Niu komentáře u knih
(SPOILER) Tomu teda říkám katastrofa. A ono se to osvětlilo, jak tak koukám do profilu knihy. Vypadá to, že rokem napsání 2015 se řadí k počáteční tvorbě autorky. A bohužel je to znát. Je to jediná kniha (co si tak vybavuji) z této série, kde je na začátku nějaký pár. A značně to příběhu ubližuje. Mara je na přes držku a Neil je slaďouš největšího kalibru ("Maro, miláčku, světlo mého života, koťátko,...Ať uděláš cokoli, myslím, že jsi úžasná." - za to by se nemusela stydět podřadná romantika). Ne, od strašidelných domů čekám především napětí, strach, nikoli kýčovitou romanťárnu. Celou knihou se prolíná nelogika. Jak hlavní postavy, tak autorčiným úmyslem. Rozumějme - v domě není elektřina, ale již dvacet let tam zůstala televize, přehrávač, je tam internet (při prohlídce zmíněno); přitom generátor nikde (a je nepravděpodobné, že by ho někdo ukradl - ale to zjistíte, až přečtete). Co mě dostalo, byl provaz, který asi celou dobu visel ze zábradlí, po dobu, co tam bydlelo dalších 6 rodin. Mara jako malá měla králíka, ale nemohli si dovolit veterináře, aby ho utratil, tak ho utopili ... ?!!!!! Co tohle je za blbost. V jednom kuse protiřečení. Po koupi domu se Mara vysloví, že jí zbylo ještě mnoho peněz (i když neřeší svou vlastní práci) a v závěru říká, že do toho investovala vše, tak moc pro ni znamená. Taky při seznamování s vymítači, se Maře podaří pěkně Everecu urazit. Je holt neomalená a marná. Přemýšlím, jestli jsem kdy četla knihu s tak protivnou hlavní postavou. Jedna hvězda za strašidelnou atmosféru, jinak zklamání.
Connollyho knihy si buď oblíbíte nebo ne. Autor má specifický styl psaní a odklání se od klasických detektivek. Téma této bylo těžší. Vyvažováno humorem hlavních postav. Já jsem si autora oblíbila již v dětství prvním dílem této série, tak patřím k prvnímu táboru :o) Určitě čtěte popořadě.
(SPOILER) U detektivek tohoto autora, přesně u této série mě mrzí to, že není tak čtená, jak by si zasloužila. Pravda, patří mezi díla na přelomu tisíciletí a jsou zastíněna aktuálnější tvorbou. Přece jen si cením neotřelého směřování původně detektivko-thrilleru do jiných úrovní. Možná je to i tím, jak vnímám právě ty jiné úrovně, je mi to bližší, ne tak přehnané. Prolíná se v příbězích i historie. Sice nemůžu posoudit, do jaké míry si autor dělal rešerše, ale řekla bych, že historie je natolik děsivá, že určitě tahle část práce spisovatelů je podložena pravdou. Tady nahlédneme do časů rasismu v Americe. Začátek, zdá se být klasický detektivní, a pak vás ta cesta svede, ani nevíte kam, divíte se všemu, co na ní potkáte, někdy se zastavíte, ale jediné, co víte, že chcete jít dál. A třeba je to ta Bílá cesta. Trošku mě v knize mate prolínání časů a kdo má zrovna v příběhu slovo (myšlenky), taky postavy, které se nějak v příběhu objeví bez zjevného důvodu (aspoň toho hlubšího). Ale co musím ocenit, tak Connollyho humor je jeden z mála, co mě rozesměje nahlas. A Louise s Angelem bych si přála poznat, mít je po boku. On ten Louise je svým způsobem vlastně milosrdný (viz konec knihy). Chybělo mi tam uzavření Charlieho hodnocení postavy Beara - ten konec mne fakt dojmul. Těším se na další díly a v sérii pokračuju.
Mix X-menů, Ligy spravedlivých a Marvelovských hrdinů. Akčňárna převedená do řádků. Líbilo se mi to. Nepamatuju si, že bych četla takový žánr. Očekávám, že do hloubky to zapluje spolu s dalšími díly. Bylo to čtivé, rychlé, někdy až moc. Co mi trochu vadilo, byl text s chybkama.
Taková apokalyptická zombiovska klasika :-) Měla spád, akci, že jsem někdy popadala dech, a četla jsem jen jednou před spaním a pak už jen za světla :-) Nikdy bych nečekala, jak se v reálném životě můžeme přiblížit ... Nechť si každý přebere.
(SPOILER) Tato knížka pro mne byla oříškem. Přemýšlela jsem, proč jsem k ní měla takový zvláštní vztah, než mi došlo, že mi vlastně žádná z osob nebyla sympatická. Možná Mac a kovboj John. Samozřejmě nemůžu upřít statečnost a odhodlání na jedné straně a velké betonové zdi na straně druhé u Natashy i Sarah. Příběh Sarah byl těžko uvěřitelný, možná kdyby jí bylo více let, tak bych přimhouřila oči. Zakončení příběhu, jak jinak, mě dohnalo k slzám bolesti nad vším, i nad osudem Sařina dědečka. Jeho příběh mě zajímal taky a jsem ráda, že tam byl zmíněn. To jeho poslední vystoupení na konci knihy ... Nenašla jsem dech. Strašně mě nadchnulo, že v knížce vystupuje jedna postava ze Schovej mě v dešti; přece jen se točíme kolem lásky ke koním. Baucher, Boo, pro něj mám jen slova obdivu. I když mám z koní velký respekt, tak mě to vtáhlo do té míry, že jsem se chtěla podívat na nějaká videa o "tanci koní". A obecně mám ráda šťatné konce, takže si knížka pět hvězdiček zaslouží.
Divím se, že kniha nemá vyšší hodnocení. A překvapilo mne hodně, že dílo psané v roce 2002 bylo u nás vydáno až o 18 let později. Mně se knížka hodně líbila. Když se podívám trochu s nadhledem na ty, které mám přečtené, tak - i mimo sérii s Louisou Clarkovou - jsou povedené. Tuto řadím celkem vysoko, stejně jako Jeden plus jedna. I když jsou tady obsaženy radosti i smutky, tak jsem je nevnímala tak intenzivně jako u novějších knížek, při kterých jsem musela četbu načas odložit. Na léto a dovolenou skvělý výběr. A nemůžu jinak než pochválit obálky, jsou nádherné.
Ač jsem první knížku série (Dívku v ledu) nepřijala moc pozitivně, tak u této druhé, mnou čtené, jsem si k Erice Fosterové vytvořila celkem pozitivní vztah. Možná autor zapracoval na tom, aby byla uvěřitelnější. Je pravda, že jsem porušila svoje pravidlo - číst série pěkně popořadě, ale nějak mě lákala ta obálka. Příběh mrazivý. Tyhle manipulace (většinou ze strany mužů) jsou velmi nepříjemné. Pro mne spíš takové psychokrimi. Přečetla jsem opravdu za den, protože se to čte rychle, příběh má spád, i když část se kouká do retrospektivy. V sérii budu určitě pokračovat a doženu předchozí díly.
Tenhle díl se mi moc líbil. Moc děkuju autorce za zasazení příběhu do nehostinného severu; strašně se mi líbí popisy míst a tajuplné historie, které dané místo provází. Myslím, že teď bych takovou krajinu nikoho brala. A navíc bývá teď celkem často mlhavo ... :o) U předchozího dílu jsem zmiňovala trošku podobnost s anglickými detektivkami a teď ještě doplním, že tam vidím i nádech islandských detektivek Indridasona. Plyne to tak poklidně, ale pár děsuplných okamžiků se tam najde. Chápu to tak, že pohled na tamní policejní práci je dosti upozaděný s ohledem na fištróna Josefa Bergmana. Jen mi ke konci trochu chyběly informace o rodině psychosomatičky (otec, matka), jak to s nimi dopadlo, i s Katrine samotnou.
Skvělé, čtivé pokračování série a navázání na předchozí díl. Neskutečně mě to vtáhlo do děje. Příběh super. I když chápu, že smutek i vztek ze ztráty kolegy byl na místě, Kim mne trochu zklamala tím, že se chovala jako rozmazlená malá holka, což se zlepšilo až v samém závěru knihy. Jedna věc je ta její neochvějná sebejistota, druhá věc je pouhá nadřazenost z rozmaru.
Knížky Jojo Moyes jsou opravdu specifické a pro mne je někdy těžké se jimi prokousat. Je to těmi těžkými tématy, které si volí, které bolí, které vyvolávají ne úplně příjemné pocity. Mně se během čtení zvedal adrenalin: to jako v každé knížce se musí řešit nevěra, ty lži, co jsou ženám/ i mužům napovídány, ... !!!!! No, hm, zkušenosti. Ale i tak jsem vlastně dočetla na druhý zátah, protože jsem potřebovala vědět, jestli bude někdo po zásluze potrestán, jestli bude happy end a jestli Ellie konečně najde rozum. Bylo to trošku natahované, ale jo. Líbilo :o)
Mně osobně se tato kniha ze série zdála nejméně povedená. Možná mi nesedl příběh. Je super, že jsem se dozvěděla o Asadově minulosti a šel z toho mráz po zádech, ale tak nějak to nebyl příběh, na jaké jsem z oddělení Q zvyklá. Hlavní děj bych ještě akceptovala, ale ten s Alexandrem bych ráda oželela. Ráda čtu tuto sérii i kvůli humoru, tady ho ale bylo opravdu velmi málo. Knihu jsem často odkládala a nechtěla jsem se k ní moc vracet. Dočteno díky pevné vůli a s vědomím, že knihy vždy dočítám.
Po dlouhé době jsem chtěla změnu žánru. Nechala jsem to na večer, svítila mi lampička a světlo svíčky. První večer mě zaujalo, jak byl vykreslený prostor - městečko, okolí domu i dům. Ocitla jsem se v Zámku hrůzy, protože tak na mne popis masivního zařízení domu působilo. A tohle mám v knihách nejraději. Druhý večer už to bylo spíš v duchu Ženy v černém zkombinované s Vřískotem a jen tak jednoduše se mi už neusínalo. Třetí den jsem četla odpoledne při denním světle a čtvrtý den jsem knihu dočetla ráno při rozbřesku. Uf. Myslím, že tak tíživý pocit jsem naposledy měla při četbě Omen.
Přece jen mě trochu mrzí, že když už taková kniha existuje, že byla tak krátká. Tohle téma i napětí by se dalo natáhnout ještě déle, do záhady se ještě víc ponořit. Adrienne neměla podle mne dostatečný prostor ukázat svůj potenciál. Nic moc o jejím životě, což mi taky chybělo, abych si k ní vytvořila vztah. Trošku divné, že si nezjistila informace od notáře, než tam jela. Asi jsem zvyklá z Kingovek na pomalejší jízdu příběhem.
Ale příjemná duchařinka, místy nechutná, konec lepší, než jsem mohla čekat. Možná po ní sáhnu v budoucnu znovu, když se zatoužím trochu bát :o) Každopádně jsem ráda, že jsem ji zvolila.
Skvělá detektivka. Kim je mi sympatická, i když na mne má krapet drsnější povahu :o) O to líp, že je to vyváženo Bryantem. Líbil se mi humor mezi detektivy a doktory. Doporučuju. Já sama budu pokračovat v dalších dílech.
Díky Ti, Čtenářská výzvo!!! Tohle bylo něco! Ráda se pouštím do nových autorů, ale tak nějak bych nečekala, že v detektivkách naleznu něco i od slovenského spisovatele. Teď se biju do hlavy, proč že jsem ho nenašla dříve. Ale od toho je tu právě ta Čtenářská výzva. Nelituju a doporučuju. Měla jsem přečteno za jeden den, protože jsem prostě musela znát konec. Bude happy end - nebude happy end???? To, co se jevilo ze začátku jako "zjevně snadný případ" mělo sáhodlouhá chapadla. Možná i tím, že autor pochází z oblasti, jen co by kamenem dohodil, tak se mi to zdálo nějak reálnější (než u amerických autorů). Část ve věznici - síla, jako ve filmu Vykoupení z věznice Shawshank a taky Útěk z Alcatrazu. A úseky vyšetřovatelů - nemělo to chybu. Četla jsem ve slovenštině a musím říct, že to byla příjemná změna, moc se mi líbil použitý humor, válela jsem se smíchy u některých dialogů. Tohle umím ocenit u všech knih. Napadají mě dvě otázky - jedna se týká toho, oč by byl ten svět pohodovější a ty vztahy jednodušší, kdyby si hodný člověk našel hodného a ten "zlý" "zlého". Vím, že protiklady se přitahují, ale copak neplatí i vrána k vráně sedá? Fajn, no, proč hodní chlapi mají vždy ženské mrchy a naopak? Další otázka je, jak se snažím přijít na to Něco - je jediným záměrem života pravda? Je jedno, kolik času to bude stát, kolik lidí bude trpět? Ale ona jednou přijde a vše bude OK? Jako ty mlýny, co melou?
Pardon, mám hloubavou :o)
Asi jsem nečetla popis knížky, prostě mě zaujal název, protože asi všichni, kteří jsou na Databázi knih, rádi čtou :o) a za sebe já určitě ráda i tu kávu :o) Proto mě překvapilo už jen pár stránek. Čekala jsem něco ve stylu hygge nebo něco sluníčkového a bezstarostného. Něco jako že si uvařím kávu a budu číst o motýlcích :o) Knížku jsem si rozdělila na dva dny, ale kdybych chtěla, zvládnu to za odpoledne. Ale tolik rozporuplných pocitů, co jsem u knihy měla, jsem snad nezažila. Štvali mě tam snad všichni, i když jsem byla schopná pochopit, proč se tak chovají. Jen na tak malou knihu je to tolik emocí. A jak mám tu blbou vlastnost se vcítit do knihy/postav, jako bych to sama prožívala, tak pro mne osobně to oddychovka moc nebyla. A možná trefnější název by byl "Šťastní lidé odjedou a vykouří jednu cigaretu za druhou". Mě osobně konec překvapil, ale tím, že se jednalo o francouzskou literaturu, tak se to očekávalo. Navíc to je první díl série, takže ... :o)
Dočetla jsem s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima! Mám ráda detektivky s lidskými a sympatickými detektivy, ty okamžiky, kdy ozubená kolečka příběhu do sebe začnou zapadat a dávat smysl. Příběh byl poutavý a celkem aktuální v tom dnešním kybersvětě. Možná je čas zvednou na chvíli hlavu a kouknout lidem do očí, uvědomit si jeden druhého.
Knížka byla čtivá, protkaná zvláštním humorem. Líbily se mi všechny postavy, provázanost mezi nimi, zápletka i to, jak to nakonec dopadlo. Četba mi zabrala delší dobu, než je obvyklé, protože některé hodně reálné pasáže, byly na mne trochu moc. Možná proto, že opravdu navenek se může zdát vše ideální, ale realita je jiná. Můžu jen doporučit.
Tuto knihu jsem před lety četla v pořadí jako třetí (po Sněhulákovi a Levhartovi) a moc jsem v obraze nebyla. Tak jsem se na ni vrhla znovu a mělo to jiný efekt. Doporučuju určitě číst po řadě. Někdo si konenčně zasloužil, co měl. Příběh super. Postavu Harryho netřeba chválit :-)
Dočetla jsem knihu s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. To jako fakt? Nenacházím slov. Kniha mě ze začátku moc nebavila, drogová sféra není mým šálkem kávy. Ale jak se to začalo postupně rozplétat, nešlo přestat číst. Konec mě vzal ... to ohlédnutí, jak si člověk myslí, že to bude ... a pak ta realita.