Norri přečtené 571

Princezna z Nekonečného hradu 2024, Šintaró Kago

Docela jsem se toho bál. Bál jsem se, že to bude příliš psychedelické a příliš sexuálně zvrácené. Měl jsem strach, že tu logiku rozštěpeného hradu nepoberu. Ale všechny moje obavy byly liché. Ten svět a pohyb v něm dávají smysl. Je to zábavné a nabízí to nečekané možnosti a pasti. Sexuálně zvrácené to teda trošku je, ale takovým tím vtipným způsobem, kdy jsem se těm nápadům musel smát. Navíc je tam ta erotika jenom na pár stránkách a rozhodně není tím nejdůležitějším v příběhu. Takže jo, je to zábavné a bavil jsem se. Zajímavé je i to, jak je místy děj vyprávěný paralelně v obou rozštěpených hradech. Prostě to má dobré nápady. Šintaró Kago napsal ještě jednu knihu ze světa nekonečného hradu, tak doufám, že se jí u Arga dočkáme.... celý text

Navzdory všemu 2024, Jordi Lafebre

Je to pěkná kniha, romantická, ale asi jsem od ní čekal něco víc. Celý příběh je rozdělen do dvaceti kapitol, které zachycují momenty ze života dvou lidí, kterým nebylo souzeno, aby byli spolu. Jen málo z těchto kapitol zachycuje jejich skutečné vzájemné setkání. Často jde jen o krátké nahlédnutí do jejich oddělených životů, doplněné jejich vzájemnou korespondencí. Nebo jde o jejich občasné telefonáty z druhé strany zeměkoule. Je pravda, že jednotlivé kapitoly fungují výborně samy o sobě. Scénář spolu s pěknou kresbou vždy dokážou vyvolat ty správné emoce. Ale já jsem čekal víc. Čekal jsem, že na konci poslední kapitoly dojde k něčemu, co dá jejich celoživotní lásce novou naději. Vždyť ten týpek čtyřicet let pracoval na disertaci o cestování časem…... celý text

Orbital 7 a 8 2024, Sylvain Runberg

Stejně jako posledně jsem neměl v plánu číst znova předchozí díl, abych si osvěžil paměť, a stejně jako posledně jsem se nakonec znova pustil do všech předchozích knih. Jednotlivé knihy (pokaždé dvě alba) jsou sice dějově uzavřené, ale od druhé knihy na sebe všechny následující knihy těsně navazují a pokud se nechcete cítit ztracení, tak musíte vědět, co se stalo předtím. Orbital je takový docela dost ukecaný mix politické, akční a technologické sci-fi. Mám tu sérii hodně rád, stylem mi sedí. Po dočtení mi ale tato čtvrtá kniha připadala nevyvážená. Příliš dlouhý úvod do hlavního problému, příliš krátká závěrečná akce a rychlý konec. Jenže když jsem to znovu prolistoval, tak závěrečná akce tvoří celé druhé album v knize, tj. celou polovinu knihy. A to jsou velké akce i v prvním albu. Zkrátka mě to pohltilo a diktovalo mi to svůj vlastní čas. Suma sumárum, pořád je to parádní sci-fi. Už to není taková pecka, jako první dvě knihy, pomalu se to stylově mění, ale pořád mě to hodně baví. Těším se na pokračování.... celý text

Činžák 2024, Jeff Lemire

Tohle je čistá atmosférovka. Není to o silném příběhu, nebo skvělé závěrečné pointě. Obojí tam je, ale není to ten hlavní důvod, proč si to přečíst. Tím hlavním důvodem je vyprávění a atmosféra. Tady je cesta cíl. Cesta až na samé dno pekla. Je to skvěle vyprávěné. Nemá to vysoké tempo, ale je to intenzivní a neustále se něco děje. Lemire dává každé události čas, aby na čtenáře zapůsobila, ale ne moc dlouhý, takže se vyprávění netáhne. To nejlepší jsem si ale nechal nakonec. Kresba tomuto příběhu dává přesně to, co potřebuje. Tohle Lemire napsal Sorrentinovi přímo na míru. Kresba je dokonalá a zároveň správně ponurá a depresivní. Nezachází vždy do detailů a nechává na čtenářově fantazii, aby si tam sama doplnila to, co tam potřebuje. Tenhle komiks je asi nejlepší komiksová výprava do pekla, jakou jsem kdy četl.... celý text

Cesta 2024, Manu Larcenet

“Dobře si rozmysli, co si pustíš do hlavy, protože to v ní zůstane napořád. Myslím, že toto moto celou knihu velmi dobře vystihuje. Tohle je koncentrovaná deprese a zkáza. Pro naději zde není místo. Tak trošku lituji, že jsem si to do hlavy pustil. Nevím, jestli to tam zůstane napořád, ale dlouho to tam určitě bude. V příběhu sledujeme putování otce se synem zničeným postapokalyptickým světem. Nevíme, co se stalo, ale je zřejmé, že společnost se úplně rozpadla a přežívají jenom malé skupinky lidí. Došlo jídlo, nejsou zvířata a silnější žere slabšího. Není nic než hlad, utrpení, strach a zoufalství. Manu Larcenet opět předvedl excelentní výkon. Kresba je stejně úžasná jako v Brodeckově zprávě. Možná ještě o chlup lepší. Jenže ukazuje ošklivé věci. Oproti Brodeckově zprávě to není černobílé, ač se to tak na první pohled může jevit. S barvami se zde totiž velmi šetří, a navíc jsou hodně tlumené. To ještě více podporuje celkovou depresivní atmosféru.... celý text

Kletba černého kamene 2024, Jim Zub

U Croma, tohle je vážně skvělé! Během několik posledních let u nás vyšlo několik různých Conanů a jejich kvalita byla všelijaká. Něco bylo lepší, něco bylo horší, ale jen velmi málo z nich mě uchvátilo tak, jako Kletba černého kamene. Tady se sešel poměrně zajímavý příběh se skvělým vyprávění, výbornou atmosférou a úžasnou kresbou. Kresba Roberta De La Torra dává vzpomenout na umění Johna Buscemy. Takhle má komiks s Conanem vypadat! Úvod nové řady od Titan Comics se vrací ke Conanovým počátkům a bitvě u Venária. Následně pak vypráví o jeho návratu z ciziny, a to zrovna ve chvíli, kdy se objeví hordy nemrtvých, které si troufnou i na nezdolné Cimeřany.... celý text

Vražedný sokol 2024, Darien Warren Johnson

Když kniha začíná předmluvu, ve které autor říká to samé, co já, a to že metal je lék na všechno, tak vás to naladí na tu správnou strunu. Začněte věřit, že do té knihy je opravdu vepsaná láska k metalu. V tomto komiksu je toho však mnohem víc a asi vás to překvapí. Je to totální šílenost. První, co vás na začátku čtení napadne je, že zápletka je vlastně vtipně pitomá. Jako ty parodie, kdy tápete, jestli se to bere vážně anebo si to prostě dělá prdel. Je to totálně přepálené. Vyprávění je epickou oslavou metalu. Síla a energie metalu zachrání svět! Od první stránky jsem se bezvadně bavil a pobaveně se pochechtával. Je to jako metalová pohádka. Jako obrázek na obalu power metalového alba. Číst ten komiks je jako poslouchat metalové konceptuální album, nebo metalovou operu. Na zemi se šíří nepozemské zlo a aby bylo poraženo, musí se dát znovu dohromady skupina metalových muzikantů a musí najít magické hudební nástroje, aby jejich metalová energie byla co nejsilnější a dokázala porazila monstra. Zní to šíleně, co? A to ještě nevíte, kam to až povede. Vražedný Sokol totiž není jenom o metalu. Postupně, během celého příběhu, probublávají nahoru temnější noty. Za tím vším, na pozadí všech těch epických bitev heavy metalu proti monstrům zla, je příběh o vyrovnávání se strachem, o bolesti a o těžkých časech. Příběh o pálení mostů a odhánění přátel. Ale také o lásce a přátelství. O nacházení odvahy a o tom, že dobrého přítele nemůžete odehnat napořád. Je to příběh o smíření se s osudem a o nalezení síly bojovat i v předem prohrané bitvě. Poslední bombu ve vyprávění si totiž Daniel Warren Johnson schoval na konec. Bombu, která vás donutí přehodnotit celý příběh a dost možná vás přinutí přečíst si to znovu od začátku. Najednou vám veškerá ta legrace se zabíjením monster zhořkne. Najednou už ten komiks není tak veselý, jak jste si mysleli. Musím se přiznat, že mi pointa celého příběhu nedošla na první dobrou. Při prvním čtení se mě to ani emocionálně nedotklo. Všechno to zaklaplo až při druhém čtení, když jsem si ujasnil, jak na celý příběh nahlížet a jak ho chápat. Nebylo to pro mě jednoduché uchopit ho správně. Hrozně moc se toho schovává v jinotajích. Není jednoduché poznat, jak daleko a hluboko pátrat po skrytých významech. Co ještě je alegorie a co už není. Mívám tendence hledat v příběhu i to, co tam není. Tady si každý nejspíše musí udělat svůj vlastní výklad detailů. Vražedný Sokol těch detailů k interpretaci nabízí skutečně mnoho. Mohl jsem s knihou skončit po prvním čtení a dát ji 3, nebo 4 hvězdičky, už jenom protože “to je metal, vole. Ale až dvoudenní odstup a druhé čtení tomu dodali tu správnou hloubku na plný počet hvězdiček. Kresba Daniela Warena Johnsona a barvy Mika Spicera jsou úžasné. Jak už jsem někde četl, ten metal je z těch panelů slyšet. Pokud jste metalisti, tak vám při čtení v hlavě budou znít kytarové riffy a dunět zatraceně rychlá sóla na bicí. Napodruhé jsem si to dal s kapelou Insomnium. Myslím, že to k tomu bezvadně sedí. České vydání bylo mé třetí čtení. Byl jsem hodně zvědavý na český překlad a také jestli si to v mateřské jazyce ještě lépe sedne. Výměny anglické brože za českou pevnou vazbu určitě nelituji. Sice jsem se na některých místech u překladu kroutil, ale těch míst není moc a jsou to maličkosti. Navíc má české vydání devět stránek komiksu navíc. Je to pěkná tečka za celým příběhem. Celou knihu uzavírá poměrně rozsáhlý skicák. Škoda, že v bonusech není i nějaký rozhovor s tvůrci, či index songů, na které můžete v příběhu narazit.... celý text

Zabiják 4 a 5 2024, Alexis Nolent

Sonda do mysli psychopata a vhled do řemesla zabijáka. Taková příručka, jak se připravit na akci, na co si dávat pozor v době mezi zakázkami a jak být se vším srovnaný. Na začátku jsem si říkal, že tohohle parchanta si rozhodně neoblíbím. Ve třetí knize jsem se tomu předpokladu už jen zasmál. Je to zvláštní pocit, sžít se v příběhu s někým, koho byste ve skutečnosti znát nechtěli a kdo by vás bez váhání zabil, i kdybyste ho měli za nejlepšího přítele. Celé to má velmi zvláštní tempo vyprávění . Pořád je to pomalé, brutálně pomalé, ale pak to znenadání zrychlí do divoké cvalu, aby se to zase vrátilo k rychlosti tekoucího medu. Nemůžu říct, že by se mi to líbilo od úplného začátku. Spíše mi to připadalo zajímavé. Pokud bych mě vypíchnout, co se mi na tom příběhu líbilo nejvíc, tak asi to, jak si takový asociální psychopatický studený čumák, který preferuje samotu, nedůvěru a ostražitost, začne pomalu pouštět k tělu nové lidi, na kterých mu nečekaně záleží.... celý text

Zabiják 2 (druhá část) a 3 2024, Matz (p)

Sonda do mysli psychopata a vhled do řemesla zabijáka. Taková příručka, jak se připravit na akci, na co si dávat pozor v době mezi zakázkami a jak být se vším srovnaný. Na začátku jsem si říkal, že tohohle parchanta si rozhodně neoblíbím. Ve třetí knize jsem se tomu předpokladu už jen zasmál. Je to zvláštní pocit, sžít se v příběhu s někým, koho byste ve skutečnosti znát nechtěli a kdo by vás bez váhání zabil, i kdybyste ho měli za nejlepšího přítele. Celé to má velmi zvláštní tempo vyprávění . Pořád je to pomalé, brutálně pomalé, ale pak to znenadání zrychlí do divoké cvalu, aby se to zase vrátilo k rychlosti tekoucího medu. Nemůžu říct, že by se mi to líbilo od úplného začátku. Spíše mi to připadalo zajímavé. Pokud bych mě vypíchnout, co se mi na tom příběhu líbilo nejvíc, tak asi to, jak si takový asociální psychopatický studený čumák, který preferuje samotu, nedůvěru a ostražitost, začne pomalu pouštět k tělu nové lidi, na kterých mu nečekaně záleží.... celý text

Zabiják 1 a 2 (první část) 2024, Matz (p)

Sonda do mysli psychopata a vhled do řemesla zabijáka. Taková příručka, jak se připravit na akci, na co si dávat pozor v době mezi zakázkami a jak být se vším srovnaný. Na začátku jsem si říkal, že tohohle parchanta si rozhodně neoblíbím. Ve třetí knize jsem se tomu předpokladu už jen zasmál. Je to zvláštní pocit, sžít se v příběhu s někým, koho byste ve skutečnosti znát nechtěli a kdo by vás bez váhání zabil, i kdybyste ho měli za nejlepšího přítele. Celé to má velmi zvláštní tempo vyprávění . Pořád je to pomalé, brutálně pomalé, ale pak to znenadání zrychlí do divoké cvalu, aby se to zase vrátilo k rychlosti tekoucího medu. Nemůžu říct, že by se mi to líbilo od úplného začátku. Spíše mi to připadalo zajímavé. Pokud bych mě vypíchnout, co se mi na tom příběhu líbilo nejvíc, tak asi to, jak si takový asociální psychopatický studený čumák, který preferuje samotu, nedůvěru a ostražitost, začne pomalu pouštět k tělu nové lidi, na kterých mu nečekaně záleží.... celý text

Conan: Plíživý stín a další příběhy 2024, Doug Headline

První povídka v knize, Bůh v míse, je pro mě obrovským zklamáním. Kresba je pěkná, ale je to celé tmavé a barvy jsou mdlé, zašlé. Vím, odehrává se to v noci v přítmí, ale když to srovnám s obrázky na internetu, tak je to průser. Soudím, že je to způsobeno tím, že je to vytištěné na matném papíru. Podobný problém jsem měl i s Hodinou draka v minulé knize. Na křídovém by to byla paráda. Ani křídový papír by však nezachránil chaotický scénář. Role vypravěče neustále skáče z osoby na osobu a já jsem měl problém sledovat, kdo jím zrovna je. Minimálně při prvním čtení. Plíživý stín je pro mě jedna z nejlepších povídek, která v této francouzské Conanovské sérii vznikla. Je plná nahých žen, chapadel a Conana porcujícího zástupy nepřátel. A taky je tam jeden lovecraftovský bůh. Má to úžasnou atmosféru kombinující děs, chlípnost a adrenalinovou řezničinu. Kresba je parádní. I tato povídka se z většiny odehrává v přítmí a můžu se jen dohadovat, jak by to vypadalo na křídovém papíru. Nicméně není to tak špatné jako u Boha v míse. Třetí příběh Černý cizinec je nepatřičný. Jedno velké WTF? Podle povídání na konci knihy Howard něco takového asi opravdu napsal, ale mi to připadá hrozné. Conan prchá před Pikty, jen v bederní roušce a se sekyrou, vleze do jeskyně a tam něco uvidí. Od další stránky začíná příběh o téměř středověkých pirátech a pirátském pokladu. Je to brutální hybrid. A to není jediný průser. Ono je to taky škaredě nakreslené, a navíc scénárista zapomínal, co napsal o pár stránek dříve. Je to fakt děsně pitomé. Ty tři hvězdičky jsou hlavně za Plíživý stín. Jinak bych šel níž. Pokud bude další kniha, tak ji už vynechám.... celý text

UCC Dolores 3 a 4 2023, Didier Tarquin

Bavil jsem se. Ale zároveň musím říct, že je to lépe nakreslené než napsané. UCC Dolores je space opera. To znamená, že je to více Star Wars než Star Trek. Z počátku se zdá, že je to jen další variace na Ostrov pokladů, nebo spíše na Planetu pokladů, ale nabere to zcela jiný směr. Některé věci začnou být poměrně brzy zřejmé, ale odpovědi na některá tajemství si příběh nechá až na konec. Nejsem si jistý, zda se mi ty odpovědi líbily, ale konec jako takový byl dostatečně šokující a akční. Co se týká mé kritiky scénáře, tak zápletka, a také některé části děje, nejsou až tak originální. Není to na závadu, ale během čtení jsem si to několikrát uvědomil. Druhou připomínku mám k přechodům mezi místy a osobami, anebo ke skokům v čase. Není to matoucí, jak tomu občas v některých komiksech bývá, ale něco mi na nich nesedělo. Neumím říct co. Zároveň musím ale také chválit. Je to vtipné, umí to překvapit a místy je to i docela kreativní. Třeba když v rámci příběhu dostanete kompletní novou mimozemskou mytologii. Od stvoření světa až po spasitele. Nejvíce ale UCC Dolores vyniká úžasnou kresbou. Jde do parádních detailů a zároveň nepostrádá dynamiku. Celostránkové scenérie jsou doslova epické. Navíc jsou v kresbě schované popkulturní odkazy, které vás pobaví, když si jich všimnete. Příběh UCC Dolores vyšel ve 4 albech, tedy ve dvou svazcích Modré Crwe. Hlavní příběh je ale jen v prvních třech albech a je plně uzavřen. Čtvrté album je jen dodatečný sequel.... celý text

UCC Dolores 1 a 2 2023, Didier Tarquin

Bavil jsem se. Ale zároveň musím říct, že je to lépe nakreslené než napsané. UCC Dolores je space opera. To znamená, že je to více Star Wars než Star Trek. Z počátku se zdá, že je to jen další variace na Ostrov pokladů, nebo spíše na Planetu pokladů, ale nabere to zcela jiný směr. Některé věci začnou být poměrně brzy zřejmé, ale odpovědi na některá tajemství si příběh nechá až na konec. Nejsem si jistý, zda se mi ty odpovědi líbily, ale konec jako takový byl dostatečně šokující a akční. Co se týká mé kritiky scénáře, tak zápletka, a také některé části děje, nejsou až tak originální. Není to na závadu, ale během čtení jsem si to několikrát uvědomil. Druhou připomínku mám k přechodům mezi místy a osobami, anebo ke skokům v čase. Není to matoucí, jak tomu občas v některých komiksech bývá, ale něco mi na nich nesedělo. Neumím říct co. Zároveň musím ale také chválit. Je to vtipné, umí to překvapit a místy je to i docela kreativní. Třeba když v rámci příběhu dostanete kompletní novou mimozemskou mytologii. Od stvoření světa až po spasitele. Nejvíce ale UCC Dolores vyniká úžasnou kresbou. Jde do parádních detailů a zároveň nepostrádá dynamiku. Celostránkové scenérie jsou doslova epické. Navíc jsou v kresbě schované popkulturní odkazy, které vás pobaví, když si jich všimnete. Příběh UCC Dolores vyšel ve 4 albech, tedy ve dvou svazcích Modré Crwe. Hlavní příběh je ale jen v prvních třech albech a je plně uzavřen. Čtvrté album je jen dodatečný sequel.... celý text

Zpěv Neznáma 2024, Robert Kirkman

Jsem nadšený. Zpěv Neznáma se naprosto přesně trefuje do toho, co mám rád, a kupodivu neobsahuje nic z toho, co rád nemám. Čtení mi zabralo celý týden, a po náročném dni v práci bylo vždy otevření knihy jako přijít domů. Vždy jsem naprosto hladce jsem vklouzl zpět do příběhu. V některých bodech ze začátku může zápletka trošku připomínat Remenderův příběh Black Science. Zpěv Neznáma ale jde úplně jinou cestou. Čtenář poměrně rychle dostane zcela jasnou představu o situaci, ve které se tento komiksový svět nachází. I přes silnou fantastickou linku jde vyprávění do hloubky. Hned od začátku se řeší osobní roviny jednotlivých postav i nálady ve společnosti. Takový způsob vyprávění mě okamžitě pohltil. Potom se něco málo odhalilo a spousta věcí se zcela přirozeně zkomplikovala. V tu chvíli jsem začal tušit, jak bohatý příběh mě čeká na následujících stovkách stránek, a zároveň jsem vůbec neměl představu, jakým směrem se bude ubírat. Viděl jsem spoustu možných cest a měl jsem chuť prozkoumat každou z nich. Ten příběh se ale nakonec stejně vydal tam, kam jsem nečekal. Hrozně se mi líbí, že v příběhu není nějaká velká záporná postava, kterou byste měli nenávidět. Jasně, jsou tam postavy, které konají proti zájmům hlavních hrdinů, ale je to o úhlu pohledu. Tak nějak totiž chápete jejich motivaci. I bez výrazného záporáka to ale není nuda. Konflikty a napětí zde nevznikají kvůli střetu dobra se zlem. Vznikají kvůli střetu civilizace s divočinu, a koneckonců, i kvůli střetu civilizací samotných. Vznikají kvůli střetu dobrých důvodů. Děj je kupředu poháněn zvědavostí, touhou po vykoupení a snahou o přežití. Zkrátka z toho mám pocit, že je to docela pozitivní příběh. I přes všechny ty statisíce mrtvých. Kresba je úžasná. Moc pěkná se to čte. Povedené jsou jak komorní situace v interiérech, tak i běžné situace v ulicích Filadelfie, či epické krajiny Neznáma. Mimozemské stavby doslova berou dech. Skvělou energii a dynamiku mají dramatické akční scény i běžné rozhovory. Obličeje nejsou vždy nakreslené dokonale. Ale vždy jsou v nich naprosto přesně zachycené ty emoce, které tam být mají. Barvy to potom celé dotahují k dokonalosti. Na konci knihy jsou rozsáhlé bonusy, včetně skicáře, ve kterém Robert Kirkman a Lorenzo de Felici komentují vznik designů jednotlivých postav, příšer i prostředí. Je to zajímavé.... celý text

Šerosvět 2024, Richard Corben

Už osm let si k Corbenovi hledám cestu a pořád nevím, jestli mám jeho práci rád, anebo jestli ji nesnáším. Možná je na čase smířit se s tím, že tu cestu nikdy nenajdu. Když pominu jeho dobrou práci na Hellboyovi, tak jsem byl docela spokojený s Bohem krys. U Šerosvěta je můj dojem opět velmi rozpačitý. Napsat proč ale není vůbec jednoduché. Nejde to smáznout jednou větou, že je to škaredě nakreslené, anebo že je ten příběh nudný. U Corbena je všechno velmi specifické a svérázné. Pokusím se to rozvést. První, co vás na Šerosvětu zaujme, je kresba. Corben umí velmi dobře kreslit ošklivost a rozklad. Také jeho anatomie obličejů a žen celkově je velmi svérázná. Ale na to se dá přistoupit v rámci jeho stylu a nadsázky. Větší problém mám s tím, že není konzistentní. Jednak nejsou obličeje pořád stejné a taky nejsou všechny panely stejně pečlivě prokreslené. Na jednom panelu se kocháte prokreslenými a skvěle vystínovanými svaly s vystouplými žílami, a na vedlejším panelu máte obrázek postrádající detaily, či je obličej deformovaný jinak než předtím. Navíc Corben zde často používá velmi extrémní úhly, divnou perspektivu a agresivní stíny, takže je někdy těžké na první pohled poznat, na co se díváte. Co se týká příběhu, tak je to velmi jednoduché fantasy, které ale má, bohům žel, velmi nepravděpodobné zvraty. Navíc, když se zamyslíte nad detaily, ten příběh drží pohromadě jen velmi těžko. Nedá se říci, že v příběhu chybí humor. Neustále to pracuje s nadsázkou. Chybí tomu ale humor dost výrazný na to, aby vykompenzoval to, co se mi na ději nelíbí.... celý text

Rok jedna 2018, Greg Rucka

Jestliže má být Znovuzrození novým začátkem, tak pro Wonder Woman je ten začátek zde ve druhé knize. Zde znovu dostáváme již tolikrát vyprávěný origin Wonder Woman. Tedy odchod z rajského ostrova Amazonek do našeho lidského světa. Zde je to rozšířeno o detaily a události, které zřejmě budou souviset s hlavní dějovou linkou a zápletkou této řady Wonder Woman. Přestože je mi ten příběh víceméně známý, tak jsem se bavil. Je to příjemně vyprávěné. Není to nijak náročné a složité. Ale není to ani skvělé. Hodně tomu pomáhá parádní kresba, kterou jsem si užíval.... celý text

Lži 2018, Greg Rucka

2018 Po stránce scénáře zajímavá kniha, ale ne dokonalá. Diana si uvědomuje, že je špatně něco s jejími vzpomínkami, že se svět změnil a ona si toho nevšimla - pravděpodobně důsledek FlashPointu a vzniku New 52. Příběh se odkazuje na Wonder Woman z New 52, ze které tady zatím vyšly jenom dvě knihy a tak ten run z New 52 lehce spojleruje. Scénář je dělaný hodně na efekt, tedy pro to, aby mohly být nakresleny co nejepičtější panely. To se povedlo na jedničku. Kresba je vskutku nádherná, ale nemám pocit, že je úplně konzistentní. Na některých panelech vypadá Diana krásně, chytře, drsně a odhodlaně. Na některých zase jako blbá manekýna, která se přišla vyfotit s hladovějícími sirotky, či s týranými štěňátky, a chce u toho vypadat jako Marie z obrazu v kostele. Některé panely na mě působily vyloženě jako vata. Ukazování svalů, aby byly ukázané svaly - pokud jste si toho předtím už 10x nevšimli. Nejlepší z celé knihy je Cheetah, která je krásně divoká a ta kresba tomu odpovídá. 2024 Po letech jsem si to dal znovu a jsem ke kresbě smířlivější. Nic mě na ní nedráždilo a líbila se mi. Horší je to se scénářem. Nevím, jestli zde Greg rozjíždí nové zápletky, anebo pokračuje v nějakých už existujících. Je to docela matoucí. Chápu, že má tato kniha za úkol přejít od New52 ke Znovuzrození, ale čtenář je z toho zmaten stejně jako Wonder Woman, které se v hlavě míchají dvoje rozdílné vzpomínky. Tento chaos se ale týká především začátku a konce knihy. Střední část s Cheetah je zábavná a dobře se čte. Po znovu přečtení této knihy jsem si říkal, že bych si měl osvěžit vzpomínky, co je to vlastně to Znovuzrození. Mám přečtený Flashpoint, The Button i Hodiny posledního soudu. Ale nějak jsem to neudržel v hlavě. Tak jsem si to zkusil v rychlosti osvěžit na internetu a jsem z toho akorát otrávený. Mám pocit, že pro mě Znovuzrození hrdinů DC bude znamenat soumrak superhrdinů jako takových.... celý text

Joe Bar Team 2 2022, Christian Debarre

Ten humor je pořád stejný a pořád bezvadně funguje. Příběhy v této knize se odehrávají 20 let po prvním dílu. Divočáci z první knihy jsou už staří pardi, stěžující si, že dnešní mladí už neumí jezdit. Do Joeova baru ale začíná chodit omladina s mopedy a skútry, která sní o větších objemech. Přijmou je ostřílení piráti silnic do svého teamu? Seženou junioři své vysněné mašiny? Kresba je stále prvotřídní a Joe Bar Team se neomrzel ani ve druhé knize.... celý text

Košík plný hlav 2023, Joe Hill (p)

Tak tohle mi vážně sedlo. Je to svižné a zábavné. Je to drsné, ale zároveň vtipné. Postavy jsou sympatické a bavila mě jak hlavní hrdinka, tak i všichni záporáci. Není to ale situační humor, ani explicitní scény, co je na tomto komiksu nejlepší. Tím je tady příběh. To, jak čtenář spolu s hlavní hrdinkou odkaluje, co se vlastně děje. To se Joe Hillovi opravdu povedlo. Toto rozplétání a odhalování je rovnoměrně rozprostřeno na celou knihu a ta tak neustále překvapuje a baví. A co si hodně cením, tak to, že tam nezůstaly žádné nezodpovězené otázky. Zkrátka mistrovský scénář. Hodně mě zde bavila i kresba Itala Leomacse. Tady se mi jeho kresba líbila ještě více než v Ranařích. Leomacs má parádně zmáknuté figury, obličeje, i jejich výrazy. Navíc dobře kombinuje různé úhly a podhledy, takže stránky působí úžasně dynamicky.... celý text

Ranaři 2023, Joshua Williamson

Dlouho jsem nad koupí této knihy váhal. Ale pak jsem si řekl, že by mě asi mrzelo, kdyby mi utekla. Však co, akce ve stylu Dannyho parťáků, v Black Labelu a bez superhrdinů, může být super. Zvlášť když je tam velká opice. S velkými opicemi, nebo s dinosaury, je každý komiks lepší, že jo? Nevím, co bych tomu příběhu mohl objektivně vytknout. Klasický argument, že jsem se nedokázal s žádnou postavou ztotožnit, je tady lichý, protože Ranaři jsou banda lůzrů a z větší části taky nemorálních sráčů. S těmi se ztotožnit nechcete. Na konci jsem se přistihl, že nefandím Ranařům, ale jejich protivníkovi, velkému opičákovi v čele narkomafie. Přitom ty postavy nejsou napsané úplně špatně. Oni zkrátka mají být sráči. Vytknout tomu nemůžu ani tempo. Pořád se něco děje, akce střídá akci. Když nad tím ale přemýšlím, možná tomu chybělo zvolnění a detailnější plánování. U Dannyho parťáků a dalších podobných filmů tyhle plánovací sekce miluju. Ale budu se opakovat, to by Ranaři nesměli být taková banda, ti plánují za běhu. Výtku mám ke kresbě. Na začátku je kresba mnohem preciznější a detailnější než na konci. I koloring je na začátku tak nějak poctivější. Na konci je to pro mě pořád akceptovatelné, ale radši bych, aby to bylo celé jako na začátku.... celý text