Nofar197 komentáře u knih
Velmi zajímavá sonda do života žen v různých islámských zemích - od těžce zkouseneho Afghánistánu pres tehdy ještě sekulární Turecko, pozlátko Spojených arabských emirátů až po cites ve Francii, vzestup fundamentalismu v Egyptě nebo tuniskou vesnici.
K této knize jsem se dostala náhodou. Nedosahuje sice obsahem kvalit Síly vůle nebo Zámožné ženy, ale je to taková celkem uvěřitelná romance. Proč by nemohlo klapat partnerství mladšího muže a starší ženy?
Tato kniha je pochopitelně fenoménem, jen mi trochu vadilo, že nakonec nebyla odhalena skutečná totožnost vraha.
Autorka sice není Američanka, nýbrž Australanka, ale nevadí. Každopádně Geraldine Brooks během svých cest po Středním východě nasbírala fakta, která zpracovala do výjimečné knihy. Dozvíme se, že i v teokratickem Íránu lze žít ve spokojenem manželském svazku, zažijeme proměnu emancipované Egyptanky v pokornou muslinku či aspekty života v horách Kurdistánu. Nechybí ani trochu historie nebo informace o jednotlivých směrech islámu.
Četla jsem ji ještě na základní škole a i po letech si na ni ráda vzpomenu. Kateřina je sympatická dívka, která se s vervou pere se svým životem, který v žádném případě není jednoduchý : Zcela ji chybí rodinné zázemí, a i o to málo, co ji její matka poskytuje, nakonec přijde. Narozdíl od mnoha jiných děti má velké štěstí, že matka souhlasí s jejím osvojenim a nenamaha se předstírat zájem dvěma pohlednice mi ročně jako mnozí "rodiče" děti umístěných do dětských domovů.
Moje sympatie má i svérázná doktorka Gábina.
Hlavní hrdinka, jejíž jméno zůstává utajeno, pracuje jako společnice bohaté Američanky. Během pobytu v lázních se seznámí s charismatickým Maxem De Winterem, kterého nenápadná, praktická, ale inteligentní dívka uchvátí natolik, že ji po krátké době požádá o ruku. Společně začínají žít na Maxove panství Manderley. Mladá žena je se svým manželem šťastná, ale stále častěji cítí, že ji začíná zastinovat výrazná osobnost manželovy zesnulé první ženy Rebeky, krásné a spolecensky obratné damy.......
"Kdybyste se potkaly vy dvě, vzala by te pod paží, zavolala na Jaspera a konverzovala by o kvetinach, umění, zkrátka o všem, co máš ráda. A ty by ses zachovala jako ostatní. Vrhla by ses ji k nohám a zboznovala bys ji. "
Jaké je tajemství života a smrti Rebeky De Winterove? Ustojí jejich manželství zkoušku, které je tak záhy vystaveno?
Myslim, že Lístky ve větru měla tato série skončit, Vykoupení ohněm je opravdu přes čáru.
Krásné prostředí šumavského venkova a dva mladí Pražáci, kteří se rozhodli kompletně změnit svůj život, opustit Prahu i svá povolání a odejít provozovat hospodu do malé vesnice ve zmíněných šumavských hvozdech. Realita je ale o poznání jiná - dům s budoucí útulnou hospodou je téměř neobyvatelny, finance pomalu mizí a zejména pro Ludmilu je obtížné privyknout novému prostředí i životnímu stylu. Různé těžkosti ale mladé odvazlivce nakonec stmeli ,a později jsou nuceni čelit další výzvě, kterým je proměna těžce vybudované hospody v prosperující podnik. Jen mi trochu vadil otevřený konec.
Mimochodem kdyby mě muž Jindrichovy tělesné konstituce a tváře nazval flanderskou kobylou, kopla bych ho kamsi, takže by mu "krásná, útlá slečna" nebyla nic platna.
Výborné beletristické zpracování osudu čtvrté ženy anglického panovníka Jindřicha Osmého. Když si postupně projdeme osudy jeho ostatních manželek - zavrzena, stata, zemřela, zavrzena, stata, přežila, patrně dojdeme k názoru, že tato přímá, praktická a oběma nohama na zemi pevně stojící vlamska princezna byla nakonec ze všech šesti nejšťastnější.
Osmnáctiletá studentka střední školy se zamiluje do vysokoškoláka Robina. Zpočátku jsou ve fázi velké zamilovanosti, ale ze vzpomínek Simony na společný půlrok, který vygradoval rozchodem v Římě, začíná být jasné, že se k sobě příliš nehodili. Rodiče si pochopitelně nikdo z nás nevybírá, každopádně Simonina otce bych si troufla nazvat typickým buranem - nechci psát českým buranem, protože takoví se bohužel najdou v každém národě - zaměřeným na materialno a plným závisti vůči profesně úspěšným lidem. Postoje často přebíráme od rodičů viz rozhodující střet Robina a Simony kvůli zlatému řetízku, který Simona odmítla vrátit, ačkoli prokazatelně patřil majitelce vedlejšího karavanu.
Po rozchodu se Simona vrhne čistě ze vzdoru do náruče mladíka velmi pochybné pověsti - a následky svého neodpovědneho chování musí nést sama.
Simono, stal ti ten kousek zlata za to?
Trochu bych upravila anotaci : Budoucí cukrářka Lenka nemá žádné záliby, nebo se o nich autor nezmiňuje. Natož aby měla nějaké záliby společné s Danielem, do kterého se zamiluje koncem prázdnin. A pokud nějaké měla, ve chvíli, kdy se zamilovala, je hodila za hlavu podobně jako své přátele. Lenka je ve vztahu k Danovi velice majetnicka - sama zdůrazňuje, že ho chce mít pouze pro sebe, postupně mu začne zakazovat jeho zájmy jako závodní sport, stýkat se se spolužáky - nebo spíš spoluzackami - a vlastně ho od sebe začne odhánět. Jejich vztah se nijak nerozvíjí, žádné společné zážitky nebo podněty, snad s výjimkou těch sexuálních. Když se s ní Dan nakonec rozejde, nezůstává Lence téměř nic, na čem by mohla stavět. Kniha by tedy měla být i varováním, na co si dát i ve velké zamilovanosti pozor.
K přečtení mě inspiroval stejnojmenný seriál, každou neděli jsem netrpělivě čekala na další díl. Beatrice a o dvanáct let mladší Evangeline jsou dcerami velice konzervativního londýnského lékaře, šovinisty, jehož celoživotní názor byl, že žena patří do kuchyně, do postele a k dětem. Po jeho náhle smrti obě sestry zjišťují, že jejich otec vedl dvojí život, díky čemuž zůstaly bez finančních prostředků. Jsou tedy nuceny hledat si zaměstnání, využít vrozených talentů, ať už se jedná o výtvarnictvi ci ucetnictví. Pomalu si začínají plnit svůj velký sen, jehož realizace vyžaduje velké úsilí i díky tehdejší britské společnosti dvacátých let minulého století, která byla velice konzervativní.
Snem hlavní hrdinky je stát se filmovou režisérkou, ale nejde za svým snem s patřičným úsilím, navíc se chová s odpuštěním jako blbeček. Nic moc.
Výborný roman pana Rudolfa, tentokrát pro "dospělé", nikoli dospívající, je sondou do života pracovnice výpočetního střediska Hany Markové, která je ve svých sedmactyriceti letech matkou dvou dospělých dětí a dokonce babičkou. Což si mimochodem neumím představit - jsem stejně stará, můj syn se ale teprve chystá k maturitě. Hana žije celkem spokojený život, bohužel se začínají s manželem jeden druhému odcizovat - důvodem je manželovo výhradní zaujetí mladsim bratrem, který se stal invalidou, jeho problémy v zaměstnání, i chladný vztah k synovi, který je pro Marka zklamáním, protože se rozhodl žít jinak, než si otec nalajnoval. Řekla bych, že hlavním problémem ve vztahu Hany a Marka je nedostatek komunikace. Čtenář se chte nechte musí celou dobu ptát, zda jejich dlouholeté manželství ustojí zkoušky, kterým je vystaveno.
Právem zapomenuta kniha jinak výborného autora a vypravěče. Vztah mezi oběma dvojčaty mi připadá příliš chladný. Navíc Dominik sice prochází složitým obdobím, kdy se matka rozchází s dlouholetým partnerem, který Dominikovi suploval otce, ale Petra snad také - a přesto se narozdíl od svého bratra nechytne jakési podivné party, ani svému sourozenci nekrade peníze ušetřené na nové lyže. Podle mého názoru Dominik vyklouzl ze situace, do které se dostal vlastní vinou, bez následků, zatímco by zasloužil pár na zadek.
Jeden příběh o szivani členů nové rodiny vyprávěný střídavě ctrnactiletym Davidem a stejně starou Miladou, kteří se díky sňatku svých rodičů, rozvedené Milky a vdovce Petra, stanou nevlastnimi sourozenci. A není to snadný úkol : Mladí je zranitelné a zejména na malém městě, kde rodina žije, se najde hodně lidí zatížených předsudky, o nevhodných poznámkách vrstevníků nemluvě. David je technicky nadaný sportovec, zatímco Milada, velmi hezká a chytrá dívka, je intelektuálně založena. Problémem je její pohybové postižení po DMO, kvůli kterému je občas odmitana jak spolužáky, tak na začátku svými dvěma novými sourozenci. Ale i díky nové nevlastní matce nebo kamarádce Renate začne postupně objevovat svou fyzickou krásu i jiné přednosti. Naopak Davida nové okolnosti přinutí změnit své priority a oba k sobě postupně najdou cestu.
Pokud si dobře vzpomínám, v případě Tonky nešlo o znásilnění. Rudolfovy knihy pro dospívající jsem kdysi hltala, ale tuto považuji za horší. Co mě zaujalo, byly vztahy vedlejších postav - hlavně manželů Benešových. Manželka inženýra Beneše se rozhodne dálkově studovat vysokou školu. Najednou nemá čas svého manžela nekriticky obdivovat, vyvaret každý den teplé jídlo, atd. Inženýr Beneš ovšem změnu situace nese velmi těžce a své ženě studium vyčítá :
"Nesouhlasil jsem, ty jsi pouze ignorovala mé námitky. "
"Nejsem tvoje otrokyně. Tak co vlastně chceš? "
"Žít jako každý normální chlap. "
Tento krátký dialog jasně ukazuje na tehdejší vztah k ženám, které navzdory všem se nedrzely zavedeného vzorce a chtěly i profesně víc dokázat.
Inženýr Beneš se ukázal jako typický ješitný chlap a navázal vztah se studentkou Milenou, která k němu ve svých naivních osmnácti letech jistě vzhlizela.
"Ke druhé skupině se bohužel pridala učitelka Daňková a táta. Oba se domnívají, že jsem slaboch. Jak snadno nade mnou všichni ohrnuji nosy. Ale neuvědomují si, že můj soupeř je ve vyšší hmotnostní kategorii a používá kroky, které by mu měly vynést červenou kartu.
A tribuny mlčí. Jediný hlas, který zaprotestoval, se na čas odmlčel...... "
"Vůbec mu nebylo hloupé přijít si pro věci, kterých se tak lehkomyslně zbavil. Vždyť tak si po kouskach pomalu skladal ztracený pocit štěstí.......
V hlavě se mi naraz rozsvítilo tisíc žárovek."
Ale než se ctrnacliletemu Rostovi, který se věnuje zavodnimu plavání ,rozsvítilo v mozkovne a rozhodl se napravit mylné rozhodnutí, ke kterému dospěl ve zlosti, musel urazit poměrně dlouhou a složitou cestu.
Prázdninový příběh budoucí opticky Kateřiny, dcery kastelána na hradě Krabonosi, a studenta historie Petra patří dnes už ke klasice. Ve svém věku má Kateřina sice jakési právo být "prastena pavlaci", ale už by také mohla vědět, že žena se mužům zásadně nevnucuje, a pokud už tolik touží upoutat jeho pozornost, pak nějakým pozitivním výkonem. Během večeře by se mohla aktivně účastnit diskuse o historii, pozadat Petra o doporučení vhodných knih....... Jenže podle knihy se mi zdá, že Kateřinu nic nezajímá, aspoň není nikde ani zmínka, že by měla nějaké koníčky. Tento typ holek - a lidí vubec- mi leze dost na nervy.