Norri komentáře u knih

Veskrze neoriginální zápletka. V zápletce ale netkví síla Duboisova scénáře. Ta se skrývá ve vyprávění. Scénář se soustředí na Sykese a jeho společníky, na přírodu a celkovou atmosféru. Nejde o neustálou akci, ale spíše o klidnou roadtrip, kde dramatické situace přicházejí nárazově a jsou o to silnější a o to více na čtenáře zapůsobí. Dubois na Sykesovi ukazuje, že i drsní pistolníci mohou mít duši a s ní i své vlastní démony. Největší síla Sykese ale spočívá v kresbě, se kterou si Dimitri Armand opravdu vyhrál a je to jeden z těch komiksů, kde oceníte, že se vám dostal do ruky v původním velkém formátu.

6 30.09.2019

Krásná kniha. Už delší dobu jsem po ní pokukoval na zahraničním eshopu a že vyšla i česky jsem zjistil čistě náhodou tady na comicsdb. Autor perfektně využil potenciál "němého" komiksu a skrze stránky plné fantastických výjevů nechává pracovat čtenářovu fantazii. Jeho kresba je tak precizní a silně evokuje staré černobílé fotografie, zrovna takové, jaké jsou ty z New Yorku z 19. století. Tenkrát to muselo být hodně drsné. To v Tanově Novém světě není. Jeho Nový svět je utopistický, plný přátelských, usměvavých lidí a zcela prostý jakéhokoliv zla. V příběhu o emigraci bych očekával spoustu deprese, hladu a ztrát iluzí. Tanova kniha je ale plná naděje a je příjemným pohlazením na duši.

6 13.01.2019

Evropské adaptace Howardových povídek o Conanovi zcela splnily moje očekávání. Všechny tři scénáře se velmi věrně drží svých předloh a nedělají z Conana něco, co není. Přesto je ve všech z nich vidět rozdílný rukopis jejich scénáristů. Zábavná je rozdílná kresba každého z příběhů a rozdílný vzhled Conana. To je rozhodně jeden z velkých bonusů knihy. Ačkoliv mám svou vlastní představu, jak by Conan měl vypadat, tak se mi všechny tři předložené interpretace líbily. Pochválit musím taky Argo a Richarda Podaného za jejich přístup k překladům - kde to šlo, tam použili překlady Honzy Kantůrka.

6 26.11.2018

Příběh o princezně, kterou unesl psychopatický drak. Ona ale nečeká na jasného prince na bílém koni, ale na drsného temného rytíře. Marini je skvělý vypravěč a skvělý malíř. Příběh svého Batmana vypráví mistrovským způsobem. Hodně tomu pomáhá to, jak pracuje s panely. Nemá je divoce rozmístěné po stránce, ani jejich motivy z panelů nevystupují a nepřesahují do jiných panelů. V tom je celkem konzervativní. Ale do větších, širších záběrů občas vloží malý detail, který celou scénu a situaci dokonale podtrhne. Co se týká kresby, tak tam není co kritizovat. Kresba je skvělá a Marini dokonale využívá ruční malby ke zvýraznění detailů i k vytvoření atmosféry. Na závěr ještě dodám, že jeho Joker a Harley jsou zatraceně cool.

6 09.10.2018

Artur a zlaté lano je kniha pro malé děti, kterým to budou číst dospělí, a tak je k ní nutné i přistupovat. Není tam žádná složitá zápletka, je to krátké, celý děj je naivní a mytologie je notně přiohnutá, ale bude to pro děti úžasné dobrodružství. Kniha milým způsobem seznámí děti s malými drobky severské mytologie, aniž by jim cokoliv vnucovala. Vše to doplňují pěkné kresby, které by je nemusely jen tak omrzet.

6 29.03.2018

Když kniha začíná předmluvu, ve které autor říká to samé, co já, a to že metal je lék na všechno, tak vás to naladí na tu správnou strunu. Začněte věřit, že do té knihy je opravdu vepsaná láska k metalu. V tomto komiksu je toho však mnohem víc a asi vás to překvapí.

Je to totální šílenost. První, co vás na začátku čtení napadne je, že zápletka je vlastně vtipně pitomá. Jako ty parodie, kdy tápete, jestli se to bere vážně anebo si to prostě dělá prdel. Je to totálně přepálené. Vyprávění je epickou oslavou metalu. Síla a energie metalu zachrání svět! Od první stránky jsem se bezvadně bavil a pobaveně se pochechtával. Je to jako metalová pohádka. Jako obrázek na obalu power metalového alba. Číst ten komiks je jako poslouchat metalové konceptuální album, nebo metalovou operu. Na zemi se šíří nepozemské zlo a aby bylo poraženo, musí se dát znovu dohromady skupina metalových muzikantů a musí najít magické hudební nástroje, aby jejich metalová energie byla co nejsilnější a dokázala porazila monstra. Zní to šíleně, co? A to ještě nevíte, kam to až povede.

Vražedný Sokol totiž není jenom o metalu. Postupně, během celého příběhu, probublávají nahoru temnější noty. Za tím vším, na pozadí všech těch epických bitev heavy metalu proti monstrům zla, je příběh o vyrovnávání se strachem, o bolesti a o těžkých časech. Příběh o pálení mostů a odhánění přátel. Ale také o lásce a přátelství. O nacházení odvahy a o tom, že dobrého přítele nemůžete odehnat napořád. Je to příběh o smíření se s osudem a o nalezení síly bojovat i v předem prohrané bitvě.

Poslední bombu ve vyprávění si totiž Daniel Warren Johnson schoval na konec. Bombu, která vás donutí přehodnotit celý příběh a dost možná vás přinutí přečíst si to znovu od začátku. Najednou vám veškerá ta legrace se zabíjením monster zhořkne. Najednou už ten komiks není tak veselý, jak jste si mysleli.

Musím se přiznat, že mi pointa celého příběhu nedošla na první dobrou. Při prvním čtení se mě to ani emocionálně nedotklo. Všechno to zaklaplo až při druhém čtení, když jsem si ujasnil, jak na celý příběh nahlížet a jak ho chápat. Nebylo to pro mě jednoduché uchopit ho správně. Hrozně moc se toho schovává v jinotajích. Není jednoduché poznat, jak daleko a hluboko pátrat po skrytých významech. Co ještě je alegorie a co už není. Mívám tendence hledat v příběhu i to, co tam není. Tady si každý nejspíše musí udělat svůj vlastní výklad detailů. Vražedný Sokol těch detailů k interpretaci nabízí skutečně mnoho. Mohl jsem s knihou skončit po prvním čtení a dát ji 3, nebo 4 hvězdičky, už jenom protože “to je metal, vole. Ale až dvoudenní odstup a druhé čtení tomu dodali tu správnou hloubku na plný počet hvězdiček.

Kresba Daniela Warena Johnsona a barvy Mika Spicera jsou úžasné. Jak už jsem někde četl, ten metal je z těch panelů slyšet. Pokud jste metalisti, tak vám při čtení v hlavě budou znít kytarové riffy a dunět zatraceně rychlá sóla na bicí. Napodruhé jsem si to dal s kapelou Insomnium. Myslím, že to k tomu bezvadně sedí.

České vydání bylo mé třetí čtení. Byl jsem hodně zvědavý na český překlad a také jestli si to v mateřské jazyce ještě lépe sedne. Výměny anglické brože za českou pevnou vazbu určitě nelituji. Sice jsem se na některých místech u překladu kroutil, ale těch míst není moc a jsou to maličkosti. Navíc má české vydání devět stránek komiksu navíc. Je to pěkná tečka za celým příběhem. Celou knihu uzavírá poměrně rozsáhlý skicák. Škoda, že v bonusech není i nějaký rozhovor s tvůrci, či index songů, na které můžete v příběhu narazit.

5 01.11.2024

S domečkem pro panenky se v komiksech setkáváme docela často. Ten od Mika Careyho mi připomněl ten ze Zámku a klíče od Joe Hilla. Možná i proto ten komiks vyšel pod značkou Hill House Comics. Anebo je to přesně naopak, a právě proto napsal Mike Carey o domečku pro panenky. Ať tak nebo tak, Domeček krve a bolesti má typický Careyho rukopis. Čte se to velmi dobře, je to napínavé a při čtení vůbec netušíte, jak se bude příběh vyvíjet. Přesně takhle to mám rád. Co se týká zápletky, tak celý původ a účel tohoto domečku pro panenky mi připadá přitažený za vlasy tak nějak komplikovaný. Vysvětlení, kterého se mi dostalo, mě moc nepřesvědčilo. Nicméně s přivřením jednoho oka příběh funguje a ten komiks jsem si užil.

5 28.04.2024

Leo bere to kolonizování planet z úplně jiného konce než všichni ostatní. Anebo alespoň než většina ostatních. Aldebaran i Betelgeuse jsou silně zaměřené na prostředí. Možná by se tomu dalo říkat environmental sci-fi, ale to by to mohlo vyznít jako ekologická agitka, a ta to určitě není. Mimozemská fauna a flóra hraje v celém cyklu obrovskou, a možná i nejdůležitější roli, ale není to primárně o potřebě chránit mimozemskou přírodu nedotčenou. Je to spíše o poznávání a porozumění. O tom nechat se okouzlit něčím nový a neznámým. V tom je Leo mistr. Ale to není vše. Důležitou roli hraje i kontakt jinými inteligentními formami života. Leo mám ukazuje, že ne vše můžeme hodnotit jen podle našich omezených měřítek.

Z anotace jsem měl pocit, že příběh Betelgeuse je jen dalším příběhem ze stejného Leoversa, který se příběhu Aldebaranu dotýká jen lehce. Opak je pravdou a já jsem rád, že jsem si před čtením Betelgeuse dal napřed opáčko Aldebaranu. Měl jsem taky strach, že když se na Betelgeuse opakuje scénář z Aldebaranu, tedy kolonisté, kteří ztratili kontakt se Zemí, že už nová kniha nebude tak originální. A opět jsem se naštěstí pletl. Ano, i zde jsou tendence vládnout malé kolonii tvrdou rukou a vše podřídit prospěchu společenství, ale to asi není překvapivé. To je téma staré jako fantastika sama. A navíc to není to nejdůležitější téma celé knihy. Hlavním tématem je otázka, zda má lidstvo právo kolonizovat planetu Betelgeuse-6. Lidstvo si totiž radou OSN odhlasovalo, že lidé mohou kolonizovat jen planety, kde nejsou tvorové s rozvinutou inteligencí, kteří používají nástroje a oheň. Splňuje ale Betelgeuse-6 tuto podmínku? Co jsou záhadní Jumové vlastně zač?

Kniha Betelgeuse pěkně rozvíjí záhadu kolem Mantisy z Aldebaranu. Opět se zde setkáme s většinou postav z Aldebaranu a Kim je zde hlavní protagonistkou. V Betelgeuse je mnohem více sci-fi prvků, než bylo v Aldebaranu. Je zde více cestování vesmírem a celkově více sci-fi techniky. Vyprávění příběhu příjemně graduje a konec se ubírá docela nečekanou cestou. Takže s příběhem jsem spokojený. Jasně, jsou zde určité prvky, které se mi až tak nelíbí, anebo se mi zdají divné, či naivní, ale to jsou nepodstatné detaily.

Kresba v Aldebaranu mi z počátku přišla trošku nepatřičná pro sci-fi. Nevadila mi, ale působila na mě jako klubácké dobrodružství v časopise ABC. Později si to ale sedlo a v Betelgeuse už to bylo od začátku v pohodě. Technika je technicky střízlivá, fauna a flóra fascinující a ženy Leo nešetří s nahotou, což se mi líbí.

Doufám, že Crew brzy vydá pokračování, protože jsem zvědavý, kam se celý příběh bude ubírat.

5 14.01.2024

Druhá kniha archivní kolekce je lepší než ta první. Nejenom po výtvarné stránce, ale také scénaristicky. Ale i tahle kniha mě na začátku vyděsila. Můžou za to obličeje Barryho Smitha. Já jsem ty jeho obličeje nemusel už v první knize, ale to co předvedl v úvodním příběhu s Elrikem z Melniboné, to je extrém. Naštěstí se potom jeho kresba zlepšila a ke konci knihy je už jeho kresba úplně jinde. Je detailní, hodně prokreslená a celkově bych řekl povedená. V obličejích je sice stále vidět jeho styl, ale už to není taková hrůza.

Několik sešitů v této knize nakreslili také jiní výtvarníci. Dva sešity s příběhem Bohové Bal-Sagotu nakreslil Gil Kane. Ta změna stylu oproti Barrymu je osvěžující. V posledních dvou sešitech se kresby série ujímá John Buscema. Ta změna stylu je obrovská, i když to tak na první pohled nevypadá. Kresba Johna Buscemy je oproti kresbě Barryho Smitha, hlavně v jeho posledních sešitech, značně jednodušší. Není tak prokreslená a tím pádem je přehlednější. Ne všechny panely mají nakreslené pozadí, ale zvýšila se tím dynamika vyprávění. No a pak hlavně obličeje jsou pro mě stravitelnější.

Co se týká scénáře, tak úvodní dva sešity s Elrikem z Melniboné jsou nejhorší také po příběhové stránce. Celkově to vůbec nefunguje. Objevuje se tam Elrik z Melniboné a protivníci z jiných světů, jenom proto, aby se spolu nějakou dobu bili a potom zase zmizeli. Nuda. Tady šlo jen o to použít v Conanovi známé jméno.
To Dcera pána mrazu, to je jiné kafe. Viděl jsem už několik jiných zpracování této povídky a je zajímavé je vzájemně porovnávat. Toho není špatné, byť je vykleštěné.

Od povídky Bohové Bal-Sagotu, tj. od třetího sešitu, pak na sebe všechny následující sešity souvisle navazují a dá se tudíž říci, že tvoří jeden příběh. Jeho součástí je i sešit Mořští jestřábové, který dal jméno celé této knize. Později dojde i na chapadla a na Rudou Sonju, která zde ještě nemá své legendární “šupinové bikiny. Celkově se mi zde líbila atmosféra a Conanovo znechucení z civilizace.

Kniha má opět obsáhle bohusy a jedním z nich jsou i autentické instrukce, jak změnit a vykleštit Dceru pána mrazu, aby prošla přes tehdejší komiksovou cenzuru. Je škoda, že součástí bonusů není i ten původní komiks před zásahem cenzora.

5 05.01.2024

Příběh Aristophanie není tak úplně originální. Příběh několika sourozenců, kteří se nečekaně ocitli v magické válce dvou znepřátelených frakcí, a mohou sehrát klíčovou roli, by snad mohl být i označován za jeden z tradičních a osvědčených fantasy námětů. Při čtení jsem si vzpomněl na Letopisy Narnie, které teda znám jenom z filmu, ale zároveň jsem si vzpomněl i na romány Cliva Barkera, které jsou o hodně temnější než Narnie. Nicméně, přestože se zde nekoná žádná revoluce, tak jsem si to náramně užil. Je to dobře napsané. Je tam hodně povídání, ale vyprávění má to správné tempo. Není to uspěchané, ale ani to nikde nedrhne a pořád se něco děje. Navíc to neskutečně táhne výtvarná stránka. Prohlížet si ty panely je lázeň pro oči. Má to úžasnou kresbu, dynamiku, práci se stíny i barvy. Naprostá pecka.

5 22.12.2023

Tato kniha se postupně vyvíjí. Já vím, každá kniha se postupně vyvíjí, ale tahle kniha vám na začátku nastaví určitý pocit, dojem, a ten potom postupně proměňuje a prohlubuje. Ve chvíli, kdy už nečekáte, že vás ještě překvapí, se úplně změní. Měl jsem už napsaný první nástřel hodnocení a celou stránku poznámek, tj. byl jsem někde za půlkou knihy, a najednou jsem zjistil, že to můžu celé zahodit.

Zpočátku jsem si kladl otázku, proč tenhle komiks vlastně vznikl. Je to nějaký druh terapie, sebemrskačství, anebo exhibicionismus? Na konci na to čtenáři dostanou odpověď. Už od začátku ale nebylo pochyb o tom, že je za ním kus odvahy. Štěpánka se zde zcela odhalila a obrazně si stoupla před veřejnost s transparentem "Klidně si mě suďte". Protože tendence soudit čtení této autobiografie zcela jistě vyvolá. Zejména první půlka knihy, kdy jsem více sympatizoval s klukama, které Štěpánka sbalila a potom odkopla.

Je ale nefér hodnotit někoho optikou vlastních citů, zkušeností a tužeb. Hodně to k tomu svádí, ale každý jsme jiný a svou cestu ke svému štěstí si každý musí najít sám. A také má každý jiné traumata. Už to, že mě tento komiks donutil nad tím přemýšlet, je docela fajn. Druhá půlka komiksu mi pak v těchto úvahách dala zcela za pravdu.

Ve druhé půlce totiž zjistíte, že nečtete příběh holky, která neví co chce, ale sledujete příběh někoho, kdo je podvědomě ovládaný zneužitím, které už dávno vytěsnil. Zjistíte, že jsme všichni ovlivňováni našimi zkušenostmi z dětství. Zjistíte to i díky edukativní pasáži knihy, která vás komiksovými prostředky seznámí s odbornými poznatky z teorie citové vazby. Zjistíte, že tato kniha má něco společného s Thompsonovým komiksem Pod dekou, což je hodně dobrá společnost.

Je obdivuhodné, jak Štěpánka dokázala sepsat něco tak komplikovaného do scénáře. Do scénáře, který pěkně pracuje s možnostmi komiksu. Najdeme zde různé experimenty s panely, jako například vývojové diagramy, různé srovnávání a tak podobně. Kresba má jasný rukopis a je příjemná na čtení. Celkově můžu říct, že mě to nakonec hodně bavilo a to po všech stránkách.

5 26.10.2023

Populárně naučná kniha o té hroudě, kterou máme mezi ušima. Kniha nabízí nekonvenční pohled na to, co je hlavním účelem mozku, vysvětluje jak funguje a čím se řídí, a vyvrací některé zastaralé, ale velmi zažité, vědecké názory. Je to zajímavé, inspirativní a děsivé zároveň. Není to motivační kniha. Přesto nutí k zamyšlení, jestli pro příště nezkusím přemýšlet nad některými věcmi jinak. A proč je to děsivé? To když zjistíte, nakolik jsou spolehlivé závěry vašeho mozku.

Autorka se snaží celý ten složitý princip mozku a jeho základní procesy srozumitelně vysvětlit, ale není to nic jednoduchého. Abysme to alespoň zhruba pochopili, tak nemohou být použité bulvární zkratky. V první kapitole přiblíží základní důvod, proč vlastně mozek máme a co je jeho základní funkce. S každou další kapitolou pak přidává detaily a aspekty jeho principů. Naštěstí je celá kniha napsaná s vtipem a nadhledem, takže se dobře čte. Určitě se k ní ještě vrátím.

5 28.07.2023

S kresbou tohoto komiksu jsem měl dlouho problém. Není škaredá. Trvalo ale dlouhých třináct sešitů, než mě začala bavit. Než moje vnímání té kresby ovlivnil příběh a jeho protagonisté.

Ten komiks je jako seriál. Má nějakou linku v pozadí a v jednotlivých dílech se pak odvíjí menší příběhy. Ale slovo příběhy asi není na místě. Příběhy jsou obvykle nějak ohraničené. Tohle je sled událostí, které formují hlavní postavy a nevyhnutelně vedou k velkému finále. Je to plynulý děj. Je to taková komiksová "Ulice". Je ale zábavnější a krvavější. A čte se to tak snadno! V podstatě to nemá slabá místa. Tedy až na konec. Na to již zmíněné velké finále. Tam je tak zatraceně nečekaný, a hlavně nevysvětlený zvrat, že to trošku kazí celkový dojem. Na druhou stranu, jsou tam i momenty, které se mi hodně líbily. Třeba když mi děj připomněl film Kult hákového kříže.

Konec příběhy pak plynule přechází v bonusy, které jsou jak komiksové, tak textové a obrázkové. Jsou tam do komiksu zapracované profily hlavních aktérů, jsou tam bonusové komiksové kapitoly, ukázky scénáře s komentáři a storyboardy a je tam i galerie obálek.

Není to ten typ komiksu, který změní váš pohled na svět. Nezmění vaše životní hodnoty a asi ani neobsadí přední příčky ve vašem žebříčku nejlepších komiksů. Je to ale jízda, kterou si užijete. Nejsou tam žádné hluboké filozofické úvahy a otázky života, vesmíru a vůbec. Tohle je doslovná přímočará jízda, od které se nebudete chtít odtrhnout, dokud nebudete na konci.

5 27.06.2023

Konečně jsem měl pocit, že čtu pirátský příběh. Jsou tam dobré momenty a v jednu chvíli dostává vyprávění slušné tempo. Děj je zde dostatečně spletitý a oproti předchozím dílům výrazně ubylo WTF momentů. Nejsem si jen jistý, zda jsem byl s koncem příběhu spokojený, anebo jestli byl prostě meh. Není to klasický happy end. Ale to není asi úplně důležité. Spolu s pozitivní změnou ve scénáři se logicky posunulo i vnímání kresby. Pořád je stejně pěkná a tentokrát mi scénář nedal důvod se v ní přespříliš vrtat.

5 30.05.2023

Tak jsem si konečně udělal čas na Arkwrighta. Dříve vydané knihy jsem nečetl a dopředu jsem si o tom nic nezjišťoval, takže jsem do toho šel nezatížený nějakými dojmy. I když trošku jsem se bál, že mě to nebude bavit.

Dobrodružství Luthera Arkwrighta

Úvod dával za pravdu mým obávám. Tohle že má být sci-fi? Chaotické vyprávění proložené zmatenými vizemi a úvahami. Ve druhé kapitole už jsem ale začínal chápat o co jde, a ve třetím díle dostaly význam a obsah i ty zmatené vize. Na konci čtvrté kapitoly už jsem byl nadšený a užíval jsem si příběh, a hlavně geniální kresbu.

Jde opravdu o vědecko-fantastický příběh, i když je to rafinovaně skryto za historické kulisy. Bryan Talbot tady rozjíždí příběh napříč paralelními realitami. Úvodní tři kapitoly sloužily k uvedení do děje a k seznámení se s hlavním hrdinou a jeho minulostí. Časté střídání hlavního příběhu, záznamů o Arkwrightově minulosti, představ a vizí nepůsobí při prvním čtení nejlépe. Svůj účel to ale splní. Položí to základní kameny, na kterých celý následující děj může vyrůst. Potom už se naplno rozjíždí příběh revoluce, boj o záchranu multivesmíru, kritika církví a autoritářských režimů vůbec. A je to hodně husté. Talbot si nebere servítky a doslova se vyžívá ve vykreslování dekadence, zvrhlosti a krutosti puritánské náboženské tyranie. Je zábavné to číst a často mě napadalo srovnání s atmosférou příběhů Alejandra Jodorowského.

Co se týká kresby, tak to jsou Dobrodružství Luthera Arkwrighta naprostou lahůdkou. Talbot používá dva různé styly kresby. Jeden pro vyprávění hlavního příběhu a jeden pro vize, vzpomínky a minulost. S každým dalším listováním se mi ta kresba líbí více a více. A není to jen kresbou, ale také na svou dobu také zajímavým panelováním.

Srdce Impéria

Druhý příběh se od toho prvního v mnoha věcech liší, ale v jiných je zase velmi podobný. Překvapivě je to opět příběh revoluce, ale jiné než v prvním příběhu. Zásadní změnou je zde jiná kresba a barvy. Zatímco první příběh je černobílý, velmi precizní a prokreslený, tak ten druhý je barevný a má jednodušší kresbu. Celé to najednou působí příliš barevně a zároveň chudě. Je to jako rána mezi oči. Otočíte stránku a prásk Kresba ale rozhodně nepostrádá detaily. Je prostě jen jiná. Poměrně rychle jsem si na ni zvykl a marně jsem pak hledal, proč mi ze začátku připadala tak špatná.

Děj se posunul o nějakých 23 let a Britské impérium už ovládá skoro celý svět. Je proto jasné, že se najde spousta takových, kterým by se ovládnutí celého impéria a jeho bohatství náramně líbilo. Jsou ale i tací, kteří by nejraději celé impérium i s monarchii poslali do horoucích pekel. Oproti prvnímu dílu je zde více politiky a intrik. Nechybí ani nové tajemství, které ohrožuje všechny paralelní světy. Zase. Tentokrát si Talbot vzal na paškál zejména monarchii a celé britské impérium. Vypadá to, že každý správný britský komiksový scénárista musí být anarchista.

Srdce Impéria není až tak povedené jako Dobrodružství Luthera Arkwrighta. Přesto je to pořád zábavné a napínavé. Talbot některými náznaky tak trošku tahá čtenáře za fusekli, aby mu na konci naservíroval nějaká překvapení. To mě bavilo. Nemá to tak silný vědecko-fantastický prvek jako Dobrodružství Luthera Arkwrighta, zato je tam spousta vtipných vědeckých a kulturních odkazů na náš reálný svět. Anebo na naši paralelní realitu?

Potěšilo mě, že ty příběhy nemají otevřené konce a všechno je uzavřeno a vysvětleno. To u takovýchto undergroundových a metafyzických příběhů nebývá zvykem. Za tohle jsem vážně rád. Paradoxně více matoucí tady byly některé bonusy.

Bonusy

Bonusová část je tak obsáhlá, že by bohatě stačila na samostatnou knihu. Místy se její čtení zdá skoro nekonečné. Je tvořena převážně texty. Najdeme zde pojednání o historii celého multivesmíru i o velkém plánu Rozkolníků. Najdeme zde rozbory, předmluvy, biografie a rozhovory. Lehce zavádějící je, že některé texty se neváží k naší realitě, ale k některé z alternativních. Je to vtipné, ale zároveň také lehce ubíjející.

5 26.05.2023

K prvním dvěma albům v první knize jsem měl nějaké připomínky. Měl jsem je i na začátku třetího alba, ale potom nastal zlom a já jsem nadšený. Třetí album je krásná úvaha nad cestováním v čase a časovými paradoxy. Není to nic nového, ale je to krásně podané.
Čtvrté album pak pokračuje v akčním příběhu a děj se částečně přesouvá i na Zemi. Konec pak je nečekaný a doslova kulervoucí.
Neduhy, které jsem vnímal v prvních dvou albech už zde nejsou anebo mi už nevadily. V kresbě není žádná změna, stále je úžasná.

5 15.05.2023

Zajímavý nápad celého příběhu, zajímavé postavy a skvělá kresba, která se k technické sci-fi ve vesmíru dokonale hodí. To jsou největší přednosti Universal War One. Mám ale několik připomínek. Hlavními hrdiny je skupina vojáků, kteří se různými způsoby provinili a dostali druhou šanci ve speciální eskadře. To, že oni neprojevují žádnou pokoru, to asi nepřekvapí. Překvapující je ale to, jakou anarchii a manýry umožňuje armáda na všech úrovních. Prostě jsem z toho příběhu měl pocit, že takto by to fungovat nemohlo. A to ani na oběžné dráze Saturnu. Problém jsem měl také s akcemi, které mi přišly hrozně zkratkovité a nepřehledné. Co se týče podání astrofyziky, tak tomu sice vůbec nerozumím, ale tady jsem tomu vysvětlování moc nevěřil. Jinak jsem se dobře bavil a těším se na další díl.

5 08.05.2023

Na prvních stránkách jsem pochyboval, že ten hype kolem byl oprávněný. Brzo mě to ale dostalo. Možná je to tím, jak píše Robert Rodriguez v předmluvě, že Želvy Ninja se mnou zestárly. Jako malý jsem jejich kreslený seriál miloval. Uběhly roky a všichni mí přátelé z newyorkských kanálů a střech jsou už mrtví anebo staří. A já jsem s těmi starými cítil jejich únavu, vztek, stesk i smutek. Navíc poslední z želv trpí syndromem přeživšího a neustále si povídá se svými démony - svými mrtvými bratry. Je to dojemné.

Příběh Posledního ronina je povedený. Zpočátku to vypadalo na nonstop akci, ale vyprávění vždy ve správnou chvíli zpomalí, aby přinesl další emotivní moment. Poslední želva se jde pomstít za zradu a smrt své rodiny. Co se vlastně stalo je postupně odhalováno ve vyprávěních. Sice jsem si před čtením nedal opáčko prvních tří knih, které Comics Centrum kdysi vydalo, ale i tak vím, že tohle má tu správnou želváckou atmosféru. Má to všechno, co to má mít. Zlé bojovníky klanu Noha a zlé roboty, technické udělátka a samozřejmě i hlavního záporáka, který jako by Trhačovi z oka vypadl. Jedna věc tam ale vlastně chybí - pizza. Na tu není v tomto temném příběhu z budoucnosti čas ani nálada. A snad ani suroviny.

Hodně jsem si užíval kresbu. Jak statické scény, tak i akci. Asi bych uvítal více želvích knih s takovou kresbou. Co se týká kritiky Comics Centra, že hned v anotaci propálili, kdo je ta poslední žijící želva, tak mi to zážitek ze čtení nijak nezkazilo. Jasně, bylo to zbytečné, ale ničemu to nevadí.

5 24.04.2023

Opět musím před Tomem Kingem smeknout. Jeho Rorschach je úplně jiný než jsem čekal, ale o to geniálnější je. Zároveň ale musím říct, že konec jsem mu moc nevěřil. Abych se na tuto knihu připravil, tak jsem si dal v jedné řadě Strážce, Před Strážce i Hodiny posledního soudu. Více méně zbytečně. Důležité je znát pouze původní Strážce. Tom King ale nepoužil postavy ze Strážců. Ostatně děj jeho komiksu se odehrává 35 let po "útoku mimozemské chobotnice". On jenom použil jejich svět a to co v něm Strážci zanechali - traumata a legendy. Veidtova chobotnice a miliony mrtvých a psychicky postižených dali vzniknout mnoha konspiračním teoriím a skupinám. Konspirace jsou tématem, kterému musíme čelit i v reálném světě doslova každý den a proto je velmi zajímavé mít možnost sledovat to chvíli zvenčí, v jiném světě. A je to ještě zajímavější v tom, že ze Strážců víme, že lidstvo skutečně bylo obelháno, jenže konspirační teorie v této knize se rozjíždí úplně jiným směrem a staví tak nové smyšlenky na starých lžích. Když si tu situaci promítneme zpět na náš skutečný svět, tak z toho docela mrazí.

Tom King nás vtáhne do vrcholící prezidentské kampaně, kdy se demokratický prezident snaží o své páté období, a na jeho soupeře, republikánského guvernéra, se někdo neúspěšně pokusí spáchat atentát. Oba útočníci, z nichž jeden je v masce Rorschacha, jsou na místě zlikvidováni. Jde v podstatě o politický thriller. Speciální detektiv, jehož jméno se vůbec nedozvíme, se pouští do vyšetřování paralelně s FBI. Postupně odkrývá pozadí a motivaci obou útočníků, a stejně tak i všechny události a kontakty, které je dostaly až na lávku, kde zemřeli. Je to velmi poctivé a přemýšlivé vyšetřování. Je radost sledovat, jak detektiv hledá stopy a logickou dedukcí se posouvá dál. Stejně tak je zajímavé i to, co postupně odhaluje. Ale jak už to u dobrých příběhů a konspirací bývá, nic není tak, jak se to na první pohled jeví. A jak by řekl Friedrich Nietzsche: Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí.

Tom King ten svět, který po Strážcích zůstal, uchopil velmi šikovně. Jeho Rorschach je dobrý příběh. Má mnoho momentů k zamyšlení. Ale jak už jsem zmínil, ten konec jsem Kingovi moc nevěřil. To ale neznamená, že je to úplně špatný konec. Spíše je to další věc k zamyšlení, jestli je něco takového vůbec možné?
Všiml jsem si, že je v komiksu zcela ignorovaný fakt, že ve Strážcích byla veškerá doprava elektrizovaná. Je škoda, že zde není nějaké vysvětlení, proč se o 35 let později jezdí na první pohled obyčejnými automobily.

Kresba Jorga Fornése je velmi povedená a k příběhu se dokonale hodí. Tvůrci se vykašlali na devíti-panelové rozložení stránek a to jim umožnilo používat úplně jiná kouzla s panely a zvukovými efekty. Po vizuální stránce je tento komiks moc pěkný zážitek.

5 12.03.2023

Třetí omnibus obsahuje kratší povídky a jak říká Ed Brubaker v předmluvě, zkoušel co všechno formát Criminalu vydrží. Proto se třeba první dva příběhy prolínají se stránkami komiksů, které hlavní protagonisté čtou. Trošku mi to připomnělo pirátský příběh z Watchmenů. Zde je to záměrně trapná kopie Conana a potom taky Kung-fu vlkodlak ("Museli bejt úplně zhulený"). Zajímavé je, do jakých detailů u těchto čtených komiksů šli. Tím mám na mysli třeba tiráže, sekci s dopisy, reklamy a podobně. Samotné kriminální příběhy jsou skvělé, ale relativně krátké, protože rádoby Conana a vlkodlaka je tam zbytečně moc. První příběh je o Teegovi Lawlessovi. Hrdinou druhého, lehce navazujícího, příběhu je Teegův dvanáctiletý syn Tracy. Je to pěkně drsné nahlédnutí do zkurveného dětství. Tracyho nenávist k otci se tady pěkně zhmotňuje.

Třetím příběh se jmenuje "Mí hrdinové byli vždycky feťáci". Dost podivný název, který ale začne dávat smysl. Takhle povídka klame tělem. Skoro až do konce netušíte, proč v této knize je a k čemu to všechno povede. Když to pak na konci zjistíte, tak si to pravděpodobně dáte znovu od začátku, abyste si ověřili, že všechno sedí. Nejzajímavější je však na této povídce koloring. Styl, jaký dosud nebyl v žádném předchozím příběhu Criminalu použitý, ale je částečně používaný v dalších příbězích. Možná je to i tématem této povídky, že zde byl takový styl použit. Je to světlejší, barevnější a celkově "ležérnější". Jakoby byly hrubým štětcem řešené větší plochy bez přílišného lpění na obrysech kresby. Hodně mi to sedlo.

Zklamala mě povídka "Noční rozhodnutí", podle které se jmenuje celá kniha. Ona sama o sobě povedená je, ale čekal jsem ultimátní dlouhý příběh, ale je to jenom povedený začátek něčeho, co není v této knize dál vyprávěno. Prostě je to najednou ukončené a nashledanou. Snad BBart vydá knihu Cruel Summer, která na "Noční rozhodnutí" navazuje.

Jestliže se prvními dvěmi příběhy prolínaly komiksy čtené hlavní postavou, pak "Zlý víkend" jde tématicky ještě dále a je o komiksových autorech, comics-conech a komiksových originálech. Ale také o výčitkách a zahořklosti. Kriminálníci tady hrají až druhé housle. Ed Brubaker tady umě fabuluje příběh, ve kterém se mísí skuteční a smyšlení komiksoví autoři, a celé to na mě působí jako Edův dárek skalním komiksovým fanouškům. Poslední povídku 'Sirotci" nemá cenu více rozebírat. Je to jenom krátký střípek do mozaiky celého rozmáchlého světa Criminalu.

Bonusy jsou jako obvykle velmi obsáhlé. V poznámkách k příběhům odhaluje Ed Brubaker detaily ze svého dětství a mládí. Určitě to nebylo jednoduché, ale spíše hodně divoké. Nemůžou chybět obálky, ilustrace, komiksové upoutávky, eseje, ukázky scénáře a skicáře.

5 28.01.2023