niknikita komentáře u knih
Moc vážná témata a já jsem knihu ani nedočetla do konce. Nějak to vzbuzovalo smutnou náladu...
Příjemný relax a návrat do mládí, občas vtipné a hrdinka občas na pár facek, ale když nečekáte literární skvost a navyknete si na nezvyklý sloh, tak si ty Martiny životní kotrmece můžete užívat.
Můj první Nabokov a přiznám se, pořádně mne zmátl. Bylo to nevšední a barvité, ale zatraceně originální.
Neodpustím si pár citací:
"Štěstí se usměje na toho, kdo se mu neplete do cesty."
"Milostné dopisy se musejí rozhodně spálit. Minulost nádherně hoří."
"Je mnoho podob lásky a mnoho podob smutku."
Budu si muset zapamatovat, že se nemám nechat zlákat obálkou s eifelovkou ani každou knížkou o Paříži...
Edgar Degas a jeho tvorba...to je srdeční záležitost.Když jsem četla o skutečné dívce, která stála modelem k Malé tanečnici, znovu se vracely dvacet let staré vzpomínky na voskovou sošku ve vitríně muzee d´Orsay.
Děkuji Cathy Marie Buchanan za nádhernou knihu, ve které dala život obyčejným lidem s neobyčejnými životními osudy v tehdejší Paříži.
Nadšení z obálky a slibného začátku mne brzy opustilo.Příliš postav, příliš krutostí, překombinovaný děj - jenom díky tomu sympatickému klukovi jsem se přelistovala na předvídatelný konec příběhu.
Nepopírám, že jsou věci mezi nebem a zemí a proto jsem dala šanci tomuto zvláštnímu příběhu. Ale kdyby tam nebyla romantická zápletka Luny a Mihaela, asi bych to nepřeskákala až nakonec, protože těch slov a nadpozemských záhad tam bylo opravdu zbytečně moc. Možná nemám tu správnou fantazii a nebo cestování v čase prostě nerozumím...
Zvláštní kniha. Několikrát jsem měla chuť s ní praštit, ale vždycky jsem ten příběh vzala na milost. Viktoriánský příběh napsaný autorkou ve věku mojí dcery? To jsem prostě musela ocenit a možná bych mohla přidat i na hodnocení, kdyby Tracy Reesová ubrala na slovech...
Napadají mne dvě slova. To první je "fenomenální", za skvělou mozaiku momentů, kde všechno souvisí se vším. To druhé slovo je "překombinované" a ze stejného důvodu.
Měla bych přehodnotit svůj názor na Harlana Cobena a přečíst si jeho další knihy.
Všechno, úplně všechno naplní vaše srdce láskou...dokonce i takovou, která může zabíjet.
Na první autorčiny pokusy docela dobré. Nejzábavnější jsou Dějiny Anglie, jak už tady zaznělo.
Peter May věnoval svoji knihu včelám a dokud si Umrlčí cestu nepřečtete, sotva porozumíte jeho poselství a tomu, jaký je to úžasný thriler. Neměla jsem tušení, že nevědomost může stát životy nás všech.
Tahle kniha nikdy nebude nosit nálepku "bestseller", ale přesto, když se prolistujete ne zrovna moc poutavým začátkem z autorčina dětství a máte pocit, že už stačilo...pozorně si přečtěte poslední dvě kapitoly. Je v nich vlastně všechno, co je v životě důležité.
Vážně jsem tohle četla?
Bylo to jako reklama na Hollywood, kde každý zná každého. Občas se našlo pár vtipných míst a občas taky pěkně trapných a občas jsem měla chuť s tím praštit a nebo aspoň praštit Ninu. A měla jsem to udělat.
Až budu mít pár vlivných známých, napíšu taky scénář. Tak třeba - přesně vím, kdo by mohl hrát Tři kamarády od E.M.Remarquea - a že by si to zaloužilo nově nafilmovat, to si pište!
Moc dobře namixovanná témata a strhující děj!
Asa Schwarz rozšířila počet autorů skvělých severských krimi a já jsem moc ráda, že smím její knihu mít ve své knihovně.
Ach, jo! Moje oblíbená Jodi Picoult se, jako pokaždé, dostala ve svém aktuálním a složitém námětu knihy až na dřeň. Není to její vinou, že nesnáším právnické kličky a nemám stoprocentní důvěru k otázkám spravedlnosti. Nemám právo soudit ani radit, ale možná tentokrát stačilo trošku ubrat množství informací ...
Detektivky nejsou moje priorita, ale Milénium mne dostalo a David Lagercrantz má můj obdiv za to, jakým způsobem navázal na Larssonovu trilogii. Množství postav a děje skvěle kombinuje a vůbec mi nevadilo, že mi občas připomenul předchozí události abych se líp orientovala. A bavilo mne, jak umí být taky vtipný.
Jo... Lisbeth a Mikael jsou pořád senzační a ne, že ne.
"Rozum je vratký, pravda holá,
za pýchou jak stín kluše pád.
Blbosti nikdo neodolá,
každý jsme její kandidát..."
Chtěla bych mít nadhled pana Jiřího Žáčka, jeho vtip a lidskost.
Jestli je tu někdo, koho tento mistr slova někdy zarmoutil, ať hodí kamenem.
Opět jsem viděla film dříve, než se mi do rukou dostala kniha. No a hádejte, čí tvář jsem měla před očima v podobě Jacoba Jankowského?
Ten příběh Sara Gruen poskládala z faktů o historii cirkusů a povedlo se jí napsat krásný román...a to si troufám tvrdit, přestože opravdu nemám ráda cirkusy.
"Byl by to hotovej námět pro román, dostat to do ruky pořádnej spisovatel" - snad mi pánové Šimek a Grossmann prominou, že jsem si půjčila jejich slova, ale líp bych to nevyjádřila.