Nofar197 komentáře u knih
Sice mi - aspoň v první části knihy - neseděl styl psaní, místy připomínal text telegramu, ale jinak mám tu knihu rada. Více se mi líbí druhý díl, kdy Jitka, budoucí zdravotní sestra, už neřeší jen problémy s vahou nebo domácí peripetie, ale zejména problematický vztah k Honzovi, své první lásce. Jitcin dialog se sebou samou ve chvíli, kdy čeká před domov nimi dveřmi na Honzu, si pamatuji dodnes.
Kdysi jsem ji četla - snad o prázdninách mezi prvním a druhým ročníkem. A vzpomínám si, že jsem ji zdolala během víkendu. Parta supersebevedomych maturantů sedne do téměř ukradeného auta, způsobí autonehodu - a začíná se rozjíždět kolotoč události, se kterými nikdo z nich nepočítal, natož aby na ně byl připravený. Zároveň vyplouvají na povrch skutečné charaktery jednotlivých protagonistů - ať už cholerickeho Roba, sebestredne Judity, podřízené Dany...... Zajímalo by mě, co bylo dál, když se pod tíhou fatálních následků autonehody na konci rozhodli odvolat falešné výpovědi.
Neuvěřitelný příběh ze současné Indie, kde má tradice a zažité předsudky bohužel, mnohem více prostoru, než je zdrávo.
Knihu jsem přečetla před několika lety na jeden zatah. Český překlad nemohu posoudit, ale anglicky originál se jen těžko odkládal. Autor krásne vykreslil pobřeží Tamilnadu, poslední den před příchodem ničivé vlny, ale hlavně krásný vztah Sity a Ahaliyi a snahu právníka Thomase najit nový smysl života. Je strašné, jak dokázali bezcitni obchodníci s lidmi zneužít lidské neštěstí - Sita a Ahalya - nebo docela obyčejnou touhu mladé ženy důstojne žít -Ivanna.
V Indii jsou sice často uprednostnovani chlapci, ale má to logický důvod : Jsou zejména pro chudé rodiče aspoň jakousi zárukou, že jednou neumrou hlady. Naopak v tradiční společnosti provdani dcery znamená i dnes velké výdaje : Zejména věno požadované rodinou ženicha může pro rodiče nevěsty znamenat finanční pohromu. Rodiče Asi byli nevzdělaní a chudí venkované, těžko by si mohli dovolit financovat Aše vzdělání, abych ní jednou byla nezávislá žena. Kavita se tedy zachovala nejlépe, jak v dané situaci mohla. Jejímu manželovi těžko vyčítat jeho přístup, nic jiného neznal. A kolik novorozenych indických děvčátek nemá takové štěstí?
Kdysi jsem si ji přečetla, přiznávám, že tajne, protože jsem se za to styděla. Každopádně smutnou skutečnosti zůstává, že i dnes jistě existuje nezanedbatelné množství ctižádostivých matek, které ve jménu svého snu mít z dcery herečku nebo supermodelku se nebudou stitit absolutně ničeho. Kdo z vás sledujete případy doktorky Kellerove, jistě si vybavíte dil Mateřská láska.
Kniha se mi před několika lety velmi líbila, jako ostatně všechny romány paní Woodove - dobře, až na Hořké tajemství, ale to byla opravdu výjimka. Nejvíce mi utkvěla Ruth, inteligentní a nadaná žena, které od dětství srazí sebevědomí její otec. Proč asi? Že by sám trpěl nějakým komplexem?
Za mne nejlepší Murakami. Příběh Cukuru Tazakiho dokazuje, jak zdánlivé maličkosti mohou ovlivnit naše životy a jak důležité je o věcech otevřeně mluvit. Myslím, že každý z nás má ve svém životě něco takového.
Hlavní protagonistka prožila několik desítek celkem spokojených let, privykla svému manželovi, kterého přece jen tolik nemilovala jako svou první lásku, založila rodinu, těšila se z vnucek.Pak jako blesk udeřila zákeřná nemoc, která ji donutila zrekapitulovat svůj život a zrevidovat životní omyly, kterých se přes veškerou snahu dopustí každý z nás. Velmi pěkné čtení, které nás donutí zamyslet se i nad pomíjivosti života.
Opět jeden z mála případu, kdy film dalece předčil knížku - prázdninový příběh Honzy a Doubravky plynul lehce a usmevne, zatímco v knize se lehkost jaksi rozplynula.
K přečtení mě ve čtvrté třídě dovedl úryvek v citance. Krásné prostředí Alp, dojemný vztah Heidi a dědečka, ale i příběh Kláry jsou klasikou, která musí zaujmout čtenáře od sedmi do devadesáti.
Knihu jsem četla koncem osmé třídy, ale díky celkem dobrému filmu Dušana Rapose jsem byla zklamaná. Oproti filmovému zpracování kniha neměla potřebný spád. Snad jediné, co mě zaujalo, byly vztahy v rodině Petrovych.
Mám ráda severské autory, ale tato kniha mi kdysi coby stredoskolacce připadala velice těžkopádna a přišlo mi v porevoluční době velice zvláštní, že dva mladí lidé, gymnaziální studenti z demokratické země, kteří měli moznost studovat, věnovat se svobodne zvolenému oboru nebo poznávat svět, se v tak nezralem věku rozhodli založit rodinu. To nemohlo skončit jinak než velkým karambolem.
(SPOILER) Napřed jsem kdysi viděla seriál a pak si přečetla knihu. Kniha je skutečně vynikající - okamžitě vtáhne do děje. Bohužel kromě Justine a jejího manžela bych těžko hledala postavu, která by mi byla sympatická - zahorkla Fiona, která viní ze svého řekněme zkomplikovaného života všechny kolem kromě sebe samé - její vztah k vlastní dceři, to by vydalo na román - staromódní pan Cleary, který by Fione láskou líbal nohy, ačkoli si to vůbec nezaslouží, protezovany Frank, sebestredna Mary Carsonova, ale hlavně Meghan, která se dopouští ve vztahu k Justine stejných chyb jako Fiona,ackoli sama jejím pridstupem v dětství a dospívání dost trpěla,kněz Ralph, ztělesnění pokrytectví. Snad ještě Dane - sympatický mladý muž, který zemřel příliš mladý.
Za mne nejlepší roman Jane Austen. Ctivou a nenásilnou firmou popsala prostředí tehdejší venkovské aristokratické společnosti a poukázala, na negativa v životě tehdejších žen, kdy prosadit se bylo téměř nemožné. Proto hluboká poklona všem Jane Austen nebo sestrám Bronteovym.
Zuzana se zamilovala do osmapadesátiletého muže, manžela, otce dvou dospělých dětí - syn maturant, dcera studentka VŠ. Bohužel ze snu o hezkém životě procitla poměrně brzy - stala se neplacenou pecovatelkou své imobilní tchyně, musela sledovat manželovy pocity viny vůči dceři, které se snažil kompenzovat finančními dary. Naštěstí pro Zuzanu i Jana ještě nebylo příliš pozdě vrátit se na pomyslné rozcestí a vydat se správným směrem, tentokrát bohatší o neocenitelnou zkušenost.
"Já nechci umřít."
Konec knihy je vlastně začátkem zápasu, který denně prožívají miliony žen po celém světě, a který je tak často přes veškeré úsilí odsouzený k nezdaru. Po této knize jsem náhodou sáhla v knihovně, když jsem byla ve třetím ročníku, přesto jsem na ni nikdy nezapomněla. Tak často si stěžujeme na maličkosti, ale nevážíme si velkého daru, jakým je zdraví.
Smutný příběh inteligentního a nadaného člověka, jehož vnitřní svět se smrskl pouze na jedinou věc, totiž prachy.
Tato kniha dokazuje fakt, že člověk musí ke konkrétním knihám dozrát. Asi těžko mohla zaujmout čtrnáctileté puberťáky. Sama jsem ji četla až o deset let později a musím říci, že mě nadchl jak velmi čtivý děj, tak psychologické vykreslení postav, zejména Toufara.
Tři indické matky, které presidlily z Indie do Spojených států, tři americké dcery indických matek, jež zákonitě během života musely čelit střetu dvou rozdílných kultur. Přesto kniha není určena primárně zájemcům o Indii a indickou kulturu. Měla by si ji přečíst každá žena, která je, nebo se chce stát matkou.
" Jednou se mě ptala Coleen, má nejlepší kamarádka na Bostonské univerzitě, která je dnes i mou švagrovou, jestli jsem rodičům dávala vinu, jestli jsem se na ně zlobila. Ano i ne, odpověděla jsem.
Lhala jsem.
Nevzpomínám si, že bych někdy nebojovala s hněvem. Ten věčný boj. Už si říkám, že jsem zvítězila, ale vždycky mě čeká další kolo. Démoni v člověku nikdy nezmizí. Už jste si toho všimli? Žijí, daří se jim ve skrytu stínu. Množí se, když je necháte, když se nenaucite zredit jejich silu, ovládnou je, aby se nemnožili jako havěť, aby vás nepremohli, aby vás neovládli. Aby neproměnili vaše srdce na led nebo na oheň. Nezničili vás i ostatní.
Kéž by to s mými rodiči bylo jinak. Ale mí rodiče byli projektem své doby, své kultury, jako každý z nás. Nemůžu je vinit z toho, co se stalo. "
"Nikdo z nich si nezkusil chodit v botách, které k sobě nejdou, jako je pantofel a teniska, a já odmítala ustoupit jejich "morálnímu nátlaku." Právě nezájem společnosti, uzkoprsa morálka zabila moji mámu. Nedovolím, aby se to stalo znovu v této reinkarnaci, aby se to stalo Raní.
Klidně se tomu usmívejte, ale historie znovu a znovu dokazuje, že to, co je náboženství pro jednoho, jsou pro druhého pověry, a co jsou pro jednoho pověry, je pro jiného věda. Co je pravda a co je iluze? To ukáže čas. "