Nofar197 komentáře u knih
Násilné odvleceni nevinné patnáctileté dívky do sovetskeho gulagu, sexuální násilí, nelidska dřina v nepredstavitelnych podmínkách sibiřské tundry, pak další léta po propuštění bez možnosti návratu jen dřina za pár kopejek, pokud vůbec, v dolech a sovětských fabrikách..... A přesto se Věra a její sestra Naďa nevzdaly naděje. Ale i v tomto pekle se objevili dobří lidé : Dočasná vězeňkyně Zoja Petrovna, obyvatele sibiřského Sedova, nebo plukovník Trifonov.
Klauny nemusím obecně, tohle mě ale kdysi dostalo. Výhrady bych měla snad jen k přílišnému používání vulgárních vyrazu.
K přečtení mě inspiroval film s výbornou Kathy Bates v hlavní roli. Kniha vynikající, prostě King. Jen se divím, že ty romantické kecy pana Sheldona mohla soudna žena číst. Ale každý má svůj vkus.
Rutina zabíjí......... Tato napínavá krimi dokazuje, že bychom si měli všichni více všímat, co se kolem nás děje.
"Na jih od hranic, na západ od slunce. "
"Na západ od slunce? "
"Slyšel jsi někdy o nemoci zvané sibiřské šílenství? Den za dnem sleduješ, jak slunce vychází na východě, putuje po obloze a zapadá na západě, a něco v tobě se roztříšti a uhyne. Odstrčis svůj pluh stranou a, s hlavou kompletně zbavenou všech myšlenek, kráčíš směrem k západu. K zemi na západ od slunce. Jako posedlý jdeš dnem i nocí, bez jídla a pití, až padnes a zemres.To je sibiřské šílenství. "
Komorní příběh úspěšného mladého muže, manžela a otce, který se zene za iluzi o někom, koho poznal před lety, a té iluzi je schopen obětovat vše. Poučná kniha.
Evropanka versus muslim. Vždycky to začíná velkou láskou a konci velkou osobní tragédii.
Krásná kniha mého dětství. Verneovky obecně moc nemusím až na výjimky : A toto je jedna z nich. Některé kapitoly jako Všechno elektřinou jsem vynechala, byly příliš technické, ale milovala jsem líčení podmořských kras i různých nebezpečí, které ohrozily Nautilus i životy hlavních protagonistů. Dodnes mi ale není jasné, kdo byl záhadný kapitán Nemo.
"Mám teticku Toscu, teticku Carmen, strýčka Rigoletta..... "
"A jak se jmenuje maminka? Krutnava? "
Ne, Aida. Jmenuju se po ní. "
Vtipné a čtivé i po letech. Díky, mami.
Pan Zibura mě velmi pobavil. Kniha je neuvěřitelně ctiva, krásne ilustrovaná a plná informací, které v klasických cestopisných knihách nenajdete. Arménie je jedním z mých cestovalelskych snů a pokud tento sen uskutecnim, rozhodně mi bude dělat společnost.
Paní Preinhaelterova strávila coby postgraduální stipendistka rok na univerzitě v Santiniketanu v Západním Bengálsku. Tamní univerzitu založil známý bengalsky básník a spisovatel Rabindranath Thakur. Autorka se poté s námi podělila o své zážitky v této knize, která je výjimečná už tím, že nelici známé architektonické divy či krásy přírody, ale zavede čtenáře do méně známého prostředí bengalske společnosti, ať už jde o bengalske rodiny či zmíněné bengalske přítelkyně, díky nimž se dozvíme hodně o jídle, jídelních zvycích, tradičním oblečení, idealu krásy, průběhu svateb či námluv, nebo přístupu Bengalcu k řešení každodenních problémů. Nejvíce na této knize si cením životní moudro, které autorka uvedla v kapitole Vdavky po Bengálsku : "Volba životního partnera je složitá věc. Chci jenom říci : Jsme - li tak pyšní na to, že si smíme a umíme vybrat sami, pak bychom i po svatebním chováním měli potvrdit, že naše volba byla správná. " A především v závěru knihy. Už kvůli tomuto životnímu moudru by si měli tuto knihu přečíst i ti, kteří se o Indii nijak nezajimaji : "Bengalek se většinou nikdo neptá, čím by chtěly být. Pracuji na svém malem životním pozemku, který jim byl bez diskuse přidělen, a i když vidí, že je to pozemek špatný, vědí zároveň, že nikdy nedostanou lepší. A tak se snaží udělat z něho co nejvíc. Většinou z něho nakonec udělají kvetoucí zahradu, která těší nejen je, ale i všechny kolem.
A v tom je snad malé poučení i pro nás. Asi se už žádná nespokojime s tím, co by nám určil druhý. Ale když už nám byla dána možnost svobodně si vybrat kus životní půdy, neměly bychom zahazovat ryc a začít honem shánět něco jiného, zjistime - li, že je na něm víc kamení, než jsme čekaly. Přisvojil si je lehké. Řádně obdělávat - k radosti své i ostatních - je však hodně obtížné. "
Nevlastní matka primitivní bestie, otec slaboch a zbabělec, který měl patrně na svědomí i smrt své první ženy. Je neuvěřitelné, že si nikdo ničeho nevšiml, nikomu nebylo nic divné....
Ačkoli tyto příběhy se stále občas opakuji : Normální rodina, bez problémů..... A nakonec vyjdou najevo hrůzné skutečnosti o týrání nebo zneužívání.
Němka Katja se zamilovala do německého Turka - a bohužel si včas navzdory varování nesundala růžové brýle.
martin3554 : Jednak se za něj úředně neprovdala, jednak nešlo no Araba, nýbrž o Turka.
Tuto knihu jsem si kdysi koupila v Izraeli a těší mě, že vyšla i v češtině. Pan rabín Lau zde líčí bez zbytečných zabihavych slozitosti veškeré židovské svatky, tradice, modlitby. Právě taková kniha pro zájemce o judaismus na českém knižním trhu chyběla.
Lotyšsko Litva, Estonsko. Tři malé pobaltské státy, do kterých vtrhl ruský medvěd a poničil krasu, kulturu, degradoval lidství. Jeden den byla Lina dospívající litevskou dívkou, která měla své ideály, sny a touhy, to vše se změnilo v jeden jediný okamžik. Skláním se před všemi, kteří zažili podobnou hrůzu, ale přesto dokázali začít znovu a uvěřit v dobro.
"Dědo, dělala jsem, co jsem mohla. Šest pum. Jen matikar mi dal zase stagru, zbabělec. To si to nechce rozházet s tátou?" Navzdory hezky a ctive vykreslenemu prostředí velkého cirkusu od úspěšných dob Carla až po krach díky Berwitzove neschopnosti adaptovat se na měnící se požadavky doby a odchod Karasovy rodiny do Prahy, mě nejvíce dojímá vřelý vztah mezi Václavem a jeho vnučkou Liduskou, pozdější úspěšnou tanecnici.
K přečtení mě více než před dvaceti lety inspirovalo filmové zpracování titulní povídky - a ta se mi také líbila nejvíce. Tragický příběh velké lásky mezi elektrotechnickou Věrou a lotyskym studentem Janisem nemel v tehdejší době sebemenší šanci.
"Věro, my je tak nenávidíme. A nikdo nám nepomůže. Jako národ jsme už téměř vymřeli. Mluvíme rusky na úřadech, ve školách, a já nakonec mluvím rusky i s tebou. "
Krásně popsaná atmosféra odlehleho holandského ostrova, výborná zápletka a naprosto nečekané rozuzlení. Paní Klevisova opět nezklamala.