Norri přečtené 571

Elrik 3 a 4 2023, Julien Blondel

V této druhé knize jsem si k Elrikovi konečně našel cestu. Tady je konečně hrdinou, jehož příběhy chci sledovat. Nutno podotknout, že první kniha tomu položila nutné základy. Navíc zde Elrik získal parťáka, který jej správně doplňuje. Kresba je opět naprosto skvělá. Doufám, že se dočkáme nějakého pokračování. Po předmluvě Neila Gaimana jsem došel k závěru, že Moorcock je asi opravdu zásadní autor. Až příště navštívím rodiče, tak musím pohledat na půdě. Jedna kniha s Elrikem by tam měla být z dob, kdy jsem chodil do Levných knih častěji než do školy na přednášky. Po těch letech si její děj už vůbec nepamatuji. Jenom její obálka uvízla v paměti.... celý text

Elrik 1 a 2 2023, Julien Blondel

Kniha začíná úžasnou předmluvu Michaela Moorcocka, literárního otce Elrika. Komentuje v ní různá komiksová zpracování svého díla a zasazuje vznik Elrika do dobového politického kontextu. Zkrátka parádní předmluva. Druhou předmluvu napsal Alan Moore. Je plná květnatých popisů a přirovnání, plná vzletných myšlenek, ale výsledkem toho je, že se to nečte úplně snadno. Stejně jako se mi snadno nečetl samotný komiks Napřed jsem chtěl napsat, že je pro mě Elrik těžce uchopitelný. Když jsem nad tím ale chvíli přemýšlel, tak jsem došel k závěru, že se mi prostě jenom nelíbí styl vyprávění. A nelíbí se mi tento typ hlavního hrdiny. Hlavní příběh a jeho zápletka jsou vlastně hrozně jednoduché. A konec slibuje i zajímavé pokračování. Jenže je to celé obalené něčím, co by samo o sobě bylo zajímavé, kdyby se to více rozvedlo, ale tady je to špatně namíchané. Hrozně moc se toho stane na malém prostoru. Hodně se mluví, hodně se fňuká a epické věci kolem se dějí jen tak mimochodem. Skoro jako samozřejmost, které se nikdo moc dlouho nediví. Máme tady mocného vládce, který vládne magií, všichni se jej bojí, ale zároveň je tak slabý, že bez své čarodějky a krve obětí sova doleze na hajzl. A ty rozhodnutí, které dělá, to je nepochopitelné. Je těžké se s někým takovým ztotožnit. Kresba a barvy jsou úžasné. Zpočátku jsem si říkal, že je škoda, že to nevyšlo ve velkém formátu v integrálu s pevnou vazbou. Potom jsem ale došel k závěru, že s takovým příběhem to stačí takto. Ale třeba mě druhá kniha nadchne. Uvidíme. EDIT: Během čtení druhé knihy jsem Elrikovi přišel na chuť a tak jsem si přečetl znovu tuto knihu a jsem k ní teď trošku smířlivější. Spousta věcí, které jsem napsal pořád platí, proto to nechci přepisovat. Chci zachovat první dojem z té knihy. Je ale potřeba si uvědomit, že tato kniha teprve představuje čtenáři celý svět a co z Elrika udělalo to co je v druhé knize a v případných dalších knihách. Také už nemám dojem, že se zde mrhá epickými momenty. Je jim věnováno přesně tolik prostoru, kolik je potřeba.... celý text

Prašina: Podivné procházky 3 2023, Vojtěch Matocha

Třetí díl nakonec přinesl i napětí. Není moc intenzivní, ale je tam. Nad způsobem vyřešení krizové situace ale zůstává rozum stát. Záhada vyřešena nebyla a na podivné stopy, které se objevily na ruce hlavní hrdinky, se zapomnělo. Tak aspoň že vzniklo pěkné nové přátelství. Jinak to k ničemu nebylo.... celý text

Prašina: Podivné procházky 2 2023, Vojtěch Matocha

V druhé knize se děj moc neposunul. Hlavní hrdinka Péťa jen hledá informace. Více méně marně. Největší záhadou sešitu je, proč Péťa na internetu vyhledává slovní spojení, na které jinde narazí až později. Záhada z konce prvního sešitu nebyla v podstatě skoro vůbec prohloubena a tomu asi bude odpovídat i rozuzlení v posledním sešitě. Kresba je pořád stejná, tj. docela dobrá. Panelování je zde o něco nápaditější, problém s různě širokými mezerami ale zůstal. Navíc se v půlce sešitu mění bílé mezery na černé. Těžko říct proč.... celý text

Prašina: Podivné procházky 1 2023, Vojtěch Matocha

Nejde se vyhnout srovnání Prašinu jsem si docela oblíbil. Po přečtení Křídového panáčka jsem si dal i první knihu Prašiny. Ta čtvrť je velká, tajemná a stále svým způsobem živá. Je plná "šedých lidí s obráceným myšlením" - tak nějak to babička En v knize říkala. Křídový panáček to dokázal už v prvním sešitě zachytit. V tomto prvním sešitu Podivných procházek jsem tu atmosféru nenašel. OK, připouštím, že je to jenom začátek, úvodní sešit, který určitou záhadou končil. Následují už ale jenom dva další sešity, a tak doufám, že v nich scénáristky patřičně práskly do koní. Kresba je fajn a docela mě bavila. Horší je to s panelováním. Stránka je často rozbitá na malé panely s detaily, ale tyto panely jsou samostatné, nejsou součástí většího panelu. To se mi moc nelíbí. Další věc, která mě bila do očí, je to, že některé mezery mezi panely, podotýkám že černé, jsou širší než ostatní. To vypadá hrozně.... celý text

Supro: Hrdinové na dluh 2023, Štěpánka Jislová

Komiks Supro je příjemným překvapením. Bez nějakých předchozích slibů byl najednou oznámený hotový komiks. Zajímavý námět, pěkná kresba a parádní barvy. To je docela solidní první dojem. Jsem rád, že mě příliš nezklamal scénář. Jsou v něm sice nelogické momenty a konec příběhu se mi moc nelíbil, ale oceňuji jeho začátek, kdy reklama plynule přejde do příběhu, i jeho nelineární vyprávění. Líbí se mi, jak pěkně pracuje s komercializací superhrdinství. Inspirace ve světě Strážců, ale také v Hodinách posledního soudu, je zřejmá, ale nijak nevadí. Bere si z nich pár detailů a pěkně je rozvádí. Navíc se to výborně čete. Překvapením je pro mě výtvarná stránka. Viktora Svobodu jsem ještě neznal. Jeho kresbu jsem už dříve musel vidět, ale nezapsal se mi. Na jeho kresbu se moc dobře dívá. Je to tak trošku zjednodušující styl, ale takovým příjemným způsobem. Postavy a obličeje má v ruce a dobře zvládá i emoce. Fádní není ani jeho práce s panely. Jsem zvědavý na jeho další komiksy. Martinu Fischmeister jsem znal jenom z jejího krátkého komiksu La Loba, kde se prezentovala úplně jiným výtvarným stylem a jinými barvami. Tady kresbu pěkně oživila výraznými barvami, které přesně odpovídají atmosféře a tématu celého komiksu. Pochvalu si zaslouží i bonusy na konci.... celý text

Sedm a půl kapitoly o mozku 2021, Lisa Feldman Barrett

Populárně naučná kniha o té hroudě, kterou máme mezi ušima. Kniha nabízí nekonvenční pohled na to, co je hlavním účelem mozku, vysvětluje jak funguje a čím se řídí, a vyvrací některé zastaralé, ale velmi zažité, vědecké názory. Je to zajímavé, inspirativní a děsivé zároveň. Není to motivační kniha. Přesto nutí k zamyšlení, jestli pro příště nezkusím přemýšlet nad některými věcmi jinak. A proč je to děsivé? To když zjistíte, nakolik jsou spolehlivé závěry vašeho mozku. Autorka se snaží celý ten složitý princip mozku a jeho základní procesy srozumitelně vysvětlit, ale není to nic jednoduchého. Abysme to alespoň zhruba pochopili, tak nemohou být použité bulvární zkratky. V první kapitole přiblíží základní důvod, proč vlastně mozek máme a co je jeho základní funkce. S každou další kapitolou pak přidává detaily a aspekty jeho principů. Naštěstí je celá kniha napsaná s vtipem a nadhledem, takže se dobře čte. Určitě se k ní ještě vrátím.... celý text

Hvězdní honáci 2017, Jiří W. Procházka

Hvězdní honáci se stali mou dovolenkovou knihou. Od roku 2018, kdy jsem si ji nechal od Jirky Walkera Procházky podepsat, až do letoška (2023) se mnou jeli na každou mou dovolenou. Jenže jsem se nikdy nedostal přes první část, protože po roce je prostě potřeba začít od začátku, že. To neříká nic o kvalitě knihy, ale o mých dovolených, kdy každý večer upadám do kómatu, protože jsem unavený jako pes. Letos jsme si ale řekl, že to takto dál nejde a po dovolené jsem tu knihu přečetl. Je to velmi zvláštní mix westernu a space opery. Nápady se to řadí k těm divočejším a vtipnějším sci-fi knihám. Westernové prostředí je tady dovedeno do absurdna. Stejně tak i nápad s vesmírnými krávami a jejich honáky. Představa těch obrovských, monumentálních a interdimenzionálních bytostí je současně vtipná a ohromující zároveň. Ale krávami to nekončí. Jsou tady i skákající želvy, vesmírní medvědi a carbosauři, jejichž konečná likvidace je poměrně nápaditá, přesně ve stylu celé knihy. Kniha obsahuje celou trilogii Hvězdných honáků. Nejde je ale hodnotit jako jeden celek, a to i přes to, že všechny tři části jedou podle stále stejného plánu. První část Planeta Fountain je krátká a svižná. Hlavně je ale první a představuje celý tento bizarní a zábavný vesmír. Druhá část Planeta Shell obsahuje, hlavně zpočátku, řadu pasáží, které by působily efektně ve filmu, ale při čtení jsou příliš popisné a zpomalují tempo vyprávění. Potom ale vyprávění nabere tempo a konec je pěkně svižný. Poslední částí je Planeta Lake. Tady má vyprávění skvělé tempo už od začátku, ale konec začne být trošku zkratkovitý a já jsem v jednu chvíli začal listovat zpět, jestli jsem náhodou nevynechal několik listů. Kniha je prošpikovaná nejrůznějšími pop-kulturními, historickými a geografickými odkazy. To je fajn. Stále mě vždy potěší, když nějaký odkaz poznám. Autor si také často hraje s českými a anglickými jmény a názvy, to však už za těch téměř 30 let od prvního vydání zestárlo. Anglicky dnes umí každý a tak to už nemůže fungovat tak jako kdysi, když jsme si překládali, co vlastně znamená Old Shatterhand. Často to i postrádá smysl, hlavně ve druhé části, když je ta samá indiánská přezdívka občas napsána anglicky a občas česky. Měl jsem také problém se spoustou fyzikálních a různých jiných odborných výrazů (opět nejvíce ve druhé části), které jsou evidentně používané jen pro efekt, ale můj mozek se jich chytal jako něčeho důležitého, co je potřeba pochopit.... celý text

Pošťák 2023, Bryan Edward Hill

S kresbou tohoto komiksu jsem měl dlouho problém. Není škaredá. Trvalo ale dlouhých třináct sešitů, než mě začala bavit. Než moje vnímání té kresby ovlivnil příběh a jeho protagonisté. Ten komiks je jako seriál. Má nějakou linku v pozadí a v jednotlivých dílech se pak odvíjí menší příběhy. Ale slovo příběhy asi není na místě. Příběhy jsou obvykle nějak ohraničené. Tohle je sled událostí, které formují hlavní postavy a nevyhnutelně vedou k velkému finále. Je to plynulý děj. Je to taková komiksová "Ulice". Je ale zábavnější a krvavější. A čte se to tak snadno! V podstatě to nemá slabá místa. Tedy až na konec. Na to již zmíněné velké finále. Tam je tak zatraceně nečekaný, a hlavně nevysvětlený zvrat, že to trošku kazí celkový dojem. Na druhou stranu, jsou tam i momenty, které se mi hodně líbily. Třeba když mi děj připomněl film Kult hákového kříže. Konec příběhy pak plynule přechází v bonusy, které jsou jak komiksové, tak textové a obrázkové. Jsou tam do komiksu zapracované profily hlavních aktérů, jsou tam bonusové komiksové kapitoly, ukázky scénáře s komentáři a storyboardy a je tam i galerie obálek. Není to ten typ komiksu, který změní váš pohled na svět. Nezmění vaše životní hodnoty a asi ani neobsadí přední příčky ve vašem žebříčku nejlepších komiksů. Je to ale jízda, kterou si užijete. Nejsou tam žádné hluboké filozofické úvahy a otázky života, vesmíru a vůbec. Tohle je doslovná přímočará jízda, od které se nebudete chtít odtrhnout, dokud nebudete na konci.... celý text

Oheň v krvi 2023, Cullen Bunn

Tak jsme se přece jen dočkali pokračování. A je naštěstí lepší než první kniha. Děj je napínavější a temnější. Vypadá to ale, že to bude solidní telenovela se vším, co k tomu patří. Lepší je i kresba a barvy, ke kterým jsem měl výtky v první knize. Art Tylera Crooka jsem si oblíbil v Pochmurném kraji. V první knize Odkazu se mi ale kresba a hlavně barvy zdály trošku odbyté. Tady jsem byl ale zase maximálně spokojený. Až po dočtení jsem zjistil, že Crook dělal pouze barvy. Veškerou kresbu spáchal Brian Hurtt, který s Cullenem Bunnem píše i scénář. Jeho kresba a Crookovy barvy fungují dohromady moc pěkně.... celý text

Záhada ve Vodozemí 2023, Kim Newman

Byl jsem rozhodnutý v sérii Lovce čarodějnic nepokračovat. První dva díly mě příliš nebavily. Pan Dort mě ale přesvědčil, ať zkusím ještě tuto knihu. A co myslíte? Pecka! Nazvat to nejpovedenějším dílem série by bylo zbytečné. Tohle řadím k nejlepším knihám v Hellboyversu. Maura McHugh a Kim Newman si zde vystřihli parádní lovecraftovský příběh. Sir Edward Grey přijíždí do městečka Hallam, aby vyšetřil záhadnou vraždu. A jak už to tak bývá, nakonec je překvapen, co se z takového podřadného vyšetřování vyklube, ale nikoliv zaskočen. Více nemá cenu prozrazovat, protože tohle je opravdu příběh o vyšetřování a je zábavné postupně odhalovat co se tam ve skutečnosti děje. Nejednou jsem se v knize vracel, abych si ujasnil, co někteří lidé přesně řekli a já si mohl udělat svou teorii a vlastní závěry. Ta atmosféra příběhu je úžasná a příjemně mrazivá. Hodně dělá kresba Tylera Crooka a také barvy. Tady je to, na co jsem od něj zvyklý, co mám od něj rád a co v sérii Ú. P. V. O. postrádám. Byl jsem hodně překvapený, že je pod barvami podepsaný Dave Stewart. Což o to, Dave to s barvami umí, ale takto jsem ho ještě vybarvovat neviděl. Dave Stewart a akvarel? Skutečnost je ale jiná a je to popsané v bonusech. Tyler Crook dělá ve své kresbě černobílé skvrny akvarelem, které potom Dave Stewart vybarvuje. Funguje to a vypadá to parádně! P.S. Věděli jste, že když v jeskyni zakřičíte Hallam, tak vám ozvěna odpoví Innsmouth?... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

K Prašině jsem se dostal díky komiksovým sešitům Křídového panáčka. Zaujalo mě to natolik, že jsem se pustil i do audioknižní Prašiny. Musím říct, že jsem příjemně překvapený, ba přímo nadšený. Je to příběh pro děti s dětskými hlavními hrdiny, ale já jsem si to parádně užil i jako dospělý. Prašina bývá často srovnávána s Foglarem a já myslím že po právu. Také se jedná o drsnou a tajuplnou čtvrť jako byly Stínadla. Také v ní prožívají dobrodružství děti. A také jde o vynález dávného génia. Ale oproti vynálezu z Prašiny se Tleskačovo létající kolo může jít, s prominutím, opět zahrabat. Prašina je totiž ve své podstatě vědecko fantastický příběh. Musím se pustit i do dalších dílů, protože jsem vážně zvědavý, jaké další příběhy se v této úžasné fiktivní pražské čtvrti odehrály.... celý text

Vlak plný příšer a Odložená smrt 2023, Mike Mignola

Tato kniha je takovým přešlápnutím na místě. Výplň mezi důležitějšími událostmi. První příběh Vlak plný příšer je spíše jen takovou příhodou během cestování. Nic důležitého. Důležitější spíše bude to, co se tam odehrávalo na pozadí v druhé dějové lince. Na kresbu Tylera Crooka v této sérii jsem si už zvyknul. Je trošku jiná než Pochmurném kraji, ale je pěkná. Je těžké říct, jaký bude mít dopad druhý příběh na budoucí děj série. Konec příběhu Odložená smrt je jiný, než jaký jsem očekával. Doufal jsem v něco jiného. Znovu se zde také setkáváme s agentkou Carlou Giarocco, o které určitě ještě hodně uslyšíme. Kresba Jamese Harrena je zde parádní.... celý text

Gon #1 2000, Masashi Tanaka

Gon je nepatřičný. Zakrslý T-Rex nepatřičně žijící mezi savci. Nepatřičně silný parchant bezohledně dominující všem ostatním zvířatům. Z nejzlejší medvěda si udělá polštář, z krále zvířat zase poslušného koníka. Jeho ambicím neunikne ani chudák bobr. Snad jenom orlové jsou s ním za dobře a není to tím, že tenhle T-Rexík neumí moc dobře létat. Je to velmi rychlá, svižná, vtipná a skvěle nakreslená groteska.... celý text

Black Jack: Chlapec, který zemřel dvakrát a další příběhy 2022, Osamu Tezuka

To jsou hodně zvláštní příběhy. Na jednu stranu jsou plné humoru a vtipných situací, ale na druhé straně mají docela temné twisty a pointy. Sám doktor Black Jack je často pěkně arogantní a krutý parchant. Doktor House je proti němu svatoušek. Možná je to ale jenom póza a způsob, jak si nepřipustit nikoho k tělu. Black Jack se s každou další povídku více odkopává a já jsem jej měl s každou další povídku radši. Všechny příběhy jsou úmyslně děsně přepálené a často se tam plácají hrozné kraviny. Někdy je to ale docela zajímavé a poučné. Některé nápady jsou hodně šílené a zběsilé, ale jiné jsou hodné zamyšlení. Je to úplně jiné, než jsem po Dopisu pro Adolfa čekal. Počáteční zklamání však postupně nahradila spokojenost. Je to sice tlustá kniha, ale hrozně dobře se to čte a za tři večery jsem ji měl přečtenou. Navíc mě baví Tezukova kresba. Nemá jednotný styl a na jedné straně se často sejdou normální manga postavičky, karikatury i téměř medicínsky precizní nákresy. Zní to divoce, ale je to super. Zpočátku jsem tomu chtěl dát jenom tři hvězdičky. Později se to překlopilo na čtyři. Teď uvažuji spíše o plném hodnocení.... celý text

Legenda o Lutheru Arkwrightovi 2023, Bryan Talbot

Bryan Talbot našel ve svém multivesmíru nový příběh. A kupodivu je opět v ohrožení lidstvo ve všech paralelách. Tentokrát to ale není až tak originální nápad. Na podobném nápadu stojí například X-Meni. Příběh "Legendy o Lutheru Arkwrightovi" je o nevyhnutelném střetu dvou evolucí jednoho druhu. Je to o střetu evolučního souboje s morálkou. Kdo je v právu? Čí morálka je ta správná? Na to máme jednoduchou odpověď jen do té doby, dokud jsme na vrcholu evoluce my. "Každý příběh je jako zrcadlo. Když do něj prohlédne hlupák, nemůže spatřit tvář mudrce." Talbot opět vymyslel zajímavý příběh, který je tentokrát vyprávěn vypravěčem. Ten kromě vyprávění legendy o Arkwrightovi také bilancuje, zda je lidstvo, tedy Homo sapiens, dobré anebo zlé. Toto bilancování však nakonec vyzní do ztracena. Příběh opět skáče mezi paralelami a čtenář musí být pozorný, aby si v každé udržoval kontext a neztratil se. Už to ale není tak náročné jako v Dobrodružství. Nechybí ani dějová linka, ve které je shrnutí děje z předchozích knih. Oproti podání Arkwrightova originu v Dobrodružství je tohle doslova polopatické. Je škoda, že se Talbot věnoval filozofování o evolučním boji a morálce jen na začátku příběhu. Zbytek knihy je už jen o taktizování a přemýšlení o tom, jak porazit protivníka. Je to zábavné, je to pohlcující, ale trošku tomu chybí hloubka, kterou jsem vnímal v Dobrodružství. "Diktátorům se daří v uzavřených zemích, tam, kde se lidé bojí svých sousedů. Z občanů jsou zajatci a nemají naději na svobodnou existenci. Naše země se stala rukojmí majetných elit." PARA 00-52-23, LONDÝN Tato kniha mi jen potvrzuje, že kresba se má posuzovat, až když držíte komiks v ruce, ne na základě ukázek na internetu. Obával jsem se, že Talbot nedokázal kresebně navázat na "Dobrodružství Luthera Arkwrighta". Zvláště po barevném "Srdci Impéria". Mýlil jsem se. Vizuálně je to zase pecka. K pár obrázkům bych mohl mít nějaké připomínky, ale jiné jsou zase hotové vizuální orgie. Také s kompozicemi stránek umí Talbot stále čarovat.... celý text

Poslední vzdor 2020, Mark Millar

Na tento komiks jsem se hodně těšil. Vždyť ho dělal Mark Millar, Terry Dodson a Frank Cho! To nemůže být špatné! Při čtení však mé nadšení zchladlo. Ukázalo se, že je obyčejná superhrdinská mlátička. Příběh není špatný a dobře odsýpá. Peter Parker se dostává do stále větších sraček a hledá pomoc kde se dá. Jenomže situace je stále horší a horší a Peter Parker nemá nejmenší tušení co se děje a jak z toho ven. Celé je to docela drsné a krvavé. Vystřídají se tam snad všichni Spider-manovi nepřátelé, což je docela otravné. Nejvíce mi ale chyběl nějaký přesah ze superhrdinského žánru. Něco navíc, jako měl třeba Kevin Smith ve Zlu v lidských srdcích (oba příběhy spojuje Terry Dodson jako kreslíř). Co se týče kresby, tak je pěkná. Vím, strohé konstatování vzhledem k tomu, že mám kresbu Terryho Dodsona i Franka Choa rád. Tady odvedli standardně dobrou práci, ale nějak se to v tom superhrdinském ději ztrácí. Vlastně ani nevím, co kreslil Dodson a co kreslil Cho. Poznal jsem jenom Frankova jezevčíka a Komiksáka že Simpsonových.... celý text

Dolů mezi mrtvé 2020, Mark Millar

Na tento komiks jsem se hodně těšil. Vždyť ho dělal Mark Millar, Terry Dodson a Frank Cho! To nemůže být špatné! Při čtení však mé nadšení zchladlo. Ukázalo se, že je obyčejná superhrdinská mlátička. Příběh není špatný a dobře odsýpá. Peter Parker se dostává do stále větších sraček a hledá pomoc kde se dá. Jenomže situace je stále horší a horší a Peter Parker nemá nejmenší tušení co se děje a jak z toho ven. Celé je to docela drsné a krvavé. Vystřídají se tam snad všichni Spider-manovi nepřátelé, což je docela otravné. Nejvíce mi ale chyběl nějaký přesah ze superhrdinského žánru. Něco navíc, jako měl třeba Kevin Smith ve Zlu v lidských srdcích (oba příběhy spojuje Terry Dodson jako kreslíř). Co se týče kresby, tak je pěkná. Vím, strohé konstatování vzhledem k tomu, že mám kresbu Terryho Dodsona i Franka Choa rád. Tady odvedli standardně dobrou práci, ale nějak se to v tom superhrdinském ději ztrácí. Vlastně ani nevím, co kreslil Dodson a co kreslil Cho. Poznal jsem jenom Frankova jezevčíka a Komiksáka že Simpsonových.... celý text

Škorpion: Kniha 1 a 2 2023, Stephen Desberg

Ještě že jsem šel do kina na nové zpracování Tří mušketýru. Původně jsem si Škorpiona kupovat neplánoval, a to i přesto, že mám Mariniho mám rád. Měl jsem z toho příběhu trošku obavy a moje knihovna není nafukovací. Tři mušketýři mě ale nalákali svou atmosférou a na Škorpiona mě přemluvili. Hned první stránky příběhu dávají tušit, že to bude parádní. Přinejmenším že bude mít kvalitní základy. Na prvních stránkách jsme totiž svědky tajného setkání nejmocnějších rodin starého Říma. Na tomto setkání se dohodnou, že využijí nového náboženství, které je na vzestupu. Využijí křesťanství, aby se udržely u moci i v následujících staletích. Následně vyprávění skáče do druhé poloviny XVIII. století, kde se již setkáváme se samotným Škorpionem. Děvkařem, šermířem, vykradačem hrobů, vzdělancem a v neposlední řadě rebelem, který se neváhá vzepřít církvi, ani papežově Švýcarské gardě. Rozehrává se zde příběh o spiknutí mocných, o církevních intrikách a o několika osobních mstách. Tato první kniha je skvělým základním kamenem pro celou sérii. Staly se zde důležité události a nadefinovaly se důležité postavy a jejich motivace. Vyprávění má perfektní tempo a naprosto mě pohltilo. Zmínit musím samozřejmě i Mariniho kresbu a barvy. Pokud jste četli jeho Batmana anebo Orly Říma, tak víte. Jeho kresba je precizní a jeho děvy vnadné. Ale jeho barvy, to je dokonalost sama. Barvy dělá ručně a používá vodovky, které mě v komiksech hodně baví. Často používá syté odstíny, které krásně podtrhují atmosféru vyprávění. Radost pohledět.... celý text

Go West Young Man (limitované vydání 2.) 2023, Tiburce Oger

Zajímavý způsob, jak profrčet historii divokého západu. Ale jakože hodně rychle. Komiks v krátkých a ještě kratších příbězích ukazuje nabytí a pozbytí hodinek různými lidmi. Ve většině příběhů je známa osoba, která hodinky do dalšího příběhu přenese, ale jinak jsou ty příběhy zcela izolované. Nevýhodou těch krátkých příběhů je, že během těch pár stran nemáte šanci si ke komukoliv udělat nějaký vztah a většina smrtí držitelů hodinek je vám vlastně zcela ukradená. Během čtení se ve mě jen sbíral pocit zmaru a pomíjivosti. Jako kdyby ty hodinky byly prokleté a přinášely svým majitelům smrt. Ale byla to drsná doba a ve westernech se v posteli moc často neumírá. Navíc komiks o několika obyčejných lidech, kteří by zemřeli stářím v posteli, by byl nejspíše poněkud nudným. Na konci knihy zůstává jediná otázka. Jak je možné, že ty hodinky zůstaly po těch staletích, po tolika majitelích a po tolika eskapádách stále krásné a stále funkční. Každý příběh je kreslený jiným kreslířem a to z ní činí úžasný sborník evropských tvůrců. Přehled stylů je pestrý a je opravdu radost tím listovat. Často zamrzí, že jsou ty příběhy tak krátké a vy si tu kresbu nemůžete užívat déle. Zamrzela mě ještě jedna věc, a to že Marini, který je uvedený v seznamu autorů, je autorem jen dvou variant obálek ze tří a nenakreslil si žádný příběh.... celý text