Norri přečtené 572

Go West Young Man (limitované vydání 2.) 2023, Tiburce Oger

Zajímavý způsob, jak profrčet historii divokého západu. Ale jakože hodně rychle. Komiks v krátkých a ještě kratších příbězích ukazuje nabytí a pozbytí hodinek různými lidmi. Ve většině příběhů je známa osoba, která hodinky do dalšího příběhu přenese, ale jinak jsou ty příběhy zcela izolované. Nevýhodou těch krátkých příběhů je, že během těch pár stran nemáte šanci si ke komukoliv udělat nějaký vztah a většina smrtí držitelů hodinek je vám vlastně zcela ukradená. Během čtení se ve mě jen sbíral pocit zmaru a pomíjivosti. Jako kdyby ty hodinky byly prokleté a přinášely svým majitelům smrt. Ale byla to drsná doba a ve westernech se v posteli moc často neumírá. Navíc komiks o několika obyčejných lidech, kteří by zemřeli stářím v posteli, by byl nejspíše poněkud nudným. Na konci knihy zůstává jediná otázka. Jak je možné, že ty hodinky zůstaly po těch staletích, po tolika majitelích a po tolika eskapádách stále krásné a stále funkční. Každý příběh je kreslený jiným kreslířem a to z ní činí úžasný sborník evropských tvůrců. Přehled stylů je pestrý a je opravdu radost tím listovat. Často zamrzí, že jsou ty příběhy tak krátké a vy si tu kresbu nemůžete užívat déle. Zamrzela mě ještě jedna věc, a to že Marini, který je uvedený v seznamu autorů, je autorem jen dvou variant obálek ze tří a nenakreslil si žádný příběh.... celý text

Barakuda: Kniha 5 a 6 2023, Jean Dufaux

Konečně jsem měl pocit, že čtu pirátský příběh. Jsou tam dobré momenty a v jednu chvíli dostává vyprávění slušné tempo. Děj je zde dostatečně spletitý a oproti předchozím dílům výrazně ubylo WTF momentů. Nejsem si jen jistý, zda jsem byl s koncem příběhu spokojený, anebo jestli byl prostě meh. Není to klasický happy end. Ale to není asi úplně důležité. Spolu s pozitivní změnou ve scénáři se logicky posunulo i vnímání kresby. Pořád je stejně pěkná a tentokrát mi scénář nedal důvod se v ní přespříliš vrtat.... celý text

Barakuda: Kniha 3 a 4 2022, Jean Dufaux

V druhé knize se komiks moc nezměnil. Nadále je naivní a plný pirátsko-romantických klišé. Přibylo zde žlutých obdélníků, ve kterých je buďto řeč vypravěče, anebo dokončení přímé řeči z předchozího panelu. To je docela nešťastné řešení a na čtenářském zážitků to nepřidá. Některé podivné náhody ve scénáři ani nebudu zmiňovat. Kresba je stále pěkná, ale nadále podléhá romantickému ději. Jsou to detaily, které mi na ní vadí. Třeba některé pózy a vlající vlasy, které mi občas připadaly jako z mangy. Anebo to, že všechny ženské mají neustále černě podmalované oči a nikdy se jim to nerozmaže. Tentokrát se našlo pár panelů, které mě příjemně překvapily. Jen je těžké poznat, zda to byla invence scénáristy Dufaxe, anebo výtvarníka Jérémyho. U tohoto dílu jsem si uvědomil, odkud Jérémyho kresbu znám, a to díky oboupohlavnímu obličeji jednoho z hlavních hrdinů. Líbila se mi v Jodorowského sérii Rytíři z Heliopole.... celý text

Barakuda: Kniha 1 a 2 2022, Jean Dufaux

Kdybych hledal ukázku pro "nenadchne, ani neurazí", tak bych mohl použít tento komiks. Nenadchl mě ani scénář, ani kresba. Děj je poněkud naivní, nepravděpodobný, ale zároveň i předvídatelný. Postavy jsou hodně stereotypní. Nemůžu ale říct, že bych se nebavil. Kresba je pěkná, ale to je tak všechno. Scénář nedává Jérémymu šanci zazářit. Nestalo se mi, že bych otočil stránku a vydechl úžasem. Ani jednou mě kresba neohromila a nedokázala mě pořádně vtáhnout do děje. Jsem zvědavý, jestli se to této sérii podaří v některé z následujících knih.... celý text

Arkwright integral 2018, Bryan Talbot

Tak jsem si konečně udělal čas na Arkwrighta. Dříve vydané knihy jsem nečetl a dopředu jsem si o tom nic nezjišťoval, takže jsem do toho šel nezatížený nějakými dojmy. I když trošku jsem se bál, že mě to nebude bavit. Dobrodružství Luthera Arkwrighta Úvod dával za pravdu mým obávám. Tohle že má být sci-fi? Chaotické vyprávění proložené zmatenými vizemi a úvahami. Ve druhé kapitole už jsem ale začínal chápat o co jde, a ve třetím díle dostaly význam a obsah i ty zmatené vize. Na konci čtvrté kapitoly už jsem byl nadšený a užíval jsem si příběh, a hlavně geniální kresbu. Jde opravdu o vědecko-fantastický příběh, i když je to rafinovaně skryto za historické kulisy. Bryan Talbot tady rozjíždí příběh napříč paralelními realitami. Úvodní tři kapitoly sloužily k uvedení do děje a k seznámení se s hlavním hrdinou a jeho minulostí. Časté střídání hlavního příběhu, záznamů o Arkwrightově minulosti, představ a vizí nepůsobí při prvním čtení nejlépe. Svůj účel to ale splní. Položí to základní kameny, na kterých celý následující děj může vyrůst. Potom už se naplno rozjíždí příběh revoluce, boj o záchranu multivesmíru, kritika církví a autoritářských režimů vůbec. A je to hodně husté. Talbot si nebere servítky a doslova se vyžívá ve vykreslování dekadence, zvrhlosti a krutosti puritánské náboženské tyranie. Je zábavné to číst a často mě napadalo srovnání s atmosférou příběhů Alejandra Jodorowského. Co se týká kresby, tak to jsou Dobrodružství Luthera Arkwrighta naprostou lahůdkou. Talbot používá dva různé styly kresby. Jeden pro vyprávění hlavního příběhu a jeden pro vize, vzpomínky a minulost. S každým dalším listováním se mi ta kresba líbí více a více. A není to jen kresbou, ale také na svou dobu také zajímavým panelováním. Srdce Impéria Druhý příběh se od toho prvního v mnoha věcech liší, ale v jiných je zase velmi podobný. Překvapivě je to opět příběh revoluce, ale jiné než v prvním příběhu. Zásadní změnou je zde jiná kresba a barvy. Zatímco první příběh je černobílý, velmi precizní a prokreslený, tak ten druhý je barevný a má jednodušší kresbu. Celé to najednou působí příliš barevně a zároveň chudě. Je to jako rána mezi oči. Otočíte stránku a prásk Kresba ale rozhodně nepostrádá detaily. Je prostě jen jiná. Poměrně rychle jsem si na ni zvykl a marně jsem pak hledal, proč mi ze začátku připadala tak špatná. Děj se posunul o nějakých 23 let a Britské impérium už ovládá skoro celý svět. Je proto jasné, že se najde spousta takových, kterým by se ovládnutí celého impéria a jeho bohatství náramně líbilo. Jsou ale i tací, kteří by nejraději celé impérium i s monarchii poslali do horoucích pekel. Oproti prvnímu dílu je zde více politiky a intrik. Nechybí ani nové tajemství, které ohrožuje všechny paralelní světy. Zase. Tentokrát si Talbot vzal na paškál zejména monarchii a celé britské impérium. Vypadá to, že každý správný britský komiksový scénárista musí být anarchista. Srdce Impéria není až tak povedené jako Dobrodružství Luthera Arkwrighta. Přesto je to pořád zábavné a napínavé. Talbot některými náznaky tak trošku tahá čtenáře za fusekli, aby mu na konci naservíroval nějaká překvapení. To mě bavilo. Nemá to tak silný vědecko-fantastický prvek jako Dobrodružství Luthera Arkwrighta, zato je tam spousta vtipných vědeckých a kulturních odkazů na náš reálný svět. Anebo na naši paralelní realitu? Potěšilo mě, že ty příběhy nemají otevřené konce a všechno je uzavřeno a vysvětleno. To u takovýchto undergroundových a metafyzických příběhů nebývá zvykem. Za tohle jsem vážně rád. Paradoxně více matoucí tady byly některé bonusy. Bonusy Bonusová část je tak obsáhlá, že by bohatě stačila na samostatnou knihu. Místy se její čtení zdá skoro nekonečné. Je tvořena převážně texty. Najdeme zde pojednání o historii celého multivesmíru i o velkém plánu Rozkolníků. Najdeme zde rozbory, předmluvy, biografie a rozhovory. Lehce zavádějící je, že některé texty se neváží k naší realitě, ale k některé z alternativních. Je to vtipné, ale zároveň také lehce ubíjející.... celý text

Ekhö: Zrcadlový svět 9 a 10 2023, Christophe Arleston

Když jsem otevíral již pátou knihu Ekhö, tak jsem si říkal, že už mě nemůže ničím překvapit. Že bude po deváté a po desáté omýlat furt to samé. No ano i ne. V prvé řadě je potřeba říct, že je zde pořád ta úžasná kresba Alessandra Barbucciho, plná úžasných a fantastických detailů, vtípky a lehké erotično. V devátém albu z Afriky jsem zjistil, že to k pobavení úplně stačí, i když se sleduje obehrané schéma. Překvapilo mě však desáté album z Číny. Schéma bylo lehce jiné a působilo to celkově mnohem komplexnější. Několik témat ze začátku alba se nečekaným dějovým obloukem na konci postupně uzavřelo a můj čtenářský zážitek byl větší než z devátého alba. Bylo tam více vtípků, více lehké erotiky a nechyběli ani netopýři v Wu-chanu a muž s taškou na náměstí Nebeského klidu. Hlavně za Čínu dávám maximální hodnocení.... celý text

Universal War One 5 a 6 2022, Denis Bajram

Kromě kresby jsou hlavními devizami této série časté dějové zlomy a změny směru vyprávění. Nikdy nevíte, kdy se to zvrtne někam, kam nečekáte, a kdy někdo z hlavních hrdinů zemře. Tady se takové věci nestávají jen na konci alb. V této knize se příběh překlopil do sci-fi postapo dystoptie a je to pořád zábavné. Jen jsem měl v posledním albu pocit, že je to už trošku moc překombinované. Příběh skončil tam, kam od začátku směřoval, což rozhodně chválím. Jenom byla na konci přidaná ještě jedna oklika, která tam už podle mě být nemusela. Ale je pravda, že ta oklika obaluje celý příběh do kompaktního balíku. Uvidím, jak se mi to bude líbit za pár let při dalším čtení. Už teď to nebylo špatné.... celý text

Universal War One 3 a 4 2022, Denis Bajram

K prvním dvěma albům v první knize jsem měl nějaké připomínky. Měl jsem je i na začátku třetího alba, ale potom nastal zlom a já jsem nadšený. Třetí album je krásná úvaha nad cestováním v čase a časovými paradoxy. Není to nic nového, ale je to krásně podané. Čtvrté album pak pokračuje v akčním příběhu a děj se částečně přesouvá i na Zemi. Konec pak je nečekaný a doslova kulervoucí. Neduhy, které jsem vnímal v prvních dvou albech už zde nejsou anebo mi už nevadily. V kresbě není žádná změna, stále je úžasná.... celý text

Universal War One 1 a 2 2022, Denis Bajram

Zajímavý nápad celého příběhu, zajímavé postavy a skvělá kresba, která se k technické sci-fi ve vesmíru dokonale hodí. To jsou největší přednosti Universal War One. Mám ale několik připomínek. Hlavními hrdiny je skupina vojáků, kteří se různými způsoby provinili a dostali druhou šanci ve speciální eskadře. To, že oni neprojevují žádnou pokoru, to asi nepřekvapí. Překvapující je ale to, jakou anarchii a manýry umožňuje armáda na všech úrovních. Prostě jsem z toho příběhu měl pocit, že takto by to fungovat nemohlo. A to ani na oběžné dráze Saturnu. Problém jsem měl také s akcemi, které mi přišly hrozně zkratkovité a nepřehledné. Co se týče podání astrofyziky, tak tomu sice vůbec nerozumím, ale tady jsem tomu vysvětlování moc nevěřil. Jinak jsem se dobře bavil a těším se na další díl.... celý text

Providence (omnibus) 2022, Alan Moore

Providence je monumentální dílo, ve kterém si Alan Moore pohrává s literární fikcí i s realitou a velmi šikovně je propojuje. Kde končí realita a začíná fikce? Je ta hranice pevná? Nakolik fikce mění realitu? A co sny? Než jsem se pustil do čtení Providence, tak jsem se na ni poctivě připravoval. Našel jsem si seznam doporučených Lovecraftových povídek a románů, a řadu týdnů jsem je, načtené, poslouchal na svých kondičních procházkách. Nezůstal jsem jen u doporučených povídek a naposlouchal jsem toho tolik, že už mi ty povídky a jejich názvy začaly splývat a z uší mi lezly chapadla. Zdaleka jsem ale nezvládl nastudovat všechno. Kniha se skládá ze tří částí, které už dříve vyšly samostatně. Začíná Vnitroblokem a Neonomiconem, a končí dlouhou Providence. Všechny tři části pak tvoří uzavřený celek, přestože je v dějově dělí téměř sto let. Vnitroblok a Neonomicon jsou dobře čitelné i s velmi povrchní znalostí Lovecraftova díla. Je to akční a většina důležitých odkazů na Lovecraftovy příběhy je zmíněna hlavními postavami. Těch odkazů je tam ale daleko víc a ti, kdo je rozeznají, si ten příběh více užijí. Obě tyto části se odehrávají v současnosti a točí se kolem vyšetřování brutálních rituálních vražd, a všichni zúčastnění se na jejich koncích budou hodně divit, kam je vyšetřování zavedlo. Největší část knihy tvoří Providence a od předchozích části se velmi liší. Začíná v roce 1919 a mladý novinář, Robert Black (dále RB), v nich cestuje po Nové Anglii a sbírá informace pro svou knihu o skryté tváři Ameriky. Setkává se zde s aktéry Lovecraftových povídek a pátrá po kultu Stella Sapiente a jejich tajemné knize. Všechna tato setkání se odehrávají před událostmi oněch povídek, anebo až po nich, takže RB nijak nezasahuje do známého děje. Zpočátku se s aktéry těch povídek jen setkává a hovoří s nimi, ale postupně se do všeho začíná stále více zaplétat (ať už dobrovolně nebo nedobrovolně) a vydávat se na cestu, z níž není návratu. Je zajímavé být jako čtenář v pozici, kdy víme, co se RB děje, ale on se stále snaží vše racionálně vysvětlit halucinacemi, hypnózou a sny. Většina postav, se kterými se RB setká, či míst, která navštíví, má více či méně pozměněné jméno oproti Lovecraftovým povídkam. Takže i když máte Lovecrafta načteného, tak můžete místy tápat, kdo je kdo, jestli Manchester odpovídá Arkhamu, a podobně. Ač se to může zdát zbytečné, tak Moore pro to měl dobrý důvod. Naštěstí existují webové stránky, které rozebírají každý panel a skoro každé slovo. Díky těm jsem věděl, které povídky si mám dostudovat a také jsem zjistil, že se dost věcí ztratilo v překladu (ne že bych si toho bez onoho webového rozboru vůbec všiml). Najdou se tam však i chyby zjevnější. Každá z kapitol Providence je zakončena dlouhými zápisky v deníku RB. Sumarizuje si zde své zážitky a poznatky, což sice často působí jako opakování děje z komiksu, ale zároveň to nabízí jiný pohled, či interpretaci již viděných událostí. Přidává to emoce, které RB před jinými skrývá. Navíc zápisky popisují i dny, které nakreslené nejsou. Do deníku si zapisuje i své sny, či nápady na povídky. Najdeme zde také přiložené různé brožury, nebo dokonce opsané pasáže z oné tajemné knihy. Deník má v příběhu důležitou roli. Je pravda, že to je většinou příliš dlouhé a nezáživné, ale přeskakovat to by byla chyba. Minimálně při prvním čtení. Těm, kteří Lovecraftovo dílo neznají, může Providence připadat nudná. Pomalá a divná. Robert Black cestuje z místa na místo, mluví s lidmi a občas se mu něco divného stane. Pokud ale Lovecrafta znáte, tak oceníte, jak Moore umí spojit všechny ty příběhy a realitu dohromady. Bavíte se všemi těmi odkazy směřujícími k nezmíněným hrůzám. V posledních kapitolách se pak ukáže, k čemu to celé už od Vnitrobloku směřovalo. Je to konec, jaký jsem nečekal a nebyl jsem s ním napřed úplně spokojený. Ale s odstupem pár dnů to hodnotím jako nejlepší možný konec a jako skvělou poctu H. P. Lovecraftovi. Kresbě není co vytknout. Skvěle celý příběh odvyprávěla. Perfektně a věrně zobrazuje skutečné historické postavy i skutečná místa, ale naplno se kvality Jacena Burrowse ukáží až ve fantaskních obrazech.... celý text

Batman: Prokletí bílého rytíře 2022, Sean Gordon Murphy

Pokračování úžasného Bílého rytíře. Musím říct, že jsem byl na začátku nemile překvapený. Nemám moc rád, když se příběhy s Batmanem obracejí k dávné minulosti. Jednak to mívá tendence vznášet do příběhu různé prokletí, prapodivné dávné kulty, anebo spiklenecké skupiny mocných, o kterých jsme kupodivu ještě nikdy neslyšeli. Taky to často hýbe základními kameny batmanovského universa. A je to případ i této knihy. Jenomže tohle je příběh Seana Murphyho a na toho jsou všechna schémata a zažité zvyklosti krátké. Murphy se totiž rozhodl jít ještě dál a v Gothamu téměř nezůstane kámen na kameni (obrazně, ne doslova). Úspěch Bílého rytíře dal vzniknout Murphyversu. Bílý rytíř ho odstartoval, dal mu základy, a více méně ho na konci zanechal v téměř stejném stavu, v jakém byl na začátku. Prokletí bílého rytíře je úplně jiné. Byl jsem tím na začátku překvapený, protože jsem se těšil na stejnou atmosféru, ale jak se příběh Prokletí postupně rozbíhal, tak jsem musel uznat, že je to dobře, že je jiný. Příběh vůbec nevykrádá předchozí díl, ale staví na něm něco nového. Batman zde dělá kroky a rozhodnutí, které předtím nikdy neudělal. Je to svěží jízda, u které jsem vůbec netušil, kam to povede. Je to také sonda do psychiky Bruce Wayna, což zase tak novátorské není, ale k ději tohoto příběhu se to hodí. Murphy zde navíc vůbec nešetří některé důležité postavy Gothamu a stejně jako George R. R. Martin je nemilosrdně a definitivně odstraňuje ze svého vesmíru. Je to pěkně promyšlený příběh s nečekanou pointou a trvalými následky. Vůbec netuším, jak ten vesmír bude pokračovat, ale jsem na to zatraceně zvědavý. Kresba je luxusní. Netřeba nic dodávat. Kniha obsahuje také speciál Von Freeze, který nakreslil Klaus Janson. Vypráví o nacistické minulosti otce Viktora Von Freeze a o Viktorově počátku jeho práce pro Thomase Wayna. Je to zajímavé, je to rozšiřující, ale neohromí to.... celý text

Želvy ninja: Poslední rónin 2023, Kevin Eastman

Na prvních stránkách jsem pochyboval, že ten hype kolem byl oprávněný. Brzo mě to ale dostalo. Možná je to tím, jak píše Robert Rodriguez v předmluvě, že Želvy Ninja se mnou zestárly. Jako malý jsem jejich kreslený seriál miloval. Uběhly roky a všichni mí přátelé z newyorkských kanálů a střech jsou už mrtví anebo staří. A já jsem s těmi starými cítil jejich únavu, vztek, stesk i smutek. Navíc poslední z želv trpí syndromem přeživšího a neustále si povídá se svými démony - svými mrtvými bratry. Je to dojemné. Příběh Posledního ronina je povedený. Zpočátku to vypadalo na nonstop akci, ale vyprávění vždy ve správnou chvíli zpomalí, aby přinesl další emotivní moment. Poslední želva se jde pomstít za zradu a smrt své rodiny. Co se vlastně stalo je postupně odhalováno ve vyprávěních. Sice jsem si před čtením nedal opáčko prvních tří knih, které Comics Centrum kdysi vydalo, ale i tak vím, že tohle má tu správnou želváckou atmosféru. Má to všechno, co to má mít. Zlé bojovníky klanu Noha a zlé roboty, technické udělátka a samozřejmě i hlavního záporáka, který jako by Trhačovi z oka vypadl. Jedna věc tam ale vlastně chybí - pizza. Na tu není v tomto temném příběhu z budoucnosti čas ani nálada. A snad ani suroviny. Hodně jsem si užíval kresbu. Jak statické scény, tak i akci. Asi bych uvítal více želvích knih s takovou kresbou. Co se týká kritiky Comics Centra, že hned v anotaci propálili, kdo je ta poslední žijící želva, tak mi to zážitek ze čtení nijak nezkazilo. Jasně, bylo to zbytečné, ale ničemu to nevadí.... celý text

Křídový panáček 7/7 2023, Vojtěch Matocha

Dobrý a dějově nečekaný konec skvělé série. Hořká tečka na konec. Tak trošku mi to připomnělo konec Kingova Rorschacha.

Křídový panáček 6/7 2023, Vojtěch Matocha

Kvůli odhalení v minulém díle ztratila Prašina většinu svého tajemna. Děj se ale stále posouvá dopředu a směřuje k velkému finále. Jsem zvědavý, co bude dál.

Křídový panáček 5/7 2022, Vojtěch Matocha

"Někdy trocha světla způsobí jen to, že tma kolem zhoustne." Baví mě to. Baví mě to moc. To jak je to napsané i nakreslené. Baví mě úvahy vypravěče. A taky jsem dospěl k rozhodnutí, že si musím přečíst i předchozí knihy.... celý text

Křídový panáček 4/7 2022, Vojtěch Matocha

Styl vyprávění, geniální kresba, zprostředkovaná tíseň a všechny ty emoce, které to vyvolává Prašina mi hodně sedí.

Křídový panáček 3/7 2022, Vojtěch Matocha

Ta tajemná a lehce strašidelná atmosféra je pohlcující. Je to skvěle napsané i nakreslené. Má to něco ze Stínadel, ale nepůsobí to dojmem kopírování či vykrádání.... celý text

Křídový panáček 2/7 2022, Vojtěch Matocha

Jsem nadšený. Je to skvěle napsané i nakreslené. Na pár stránkách to dokáže vybudovat parádně tajemnou atmosféru. Nemám načteno úplně všechno, co tady od českých autorů vychází. Z toho co jsem četl se mi toho spousta líbí. Prašina si dokázala najít mezeru, kterou u nás mezi současnými komiksy vnímám. Možná že jsem ji vlastně ani nevnímal, dokud jsem nezačal číst tohle. Je to vážně skvělé!... celý text

1952 2023, Mike Mignola

Skvělý hellboyovský příběh s parádní atmosférou. Má to všechno, co k Hellboyovi patří. Je to jeden z těch příběhů, který drží sám o sobě. Tuhle knihu můžete dát k přečtení i někomu, kdo o Hellboyovi ještě neslyšel. Celá kniha mi utekla velmi rychle, skoro jako krátká povídka. Velmi jsem se těšil i na kresbu Alexe Maleeva a jsem trošku zklamaný. Což o to, kresba je skvělá, mám Maleevovu kresbu rád, jenže jsem naivně očekával i Maleevovy barvy. Dave Stewart odvedl standardně dobrou práci, ale Maleevovy barvy jsou někde jinde. No ale nevadí, i tak dávám všechny hvězdičky.... celý text

Rusko 2023, Mike Mignola

Peklo na Zemi: Rusko - ten název od roku 2012, kdy to vyšlo v originále, pěkně dozrál. Ale ruské poměry jsou evidentně konstantní. Jsou to ruští vojáci, doktorko. Smrt mají v popisu práce - Josif Ničajko K anotaci knihy není potřeba nic dodávat. Vše ostatní by byl spoiler. Zkrátka Kate Corriganová a Johann Kraus se vydávají na misi do Ruska, kde je více než příšery překvapí ruské způsoby. Akce je zde pěkná, mnohdy překvapivá, přesto mi tento díl připadá spíš jako odrazový můstek k dalším příběhům. Zajímavý je zde epilog s názvem Neoznačený hrob, který se odkazuje ke konci Hellboyovy série. Připomněl mi, že si celou tu sérii budu muset brzy zopakovat. Tato kniha je první, kde v kresbě Guye Davise plně nahradil Tyler Crook. Jak už jsem zmiňoval u předchozí knihy, nové ztvárnění hlavních postav, především Kate, mi úplně nesedí. Postupně si ale zvykám a navíc scénář této kreslířské výměně pomáhá. Epilog nakreslil Duncan Fegredo.... celý text