Norri přečtené 557

Klepeto spravedlnosti 2021, Mike Mignola

Je to taková blbina. Tento díl je více noirový a je plný gangsterů, detektivů a kanibalů z kanálů. Hlavním mysteriózním prvkem je v této knize Černý plamen a Kamala. Ale něco tomu chybí. Dobře se na to dívá, ale je to prázdné, nemá žádnou hloubku. Černý plamen a Kamala nemají vlastně ani žádnou motivaci. V první knize se mi líbilo, jak se pomocí vložených novinových článku pracovalo s fabulací kolem historie příběhů a filmů Humra Johnsona. To zde není a celá kniha na mě působí trošku jinak. Kresba k době, ve které se příběh odehrává, dokonale sedne.... celý text

Joe Bar Team 1 2022, Christian Debarre

Je to vtipné a pěkně nakreslené. Za mě maximální spokojenost.

Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana 2013, Vlastislav Toman

Když už jsem tuto knihu vytáhl v knihovny, abych ji srovnal s novým vydáním Kruana, tak jsem si ji rovnou přečetl znova celou. Přece jenom bylo potřeba doplnit komentář… Největší část knihy zabírají příběhy Kruana a Malého boha. Tyto příběhy patří bezesporu mezi největší československé komiksové legendy. Vlastislav Toman vzal dänikenovské téma a otočil ho naruby. Výsledný střet pravěkého společenství na Žluté planetě se sci-fi technologiemi ze Země je dodnes kouzelný. Užívám si hlavně části, kde vystupují pozemšťané. V těchto pasážích je cítit obrovská úcta Gron-c-chů k Zářícím a zároveň obrovské nadšení pozemšťanů. Úžasná je i kresba Františka Kobíka. Je to poctivá ruční práce. Občas hrubší a jindy detailní kombinace hrubých a tenkých linek tuší je vybarvená vodovými barvami. To se mi opravdu líbí. Doba vzniku se v tom nezapře, ale pořád to vypadá dobře. Hodně by mě zajímalo, jak by se to ve své době chytlo na frankofonním trhu. Kniha obsahuje všech šest původních příběhů, obě takzvané Kruanovské trilogie, které v této knize vyšly poprvé kompletní. Obsahuje také dvě Tomanovy povídky, ze kterých komiks vychází. Celkově jsem už Krunana vychválil, zmínit musím výjimku. Tou je šestý příběh s názvem Kruan a Služebníci zla. Zde je autorem kresby Michal Kocián. Kresba působí dynamicky a na svou dobu i moderně. A tomuto stylu je přizpůsoben i scénář. Jenomže se to vůbec nehodí v předchozím příběhům. Všichni jsou zde děsně sexy, bojují akčně jako Van Damme a mají cool hlášky. Po úctě Gron-c-chů k Zářícím už tu skoro není ani památky a Kruan tu Artovi juniorovi na pohodu řekne “Nevěděl jsem, že jsi tak dobrý”. O tom, že se v bublině mihne i slovo “děvka”, ani nemluvě. V novém souborném vydání Kruan ze Žluté planety je tento šestý příběh kompletně nově zpracovaný pod názvem Kruan a návrat Zářících. Druhá velká část knihy patří výpravám do Ztraceného světa. Mám je rád stejně jako Kruana. První výpravě, která je adaptací románu Artura C. Doyla, se dá vytknout spousta věcí. Kresba Jiřího Veškrny mi úplně nesedí, přesto jsou jeho panely pro mě nezapomenutelné. Komiks je také plný textu a popisných rámečků, přesto jsem si ani jednou neřekl, že je jich moc a že je jejich čtení únavné. Ten příběh zkrátka dokonale funguje, a to i přesto, že je trošku zkratkovitý. Druhá výprava je nakreslená Františkem Kobíkem a to je pro mě to pravé. Scénář už není adaptací, ale je to původní Tomanův příběh a je to znát. Krásně plynule navazuje na První výpravu, ale je techničtější a dějově rozvětvenější. Třetí výprava už je jen takový dodatek nakreslený Jiřím Petráčkem. Není to ani pořádný komiks. Je to jen pár stránek s rozhovorem v pokoji jakéhosi blázince. Je tvořený obrázky, kolážemi a texty. Ve scénáři jsou navíc občas chyby, takže například stránky s dialogem na sebe špatně navazují. Zbytek knihy pak tvoří tři krátké sci-fi povídky. Ty jsou spíše zajímavostí, než že by byly zajímavé.... celý text

Kruan ze Žluté planety 2022, Vlastislav Toman

Nové souborné vydání Kruana ze Žluté planety jsem začal číst s tím, že budu chválit. Že ocením námět, nápady, výtvarné zpracování a v neposlední řadě i zpracování celé této knihy. Zavírám ji lehce rozčarovaný. Není pochyb o tom, že Kruan a Malý bůh jsou československé legendy. Vlastislav Toman vzal dänikenovské téma a otočil ho naruby. Výsledný střet pravěkého společenství na Žluté planetě se sci-fi technologiemi ze Země je dodnes kouzelný. Užívám si hlavně části, kde vystupují pozemšťané. V těchto pasážích je cítit obrovská úcta Gron-c-chů k Zářícím a zároveň obrovské nadšení pozemšťanů. Úžasná je i kresba Františka Kobíka. Je to poctivá ruční práce. Občas hrubší a jindy detailní kombinace hrubých a tenkých linek tuší vybarvená vodovými barvami. To se mi opravdu líbí. Doba vzniku se v tom nezapře, ale pořád to vypadá dobře. Hodně by mě zajímalo, jak by se to ve své době chytlo na frankofonním trhu. Kniha obsahuje také několik stránek bonusů, na kterých je jednak historie všech příběhu ze Žluté planety, od úplného počátku až po současnost, tak i ukázky návrhů a kresby různých výtvarníků, ilustrací z původních povídek, obálky ABC speciálů, a podobně. Tím ale ta jednoduchá část hodnocení končí. Pro správný kontext a co největší objektivitu jsem po dočtení této knihy otevřel Zlatou knihu komiksů Vlastislava Tomana a ABC speciál - podzim 2008. První, co mě v tomto novém vydání překvapilo, jsou texty pod každou stránkou. Ty většinou shrnují děj na stránce a případně její obsah interpretují, či kladou otázky. V předchozích souborných vydáních tyto texty nejsou. Byly na zadních stránkách časopisu ABC, kdy se jimi časopis se čtenáři do příštího čísla loučil. Mají však smysl v souborném vydání? Navíc jsou ty texty, oproti těm v časopise ABC, pozměněny. Ale asi to není nic proti ničemu. Někdo je možná ocení. Já jsem je poctivě na každé straně četl a myslím si, že narušují plynulost čtení. Druhou spornou věcí je upravený konec čtvrtého příběhu "Kruanova cesta" a začátek toho pátého "Kruan v Kraji jezer". V bonusech knihy se dočtete, že k této úpravě došlo ve snaze o lepší plynulost děje. Na internetu pak můžete najít i informaci, že se tím autoři změny snažili logicky získat čas, aby se Hor-tidé v pátém příběhu stihli zabydlet v Kraji jezer. Podle mě však tento zásah plynulost děje jenom zhoršil. Samostatný odstavec, či dva, si zaslouží poslední šestá část, která je zde nazvaná "Kruan a návrat Zářících". Jde o úplně nové zpracování nakreslené Karlem Zemanem a je vytvořené přímo pro tuto knihu. Je to zkácená a přepracovaná verze Kruana a Služebníků zla kreslených původně Michalem Kociánem. Po referenčním přečtení Služebníků zla musím uznat, že toto zkrácení a přepracování mělo smysl. Po dlouhých letech od předchozího přečtení Kociánova zpracování jsem úplně zapomněl, jak je hrozné. Nové zpracování mnohem více odpovídá duchu předchozích příběhů. Vizuálem i scénářem. Ale i tak je toho mnoho, co mu musím vytknout. Scénář se mi zde občas zdál zkratkovitý či nelogický, zvláště pak ke konci. Jednou obsah panelů neodpovídal textu v bublinách, což mě dost rozčilovalo (příhoda s divokým oroňem). Někdy byly bubliny a text v nich rozmístěny nelogicky a bylo nutné je číst nadvakrát. Co jsem ale vůbec nepochopil je technicky špatné zpracování panelů a bublin. Jako kdyby to ani nebylo skenováno, ale foceno z prohnutého papíru. Části panelů a bublin jsou totiž rozostřené. Navíc jsou texty v bublinách opravovány korekční páskou a je to vidět. To bych chápal někdy v devadesátkách, ale ne u komiksu vytvořeného v roce 2022. Nechápu, jak se něco takového mohlo stát. Co se týká samotného zpracování knihy, tak zvětšený formát Kruanovi sluší a díky lepšímu papíru, oproti Zlaté knize, se v ní mnohem lépe listuje. Jediné, co mi chybělo v úvodu knihy anebo v jejím obsahu, je informace, co který kreslíř nakreslil. Neznalý čtenář to pak musím hledat v bonusových textech.... celý text

Balada pro Sofii 2022, Filipe Melo

Mám hudbu rád. Má na mě blahodárné účinky. Uklidní hlavu a pohladí po duši. Je úplně jedno, jestli je to folk anebo death metal. Mám rád i komiksy o hudbě a muzikantech. A není jich málo! Těch komiksů tedy. Několik jich vydalo i Comics Centrum. Pokud si dobře pamatuji, tak kromě oper převedených do komiksů jsou to Doomboy Tonyho Sandovala a Poslední pokušení Alice Coopera. Balada pro Sofii je jejich nejnovější komiks v této dobré společnosti. Musím se hned zkraje přiznat, že jsem měl při čtení poměrně brzy slzy v očích. Buď už na mě působí předvánoční atmosféra, anebo je to vážně skvěle napsané. Rozhovory a vyprávění jsou naprosto přirozené a čtenáře strhnou. Lehkost, s jakou scenárista Filipe Melo a kreslíř Juan Cavia rozbouří emoce, je neuvěřitelná. Tak to neumí ani Jeff Lemire. Možná tomu pomáhá právě ta hudba, která je vždy především o emocích. Zkrátka, celá kniha je jedna velká emoční nálož. Celý na měkko jsem hltal stránku za stránkou, abych si na konci pobrečel jako želva. Vážně síla. Hrozně mě bavila kresba. Juan Cavia udělal od “Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou” obrovský pokrok, ačkoliv i tam bylo mezi jednotlivými alby vidět zlepšování. Jeho kresba je lehce karikaturní a úžasně vtahuje čtenáře do děje. Dokonale umí vyjádřit všechny emoce, a to nejen obličeji, ale i držením těla jednotlivých postav. Děj knihy má dvě časové roviny. Jedna je současnost a ta druhá je vyprávěná minulost. Cavia je vzájemně odlišuje lehce jiným stylem a barvami. Kresba současnosti má čistou tenkou linku a živé barvy. Oproti tomu vyprávění je neuhlazené s ponechanými pomocnými čarami tužkou, a trošku jinou paletou barev s jemným rastrem, který mi lehce evokoval starý tisk. Nádhera! Vůbec jsem ještě nezmínil, o čem to vlastně je, a považuji za zbytečné to více rozebírat. Vše, co potřebujete vědět, je už v anotaci a na zadní straně přebalu. Je to dojemné vyprávění o jednom pohnutém životě. Je to plné hlubokých myšlenek a lásky k hudbě.... celý text

Drtileb a Kostřík 2022, Jeff Lemire

Asi bylo jasné, že ve světě Černé Palice musí dříve či později na dojít i na parafrázi Batmana, a tady to máme. Myslím, že se to velmi povedlo. Všichni hlavní hrdinové i padouch jsou dokonalí. Máme tu Drtileba, který je spíše odrazem Punishera, než Batmana, máme tady Kostříka jako Robina, poctivou detektivku Reyesovou jako detektivku Montoyovou a samozřejmě Škleba jako Jokera. Všichni jsou skvělí a příběh funguje. Někdo by mohl říct, že na tom nic není, okopírovat skvělé postavy, ale udělat to tak, aby to nebylo trapné, to je něco jiného. Hodně musím pochválit taky panelování, kresbu a barvy Tončiho Zonjiče. Protože už jenom ta samotná kresba mě bavila. Sice by to mohlo být zajímavé, mít to celé nakreslené a vodovkami vybarvené Lemirem, jak je ukázáno v bonusech, ale Zonjičiho kresba je tady určitě ta lepší volba. V neposlední řadě je třeba zmínit, že ani tato kniha nepostrádá svou dávku “lemiroviny” a její konec mě překvapil.... celý text

Kosti obrů 2022, Mike Mignola

Na tuhle knihu jsem se hrozně těšil, už od doby, kdy byla v Americe oznámena. Jednak jde o severskou mytologii, a navíc jsem už delší dobu žádného Hellboye nečetl. U Mignoly jsem se nebál, že by tu mytologii nějak zprasil. On i Golden k těmto záležitostem umí přistupovat citlivě a jsem rád, že mě nezklamali ani tentokrát. Neměli potřebu adaptovat nějaký známý příběh, Hellboy se nemusel vydat do času bájí, ale prostě jenom navázali na odkaz legend v současnosti. To se povedlo. Kosti obrů mají zdánlivě všechno. Mají dobrý příběh, dobrou kresbu, nechybí jim humor, ale jedno přece jenom postrádají - atmosféru. Ono příjemné mrazení ze skrytých lovecraftovských hrůz, které mám s Hellboyem spojené. Navíc mám pocit, že scénář místy lehce drhne.... celý text

Nářek čarodějnice 2022, Bartosz Sztybor

Na první pohled se ani nechce věřit, že to napsal stejný autor jako předchozí knihu. Když jsem se nad tím ale zamyslel a znovu jsem to prolistoval, tak ten příběh nějak přece jenom funguje. Teda až na tu část v lese. To je hodně velký úlet. Bylo to jako zúčastnit se týdenní skupinové terapie s bandou zfetovaných bezdomovců někde v lese za železniční vlečkou. Ta část v lese zbytečně odvádí pozornost od toho hlavního. Od toho, co mělo dostat mnohem větší pozornost a péči. Byl by to pěkně temný příběh o vině, mstě a výčitkách svědomí. Taky by to samozřejmě muselo být pěkně nakreslené. Tím se dostávám k výtvarné stránce. Nevídám v komiksech často, aby byl samostatný člověk na kresbu a samostatný na dělání storyboardů. Proto je docela paradoxní, že, co se týká panelování a rozložení stránek, je tento komiks jeden velký bordel. Ve spojení s příšernou kresbou je to hotové dílo zkázy. Na závěr si dovolím dvě připomínky. Nepamatuji si, že by kdy Geralt vydal kohokoliv k upálení na hranici. To s ním nejde dohromady. Proto nechápu, že to hned na začátku komiksu udělal. A už vůbec nechápu, že na posledních stránkách udělal to, co udělal. Co jej vedlo k domněnce, že to, co nefungovalo napoprvé, bude fungovat napodruhé. Tím to Bartosz Sztybor úplně zabil. A ještě jedno rýpnutí na závěr. Jak se poslouchá “zřetelně”?... celý text

Blednoucí vzpomínky 2021, Bartosz Sztybor

Přesně takhle! Takhle se to má psát! Hned první sešit mě vystřelil na měsíc a já jsem věděl, že tomu dám maximální hodnocení. Skvělá atmosféra a nápadité vyprávění s nečekaným zvratem na konci. Zvratem, který mě potěšil i rozesmutněl zároveň. Vím, zní to jako nonsens, ale až to přečtěte, tak pochopíte. K tomu úžasně atmosférická kresba, která mě bavila. Po předchozí knize je to hotový zázrak. To všechno už v prvním sešitu. Později se kresba zhoršila. Už nebyla tak propracovaná a stala se to hrubší, jednodušší. Ale atmosféra v ní zůstala. A dobrý příběh naštěstí taky. Dobrý, krutý a smutný příběh, který je spíše odkazem Sapkowského knih, než her. Příběh, který se na konci pěkně uzavírá, ale nechává i prostor k úvahám.... celý text

Z masa a ohně 2019, Aleksandra Motyka

První, co mě překvapilo po otevření knihy, byl nový autorský team. A není to ledajaký team. Autory scénáře, kresby i barev jsou ženy. A jaký je Zaklínač od žen? Jako od Disneyho. Skoro pořád se usmívá a pobaveně kouká. Červená knihovna se "smyslným a vilným" zaklínačem. Kresba je docela pěkný mainstream, ale moc mě nebavila - taková disneyovka. Horší je to s příběhem a jeho vyprávěním. Sorry holky, ale stojí to za prd.... celý text

Prokletí vran 2017, Paul Tobin

Po Liščích dětech jsem k této knize přistupoval lehce nedůvěřivě. Vlastně ani nevím proč. Možná proto, že jsem byl trošku naštvaný kvůli Tobinově přístupu k autorství scénáře. Ale zpátky k Prokletí vran. Nakonec jsem docela spokojený. Svět komiksového Zaklínače vychází z kombinace Sapkowského knih a her. Tento komiks se odehrává po konci hry Divoký hon, kdy spolu Geralt a Ciri putují už jako dva zaklínači. Dějově Paul Tobin šikovně navázal na úplně první Sapkowského povídku se strigou. Zpočátku jsem měl podezření, že mu to časově nesedí, ale podle internetových análů a jejich časových os je to v pořádku. Zkrátka Geralt s Ciri přijali zakázku na strigu a Geralt cesou vypráví, jak to tenkrát ve Wizimi bylo těžké a komplikované. Ale tentokrát se strigou udělají krátký proces a nebudou si to nijak komplikovat. A co myslíte? Má to ale i své mouchy. Ne vždy se mi Geralt a jeho rozhodnutí zdály autentické. Říkal jsem si, že takhle by se knižní ani herní zaklínač nezachoval. Stejně tak mi chyběla i určitá melancholie, která je v Sapkowského knihách a cítil jsem ji i ve Skleněném domě. Docela spokojený jsem byl s kresbou. Není to úplná hitparáda a Geraltův obličej pořád vypadá jako vyžehlený v Photoshopu, ale celkově to není špatné.... celý text

Liščí děti 2016, Paul Tobin

Liščí děti až na drobné změny a odbočky kopírují část děje Bouřkové sezóny od Sapkowského. Docela zamrzí, že to Paul Tobin ani Dark Horse nepřiznají. Převod do komiksu se docela povedl. Příběh vám ale nic navíc nenabídne. Kresba je stejná jako v předchozím díle. K příběhu se docela hodí, ale není to žádná hitparáda. Je potřeba si na to zvyknout. V první knize kresba měla mignolovský nádech, tady je to cítit už jenom ve scénách pod vodou.... celý text

Svatá Barbora 2018, Marek Šindelka

Na tento komiks jsem se těšil. Kuřimskou kauzu si pamatuju a je to rozhodně zajímavé téma, ale Svatou Barboru jsem koupil především kvůli kresbě. V knize se střídá několik stylů kresby, v závislosti na tom, co je zrovna vyprávěno, a jeden ze stylů se zdá být silně inspirovaný Chrisem Warem, na což jsem se těšil nejvíc. Po výtvarné stránce je kniha zkrátka povedená a nedivím se, že za ni dostala cenu Muriel. Co se týká děje, tam je to trošku složitější. Nevím, jak to mám celé uchopit. To, co původně mohl být úžasný dokumentární komiks, bylo nakonec změněno na fikci, a to přináší jeden zásadní problém. Autoři se rozhodli z celého příběhu vynechat původní oběti této kauzy. Pro mě je to sporné rozhodnutí, protože dost pochybuji, že to někomu prospěje anebo že to někoho ochrání. Kvůli této změně musel být celý příběh přiohnut. A jakmile už je něco takto změněné, tak už potom nevíte, čemu ještě můžete věřit a čemu už ne. Ale možná že je v této kauze skutečně tolik neznámých, že to jinak než jako fikci vyprávět nešlo. Celý příběh je vyprávěn z pohledu fiktivní novinářky, která chce odhalit pozadí celé kauzy. To je chytrý přístup a celá tahle linka je zpracovaná poměrně zajímavě. Konec je pak hodně mysteriózní, což je, s odstupem hodnoceno, docela mazané zakončení celé knihy.... celý text

Dopis 44 2022, Charles Soule

Jsem nadšený! Dopis 44 je monumentální sci-fi epos. Skutečně velkolepý a epický po všech stránkách. Vím to, byl jsem jím po tři dny naprosto pohlcený. Nyní mám pocit, jako bych to všechno prožil. Že jsem byl s posádkou lodi Clark v pásu asteroidů i že jsem seděl s prezidentem Bladesem v oválné pracovně Bílého domu a dělal s ním všechna jeho těžká rozhodnutí. Nejsem schopen říct, který sci-fi komiks, z těch, co jsem četl, je nejlepší. Muselo by se hodnotit podle jednotlivých kritérií. Svou komplexností a čtenářským zážitkem však patří Dopis 44 rozhodně k těm nejlepším. V počtu stran jasně vede. Předně je třeba říct, že je to neskutečně dobře napsané. Hrozně příjemně se to čte. Postavy jsou skvěle napsané a pomalu se vyvíjí. Dialogy fungují a pracují s napětím. Navíc Charles Soule umí pracovat s překvapeními. Často mi po otočení stránky spadla brada a občas jsem nadšením i vykřikoval slova jako “Ho ho ho!” anebo “No, do prdele!”. Prostě mě to pohltilo... Dopis 44 je spíše technická sci-fi. Není to žádná space-opera anebo divoká vesmírná kovbojka. Je vidět, že Charles Soule má sci-fi rád a že nad tím přemýšlel. Moc se mi třeba líbilo logické rozebrání toho, jestli o nás mimozemšťané vědí a jestli od nás něco chtějí. Tohle mě zkrátka baví číst. Celý příběh má dvě hlavní dějové linky, které jsou spolu propojené. Jedna je spíše vědecko-dobrodružná ve vesmíru a druhá zase politicko-vojenská na Zemi. Celý příběh je dějově neuvěřitelně rozmáchlý a nemá smyl z něj nic přibližovat. Bylo by to jenom zrnko, které by vám stejně nic neřeklo o epické velikosti celku. Bylo by snadné napsat, že je to o povaze člověka a lidstva čelícího setkání s mimozemskou civilizací, ale nebyla by to tak úplně pravda. Je to o konkrétních jedincích a jejich rozhodnutích, které mohou mít a většinou i mají netušené a nedozírné následky. Je to také o nevyhnutelnosti a nesmiřitelnosti. Nikdo zde není jenom záporný anebo kladný hrdina. Každý se rozhoduje zodpovědně na základě vlastního přesvědčení a informací, které má. Charles Soule a kreslíř Alberto Jiménez Alburquerque mají úžasnou fantazii co se mimozemské civilizace a technologie týká. Alburquerque byl pro tento komiks jednoznačně skvělá volba. Zvládá skvěle technické udělátka i lidi. Jeho kresbu jsem si rychle oblíbil a baví mě. Jednotlivé postavy jsou od sebe jasně rozeznatelné, a to i ve skafandrech. Vyzdvihnout musím i papír a tisk. Papír je pevný a zároveň příjemný na omak. Neleskne se, nezůstávají na něm otisky prstů, ale tisk je i tak pořád ostrý a barvy syté. Moc příjemně se v tom listovalo. Vazba také naprosto skvěle drží. Když k tomu připočítám i povedený parciální lak na deskách, tak zbývá jen smeknout. Mighty Boys a tiskárna PBtisk odvedli moc dobrou práci.... celý text

Matka 2022, Jeff Lemire

Tak tohle jsem vážně nečekal a Lemire mě překvapil. Věděl jsem, jak ten příběh začíná. Tu knihu jsem si plánoval koupit už v angličtině, tak jsem o tom už něco četl. Jelikož mám od Lemira už něco přečtené, tak jsem měl určité očekávání, jak se ten příběh bude vyvíjet. A ono ne. Je to úplně jiné a jsem za to rád. Událostmi naznačenými v anotaci je na začátku navozena určitá situace a následný děj pak pomalu nastavuje vztahy mezi čtenářem a hlavními postavami. Potom se příběh najednou zlomí a nabírá takové tempo, že jsem skoro nedýchal. Pecka! Kresba je trošku jiná, není to mainstream nejtěžšího kalibru, a o to více se mi líbila.... celý text

Nejtemnější noc 2022, Geoff Johns

To byla ale pitomost! Je to pro mě zklamání, protože jsem se na Nejtemnější noc vážně těšil. Green Lanterni, které jsem doposud četl, mě docela bavili, zejména Tajemství původu. Celý ten lanternovský svět s jeho prsteny a důrazem na Zemi a lidské Lanterny je hodně naivní a vlastně i směšný, ale v předchozích knihách to zachraňovala osobní rovina příběhu. Zkrátka se mi líbil Hal Jordan jako člověk, pilot i Lantern zároveň. Nejtemnější noc je ale úplně jiná. Nejtemnější noc je jedna velká nepřetržitá rvačka o osud celého vesmíru. To hlavní se samozřejmě odehrává na Zemi. Jeden velký guláš, ve kterém jsou snad všichni známí i neznámí superhrdinové a superpadouši. Živí i mrtví. Prostě všichni. Jedno velké obludárium. A celé se to bere hrozně vážně a osudově. Přitom tam pořád řeší barevné prsteny a jejich podivné zákonitosti. A ty jejich rýmované přísahy k tomu. Drama jak ze zubní pasty Tuti Fruti. Ale pořád se to tváří vážně a děsivě. Hodně mi to připomnělo jiný event - Metal. Tam byli taky všichni, taky to mělo hororovou atmosféru a taky mě to nebavilo. Příště se budu muset třikrát rozmyslet než si nějaký další DC event koupím. Je to zlo! Kresba je pěkná a barvy taky. Jen mě nebaví to občasné otáčení kvůli dvoustránkám na výšku.... celý text

Paper Girls 3 2022, Brian K. Vaughan

Tady už se to začíná zatraceně komplikovat. A to jako že hodně. Druhou půlku knihy jsem si musel přečíst dvakrát, abych si všechno pořádně srovnal. V jednom sešitě jsou dokonce čtyři dějové linky udělány tak, že je můžete číst všechny současně anebo jednu po druhé. Celá kniha je jako klubko barevných nití, ze kterého trčí spousta barevných konců, které Brian K. Vaughan začne postupně spojovat, a na konci mu, světe div se, nezůstane ani jeden konec volný. Vyústění, či řešení, některých situací je sice přinejlepším podivné, ale to ještě není důvod k reklamaci. Celek funguje výborně. A to včetně všech hlášek a referencí, které dnes už nemusí chápat každý. V tom je ta série skvělá. Často sice ty reference alespoň částečně vysvětluje (jako třeba Babylonskou rybičku), ale když třeba brácha hlavní hrdinky hledá v roce 1988 svůj walkman, s tím, že “bez Jamese a Larse neusne”, tak asi jen někteří čtenáři budou naprosto přesně vědět, jaké album je na té zatracené kazetě nahrané. Já ho mám puštěné při psaní těchto řádků :-). Zkrátka a dobře, i třetí závěrečná kniha je parádní sci-fi jízda, kterou jsem si opravdu užil.... celý text

Paper Girls 2 2022, Brian K. Vaughan

Skvělé pokračování první knihy. Přestože je tato kniha poměrně tlustá, tak jsem ji zhltnul na posezení. Cestování v čase bývá pro příběhy často smrtící, ale tady všechno pořád funguje. Děj a jeho časové smyčky jsou hodně komplikované, ale i tak nemám pocit, že jsem v tom ztracený. To je dost vzácné a Brian Vaughan za to rozhodně zaslouží pochvalu. Pořád mě to hrozně baví a neustále se něčemu pochechtávám, protože to má skvělé hlášky a dialogy. Stejně tak všechny ty časové paradoxy, překvapení a náhody jsou hodně zábavné. Těším se na třetí knihu a doufám, že Brian ten závěr neposere.... celý text

Případ Moran 2022, Olivier Legrand

Závěr delšího příběhu, který se začal odehrávat už před několika díly. Závěr dramatický, ale ne ohromující, natož šokující. Bohužel, děj byl lehce předvídatelný, protože jedna z indicií je hned na obálce a druhé si pozorný čtenář všimne během čtení. Přesto je to dobré pokračování s tradičně skvělou kresbou.... celý text

Muž ze Scotland Yardu 2022, Olivier Legrand

Série Čtyřka z Baker Street mě hodně baví. Všechny hlavní i vedlejší postavy se mi dostávají pod kůži a já s nimi všechno hrozně prožívám. Napětí, hněv, bezmoc, smutek, naději i radost. Navíc je to celé úžasně nakreslené. Šestý díl, stejně jako několik předchozích, jsou součástí jednoho delšího příběhu. Takže se tímto dílem určitě nedá začít a ani skončit.... celý text