NGC6715
komentáře u knih
Systémové alternativy kapitalismu
neznámý - neuveden
Kniha si všímá toho, že finanční sektor se poněkud utrhl z řetězu a je třeba jej regulovat. Požadavky: regulace spekulací, derivátového trhu, ratingových agentur a daňových rájů, zavedení Tobinovy daně, participace, rozvoj komunitního, obecního a družstevního vlastnictví, více lokální ekonomiky (pokud se věci budou vyrábět na místě, bude ekonomika stabilnější (méně centralizovaná) a ekologičtější (menší potřeba dopravy).
Kdo zneužívá sociální dávky?
neznámý - neuveden
Hlavní motto knihy: zneužívání dávek je politicky zneužíváno. Je to druhý pohled na věc. Přestože kniha obsahuje příliš statistik (což je celkem nudné), a dívá se na věc příliš jen z jedné strany, nejsou tyto názory úplně mimo.
Od krize k alternativám
neznámý - neuveden
Navrhované alternativy nejsou příliš dobře rozpracovány. Mnoha jejich chybám autoři nevěnují pozornost – přesto však bych byl nerad, aby se kvůli těmto chybám zavrhovalo vše, co dané alternativy obsahují. Kniha se zabývá tématy jako ekonomická demokracie, participace, sociální stát, socialismus, krize. Kniha není příliš originální. Autoři textů: Jiří Silný, Ilona Švihlíková, Marek Hrubec, Milan Smrž, Milan Kreuzzieger.
Chudoba, nezaměstnanost
neznámý - neuveden
Velmi jednoduchá kniha, nejde příliš do hloubky. Za zmínku stojí požadavek na oddlužení chudých zemí, požadavky na Fair trade (jsou zde hezky popsány jeho principy, ale to je jen pár odstavců) nebo připomenutí toho, že největší platy v poměru k HDP byly v 70. letech a od té doby klesají. Podstatná část knihy se také zabývá emancipací žen.
„Na jedné straně bere stále méně lidí spravedlnost a demokracii vzhledem k míře korupce vážně. Přesto se na ní podílejí, účastní se jejích procedur a věří ve spravedlnost a demokracii, protože se domnívají, že fungují, i když oni sami jim žádnou váhu už nepřikládají.“
„Stamiliardy dolarů jsou totiž vynakládány nikoli na řešení konkrétních problémů, které lidi trápí, ale k léčení „krize důvěry“, tj. k tomu, aby lidé změnili své mínění, aby znovu začali ve svobodu (trhů) věřit.“
Subjektivní vnímání životního minima
Jana Vavrečková
Jedná se v podstatě o odpovědi z dotazníků, které nejsou nijak zvlášť propracovány, a jejich grafy. Otázky typu: „Současnou příjmovou situaci pokládáte za...“. Žádné hlubší souvislosti s psychologií, sociologií nebo dalšími obory nečekejte.Žádné větší rozbory nebo jiné texty. Je to spíše studentská práce než kniha. Možná se někomu podobné statistiky hodí, ale mě to nic nedalo.
O
Bytová politika: Teorie a inovace pro praxi
Tomáš Kostelecký
Jedná se o shrnutí nástrojů bytové politiky, které se dnes používají a jejich odůvodnění, se kterými ne vždy souhlasím. Na současnou krizi vznikající v bytové politice však současné nástroje nestačí. A nové návrhy v knize prakticky nejsou. I tak to ale bylo celkem zajímavé.
(Ne)udržitelný rozvoj
Bedřich Moldan
Jedná se o takové letmé shrnutí toho, v čem je problém a jak se (ne)řeší, trochu s důrazem na ČR. Bohužel kniha nejde příliš do hloubky a nedokázala mě dostatečně zaujmout.
Hjalmar Schacht
Christopher Kopper
Poměrně čtivý životopis. Z hlediska ekonomie je už zajímavý méně, věci jsou rozebrány až příliš zpopularizovaně a nedostatečně. Ve zkratce Schacht byl omezován Německou vládou a ta zase korigována jím. Vznikl tak zajímavý ekonomický kompromis, pravděpodobně i přes své chyby lepší, než kdyby ekonomiku plánovala jen jedna z těchto dvou stran, ačkoliv autor znatelně straní Schachtovi, který má blíže dnešnímu hlavnímu proudu.
Moderní kompendium ekonomických teorií: od antických zdrojů až po třetí tisíciletí
Jolana Volejníková
Dějiny ekonomie. Kniha je podobná Dějinám ekonomického myšlení od Holmana. Obě knihy považuji za velmi dobré, ale Holman je přece jen o něco lepší. Nicméně některé věci, které mi u něj přišli málo rozpracované, jsou zde rozebrány podrobněji (například vysvětlení monopolistické konkurence od Joan Robinsonové je u Holmana zmíněno spíše jen mimochodem, což je škoda). Proto jsem i přes značnou podobnost rád, že jsem přečetl obě dvě.
Pomatený svět
Vladislav Trávníček
Kniha se měla jmenovat spíše Co můžete v hospodě slyšet o světě. Pár primitinvích úvah a názorů lidí, kteří příliš neví o čem mluví.
Ošklivost demokracie a jiné eseje
Ryszard Legutko
Kniha ve stylu „demokracie je ten nejhorší systém, s výjimkou všech ostatních“. Kritika toho, že lidé chtějí práva, často i zbytečná, kvůli kterým se spouští zbytečný byrokratický moloch. Autor si všímá existence dvou ideologií, jedna chce maximalizovat sílu stát (socialisté) a druhá minimalizovat (liberálové). Přes rozdílné ideologie však složitost i síla všech vyspělých států roste. Kritika šířící se masovosti a průměrnosti. Některé úvahy jsou zajímavé, nicméně problém konfliktu masovosti a demokracie autor uspokojivě neřeší.
„Obrovská většina liberálů odmítla Platónův či Aristotelův názor, že zákonodárci-filozofovi přísluší ustanovit (nebo odhalit) etický cíl, který se liší od cílů individuálních, a který je těmto cílům nadřazen. Usuzovali, že pokud lze státu připisovat nějakou morální funkci, musí tato funkce vždy podléhat procesu verifikace prostřednictvím autonomních rozhodnutí jednotlivců;“
V genech není všechno
Robert Boyd
Kniha hlavně o koevoluci kultury a biologické evoluce člověka. Genetika vs. memetika. Nejvíce mě zaujala kapitola o maladaptacích, tedy vývoji věcí, které jsou škodlivé. Jako příklad můžeme uvést klesající porodnost vyspělých států, zaviněných chybnými kulturními vzorci. Je to jen jeden z mnoha příkladů, kdy jdou evoluce a kultura naprosto proti sobě. Kromě rozborů tohoto problému kniha ukazuje také několik náboženských komunit, kterým se za určitou cenu těmto problémům podařilo vyhnout. Ale to je jen jedno z mnoha témat, kterými se kniha zabývá.
Paradox úroků
Adam Votruba
Obsahuje zajímavé úvahy o alternativních měnách a rozhodně stojí za přečtení. Nicméně samotný paradox úroků není žádným paradoxem ani reálným problémem. Paradox se snaží vysvětlit náš finanční systém na podobenství s cizincem, který přijde do vesnice domorodců v Austrálii. Nepoužívají tam peníze, tak jim je vyrobí z kravské kůže. Každé rodině dá deset plátků kůže, naučí je s tím obchodovat a řekne jim, že za rok mu každý vrátí jedenáct plátků za to, že je to naučil. Oni se samozřejmě zeptají: „Kde vezmeme ten jedenáctý plátek?“ On se záhadně usměje a řekne: „Uvidíte.“ Tím je nastaven systém, v němž je trvalý nedostatek. Nikdo však nebude chtít všechny plátky najednou a utrácením je bude vracet zpět do ekonomiky. Každý chce více než kolik dá (o tom je obchod). Pokud lidé dostatečně utrácí, žádný problém nenastane a pokud se tvoří velké akumulace, u kryté měny vznikne problém větší, protože se z ní stane měna deflační, což povede ke vzniku spekulací a bublin (ty vznikají stejně, ale s krytou měnou více) a také k většímu problému s dluhy (pokud cena peněz roste, můžete v budoucnosti zaplatit mnohem více, než očekáváte). Problém je v akumulacích (úsporách), nikoliv v nekryté měně. Téměř všechny problémy, které máme existovali již před tím, než vznikla nekrytá měna. Hlavní výhody lokálních a alternativních měn jsou v podpoře blízkého okolí, lokálnost také zabraňuje tvorbě bublina na velkém území a zabraňuje tvorbě akumulací (kazící se peníze). Na druhé straně v kapitalismu jsou akumulace potřeba na investice, což prezentované systémy neřeší. Navíc akumulace nejbohatších probíhají hlavně v kapitálu, nikoliv v měně. Tento problém tedy měna nikdy nemůže zcela vyřešit, i když ho někdy může zmírnit. Pokud jde o úroky, opět záleží hlavně na tom, jak si konkurují ti, kteří dávají půjčky a jestli dostatečně utrácí a netvoří akumulace (a také na tom, zda a jak je uvolňování nových peněz, ze kterých jdou úroky také, kontrolováno).
Takzvané zlo
Konrad Lorenz
Kniha, která ve své době vzbudila relativně velký zájem, ale dnes už její vysoké hodnocení moc nechápu. Dnes jsou některé věci obecně známé, jiné překonané. Některé pasáže jsou zbytečně dlouhé. Něco mi kniha dala, ale moc toho nebylo.
Otrocký stát
Hilaire Belloc
Hlavními tématy knihy jsou otroctví a svoboda. Kniha ukazuje, že v otrokářských i kapitalistických státech je otroctví posvěceno státem. Snaží se definovat otroctví, a to odlišným způsobem od běžně známých definic. Autor však kritizuje i socialismus a nepovažuje ho za řešení. Kniha obsahuje jak teoretické části, tak mnoho popisů historie z autorova úhlu pohledu (na historii se vždy díváme pod nějakým úhlem, nezaujatá historie je mýtus – i když máme tvrdá data, vždy vybíráme jen nějaká a tím se obraz zkresluje).
„otrocký stát již nastal“
„Předpokládejme krajní příklad a představme si nuzáka, který by musel podepsati smlouvu, zavazující jeho samotného a všechny jeho nezletilé děti k práci za pouhé živobytí až do své smrti, nebo do zletilosti jeho dětí, podle toho, co nastane později; učili by stát tohoto člověka otrokem, vynucuje na něm tuto smlouvu?
„Každý kapitalistický stát, svou povahou nestálý, bude směřovat k dosažení stálosti tou či onou metodou.“
„Máme toliko tři sociální instituce, které mohou nahradit kapitalismus: otroctví, socialismus a vlastnictví. Mohu si představit směsici kterýchkoliv dvou z těchto tří institucí anebo všech tří dohromady“
„každá kolektivistická reforma se nutně odchyluje od vytyčeného směru a vyvíjí něco nového a odlišného od toho, co zamýšlela“
„Je daleko snazší uspořit 100 liber sterlingů z 1000 liber sterlingů důchodu, než ušetřiti 10 liber sterlingů ze 100 liber sterlingů důchodu. „
„Kdybyste přistoupili k těm milionům rodin, žijících dnes ze mzdy a navrhli jim doživotní pracovní smlouvu, zaručující jim za práci běžnou plnou mzdu, kolik by jich odmítlo? Taková smlouva by ovšem zahrnovala ztrátu svobody: doživotní smlouva tohoto druhu není přesně řečeno vůbec žádnou smlouvou. Je to negace smlouvy a přijetí stavu.“
Ekonomie životního prostředí a ekologická politika: vybrané klasické stati
Petr Šauer
Kniha shrnuje základní témata propojující ekonomii a ekologii, jako jsou emisní povolenky, pigouova daň, coasův teorém, tragédie obecní pastviny a mnohá další. Kniha je převážně česky, několik kapitol je ve slovenštině. Přestože některá témata by šla vysvětlit lépe, jedná se o poměrně nezaujatý a komplexní pohled na problém (ve srovnání s většinou ostatních dnes dostupných knih). Styl psaní do značné míry připomíná učebnici.
Ekologická ekonomie: vybrané kapitoly
Naďa Johanisová
Kniha obsahuje kritiku ekonomie, její provažování za normativní a její domělou intelektuální převahu a zdání vědeckosti. Při tom se odkazuje na autory jako Ackerman, Nadal, Hill, Myatt, Aldred, Keen. Bohužel, odkazuje spíše na jejich závěry a nerozebírá jejich práce podrobně (ovšem to by už byla spíše kniha o ekonomii, a ne o ekologii). Také cituje americkou ekonomku McCloskey: „Většina toho, co se objevuje v nejlepších ekonomických odborných časopisech, jsou nevědecké hlouposti. Přijde mi to velmi smutné. Všichni moji přátelé, moji drazí, drazí přátelé – ekonomové, po celou dobu ztráceli čas…“ Dále kniha popisuje části historii propojení ekonomie a ekologie, opět s velkou spoustou odkazů na další autory. Kniha se zabývá také tragédií obecní pastviny, jsou zde uvedeny případy, kdy nadměrné využíván zdrojů bylo naopak způsobeno zavedením soukromého majetku. Autorka pravděpodobně vidí řešení v komunitním vlastnictví ohrožených věcí, avšak tato myšlenka není dostatečně propracována.
Kam směřuje civilizace
Miloslav Král
Kniha se snaží vycházet z fyziky a biologie a na tomto základě reflektuje naši tržní kulturu. Na začátku jsou úvahy o biologické i kulturní paměti a paměti všeobecně. Poté autor přechází k moderní civilizaci. Všímá si toho, že člověk je biologicky nastaven na spotřebu a že není možné se stoprocentně snažit o uspokojení těchto potřeb ani o uskutečnění všeho, co uskutečnit můžeme, protože to ohrožuje celou biosféru i budoucnost lidstva. K přeorientování lidstva podle autora nestačí jen snaha snažit se lidstvo vychovávat. Postmodernismus je povrchním přístupem ke skutečnosti a výrazem soudobé intelektuální dezorientace a bezradnosti vůči problémům lidstva. Trh používá jako kritérium hodnocení zisk a ne sebezáchovu. Autor považuje vědu a techniku za přirozenou, ale tržní systém za nepřirozený. Rytmus a celková orientace technických změn závisí na regulaci, do níž má být zapojen celý systém. Člověk na určitou dobu přestal – nejprve asi z neznalosti, později spíše z konzumní chtivosti a potřeby mocenské aspirace – respektovat základní funkční pravidlo, které se týká slučitelnosti technologie s celkem života. Konkrétní řešení však kniha nenabízí.
Za hranice kapitalismu
Pavel Barša
Knize dávám slabší 4*. Rozpracovávání témat je často horší, ale knize nelze upřít jistou originalitu. Za zajímavý považuji například pojem neoliberální biopolitika (vliv neoliberalismu na populační strukturu). Další témata knihy jsou například porevoluční přechod na kapitalismus, financializace bydlení nebo socialismus.
