niknikita komentáře u knih
Když jsem polovinou knihy musela jenom listovat a začala se nudit...nevím, jestli ta třetí hvězdička není spíš za pěknou obálku. Přiznám se, že jsem v některých okamžicích začala mít hysterické pocity z té záplavy zbytečných slov.
Přitom je to paradoxně trochu nedotažený příběh. Nejzajímavější pro mne byl vztah Emmy a Teda a přitom právě tomu dala autorka ve své knize minimální prostor. Škoda.
Nic lepšího už Michal Viewegh nenapsal a asi ani nenapíše, ale to není podstatné. Báječná léta pod psa je kniha, kterou nejde překonat ani tématicky, ani literárně, takže autorovi patří velký dík.
Těšila jsem se opět do Bretaně a Jean-Luc Bannalec v tomto směru nezklamal. Skvělý začátek a pak...začala mne nudit ta spousta dialogů a nevýrazných postav, tak jsem se prolistovala k závěru poměrně nečtenářsky. Ale konec dobrý, všechno dobré.
Dokumentaristka Olga Sommerová mne nechala nahlédnout do životů několika žen a já jsem tentokrát nahlížela pozorně a slova pečlivě zvažovala. Byly to pestré osudy a nesmírně zajímavé výpovědi , včetně rozhovoru se samotnou autorkou, kterou si dovolím krátce citovat:
"Jenom sama sobě můžu vyčítat, že jsem nebyla dostatečně sebevědomá a statečná, abych vyslovila, co chci, co cítím,, abych nebyla zbabělá a dokázala riskovat nepřízeň."
Nerada přiznávám, že tentokrát můj oblíbený autor moje očekávání nesplnil.
Možná chtěl čtenáře připravit na pokračování příběhů o tom, jakým způsobem je drancován černý kontinent...na mne tentokrát ale nezapůsobil a nejsem si jistá, jestli chci znát osud doktorky Ballantyneové nebo jejího bratra.
Nestává se mi totiž často, že mi hlavní postavy nejsou sympatické...
Ani nevím jak hodnotit tu záplavu slov a metafor. Nebylo to sympatické, stejně jako postava sebestředné Alabamy... už to jméno! Ta ženská si nevážila ničeho co jí život dal. Svoji dceru zanedbávala a manžela využívala...jsem hodně kritická k dceři pana Fitzgeralda?
Nádherná kniha. Je jako krajka utkaná ze vzpomínek, ale jestli nechcete plakat, nečtěte ji radši.
A nebo čtěte a plačte...
Jjj... všechny moudré myšlenky se mi vešly do jediné:
"...dávej si načas, měj oči otevřené a pusu zavřenou."
Krásná kniha plná lidiček, kteří se Vám budou líbit.
Krásné čtení, plné emocí a bolesti, ale krásné.
Těch nádherných metafor bylo bezpočtu a pokaždé pohladily moje čtenářské ego , ale samotný příběh to nepřekonalo.
Ten příběh je totiž jedinečný.
Stačilo by jedno slovo. Kostrbaté!
Ta třetí hvëzdička patří Hemimu.
Možná bych mohla nabídnout pomoc pejskům v útulku...to je ta nejlepší myšlenka, co mi prošla hlavou.
Málo známá poloha, kterou Mika Waltari nabízí ve dvou příbězích je nečekaná a příjemná.
Obsahem nevelká knížka mi na pár stránkách nabídla tolik myšlenek, že je budu asi dlouho nosit v sobě.
Trochu náročnější, ale na to jsem u Simmela zvyklà. Asi hodnotím výš, už proto, že námět se odvíjí od historického milníku, který pohnul osudem nejednoho Čechoslováka.
"Jsme z takové látky jako sny..."
Nevadí mi, že knihy tohoto autora nejsou akční trháky. Baví mne a užívám si je kvůli Bretani a zasvěceným prožitkům, které Jean - Luc předává čtenářům.Opravdu jsem zatím nenašla lepšího průvodce touto fascinující krajinou.
Je jenom pár mužů, kterým promíjím plnovous a Jan Werich je jedním z nich.
není v tom nic osobního, ačkoliv...tento pán má asi moji nekritickou protekci, nebo co.
Co slovo, to perla, tak bych stručně shrnula naprosto celý Werichův odkaz.
Dovolím si citovat z povídky: "Naši psi", protože je tak trochu o našich psech.
..."U nás nikdo neumí cvičit psy. Já nejmíň. Já tak nenávidím, když se mně velí, když se se mnou manipuluje, že se obejdu bez velení a bez manipulování druhými bytostmi, i když jsou to psi"...
Nikdy nevíte všechno o své rodině.
Trochu morbidní příběh, ale čte se to snadno, akorát epilog už je trochu zbytečný.
Tohle je tak stručné a lehce čtivé a lechtivé, že jsem se docela bavila.
Pěkně promyšlená zápletka, kterou pan Coben propletl spoustou postav a možná trochu dost celý děj zkomplikoval. Nebýt toho, že jsem v polovině četby ztrácela pozornost, hodnotila bych ještě výš. Závěr zato nabral pořádný spád, takže Nikomu ani slovo je dobrý příběh, který se hezky čte.
Rozečteno a nedočteno...ani pauzy , které jsem si naordinovala nepomohly a zbaběle jsem tu depresívní záležitost zabalila.
Nečekejte klasický životopis. Tentokrát se do zmapování posledních dnů Jana Palacha pustil francouzský spisovatel, který se narodil šest let po Palachově smrti.
Přijede do Prahy, bez znalostí českého jazyka a pokouší se hledat fakta a svědectví o událostech, které hýbaly dějinami naší země.
Je to nezaujatý a jak sám autor říká, trochu zprostřovaný pohled zvenčí. Pohled, který je reálný a podle mého názoru pravdivý.
Je bez sentimentu a dokud jsem se nedostala k poslední kapitole, měla jsem pod kontrolou všechny emoce - a nebylo jich málo.
Helena a její výpověď mě rozsekala na kusy.
Krásná kniha a plná bolesti.