niknikita komentáře u knih
Trošku jako deník, trošku jako varování ekologické aktivistky...
Nemůžu přesně tuto knížku zařadit.
Chvílemi jsem se ztotožnila s autorkou, protože s životním prostředím na zemi lidstvo přímo hazarduje.
Právě tato myšlenka dává smysl jinak ne zrovna povedené knize bez napětí a bez emocí.
Další nedočtená romantika, která měla docela slibný začátek...možná jsem nebyla v tom správném rozpoložení.
První třetina se dala číst, ale pak se příběh topil v zàplavě slov a přestalo mne to bavit. Nemàm ráda nudu a ztrátu času...
Další z mnoha knih, kterým by prospělo ubrat počet stran, ale za Johna Lennona a Beatles bych možná s přivřenýma očima přidala i čtvrtou hvězdu.
Neveselé čtení, ale dalo se to čekat. První dny po válce v Sudetech byly bolestné a kruté, jako celý román Josefa Urbana a nevím, kdy dostanu odvahu, podívat se na film. Bylo to syrové a surové a stalo se to - a není důležité, co je realita a co jenom fikce.
UF...tak nevím, jestli za to může způsob psaní v první osobě , ale Jeanne se celou dobu jen vychloubá jak je skvělá - nezbavím se pocitu, že čím větší kurtizána, tím má větší štěstí. K tomu záplava často nic neříkajících jmen a samotný příběh se z toho seznamu musí skoro dolovat.Pařížská smetánka určitě není moje krevní skupina.
Je to lepší průměr, tak bych možná dala tři a půl - kdyby to šlo. Ano, občas se hodí erotika, ale trochu ubrat na tvrdé vulgárnosti by neškodilo a potom bych líp ocenila nápaditý děj celého příběhu.
Tohle byla volba k vůli čtenářské výzvě.Z počátku jsem se těšila, že budu číst příběh podobný tomu z filmu Prázdniny...těšila jsem se na Londýn i anglický venkov.
Jako letní oddechovka bez zapojení mozku docela dobrý a jako trochu nuda před usnutím taky tak.
Skvělá historická kulisa dala vzniknout knize, kterou jsem trochu nadhodnotila, přiznávám se. Na můj vkus autorka příběh v některých momentech až zbytečně protahovala a já jsem opravdu nerada musela přeskakovat stránky.
Přiznám se, že nebýt čtenářské výzvy, asi bych tuto knihu neotevřela.
Stačilo si přečíst jen názvy jednotlivých kapitol a bylo jasno kdo, s kým, o čem...asi bych měla ocenit historické skutečnosti, tak dávám aspoň průměrné hodnocení.
Nepopírám, že jsou věci mezi nebem a zemí a proto jsem dala šanci tomuto zvláštnímu příběhu. Ale kdyby tam nebyla romantická zápletka Luny a Mihaela, asi bych to nepřeskákala až nakonec, protože těch slov a nadpozemských záhad tam bylo opravdu zbytečně moc. Možná nemám tu správnou fantazii a nebo cestování v čase prostě nerozumím...
Zvláštní kniha. Několikrát jsem měla chuť s ní praštit, ale vždycky jsem ten příběh vzala na milost. Viktoriánský příběh napsaný autorkou ve věku mojí dcery? To jsem prostě musela ocenit a možná bych mohla přidat i na hodnocení, kdyby Tracy Reesová ubrala na slovech...
Rozepnutá je taková normální oddechovka s nevšedním námětem, ale vlastně nic v tomto příběhu nebylo nijak zvlášť nepochopitelné. Každá z postav byla něčím lidsky zajímavá a zábavná a jejich vzájemná vstřícnost stojí za zamyšlení nad vlastní schopností tolerance.
A mimochodem, ty šaty na obálce vypadají dost dobře...
Měla bych se k této klasice vrátit, ale zatím nemám dost trpělivosti k tak podrobnému a zdlouhavému vyprávění.
Nádherný dárek od mé maminky - asi , že jsem pěkně tvrdohlavá, tak jsem ji v mládí poctivě několikrát přečetla.Klobouk dolů,ale na kvality Marie Curie jsem opravdu neměla šanci dosáhnout.
Neuvěřitelný a silný příběh, jako všechny, které tak skvěle vypráví Wilbur Smith.
Autorčina fantazie je sice za hranicí mého chápaní, ale budiž, netrvám na autentičnosti příběhu.Nejlepší byl pro mne závěr, který se odehrává v mé milované Paříži, ale protože to v půlce příběhu nějak dřelo...je mi líto, ale není to na sto procent.
Jak je možné, že jsem se doposud nedostala k repríze? Prostě skvělá kniha a já jsem asi našla lepší..
Dobrovolnice se docela dobře čte, ale děj se mi zdál těžko uvěřitelný a naivita Amélie nepochopitelná. Odmítala jsem v textu například často opakované slovo "mamka" a ani příjmení Statečná nebyla nejšťastnější autorčina volba.Jednoduchý sloh možná způsobil, že mi příběh připadal nedotažený.
Vyprávění Jana Wericha jsou naprosto nádherně lidská a já si jeho slova nikdy nepřestanu užívat. Je v nich všechna moudrost a humor, který člověk potřebuje k životu.