Niu komentáře u knih
Jsem ráda, že někdo poupravil posloupnost dílů tady na Databázi. Asi bych po knížce nesáhla, nebýt Čtenářské výzvy. Jasně, už jsem trochu dospěla a spíš si přiblížila vlastní -nácti- léta. Jako závan takového toho bezstarostného života náhodou supr. Ale tato literatura je fakt pro mladší ročníky. Sama jsem čítávala Lanczovou hodně a její romány se mi líbily, ale tento si nepamatuju. Abych se dostala k obsahu. Radka mě neskonale štvala. Záměr autorky napravit snobského spratka tam sice byl, ale ona se furt ofrňovala, pořád se urážela, pořád byla nej a nej. Jasně, bylo to i výchovou. Tohle frackovství vidím i v dnešní době a asi mě překvapilo, že už v devadesátkách s takovým chováním někdo pochodil. Jasně, taky um paní spisovatelky, že mě dokázala přes Radku takhle vytočit :o). Ale zas oceňuju to, co se dělo kolem Pavla. Tím to nebyl jen obyčejný dívčí román, ale i zamyšlení.
Svět bank, bankéřů a bankovních machinací nikdy nepochopím, tak jsem ve druhé půlce knihy trochu skřípala zubama. Ale jinak se mi příběh, tentokrát v rukou Siggiho, líbil. I když tam ostatní členové týmu chybí, tak se autor snaží o prolínání jednotlivých knih. A taky případ malého Drésiho. Myslela jsem, že se to vyřeší jinak. A Sigurdur má srdce, i když to dává najevo jinak.
Další super díl. Líbí se mi ta provázanost a překvapení, s jakými na nás autorka útočí. Nemůžu jinak než za pět (hvězd:o)). Původně jsem nečekala, že mě tahle série nadchne, o to větší překvapení se koná. Těším se na dojezd.
Líbilo. Napětí od začátku do konce. Vůbec jsem nevěděla, co mě čeká. Vrhám se na druhý díl. Doporučuju.
To, co se na začátku jevilo jako sranda a lehkost, s jakou se knížka zpočátku četla, se asi tak od menší půlky obrátilo v „jak dlouho mi bude trvat, než to dočtu“?! Omlouvám se všem příznivcům. Líbí se mi Deník Bridget, ale tohle bylo tak vyumělkované, s frázemi použitými u Bridget (babičkovské spoďáry a ohlodaná od vlčáků/koček), až to bylo trapné. Druhá půlka knihy se neuvěřitelně vlekla. Jen k prvnímu polibku taaaaaaaaaková doba a první sex, ten autorka zmínila jen mezi řádky. A ten závěr, kdy „nevidím-neslyším-nechci s tebou mluvit“ byl trapný. Kdyby se knížka zkrátila tak na polovinu, zachovalo by si to svoje kouzlo.
Už mám načteno celkem dost severských krimi a zajímalo mě, jak to vypadá na Islandu. Koukala jsem na hodnocení tohoto dílu a modrá čísla mi naznačila, že to trhák nebude. Spíš taková oddechovka. V překladu jsem měla trochu problém s tykáním postav. Chvíli mi trvalo přijít na to, kdo se s kým baví. Taky mi tam celkem vadily ty odbočky do minulosti. Jak mi to u jiných knih nevadí, tak tady jsem se trochu ztrácela. Hodně obtížná byla jména osob – jak se vyjádřil Erlendur – nechápu, proč mají děti dvě křestní jména. A vyšetřovací tým? Zatím ještě neukázali, co v nich je a tým tady (pravda) ani moc nebyl. Ale čas ukáže, jak se to bude ubírat. Rozhodně chci pokračovat dál.
Konečně jsem se dostala k zatím (doufám) poslednímu dílu s Lincolnem. Jo, nechyběl tam onen klasicky Deaverovský styl, který odkryje vše až na několika posledních stránkách a ukáže, jak jste se pletli v chápání příběhu. Drzý Rhyme, rychlá Amélie, zábavné staré i nové postavy, které dodaly příběhu ten pravý šmrnc. Trochu mi tam chyběl ten vztah Sachsové s Rhymem, jak jsem bývala zvyklá, ale ke konci se to vrátilo do starých kolejí. V knize se vyloupla jedna z postav se jménem Sandy (Sandra), takže šup s tím do Čtenářské výzvy :o). Knihu pro Lincolnovy fanoušky doporučuju.
Tato knížka mě tak nenadchla jako Přízraky. Četla se dobře, byla napínavá, ale už ve mne nevyvolala to, co jsem čekala po Přízracích.
Takhle kniha mě pěkně potrápila :-( Původně mi byla doporučena v rámci osobního rozvoje a nyní vidím, že spadá do vědeckého žánru. To bude možná ten problém, kdy jsem si říkala, že jako se seberozvojovou knihou mi to neklape. Když jsem k ní přistupovala taky z pozice vědce a četla ji jako odborný článek, už jsem zvýšila šance na její dočtení. V mé knížce je hromada rukou psaných poznámek a otázek, což si myslím, bylo záměrem autora - donutit nás čtenáře klást otázky, být schopni vidět v jiné perspektivě. Bohužel knížce hodně ublížily sáhodlouhé věty, které jako vědec a pisatel odborných publikací a knih by měl být autor zvládnuté. Možná za tím byl i ne zrovna šťastně zvolený překlad a neuchopitelná cizí slova, která snad ani neexistují plus další abstraktní slovní spojení bez smyslu a významu (alespoň pro mne). Ilustrace použité k dokreslení textu nicneříkající. První půlka utrpení, potom už čistě setrvačnost, protože nemám ráda nedočtené knihy. Za mne celkem zklamání. Myslím, že na poli literatury seberozvoje, která se dotýká zde zmíněných témat, existují hodnotnější díla s trošku laickým přístupem podání.
Hm, autorčin pokus dostat se do mysli chlapa degradoval tuhle knihu do červené knihovny. Spíš se mi líbí od této autorky zápletky někde v zimě, v zapadlé chajdě v lese, ... Když jsem dočetla, řekla jsem si - konečně, to byla ale slátanina. Neskutečně se to natahovalo a ten závěr hrk a byl konec.
Bezva stručný návod, když potřebujete rychle přijít na jiné myšlenky. Doplněno veselými a pohodovými obrázky. Mně pomohlo přijít na jiné - pozitivnější myšlenky.
Pro odlehčení jsem si přečetla po letech znovu a líbí se stejně :o)
Možná to bylo tím, že jsem tento díl četla s dlouhým odstupem od prvních dvou, tak jsem si moc nepamatovala souvislosti. Jako završení trilogie ok, ale něco mi tam vadilo. Příběh byl opravdu zajímavý a s dovětkem autorky, co bylo nápadem, nabyl až k závěru puncu opravdovosti. V knihách je dovoleno vše, takže mě tajemno nevadilo a okořenilo klasickou detektivku. Problém mám ale se samým závěrem knihy. Amaia, ač inspektorka velmi chytrá, mě překvapila slepotou, kterou jsem jako čtenář odhalila už tak v první třetině knihy. A překvapilo mě, že by byla až tak hloupá ... ? Tomu jsem nemohla uvěřit. Nechci prozrazovat více. Taky to, že se příběh tak nějak pomalu posouval a pak z čista jasna prásk a konec, vše vyřešeno, nikdo se ničemu nediví...
Pěkně navázáno na první díl. Oddychovka to moc nebyla a spíš jsem se snažila "v duchu" pomáhat Tess hasit průšvihy - ona ta holka neví, jak na to. Ale ruku na srdce - vždy se radí lépe druhému než sám sobě. Líbí se mi humor, který autorka používá, a parádní je, že je i aktuální k situaci ve světě. Těším se na završení trilogie.
Od začátku do konce perfektní četba. Kdo nezažil nástrahy života, nepochopí. Cesta k pochopení sebe sama, ať jste žena nebo muž, je mnohdy spletitá a běh na dlouhou trať. Podáno humorně s náznaky ironie. Za sebe doporučuji všemi deseti.
Zajímavá zápletka s nádechem tajemna. Nemyslela jsem si, že je možné v detektivkách se v téhle míře dotknout tématu, co je na druhém břehu. Mám tajemno ráda, i když pravda, tento díl bych už hodila do jiného žánru. To, jak se pak autor dostal z toho "čarování", bylo bravurní. Tým byl tentokrát v pozadí, takže Erlendur pátral sám. Spíše než hlavní zápletka, se mi čím dál víc líbilo odkrývání Erlendurovy minulosti a jeho zápal pro nevyřešené případy zmizelých lidí, ta provázanost s těmi, kteří tu po nich zbyli, ale odejít už museli. Připomíná mi to sérii Carla Morcka. A je fajn, když mě knížka donutí se naučit něco ze zeměpisu - Island je zajímavý. Doporučuju - nenáročná oddechovka, která se čte sama.
Po této knize jsem sáhla kvůli Čtenářské výzvě. Detektivka, super. Po přečtení několika prvních kapitol jsem si říkala, jestli to není spíš nějaká romance-drama nebo knížky typu Stopy hrůzy. Ale ono ne :o) Četlo se to super a někdy není na škodu vynechat popisek knihy, aby byl člověk překvapený, o čem, že to vlastně bude. Nebylo to nikterak náročné, spíš taková detektivka-oddechovka. Komisaři Frolich a Gunnarstranda jsou opět vtipné postavy. Ten závěr byl, pravda, trochu zvláštní.
Aniž bych chtěla, tak knížka si mě našla a zapadla do Čtenářské výzvy 2017. Musím se přiznat, že názor na tuto knihu se v mnohém bije. Určitě to není první kniha o spokojeném a šťastném životě, kterou jsem četla, ale zatím vede Kvantový úspěch. Ano, kniha byla vtipná, člověk se v něčem najde, takže určitě zahrála na místech, kde měla. Nicméně chvílemi jsem měla pocit, že máme jen být, o ničem nepřemýšlet, nic nehodnotit, protože je to špatně. Čekala jsem konkrétní rady, ale ty jsem nenašla. Kniha není pracovní, alespoň ne pro mne.
Update 12/2022: Zase jsem sáhla v knihovnicče po "nenáročném čtivu". Ze začátku fajn při střídmém dávkování. Ale postupně se mi rozkrývalo to, že autorka na sílu prosazuje svou kuchyni bez jasných instrukcí a rad, co v dané situaci. Vidím sebestřednost a všichni přede mnou smekněte. Jedna knížka o rádoby seberozvoji a už jsem geroj. Hm, a ono ta knížka od autorky je jen jedna. No nic, na dlouho zas pokoj od kuchyně.
Celkem dobré doplnění světa Harryho Pottera, ale není to úplně ono.
Určitě nic nepřekoná Connollyho Na ostří nože, ale Polibek smrti se taky vyvedl, dokonale děsivé dílo.
Aktualizace 1/2022: Hned jsem navázala na první díl tímto. Tento jsem četla již podruhé. Líbila se mi atmosféra zimy, sněhu. Trošku mi to připomnělo Nesboho Levharta. Knížka byla fajn, napínavá, četlo se to skoro samo, ale také krutá. V určitých pasážích si říkám, jestli kapitoly s mafiánskými bossy a akčními střílečkami spíše neubližují detektivní linii. Musím říct, že někdy je toho až moc. Taky musí být Charlie trochu superhrdina nebo minimálně na invalidním důchodě. Směřování do druhých světů - proč ne, tomu věřím; jen těžko uvěřím, že tak zmlácený a prostřílený člověk by držel pohromadě. Co mě celkem hodně štvalo (a u knih obecně), jsou chyby v textu, záměna písmenek. Měla by být lepší korektura. A tady u druhého dílu musím zmínit nekonzistentní překlad při zmínce o pachateli z prvního dílu a zároveň trošku jiné vykreslení situací, které v prvním díle byly podány čtenáři jinak.