technici a vědci budou nahrazeni empatickými užvaňenci, nějak v tom na rozdíl od autora nedokážu vidět to, že přežili ti nejlepší. Daná tvrzení se autor ještě pokouší zachránit tím, že někteří lidé vyhodnocující některé věci mohou počítače překonat – což ale na jiném místě popírá tím, že podle něj nelze říct, že počítače něco nedokáží, protože když se něco takového řeklo, počítače to obvykle během několika let dokázali (což opět barvitě ukazuje na mnoha příkladech). Navíc ne každý může patřit k těm, kteří tyto výjimečné služby mohou poskytovat. Kolik lidí je potřeba například na vyhodnocování chování lidí v bitvách? A opravdu ani to nezvládnou počítače za nějakou dobu lépe než lidé? Autor potřebu empatii a komunikaci ukazuje také například na práci týmů. Pokud však počítač nahradí jednotlivce, proč by časem nemohli nahradit i týmy?

1 12.09.2021

Svět se zrychluje. Lidé musí reagovat stále rychleji, nestačí si tvořit vztahy, věci mají čím dál kratší životnost (v knize je mimo jiné poněkud absurdní příklad s papírovým oblečením). Všude se vyžaduje rychlost a přizpůsobyvost. Mnoho lidí se této rychlosti nestíhá přizpůsobit i ve vyspělých státech. Přestože se tento svět šíří, mnoho lidí v zaostalých zemích žije stále v pomalosti času, který je pro nás minulostí. Kniha je psána velmi čtivě a uvádí velké množství příkladů, což je však bohužel trochu pokaženo tím, že po nějaké době se dost věcí víceméně opakuje. Několik argumentů je už trochu na hraně a spíše, než aby hlavní myšlenku podporovali, nutí o ní pochybovat, většina jich však stojí za zvážení. Návrhy na řešení nejsou moc dobře propracované a věnuje se jim až závěr knihy. Místo návrhů na zmírnění dopadu rychlého světa pro lidi autor navrhuje záměrnou regulaci šíření technologií (tuto ideu autor rozvádí včetně zavedení politické instituce pro rozhodování o tom, které technologie aplikovat, přičemž se distancuje od socialistického plánování a svůj systém prezentuje jako lepší). Dalším návrhem je ulehčení lidem od některých snadno automatizovatelných činností – tento návrh se od doby, kdy kniha vyšla v některých věcech realizoval, jinde se ukázal být problém automatizace větší, než se zdál na počátku. Autor dále prosazuje podporu děl, které budou prezentovat různé utopie a antiutopie, aby se šířilo povědomí o potenciálních možnostech změny systému, a to jak ve formě filozofických pojednání, tak i ve formě románů a filmů, filozofie a románové pojetí by na sebe mělo plynule navazovat. Autor navrhuje sestavení týmů lidí, kteří by na podobných věcech pracovali. Dnes se lidé k podobným prezentacím staví zpravidla příliš odmítavě. Celkově hodnotím knihu tak na 70%, takže jsem jí v hodnocení trochu přidal.

1 01.09.2021

Ty algoritmy, které se týkají bezprostředně našeho života, mě příliš nepřesvědčili. Autor například tvrdí, že pokud jsme zatím vystřídali jen málo partnerů, máme několik prvních opustit, bez ohledu na to, zda jsme zamilovaní nebo jak dobří tito partneři pro nás byli. Jen proto, abychom měli podle čeho srovnávat ty další. Možná by to byla pravda, kdyby veškeré informace o vztazích pocházeli jen z naších předchozích vztahů. Ale můžeme pozorovat i jiné vztahy a srovnávat i lidi, se kterými nemáme vztah. Kdybych někoho měl, neopustil bych ho jen proto, že podle této knihy a jejích statistik bych ho opustit měl. Pokud jde například o vyhodnocení toho, za jakou cenu prodat dům, autor nejprve chce stanovit rozmezí, v jakém se cena má pohybovat (jak to máme stanovit už neuvádí) a dále vyžaduje znalosti statistik, které většinou nemáme - podobné rady jsou téměř nepoužitelné, i když jde opět o zajímavou matematickou hříčkou. Hodně statistik se však soukromého života téměř netýká. Nejzajímavější a nejpoužitelnější jsou ty části, které lze aplikovat na ekonomiku. Kniha na základě Nashovy rovnováhy ukazuje, že neplatí, že pokud všichni jednají ve svůj prospěch, je to ideální řešení ve prospěch všech. Dále vysvětluje chování davu při vzniku bublin, kdy se ostatní rozhodují na základě rozhodnutí ostatních.

1 01.09.2021

Kniha vysvětluje, že potenciál pro zlo je v každém člověku a ukazuje to na příkladech. Snaží se, abyste ho našli sami v sobě, nikoliv proto, abyste byli sami zlí, ale proto, abyste se lépe poznali a dokázali lépe odpouštět. Protože pokud poznáte vlastní chyby, nebo alespoň to, že tyto chyby jsou běžné, nebudete je odsuzovat tak příkře.

Odkaz na ukázku z knihy:
https://obalky.kosmas.cz/ArticleFiles/254729/254729_uk%c3%a1zka.pdf/FILE/Zlo_254729_ukazka.pdf

1 03.08.2021

Takové shrnutí základů ekonomie v historickém kontextu. Nejedná se o dějiny ekonomie tak, jak o nich píše většina knih, nerozebírají se jednotlivé ekonomické školy, ale spíš to, jak věci fungují nebo fungovali. Prochází starověk, středově i letmo novověk. Kniha si všímá toho, že mír musí být udržován silou. Trh bez násilí může fungovat jen proto, že monopol na násilí má stát. Postupně kniha ukazuje vznik a funkci peněz, bank, úroků, práva... Alespoň pro mě se jednalo celkem o odpočinkové čtení. Kniha je vhodná zejména pro ty, kdo o daných tématech moc neví. Pokud někdo studoval příbuzné témata nějakou chvíli na vysoké škole nebo se o ně zajímá delší dobu, bude ho to pravděpodobně nudit. Ale měl bych výhradu k popisu knihy – „Moderní společnosti fungují jinak, než jak jsme byli až do roku 1989 zvyklí. Přitom předpokládají, že každý občan tomuto fungování rozumí a že se v něm nějak vyzná.“ – Většinu toho, co je v knize vím už delší dobu, ale ještě jsem se nedostal do situace, kdy bych to mohl prakticky využít. Knihu si přečtěte, pokud vás ta témata zajímají, ale nemá cenu ji číst proto, že by někdo nebo něco předpokládalo, že to víte.

1 03.08.2021

Základní myšlenka je velmi zajímavá. Nejdůležitější a nejkreativnější myšlenky nebyly vytvořeny na základě logického uvažování, ale náhlým nápadem, který podvědomí najednou uvolnilo do vědomí. Podobný zážitek popisuje mnoho vědců a umělců. Kniha se dala napsat daleko čtivěji, ale i tak je díky neobvyklému pohledu velmi zajímavá.

1 31.07.2021

Kniha se snaží ukázat, že krásný zelený svět je pouhou iluzí. K většině ekologických přístupů je pesimistická. Často se uchyluje k přílišným zjednodušením a s většinou názorů lze polemizovat. Některé věci jsou ale k zamyšlení zajímvé.

Názory v knize: zelená ekonomika nemusí být a většinou není sociálně spravedlivá. Zelená ekonomika může vytvořit pracovní místa, ale ty, které zatím vytvořila většinou za nic nestojí. Zelená ekonomika podporuje korporace. Zvyšování efektivity nemůže zachránit klima. Lidé nemohou u všech věcí ověřovat, zda byly vyrobeny ekologicky, proto nemohou svou poptávkou dostatečně efektivně ovlivnit zelený rozvoj – tato odpovědnost je na firmách, které však k tomu nemají motivaci. Zelená ekonomika nepomůže chudým zemím.

1 31.07.2021

O smlouvě TTIP se už naštěstí příliš nemluví. Je ale ukázkou toho, jak trh může omezit demokracii a jak jsou někteří lidé schopní tato omezení nadále zvětšovat. Něco podobného se ještě vrátí. Kniha však mohla být napsána mnohem tvrději i logičtěji.

1 01.07.2021

Odpůrce nepodmíněného příjmu to nepřesvědčí. Nicméně i kdyby nepodmíněný příjem z určitých důvodů nefungoval, jeho řešení mnoha dalších problémů může být inspirací. Minimálně si při čtení uvědomíte, kde také jsou v kapitalismu další problémy.

1 01.07.2021

Jan Keller je (spolu s Ilonou Švihlíkovou) jedním z nejznámějších českých kritiků současných přemrštěně kapitalistických poměrů. Kniha je zaměřená na neustále a rychle rostoucí rozdíly mezi bohatými a chudými. Co jde knize vytknout je občasné přílišné zjednodušování problémů a některá přehnaná přirovnání. Tyto věci dávají zbytečné příležitosti kritikům. Nicméně nejsou zas až tak důležité a dělají knihu čtivější a pochopitelnější, což je důležité. Ve většině zásadních věcí má kniha pravdu, což pro nás bohužel není moc dobré.

1 16.06.2021

Kniha primárně cílí na děti. Nečekejte nic, co by člověk, kterému záleží na ekologii a už se o ni nějakou dobu zajímá, nevěděl. Je to spíše kniha, kterou dají rodiče dětem, aby je s ekologií seznámili. Je to ale napsáno celkem pěkně.

1 15.06.2021

Pokud budete očekávat knihu primárně o ekologii, která nabídne technická řešení, budete zklamáni. Nicméně kniha nabízející uspokojivá technická ekologická řešení neexistuje vůbec. Pro mě to nebyla kniha primárně o ekologii. Je to příběh dítěte s Aspergerovým syndromem, které se o ekologii začalo zajímat, a jeho rodiny. Možná bych knihu doporučil spíše zájemcům o psychologii nebo lidem, kteří mají ve své blízkosti někoho s lehčí formou autismu nebo Aspergerovým syndromem, než zájemcům o ekologii. Pár zajímavých úvah o ekologii zde jistě je, ale pro mě by se kniha příliš nezměnila, kdyby si Greta zvolila jakýkoliv jiný obor. Z hlediska ekologie můžete očekávat spíše porovnání toho, jak se lidé na ekologii dívají a snahu změnit jejich pohled. A také to, jak je pohled člověka s Aspergerovým syndromem odlišný od těch ostatních. Na obou stranách jsou lidé stejně pevně přesvědčeni o své pravdě. Projevy Grety jsou spíše emocionální, technická část se omezuje víceméně na konstatování problému a jeho uznání jako faktu. I tak je to ale mnohem více, než dělá většina ostatních lidí. V prvé řadě je nutné, aby lidé problém začali brát vážně.

Kniha Náš dům je v plamenech obsahuje český překlad knihy Scény od srdce - Nemohli nechat název Scény od srdce? Nebo vymyslet něco podobného? To by vystihovalo knihu daleko lépe.

1 15.06.2021

Před touto knihou jsem četl od stejného autora známější knihu Takzvané zlo. Takzvané zlo mě příliš nezaujalo, a proto jsem od této knihy příliš nečekal. Možná i pro to pro mě byla tato kniha celkem příjemným překvapením. Některé věci jsou sice sporné, ale i ty jsou zajímavé k zamyšlení. Kniha je rozdělena na čtyř části. První se snaží ukázat, že náš osud není jasně dán. Přestože existují proroci, kteří ukazují nutnost skvělé budoucnosti nebo její nevyhnutelné (sebe)zničení, náš ostud je v našich rukou a není předem dán. Jak optimističtí, tak pesimističtí proroci se podle autora snaží vzdát se odpovědnosti za budoucnost světa která na nich leží tím, že jeho osud považují za nezvratný. Nemožnost předvídat budoucí evoluci je ilustrována na mnoha příkladech, hlavně z biologické evoluce. Druhá část se zabývá subjektivními prožitky a ukatuje, že jsou stejně nutné jako věci materiální. Odkazuje se na Kantovu etiku. Třetí část ukazuje, že bychom materiální věci neměli upřednostňovat, i když nás k tomu současná civilizace bude motivovat a že nejsme geneticky naprogramováni k tomu, abychom obstáli ve světě, který tvoříme. Čtvrtá část se zabývá tím, že přebujelá technokratická organizace zbavuje lidstvo svéprávnosti, čemuž musíme čelit tím, že budeme uznávat nemateriální hodnoty. Celkově je však autor spíš optimistický. Tvrdí že jen před několika desítkami let si problém neuvědomoval vůbec nikdo, dnes už o problému veřejně diskutuje čím dál více, což může předznamenávat řešení.

„Spolu s Erichem Frommem zastávám názor, že těžkým psychickým poruchám může v situaci životních tlaků dnešní civilizace uniknout jen ne zcela normální člověk.“

1 20.05.2021

Ano, kniha má pravdu. Shrnuje a popisuje to, co se dnes děje díky liberalizaci a globalizaci. Nicméně nejde příliš do hloubky, málo nebo vůbec vysvětluje proč a co s tím. V předchozím příspěvku je uvedena jako protiváha anarchokapitalismu, nicméně anarchokapitalismus je natolik nesmyslný a absurdní, že mi ani za nějakou obšírnější kritiku nebo studium této kritiky nestojí. Nicméně anarchokapitalisté se snaží navrhnout a prosadit novou společnost (sice naprosto chybnou, spějící k totalitě a nesmyslnou, ale o to zde nejde), zatímco zde je kritika té současné – jako protiváhu bych spíše bral návrh jiného fungování společnosti. V knize je kapitola Anarchokapitalismus v postkomunistickém Rusku a upozornění na nápadnou podobnost mezi anarchokapitalismem a tím, co bylo v Rusku po rozpadu SSSR určitě má svoji logiku. Nebylo to špatné, ale čekal jsem od toho více. Trochu podobně zaměřená ale lepší je podle mě například kniha Globalizace a krize od Ilony Švihlíkové.

1 14.05.2021

Filozofické zamyšlení nad dnešní i minulou dobou. Nad průměrností a schopností vybočovat z řady. Zajímavé myšlenky, někdy je filozofování příliš abstraktní, ale tomu se v moderní době dokáže vyhnout jen málokdo.

„Frekvence slov socialismus a socialistický v minulém režimu se rovná frekvenci slov demokracie a demokratický dnes,“ postřehl Legutko. A čím to? „Pro průměrného je přece splynutí se systémem tou nejjednodušší cestou k získání dojmu, že průměrný není.“

1 19.04.2021

Krátká kniha (asi 170 stran) obsahující podstatně více obrázků než textu (obrázky jsou jednoduché kresby, občas s komiksovými bublinami). Po poněkud nudném začátku je zajímavý rychlý přehled myšlenek evoluční psychologie včetně reakcí na její kritiku. Kniha je jednoduchá a snadno pochopitelná. Je vhodná pro to, aby člověk rychle pochopil, o čem evoluční psychologie je. Některá témata jsou: genetika, altruismus, evoluce ve skupinách, sexuální výběr, nesoulad vyvinutých a potřebných vlastností…

1 28.02.2021

Budoucnost organizací tkví podle knihy v tom, že se lidé ve firmách rozdělí na malé týmy o asi deseti až třiceti lidech, kteří si sami budou rozhodovat, co budou dělat, kolik budou brát (v některých firmách musíte mít na to, aby vám přidali, podporu kolegů, ale stejně vám přidává nadřízený), co nakoupí, koho přijmou, koho propustí, kdo bude uklízet… Místo toho, aby se ptali, zda něco mohou udělat, se budou ptát pouze na rady (v některých případech se na ně musejí ptát povinně). Ne že by to nemohlo fungovat nikde, ale jedná se přinejlepším o budoucnost velmi malé skupiny organizací. Čekal jsem daleko širší záběr. Informací v knize je spíše na článek než na knihu. Autor se snaží psát i o evoluci, ale udělal by lépe, kdyby se do tohoto tématu nepletl. Jeho členění organizací je tak barevné, až oči přecházejí i na černobílém textu. Vrcholná organice neměla být tyrkysová, ale fialová se žlutými proužky – to je doufám každému jasné. Také mi vrtá hlavou, k čemu jsou vlastně v takové organizaci kapitalisté? Jsou to takoví vrchní radiči, kteří berou prachy, ale odpovědnost víceméně žádná? Aha, tak už to vlasně v mnoha firmách je - hlavně v těch nadnárodních (nechci se dotknout malých a středních firem, tam je té odpovědnosti často potřeba skutečně hodně).

1 28.09.2020