Norri přečtené 572

Duše Benátek a další povídky 2013, Mike Mignola

Perfektní kniha! Potěšily mě příběhy i střídající se výtvarníci. Nejslabší byl asi Noční vlak a to jak příběhem, tak kresbou. Všechny ostatní příběhy jsou úžasné a musím vypíchnout kresbu povídky Něco je pod mou postelí - připomínala mi výtvarno Skottie Younga a to se mi hodně líbí.... celý text

Dutozem a další povídky 2008, Mike Mignola

Fajn krátká povídková knížka. Takový zárodek celé série. Ač mám rád delší příběhy, tak tohle mi docela sedlo. Ty týmovky mají něco do sebe. V úvodní a nejdelší Dutozemi je pěkně vidět, jakým stmelujícím prvkem Hellboy v Ú.P.V.O. byl a jak všem vyjímečným zaměstnancům chybí. Zbytek jsou už jenom krátké příběhy, které se tu a tam objevily.... celý text

Rorschach 2022, Tom King

Opět musím před Tomem Kingem smeknout. Jeho Rorschach je úplně jiný než jsem čekal, ale o to geniálnější je. Zároveň ale musím říct, že konec jsem mu moc nevěřil. Abych se na tuto knihu připravil, tak jsem si dal v jedné řadě Strážce, Před Strážce i Hodiny posledního soudu. Více méně zbytečně. Důležité je znát pouze původní Strážce. Tom King ale nepoužil postavy ze Strážců. Ostatně děj jeho komiksu se odehrává 35 let po "útoku mimozemské chobotnice". On jenom použil jejich svět a to co v něm Strážci zanechali - traumata a legendy. Veidtova chobotnice a miliony mrtvých a psychicky postižených dali vzniknout mnoha konspiračním teoriím a skupinám. Konspirace jsou tématem, kterému musíme čelit i v reálném světě doslova každý den a proto je velmi zajímavé mít možnost sledovat to chvíli zvenčí, v jiném světě. A je to ještě zajímavější v tom, že ze Strážců víme, že lidstvo skutečně bylo obelháno, jenže konspirační teorie v této knize se rozjíždí úplně jiným směrem a staví tak nové smyšlenky na starých lžích. Když si tu situaci promítneme zpět na náš skutečný svět, tak z toho docela mrazí. Tom King nás vtáhne do vrcholící prezidentské kampaně, kdy se demokratický prezident snaží o své páté období, a na jeho soupeře, republikánského guvernéra, se někdo neúspěšně pokusí spáchat atentát. Oba útočníci, z nichž jeden je v masce Rorschacha, jsou na místě zlikvidováni. Jde v podstatě o politický thriller. Speciální detektiv, jehož jméno se vůbec nedozvíme, se pouští do vyšetřování paralelně s FBI. Postupně odkrývá pozadí a motivaci obou útočníků, a stejně tak i všechny události a kontakty, které je dostaly až na lávku, kde zemřeli. Je to velmi poctivé a přemýšlivé vyšetřování. Je radost sledovat, jak detektiv hledá stopy a logickou dedukcí se posouvá dál. Stejně tak je zajímavé i to, co postupně odhaluje. Ale jak už to u dobrých příběhů a konspirací bývá, nic není tak, jak se to na první pohled jeví. A jak by řekl Friedrich Nietzsche: Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí. Tom King ten svět, který po Strážcích zůstal, uchopil velmi šikovně. Jeho Rorschach je dobrý příběh. Má mnoho momentů k zamyšlení. Ale jak už jsem zmínil, ten konec jsem Kingovi moc nevěřil. To ale neznamená, že je to úplně špatný konec. Spíše je to další věc k zamyšlení, jestli je něco takového vůbec možné? Všiml jsem si, že je v komiksu zcela ignorovaný fakt, že ve Strážcích byla veškerá doprava elektrizovaná. Je škoda, že zde není nějaké vysvětlení, proč se o 35 let později jezdí na první pohled obyčejnými automobily. Kresba Jorga Fornése je velmi povedená a k příběhu se dokonale hodí. Tvůrci se vykašlali na devíti-panelové rozložení stránek a to jim umožnilo používat úplně jiná kouzla s panely a zvukovými efekty. Po vizuální stránce je tento komiks moc pěkný zážitek.... celý text

Hodiny posledního soudu 2 2021, Geoff Johns

První půlka příběhu, tedy první kniha, budovala zápletku a atmosféru. Obojí zde, ve druhé knize, poměrně rychle vyeskaluje. Rychle, ošklivě a zároveň úžasně. Celosvětová politická situace kolem superhrdinů se zvrhne do fatálních rozměrů, za osobní účasti toho cypa Putina. Následující hromadná superhrdinská bitka může vzbudit zdání, že Geoffu Johnsovi došel dech a nápady, ale chyba lávky. Je to začátek složitého a zmateného vysvětlování základní otázky života, vesmíru a vůbec. Mám na mysli DC vesmír, samozřejmě. Musím připustit, že když jsem pochopil, k čemu celý tenhle celý crossover se Strážci slouží, tak mě to ohromilo. Vážně! Tohle všechno museli mít vymyšlené už tehdy, když začali vymýšlet celý Rebirth (Znovuzrození hrdinů DC). Vysvětluje to, jak se do DC vesmíru vrátili staří hrdinové a proč se věci změnily. Jasně, bylo to naznačeno už v úvodním sešitu Znovuzrození, ale tady to jde do hloubky. To, jak Dr. Manhattan postupně odhaluje princip fungování multivesmíru DC a princip všech jeho restartů, je kouzelné. Jako by dával nakouknout pod pokličku těm, kdo v DC vymýšlejí dlouhodobé plány. Škoda jen té složitosti a zmatenosti. Johns zkrátka není Moore a když dva dělají totéž, tak to není totéž. Tím mám na mysli například Manhattanovo neustálé mentální skákání v čase s popisem toho, co se děje. U Moora to bylo přehledné a čtenář se v tom zvládal orientovat. Tady by snad nepomohlo ani kreslení časové osy. Chápu, historie vesmíru DC je velmi složitá, ale číst a chápat to bylo občas náročné. Kresba a devíti panelové stránkování je pořád úžasné.... celý text

Hodiny posledního soudu 1 2020, Geoff Johns

Jsem příjemně překvapený. Po Odznaku jsem nevěřil, že se propojení vesmírů DC a Strážců povede. Jasně, bylo by naivní si myslet, že to může dosáhnout kvalit Moorových Strážců, ale přesto jsem doufal, že to bude aspoň trošku důstojně navazovat. A ono se to povedlo. Má to signatury obou světů a je to i dobře vymyšlené. Stejně jako Strážci to má několik dějových linek, ale přesto je to srozumitelné a pěkně komplexní. Od Strážců to má vypůjčený i trik s trafikantem a vložený příběhem Černé lodi. Tady se důchodci v domově hádají o dálkové ovládání a přepínají mezi noirovou detektivkou a zprávami informujícími o dění ohledně celosvětové superhrdinské paranoie. Pokračuje to i s novinovými články a různými jinými dokumenty na konci každého sešitu. Chybí tomu ten všudypřítomný strach z atomové války, který byl jednou z hlavních přísad původních Strážců. Ne že by se o to Geoff Johns vůbec nesnažil, ale jeho příběh se zde ubírá jinam a tak je to pochopitelné. Příběh se totiž přesune do DC světa, kde prozměnu vzrůstá ona paranoia vůči superlidem a vůbec všem maskovaným. Taková marvelovská X-Maní klasika. Samotný střet superhrdinů a superpadouchů z obou světů je dokonalý. Celkově musím říct, že jsem Hodinami posledního soudu nadšený. Potěšilo mě i dodržení devíti-panelového rozložení na každé stránce. To stále funguje skvěle. Kresba samotná je naprosto dokonalá. Možná je to mainstream, ale já tento typ mainstreamu můžu.... celý text

Divoši 2011, Lucie Lomová

Moje první setkání s Lucií Lomovou. Komiksové i osobní. V roce 2019 jsem navštívil její přednášku k Divochům na Světě knihy. Tam jsem od ní tuto knihu koupil a ona mi ji pokreslila a přidala milé věnování. Nyní jsem se konečně dostal k jejímu čtení a jsem velmi spokojený. Hodně mě to bavilo a přečetl jsem to takřka jedním dechem. Je to vtipné a poučné zároveň. Je to biografie skutečného českého cestovatele Alberto Vojtěcha Friče a dává to nahlédnout na události, které se mohou zdát jen těžko uvěřitelné, a přece se staly. Život píše zajímavé příběhy a je dobře, že se k tomuto příběhu Lucie Lomová dostala a zpracovala ho. Kniha také ukazuje společenské nálady, které panovaly před vznikem Československa, i nezdravou rivalitu, jen na první pohled úsměvnou, mezi pražskými cestovateli. Kresba je pěkná a dokonale k vyprávění sedí. Je dynamická i dostatečně popisná, aby ukázala pražské i jihoamerické reálie. Rozhodně to výtvarně patří k tomu lepšímu, co u nás vzniká.... celý text

Nezbedné komiksy 2012, Josef Lada

Tato kniha mi v knihovně ležela roky, než jsem se do ní pustil. Možná i díky plánované návštěvě výstavy Český komiks a jeho svět v brněnském muzeu. Kniha mě bavila už od začátku. Od prvních odstavců textové části. Vždycky jsem si představoval Josefa Ladu jako starého pána, který si kreslí své venkovské scenérie, Bubáky a Hastrmany a nebo Kocoura Mikeše. Tady jsem najednou četl o mladém Ladovi, který s kreslením teprve začíná a hledá inspiraci kde se dá - doma i v zahraničí. Kniha moc pěkně propojuje text s obrazovým materiálem a kromě Ladových prací ukazuje i ukázky jeho inspirací. Když pak dojde na obrazovou část knihy s obrázkovými příběhy, tak je to paráda. Je to často chytrý a občas i rošťácký humor, který pobaví i dnes. Je tak nějak nadčasový, ale zároveň odráží tehdejší bídu. A kresba? Je to Josef Lada. Více asi není třeba říkat, jeho kresbu zná každý. Většina příběhů je částečně vybarvená pastelkami, ale jen velmi decentně, aby redakce věděla, kde má vybarvovat plnými barvami. Na mě tohle pastelkové vybarvení působí příjemně. Je to barevné, ale přitom barva nezabíjí kresbu tuší. Kniha je vytištěná na kvalitním a pevném papíru a listování v ní působí luxusním dojmem. Škoda jen, že v knize nejsou všechny obrázkové příběhy, které jsou zmíněné v textové části. Na některé z nich jsem byl zvědavý.... celý text

Batman/Flash: Odznak (limitovaná edice) 2019, Joshua Williamson

Musím říct, že jsem trošku zklamaný. Od průniku světa superhrdinů DC a světa Watchmenů jsem čekal trošku víc. Asi jsem doufal, že tam bude více geniality ze Strážců, ale ono tam je více Flashova kosmického běžeckého pásu. Hodně to navazuje na Flashpoint, ale ten mě bavil více. Bylo tam více děje a méně cestování v proudu času. Tady je to navíc s Batmanem vlajícím v čase na provazu jako papírový drak. To mi připadalo vážně pitomé. Nebudu ale tvrdit, že jsem se nebavil. Kresba je super a je jen škoda, že si to neudrželo devítipanelové rozložení stránek po celou dobu. Taky mě bavila Kingova práce s emocemi.... celý text

Znovuzrození hrdinů DC 2018, Geoff Johns

Vesmíry jednotlivých komiksových vydavatelství jsou neuvěřitelně složité a spletité a vyznat se v nich není nic jednoduchého. To se plně projevuje v této knize. Vesmír DC nemám dostatečně načtený a tak jsem se během čtení komiksu často nechytal. Je dobře, že jsou na konci přidány vysvětlivky, které spoustu věcí ozřejmí. Škoda jen, že stránky nejsou číslovány, když se na čísla stránek tyto vysvětlivky odkazují. Příběh této knihy se příliš hodnotit nedá, protože tam moc ani příběh není. Je to prostě úvod do nových příběhů a otevírají se zde nové otázky a záhady (asi). Konec je docela dojemný. Je zajímavé, jak se Johnsovi podařilo uplést nový příběh z věcí, které už byly odvyprávěny a jsem docela zvědavý, co z toho na konci bude. P.S. Tato kniha má být, i vzhledem k ceně, něčím, co naláká nové lidi ke čtení komiksů. Nejsem si jistý, jestli svou nepřehledností více lidí neodradí.... celý text

Flashpoint (dva příběhy) 2019, Geoff Johns

Boží! Nejenom že je to jeden ze zlomových, ba přímo klíčových komiksů v DC vesmíru, ale ono je to zároveň zatraceně dobré! Trošku jsem se bál, že to bude pitomost. Buďto naivní anebo nepřehledná. Ale tohle je chytré a emotivní. Jsou tam momenty, kdy jsem se musel smát vtipným věcem a momenty, kdy jsem musel uznale pokyvovat hlavou nad něčím epickým. Kresba je taky skvělá. Tohle se vážně povedlo! Retro komiks o zrození Reverse Flashe je sice naivní, ale svým způsobem i zajímavý. Minimálně jeho přidání k Flashpointu dává smysl.... celý text

Ozymandias / Karmínový korzár 2014, John Higgins

Ozymandias Ozymandias rozhodně nepatří k mým oblíbeným postavám. Po pravdě jsem na jeho příběh byl zvědavý nejméně. Když jsem se ale pustil do čtení, tak mě na první pohled zaujaly dvě věci. Ta první je legendární scénárista Len Wein, který mimo jiné dělal editora Alanu Moorovi a Davovi Gibbonsovi když dělali původní Strážce. To byl příslib dobrého scénáře. Druhá věc, která mě zaujala, byla kresba, protože ta na mě na první pohled křičela Jae Lee. Jeho styl je nezaměnitelný a jeho kresba Sentryho se mi hodně líbila. Nakonec ale scénář nenaplnil všechna má očekávání. Většinou nepřináší nic nového a jen ukazuje události, které už byly nějakým způsobem vyprávěné. Tady jsou ale vyprávěny podrobněji, anebo je vidíme z Ozymandiasova úhlu pohledu. Z pohledu nejchytřejšího člověka na světě, namyšleného psychopata bez špetky empatie (jak jsem říkal, nemám ho rád). Zajímavé je, že Weinovo vyprávění neobsahuje jenom události z původních Strážců, ale také z příběhů jiných postav ze série Před Strážci. Weinův příběh proto působí jako “temná strana” celého tohoto vybudovaného vesmíru. Jako by vám najednou někdo vyprávěl všechny ty historky z natáčení a drby ze zákulisí, které jste ještě neslyšeli. Všechno, co vám doposud mohlo chybět do skládačky, vám tady Ozymandias ve svých pamětech vysvětlí. Vlastně ne, on se tím pochlubí. Zpočátku mě to moc nebavilo, ale postupně jsem to shledal zajímavým. Hodně tomu pomohla velmi atmosférická kresba a barvy. Karmínový korzár Čekal jsem, že příběh Karmínový korzár bude spjatý s komiksem, který si ve Strážcích čte u novinových stánku mladý klučina. Proč jinak by tady ten komiks byl? Myslím si, že ta spojitost je jen symbolická. Jde o dobrodružný, až hororový, pirátský příběh, který byl vyprávěn několik měsíců po dvou stránkách v sešitech série Před Strážci. Tady ho máme celý najednou. Tím, že ho máme koncentrovaný, tak je docela ukecaný se spoustou vypravěče. Přesto jsem si to náramně užili. Asi i proto, že je to úžasně nakreslené Johnem Higginsem - koloristou původních Strážců. Dolarový Bill Krátká historie krátkého života Dolarového Billa. Je to docela ironické a vyprávěné s nadhledem. Pěkná dekonstrukce superhrdinského žánru.... celý text

Sůva / Dr. Manhattan 2014, Joseph Michael Straczynski

Sůva Příběh Sůvy je přesně to, co jsem od této série čekal. Je příznačné, že to volně a samozřejmě i nevyhnutelně navazuje na povedené Minutemany, kteří byli také hodně povedení. J. Michael Straczynski napsal origin, v jaký jsem u Sůvy doufal. Zároveň v něm vytvořil i origin Rorschacha jako pošuka s cedulí, v jaký jsem doufal už v jeho příběhu od Azzarella. Straczynského vyprávění má silné momenty, ale nejvíc asi miluji Sůvův milostný románek se Soumračnou Dámou, který Alan Moore v původních Strážcích jen naznačil. Hodně mě bavila výtvarná stránka - kresba, inking i barvy. Když poprvé nastoupil do akce nový Sůva se svým vznášedlem, tak mi spadla brada. Tohle se vážně hodně povedlo. Dr. Manhattan Dr. Manhattan je jediný, u kterého jsem neměl tušení, o čem by jeho příběh mohl být. Moore se mu ve Strážcích věnoval dostatečně. Ani náhodou by mě nenapadlo to, co napadlo J. Michaela Straczynského. Vrátil se k událostem ze Strážců, kdy Jon stojí na Marsu a prožívá najednou všechny klíčové okamžiky svého života. Straczynski ho nechá prožívat je znova, ale nechává ho nad nimi jinak přemýšlet a dívat se na ně z jiné, kvantové perspektivy. To spustí řetězec událostí, které ve výsledku vyústí v takový konec Strážců, jaký ho napsal Moore. Je to zajímavé, je odvážné vytvořit takový fyzikální konstrukt, ale není to nijak extra zábavné. Nemůžu se zbavit dojmu, že to v logice tak trošku drhne. Ale možná jsem to jenom úplně nepochopil. Na tento komiks jsem se těšil hlavně kvůli výtvarné stránce, protože je to jediný komiks Adama Hughese, který u nás vyšel. Jeho kresbu mám rád. Moloch Posledním příběhem knihy je dvousešitové shrnutí Molochova života. S největší nemesis světa Strážců jsme se u Moora setkali až na sklonku jejího života. Potkali jsme ji jako nemocného a zlomeného muže. Straczynski nám ho naservíroval komplet od kolébky do hrobu. Je to zajímavé vyplnění bílého místa, ale je dobře, že to není delší. Je evidentní, že J. Michael Straczynski hodně vychází ze stylu Alana Moora. Ve svých příbězích se vrací ke stejným momentům, k jakým se stále vracel i Alan Moore. Je otázka, jestli tím na něj jen navazuje, skládá mu poctu, anebo jen kopíruje. Osobně tipuji to první. Je také zajímavé, že má všechny své příběhy propojené v detailech. To dělá jeho rozšíření světa Strážců komplexnější.... celý text

Komediant / Rorschach 2014, Brian Azzarello

Komediant Když jsem tuto knihu začínal číst, tak jsem doufal, že to nebudou jedny z těch Azzarellových scénářů, které mi moc nedávají smysl. Naštěstí to tak není. Právě naopak. Je to luxusní politicko válečný thriller. Brian zde staví Komedianta do situací, kdy musí čelit událostem kolem JFK, válce ve Vietnamu, protiválečným náladám ve společnosti, ale také svým činům. Ne vždy tomu ale dokáže čelit jen s cynismem sobě vlastním, protože některé události se ho opravdu hluboce dotknou. Musím říct, že tohle vyprávění mě bavilo. Ne, nemám teď Komedianta raději než dřív, ale bylo fajn nahlédnout také pod jeho cynickou masku. Vyprávění z Vietnamu mi připadalo slabší, ale chápu, že bylo důležité pro pozdější děj v Americe. Děj kolem JFK a RFK byl perfektní.Kresba je hodně fajn. Rorschach Příběh Rorschacha je jedna velká deprese. Beznaděj v prohnilém městě bez vyhlídky na spásu. Kresba Lee Bermeja tuhle náladu ještě umocňuje. Víc k tomu není co napsat. Rorschach tak, jak jej znáte z Moorových Strážců - nemilosrdná, nesmiřitelná a černobílá pomsta. Týpek, kterého nechcete mít za přítele a už vůbec za nepřítele. Je škoda, že se Brian nepustil do nějakého jeho originu, ale jenom odvyprávěl případ s jedním gangem. Případ, který není ničím výjimečný. Prostě jeden z mnoha. A také asi jeden z těch, kdy to nešlo tak úplně podle plánu. Druhá kniha série Před Strážci je opět dobrá, ale kvalit té první, od Darwyna Cooka, nedosahuje. Oba Azzarellovy příběhy jsem si užil. Jak jejich scénáře, tak jejich kresbu. Galerie obálek a bonusy jsou opět perfektní. Překlad textů v obrázcích šel zase do neuvěřitelných detailů.... celý text

Minutemani / Hedvábný přízrak 2013, Darwyn Cooke

Minutemani Darwyn Cooke navazuje na Alana Moora a pokračuje v dekonstrukci superhrdinského žánru. Chybí mu však Moorova elegance a hloubka. O to sžíravější a kritičtější ale je. Navazuje na Moorovy ukázky z Masonovy knihy "Pod kápí" a dále je rozvíjí do dalších vzpomínek a událostí. Vypravěčem je právě původní Sůva, Hollis Mason. Cooke je ve svém vyprávění mnohem explicitnější než Moore a to, co je ve Strážcích jen naznačeno, to je zde rovnou ukázáno. Vypráví také o komplikacích a nevoli svých bývalých kolegů před vydáním knihy. Během čtení jsem si říkal, že se Cooke nechal příliš unést a až moc se vzdálil Minutemanům z Moorových Strážců. Závěr ale přináší něco, co všechno uvede na pravou míru. Takže ve výsledku musím říct, že jsem s těmito Minutemany spokojený. Zpočátku se mi sice zajídalo velké množství vyprávěcích obdélníků, ale časem si to sedlo a já jsem si to užil. Hodně tomu pomohla Cookova kresba, která je zkrátka geniální. Hedvábný přízrak Je zatraceně těžké být dcerou Sally Jupiterové. Terorizuje tě matka, která se z tebe snaží vychovat vlastní kopii, a sežrat ti to dávají i ty krávy ve škole, které proti tobě taky použijí tvoji matku. To prostě nechceš. Proto Laura utíká do hipísáckého San Francisca plného drog. Jízda plná míru, lásky a divokých barev začíná… Komiks Hedvábný přízrak je o mladické rebelii proti rodičům, o prvním velkém zklamání, o drogách a samozřejmě i o nějaké té superhrdinské akci. Scénář Darwyna Cooka a Amandy Connerové je zde úplně jiný, než jací jsou Minutemani. Amandina kresba a barvy jsou taky úplně jiné než od Darwyna. Přesto se ty dva příběhy tak nějak zvláštně doplňují. Když jsem tuto první knihu ze série Před Strážci začal číst, tak jsem dopředu počítal s tím, že ty knihy nemají nejlepší pověst. Za sebe ale můžu říct, že s touto knihou jsem spokojený. Jasně, nemá to kvalitu Strážců, to málo co, ale sedlo mi to.... celý text

Watchmen: Strážci 2005, Alan Moore

Přečetl jsem si to teď po letech znova a užíval jsem si každý panel. Ty detaily, kterých jsem si dříve nevšiml, anebo jsem na ně zapomněl, jsou úžasné. Také osvědčené panelování tři na tři funguje pořád skvěle. O barvách se to, bohům žel, říct nedá a začínám uvažovat o novějším vydání s novějším koloringem. Co se týká děje, tak není pochyb o tom, že je to jeden z nejlepších komiksů všech dob. Není to jenom skvělou zápletkou. Je to tím, jak dobře se to čte, jak je to promyšlené a jaké to má bezchybné tempo! Nechci tím říct, že to přečtete za jedno odpoledne. To vůbec ne. Já jsem to teď po letech četl týden. Je to tak, že mě to baví číst a chvíli nad tím přemýšlet. Má to zajímavé nápady a poskytuje to náměty a prostor k úvahám. Výborně fungují i rozhovory. Je to teda hodně ukecané, ale ty texty skvěle zprostředkovávají náladu. Strážci jsou totiž nejen skvělá dekonstrukce superhrdinského žánru, ale je v tom krásně hmatatelný strach z atomové války a vůbec z konfliktu s Ruskem. Vlastně je to dneska možná ještě aktuálnější, než když to v roce 1986 začalo vycházet poprvé. Jenom se dneska všechny ty děsivé novinky dozvídáme z novin u novinových stánků, ale na internetu. Moorovo vyprávění skvělé zprostředkovává atmosféru v celé společnosti všechny její obavy. A to nejen komiksem, ale také fiktivními ukázkami z knihy "Pod kápí" a i jinými dokumenty a esejemi, které jsou na konci každé kapitoly. K zajímavostem ve scénáři patří to, jak se Alan Moore v ději často vrací k určitým momentům, ale vždycky je vidíme a vnímáme z pohledu jiné osoby. Je zajímavé sledovat, jak ty situace jejich účastníci vnímají rozdílně a dělají z nich rozdílné závěry. To je myslím jeden z typických znaků tohoto komiksu. "A pak tu byl ještě Lišaj, Silueta, Komediant a já, všichni jsme se oblékali do křiklavých operních kostýmů a prostým, dětinským způsobem jsme vyjadřovali svoje představy o dobru a zlu, zatímco v Evropě dělali z lidí mýdlo a stínítka na lampy." - Hollis Mason, Pod kápí Pokud netušíte, co to znamená “dekonstrukce superhrdinského žánru”, pak si Strážce přečtěte a pochopíte. Alan Moore vám ukáže, že superhrdinové nejsou ti dobří sousedi Spider-mani a skautíci Supermani. Jsou to lidé, kteří si trikoty oblékají z nejrůznějších osobních důvodu a ne vždycky jsou ty důvody ušlechtilé a ne vždycky mají v pořádku svůj morální kompas.... celý text

Petr Pan 2022, Régis Loisel

Jediné co jsem o Petru Panovi věděl předtím, než pan Vybíral vydal tuto knihu, bylo, že je to kluk který se rozhodl nestárnout a lítá. Taky jsem měl povědomí o nějakém pirátovi s hákem a vílách. Všechny filmy na toto téma mě úspěšně minuly a knihu jsem nečetl, takže jsem hledal způsob, jak se na toto čtení tématicky připravit. Nakonec jsem si Petra Pana poslechl jako rozhlasovou hru s Vlastimilem Brodským. Bylo to asi hodně zjednodušené, ale dozvěděl jsem se alespoň základní děj a taky o tikajícím krokodýlovi. Jenomže na obsah tohoto komiksu asi není možné se dostatečně připravit. Jednak se odehrává ještě před dějem původní Barrieho knihy a hlavně Loiselův komiks vůbec není pro děti. Celý Loiselovo vyprávění má dvě roviny. V té první vypráví o původu Petra Pana, o tom jak se dostal do Země Nezemě (když nad tím tak přemýšlím, tak tento název v komisu vůbec nezazní), o tom proč ho kapitán Hák (tohle jméno tam také nezazní) nenávidí, proč si říká Petr Pan, jak se tam dostali “ztracení kluci”, i proč ten zatracený krokodýl tiká. Druhá rovina příběhu však naznačuje určité spojení Petra Pana s jistými nehezkými událostmi z viktoriánského Londýna. Musím se přiznat, že tuto rovinu vyprávění ještě plně nechápu a stále hledám spojení různých událostí a indicií. Je možné, že tam hledám něco, co tam ani není. Jestli to tam najdu, tak dám plné hodnocení. Nicméně, celý komiks výborný. Je krutý a místy značně brutální, nebojí se nahoty, ani nízké morálky londýnské spodiny. Kladného hrdinu aby v této knize člověk pohledal a celé je to vlastně dost depresivní. Co se týká výtvarné stránky, tak ta je ohromující. A to říkám přesto, že mi Loiselova kresba nesedí úplně vždycky a k jeho kresbě některých obličejů mám výhrady. Ale když to vezmu jako celek, tak je to pecka. Ať je řeč o detailech, ulicích Londýna, přírodě, zvířatech a nebo o ženských tělech, má to něco do sebe.... celý text

Noční rozhodnutí 2022, Ed Brubaker

Třetí omnibus obsahuje kratší povídky a jak říká Ed Brubaker v předmluvě, zkoušel co všechno formát Criminalu vydrží. Proto se třeba první dva příběhy prolínají se stránkami komiksů, které hlavní protagonisté čtou. Trošku mi to připomnělo pirátský příběh z Watchmenů. Zde je to záměrně trapná kopie Conana a potom taky Kung-fu vlkodlak ("Museli bejt úplně zhulený"). Zajímavé je, do jakých detailů u těchto čtených komiksů šli. Tím mám na mysli třeba tiráže, sekci s dopisy, reklamy a podobně. Samotné kriminální příběhy jsou skvělé, ale relativně krátké, protože rádoby Conana a vlkodlaka je tam zbytečně moc. První příběh je o Teegovi Lawlessovi. Hrdinou druhého, lehce navazujícího, příběhu je Teegův dvanáctiletý syn Tracy. Je to pěkně drsné nahlédnutí do zkurveného dětství. Tracyho nenávist k otci se tady pěkně zhmotňuje. Třetím příběh se jmenuje "Mí hrdinové byli vždycky feťáci". Dost podivný název, který ale začne dávat smysl. Takhle povídka klame tělem. Skoro až do konce netušíte, proč v této knize je a k čemu to všechno povede. Když to pak na konci zjistíte, tak si to pravděpodobně dáte znovu od začátku, abyste si ověřili, že všechno sedí. Nejzajímavější je však na této povídce koloring. Styl, jaký dosud nebyl v žádném předchozím příběhu Criminalu použitý, ale je částečně používaný v dalších příbězích. Možná je to i tématem této povídky, že zde byl takový styl použit. Je to světlejší, barevnější a celkově "ležérnější". Jakoby byly hrubým štětcem řešené větší plochy bez přílišného lpění na obrysech kresby. Hodně mi to sedlo. Zklamala mě povídka "Noční rozhodnutí", podle které se jmenuje celá kniha. Ona sama o sobě povedená je, ale čekal jsem ultimátní dlouhý příběh, ale je to jenom povedený začátek něčeho, co není v této knize dál vyprávěno. Prostě je to najednou ukončené a nashledanou. Snad BBart vydá knihu Cruel Summer, která na "Noční rozhodnutí" navazuje. Jestliže se prvními dvěmi příběhy prolínaly komiksy čtené hlavní postavou, pak "Zlý víkend" jde tématicky ještě dále a je o komiksových autorech, comics-conech a komiksových originálech. Ale také o výčitkách a zahořklosti. Kriminálníci tady hrají až druhé housle. Ed Brubaker tady umě fabuluje příběh, ve kterém se mísí skuteční a smyšlení komiksoví autoři, a celé to na mě působí jako Edův dárek skalním komiksovým fanouškům. Poslední povídku 'Sirotci" nemá cenu více rozebírat. Je to jenom krátký střípek do mozaiky celého rozmáchlého světa Criminalu. Bonusy jsou jako obvykle velmi obsáhlé. V poznámkách k příběhům odhaluje Ed Brubaker detaily ze svého dětství a mládí. Určitě to nebylo jednoduché, ale spíše hodně divoké. Nemůžou chybět obálky, ilustrace, komiksové upoutávky, eseje, ukázky scénáře a skicáře.... celý text

Poslední z nevinných 2015, Ed Brubaker

Příběhy Eda Brubakera jsou dokonalé. Jsou chytré, uvěřitelné a neskutečným způsobem vás chytnou a táhnou vás do svého velkého finále. Jsou plné překvapení a nečekaných zvratů, takže si ani náhodou nemůžete být jistí tím, jak to dopadne. A že to jsou kolikrát drsné překvápka! Protagonisty prvních dvou příběhů už známe z první knihy. Ve třetím příběhu, který dal knize jméno, je hlavní hrdina nový. Ten příběh je jiný než všechny předchozí. Nebudu říkat jak, to bych vám zkazil překvapení. Snad jenom tolik, že není jiný jenom příběhově, ale částečně také výtvarně. Sean Philips prokládá svou standardně skvělou kresbu jinou, úplně odlišnou, kresbou, aby rozlišil přítomnost od vzpomínek. Je to osvěžující prvek, který se mi tu opravdu líbí, ale vice ho radši v dalších povídkách mít nemusím. Bonusy jsou opět velmi obsáhlé a plné úžasných Philipsových obálek a ilustrací, komiksových drobků a Brubakerových textů.... celý text

Každý je zločinec 2012, Ed Brubaker

2023 Před šesti lety jsem se nespletl. Při dalším čtení mě to baví více než napoprvé a dávám plné hodnocení. Vyprávění Eda Brubakera má skvělé tempo, dialogy jsou přirozené a rozhodnutí všech postav jsou pochopitelné. Tohle vás zkrátka na chvíli stáhne do zločineckého podsvětí a vy si s překvapením uvědomíte, že jste si oblíbili pěkné mizery, které byste v reálném životě nechtěli potkávat. Ke kresbě Seana Philipse jenom dodám, že se mi líbí, jak ve správné chvíli sází detaily na obličeje. A taky jak pro akci volí ty správné úhly pohledu a tu správnou perspektivu. 2017 Pohled do kriminálníkovy duše aneb cesta do zatracení. Musím říct, že jsem z Criminalu trošku zklamaný. Jednak za to můžou přehnaná očekávání a potom to, že to srovnávám s Brubakerovým Gotham Centralem. Gotham Central je naprosto geniální - policejní práce, která vede k cíli a pokaždé je naděje, že případ dopadne dobře (ať už zachráněnou obětí anebo alespoň chyceným vrahem). Criminal je jiný. Tady se díváme na svět z opačné strany barikády a cesta vede vždycky jenom dolů, hlouběji do větších sraček. Jakmile jedou uklouznete, tak už není cesty zpět. Svět zločinců, anebo těch, co se o něj jen otřeli, je zde vykreslen dost chmurně. Jako spirála “blbejch náhod a špatnejch rozhodnutí”. Ed Brubaker se nepouští do žádného epického příběhu. Jen sleduje osudy několika lidí napříč generacemi, jejichž osudy jsou propojeny skrze jedno podsvětí (anebo Podzemí). Osudy všech hlavních postav jsou vzájemně propletené a je zajímavé odhalovat, co spolu mají společné. Je to dost ukecané, ale to proto, že sledujeme myšlenkové pochody hlavních postav. Tak nějak jsem si jistý, že až to někdy budu číst znova, tak mě to bude bavit více než na poprvé. Kresba Seana Philipse je parádní, ale není prvoplánově líbivá a plná barev. Je to parádně temné.... celý text

Generace nula (Český komiks 2000-2010) 2010, Tomáš Prokůpek

Moc pěkný sborník, který ukazuje žánrovou a výtvarnou pestrost českého komiksu. Nestává se mi často, aby se mi líbil skoro celý sborník. Geniální je už jeho obálka. Jsou tu kuriozity, které vzdávají hold historii českého komiksu, jsou tu humory, reportáže a sociální dokumenty, ale také příběhy obyčejného života. Někde je povedenější výtvarná stránka, jinde scénář, a občas jsem byl v úžasu nad tím, jak forma, kterou bych normálně nemusel, funguje naprosto dokonale se scénářem a příběhem.... celý text