niknikita komentáře u knih
Tak jsem tu tlustou knihu nakonec přece jenom dočetla. Jenže nic se nezměnilo na tom, že jsem nedokázala uvěřit příběhu, který tak podrobně Liane Morarty vykonstruovala...a v tom je ta potíž.
Nějak si neumím poradit s hodnocením, ale nakonec jsem to odhadla na průměr a řekla to za mne už mobelka. Znám lepší knihy od Barbary Woodové.
Bavila jsem se celou dobu až do konce a navíc v tom příběhu nechyběla spousta otazníků. A já mám taky jeden otazník. Jak to C.D.Payne udělal, že dokázal psát v ženském rodě tak zatraceně přesně?
Tak nevím jak hodnotit a neublížit? Prvních pár stránek jsem četla docela se zájmem a našla tam i něco k zamyšlení, ale pak se objevila spousta zbytečného balastu a moje pozornost šla do háje. Dát hlídacímu psu jméno Stalin bylo vtipné a tak je to jedno z mála, co se mi po přeštení uložilo do hlavy :-)
Snad bude "Muž, který chtěl být šťastný" lepší volba.
Nevěděla jsem, do čeho jdu, tak mne trochu zaskočilo množství bizarních postav ale stejně jsem musela dočíst do konce. Každá vražda je hrozná, ale tady se vraždilo hodně brutálně a tak jsem byla zvědavá na rozuzlení, které bylo naprosto nečekané.
Asi tady byla všechna superlativa napsána už dříve a já se k nim jenom přidávám. Když jsem si navíc ke čtení pustila Bruce Springsteena, byl to dokonalý zážitek a myslím, že si to ještě moc ráda zopakuji :-)
Konečně jedna Sparksova kniha, která má šťastný konec a přitom se nejedná o žádný "slaďák".
Jenom mám pocit, že kvantita tentokrát ubrala trochu na kvalitě...
Složitá doba a složité situace...občas mi běhal mráz po zádech a tak se přiznám, že jsem si v poslední třetině čtení poněkud "zrychlila". Trochu mi docházely síly pochopit, čeho jsou schopni někteří lidé.
Příjemná knížka, když si chceme odpočinout a zažít romantiku. A navíc sympatické zázemí rodiny...co na tom, že je to trochu červená knihovna?
Tak jsem asi mimo mísu...ale tohle bych dala do kategorie "špatný dívčí románek"...
Sama sobě se divím, že jsem to dočetla do konce, ale poslední stránky byly vlastně z celé knihy nejzáživnější. Měla jsem pocit, že se celou dobu nějak moc ztrácelo a nacházelo a ani magie v příbězích mne nijak nenadchla. A to nemluvím o rádoby milostných zápletkách...
Inteligentní humor na tři odpoledne...já jsem se bavila, díky :-)
V šedivých adventních dnech jsem moc chtěla být taky někde v plážovém domku...ale abych se vyjádřila k věci, tedy ke knize. Docela příjemné čtení, až jsem záviděla postavám z příběhu, jaké osudové náhody je potkaly, ale proč si nedopřát dobré konce aspoň v knihách :-)
Daphne Du Maurier svůj příběh vyprávěla v mužském rodě, z pohledu mladého muže, který hledá svoje místo v životě a to určitě není snadné, ale podle mne se jí to hodně povedlo.
Hrdinou knihy ovšem je Richardův syn Dick a tady musím upozornit, že uvedený popis potřebuje opravu.
Nicméně kniha jako taková stojí určitě za přečtení a pro mne osobně je nejsilnější její první část...přátelství Dicka s jeho náhodným zachráncem Jakem.
Tak nevím...buď jsem neměla v dětství a mládí správnou motivaci, nebo nemám patřičné ambice, ale Kate je jako z jiné planety :-O
Ale číst se to dalo, akorát ta realita ... jenomže tohle není literatura faktu, pravda :-)
Není to nejlepší nápad začít od pátého dílu série, ale nakonec jsem pochopila o co jde a docela jsem se bavila.
Z obálky a názvu by se mohlo zdát, že půjde o další slaďák, se kterými se roztrhl pytel. Naštěstí je autorka Julie Garwood a tak jsem si četbu opět dobře užívala...a taky už vím, co je Ponziho schéma :-)
Škoda těch špatných korektur a asi se moc nepovedl ani překlad.
Kdo má rád Žalmanovy písničky, rád nahlédne do duše jejich autora :-)
Jak už tady bylo napsáno - trochu slabší Feldingová, ale venku pršelo, tak jsem ji dočetla, protože paní autorka se čte dobře, jako vždycky.
Když potřebuji trochu "vypnout" a jenom tak existovat, případně přeladit do trochu bláznivých pocitů, sáhnu po této knížce.Výborně se hodí k letnímu lenošení :-)